Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 František NEPIL

* 10. 2. 1929, Hýskov 
† 8. 9. 1995, Praha 
 
Autor populárních rozhlasových relací, prozaik, tvůrce pohádkových příběhů pro děti
 Otec Františka Nepila byl zedníkem, později dílovedoucím na stavbách silnic. Nepil prožil dětství ve Svatém Janu pod Skalou (1929–32) a na lesní samotě Výbrnice u Nižboru (1932–37), poté se s rodinou přestěhoval do Prahy. Po absolvování měšťanské školy v Praze-Nuslích začal 1944 studovat obchodní akademii v Berouně, od 1946 pokračoval v Praze-Karlíně (maturita 1948). Pracoval jako propagační referent Československých hotelů (1950–52 absolvoval vojenskou službu) a od roku 1954 jako textař v reklamním podniku Merkur. 1969 se stal redaktorem redakce vysílání pro děti a mládež Československého rozhlasu. Od roku 1972 byl ve svobodném povolání.
 

První povídky a články otiskl František Nepil na konci 40. let; debutoval roku 1948 v Právu lidu (povídka Náhrdelník) a Junáku (povídka Titův rozkaz). Od 60. let pravidelně přispíval do periodik: Literární noviny (1965 zde část cestopisných fejetonů Srpen s bejbinkou), Dikobraz, Plamen, Roháč (Bratislava), Zítřek, Mateřídouška (1971–74 zde pohádky Makový mužíček), Pionýrské noviny, Ohníček a Pionýr, od poloviny 70. let publikoval v denících a časopisech Práce, Mladá fronta, Květy, Vlasta, Roháč, Tvorba, Kmen a Československý rozhlas.
V Nepilově literární činnosti se výrazně odrážely i jeho zájmy. Od mládí byl příznivcem fotbalového klubu Sparta, později členem Sparta-klubu; přátelil se s mnohými výtvarníky (Adolf Born, Miloslav Jágr, Ota Janeček, Ludmila Jiřincová, Vladimír Preclík, Vladimír Renčín, Vilma Vrbová), z nichž někteří ilustrovali jeho knihy a k jejichž výstavám a do katalogů napsal také řadu textů.
Významná je Nepilova spolupráce s Československým rozhlasem (od 1961). Vedle řady rozhlasových humoristických scének a povídek je autorem her Noc a skála (1978) a Oldřiška (1994), dále několika set humorných propagačních relací, uváděných od roku 1964 v Československém rozhlase dvojicí Jan WerichMiroslav Horníček; popularitu mu však získaly zvláště pravidelné celoroční cykly rozhlasových fejetonů, které také sám interpretoval (Dobré a ještě lepší jitro, 1976–77, 1980–81, 1993–95; Moje země, 1981).V 70. letech napsal tři desítky textů k dětským scénkám dvojice Spejbl a Hurvínek a upravil svou dramatickou pohádku Hurvínek a drak (1977); ve večerním pořadu Dobrý večer, děti připravoval texty a scénky pro postavičku Makového mužíčka; je autorem montáží vlastních textů a poezie pro děti v literárně-hudebních pořadech Stříbrná píšťalka, Zlatý pantoflíček, Od svítání do svítání (80. léta) a cyklů s tematikou dopravní výchovy Zlatá zebra (poprvé 1976–77, i později).
Pro Československou televizi Nepil napsal podle vlastní povídky libreto k opeře Františka Koníčka Lotři od Zubaté tety (1988, r. Jan Bonaventura); podle jeho pohádkových námětů byly natočeny cykly večerníčků Makový mužíček (Bratislava 1982, r. Bohuslav Šrámek), Domeček u tří koťátek (1983, r. Jan Ungrád, sc. + Nataša Krempová), Kouzelník Žito (1983, r. Václav Polák, sc. + Jiří Vaško), Naschválníčci (1985, r. Karel Zrůbek), Štuclinka a Zachumlánek (1999). Byl průvodcem v pořadu Příběh poustevníkova lože (Vyprávění F. N. o tom, co všechno způsobila jedna legenda) z televizního cyklu Lapidárium (1995, r. Jaromír Vašta, sc. Inka Ciprová). Je autorem průvodních textů k řadě kreslených a animovaných filmů.
Na zvukových nosičích (gramofonových deskách, magnetofonových kazetách a CD) vyšlo v různých vydavatelstvích více než 70 záznamů dramatizací Nepilových pohádek, komponovaných literárně hudebních pásem, rozhlasových relací a četby z jeho knih, některé v přednesu autora: Dobré a ještě lepší jitro (1985), Střevíce z lýčí (1982), Hurvínek a drak (1984 Supraphon; 2004), Tělověda pro dorostence (1987), Má stoletá láska Sparta (1995), Hurvínek trochu zlobí (1996, nahrávky z let 1969, 1970, 1978), Dobré a ještě lepší pondělí (1996), Dobrou a ještě lepší neděli (1996), Hu-mo-ri-ády (1996); Malý atlas mého srdce (1996); Já Baryk; O kaštanu, který se trápil; Ctibůrkova příhoda s maminkou (1996, nahrávky z let 1972,1977, 1981); Lipová alej (1997, nahrávky Českého rozhlasu z r. 1995); Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky (1998, nahrávky z r. 1968, 1970, 1972, 1972); Hurvínek skloňuje kočku (1999, nahrávky z let 1976-1979), Dobrá a ještě lepší jitra (2002), Hurvínkovi k narozeninám (2006, nahrávky z let 1968, 1988). –
Pro divadlo byly zdramatizovány Nepilovy knihy Makový mužíček (Eva Janěková, rozmnož., 1984, prem. 1982), Strašpytýlek (Jiří Středa, prem. 1997) aj.

 V Nepilově díle se vzájemně prostupují tvorba prozaická a rozhlasová. V obou navazuje důvěrný kontakt s adresátem, snaží se nalézt společné životní zkušenosti a postoje k běžným otázkám každodenního bytí. Autor zaujatý aktem vyprávění si na malé ploše pohrává s množstvím zdánlivě odlehlých témat a motivů, střídá různé stylové i jazykové vrstvy a využívá jejich střetávání k myšlenkovému vyznění fejetonu či povídky. Zpočátku jeho pointy poukazovaly převážně k oblasti mezilidských vztahů, postupně se však začal vyjadřovat i k obecnějším otázkám a ke stálým, po generace sdíleným hodnotám. Po prvních prozaických pracích s výraznějšími satirickými rysy (soubor groteskních pseudohistorických perzifláží Kde jsi chodil, Satane?, cestopisná causerie Srpen s bejbinkou) dospěl Nepil k laskavě humornému nadhledu, zdůrazňujícímu pozitivní dimenze života (cykly Dobré a ještě lepší jitro, Dobrou a ještě lepší neděli, Dobrá a ještě lepší jitra). V souladu s většinovým společenským směřováním normalizačních 70. a 80. let je nachází mj. v „strastech chalupářství“, v objevování radosti z fyzické práce a pospolitosti (Jak se dělá chalupa), ale zvláště v sepětí s venkovskou krajinou a všemi, kteří ji obývají a obývali (Střevíce z lýčí). Inspirací mu byla rovněž atmosféra historických a přírodních pamětihodností (Kněžnin prsten). Smysl života, zjevovaný prostřednictvím věcí nejprostších, jeho hledání a nacházení, tvoří osu humorných dramatických apokryfů z české historie (Noc a skála, Oldřiška). – V tvorbě pro děti se František Nepil po vtipné knížce pro kutily (Kola, strojky, nápady) a sbírce nonsensových Pohádek z pekelce přiklání k tradičnějším vypravěčským polohám, které podtrhuje i osobité, poetizující využití prvků lidového vypravěčství a jeho jazyka. Nepilovy pohádkové příběhy pro nejmenší využívají reálné prostředí, vynikají situační nápaditostí a humorem, bohatější fabuli však nahrazují soustředěním k detailu a psychologickému prokreslení (Makový mužíček, Polní žínka Evelínka, Strašpytýlek). Na pomezí pohádkového příběhu a povídky se pohybují ty Nepilovy prózy, které vedle fabulovaného příběhu přinášejí i hravou formou podané poučení z nejrůznějších oblastí každodenního života a přírody (Lišky, dobrou noc, Já, Baryk, Naschválníčci, Pět báječných strýčků, Štuclinka a Zachumlánek); umělecko-naučný charakter mají obrazové knížky pro mladší čtenáře (Podívánky Obrázkový svět) a vlastivědné fejetony (Lipová alej).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Kola, strojky, nápady (P umělecko-nauč. pro děti, 1963); Kde jsi chodil, Satane? (PP 1966; poté in Satan s prstenem); Srpen s bejbinkou (causerie cestopis., 1966); Pohádky z pekelce (pro děti, 1967); Jak se dělá chalupa (FF 1968; 1. přeprac. 1984; 2. přeprac. 1993; 3. přeprac. 1996); Co dělá čert od jara do zimy (propagační tisk pro děti, 1970); Lišky, dobrou noc (P pro děti, 1971); Makový mužíček (pohádky, 1976); Já, Baryk (P umělecko-nauč. pro děti, 1977); Polní žínka Evelínka (pohádka, 1979; přeprac. 1995); Naschválníčci (P pro děti, 1981); Podívánky (obrazová kniha pro děti, 1981, ilustrace M. Jágr); Po Praze chodím (FF 1982; poté in František, co Nepil pivo, Po Praze chodím); Obrázkový svět (encyklopedie, 1982, ilustrace F. Škoda); Střevíce z lýčí (FF pro ml., 1982); Zobáček mi namalujte červeně (PP pro děti k obrazům O. Janečka, 1983, též něm., franc., fin. a jap.); Dobré a ještě lepší jitro (FF, sloupky, causerie, 1983); Lipová alej (FF pro děti, 1985); Kolik je na světě krás (neprodejný text pro práci s knihou k ilustracím K. Svolinského, 1986); Pět báječných strýčků (P pro děti, 1987); Malá mytologie vodní říše (P, příležitostný tisk, 1988); Apokryfy z éteru (DD 1989, obsahuje: Noc a skála, prem. 1989, Oldřiška, operní libreto Lotři od Zubaté tety); Kněžnin prsten (FF 1990; poté in Satan s prstenem); Tělověda pro dorostence (FF pro ml., 1991; 2002 obsaženo v titulu Tělověda.Jazykověda); Malý atlas mého srdce (FF cestopis., 1991); Dobrou a ještě lepší neděli (FF, sloupky, causerie, 1992, rozšíř.1999); Pohádková lampička (pohádky, 1992); Má stoletá lásko! Sparta 1893–1993 (P vzpomínková s dokumenty, 1993); Štuclinka a Zachumlánek (P pro děti, 1994); Strašpytýlek (pohádka, 1996); Dobrá a ještě lepší jitra (FF, sloupky, causerie, 1996); František, co Nepil pivo, Po Praze chodím (FF 1996, + O. Suchý); Satan s prstenem (PP, FF 1996, obsahuje: Kde jsi chodil, Satane? a Kněžnin prsten); Ohlédnutí (FF 1998); Nedokončené rozhovory (rozhovory a vzpomínky, 1999; text 2. části Z. Nepilová, ed. I. Hutařová); Se skautským pozdravem (2000, texty k fotogtrafiím L. Sitenského); Tělověda. Jazykověda (FF pro ml, 2002); Tatínek se vyplatí (PP pro děti, 2005); Hledání radosti (PP 2006); Váš František Nepil (výbor z korespondence, 2004, ed. I. Hutařová, Z. Nepilová); scénicky: Ahoj, Andrtálie (1961); Na řadě – dr. Spejbl (1968; přeprac. s tit. Hurvínek a drak, 1988); Klaun Animuk už letí (1979).
Výbor: František Nepil dětem (pohádky, 1997, ed. A. Mikulášek).
Ostatní práce: Adolf Born, grafika (katalog výstavy, 1981); Jiří Winter-Neprakta. Kreslený humor a ilustrace (katalog výstavy, Praha 1984, s M. Matějkovou); Neprakta. Kreslený humor a ilustrace (katalog výstavy, Ostrava 1985); Vladimír Renčín – kreslený humor (katalog výstavy, 1986); Jiří Kalousek (katalog výstavy, 1987); Karel Fanta: Český betlém (1991, textová část); Velikonoce. Zvyky, kraslice, pokrmy, stolování (praktická příručka pro domácnost, 1991, s M. Kynclovou); Ludmila Jiřincová (text k obrazovým reprodukcím, 1993); Hallo, Kinder! Němčina pro malé žáčky (1993, s dalšími); Občanská výchova pro 6. – 9. ročník základních škol, 1993, s D. Fischerovou a dalšími); Slova mezi barvami (proslovy na vernisážích, 1997); Karel Fanta. Obrazy, kresby, ilustrace (katalog výstavy, Ostrov 1998, s B. Mrázem a K. F.);
Úprava: J. Novák: Zelené jezero (P pro ml., 1991).
Příspěvky ve sbornících
: Pět večerů s Eliškou. Magazín pro děvčata 3 (1964); Mezi námi děvčaty. Magazín pro děvčata 5 (1968); An der Reihe Dr. Spejbl. Spejbl und Hurvinek Texte (Berlin 1974); Dobrou noc, děti (pohádky, 1975); Stradonice – 750 let obce. 100 let od nálezu pokladu (1977); Sborník her a hříček pro dětské divadelní soubory (rozmnož., 1979); Protokol IV. sjezdu Svazu českých spisovatelů (1987); Spisovatel a současnost, sv. 2 (1987); Purpurové sny Jiřího Suchého, in Interpress magazín, příloha (1990); Věčný inspiromat (1994).
Příspěvky v propagačních sbornících: Kompas obchodu v Praze (inf. tisk pro návštěvníky 2. celostátní spartakiády, 1960); O víně (1964); Spartakiáda v Praze (1965); O víně podruhé (1966); Concertino Praga 1966–1976 (1976); Malý slabikář Supraphonu (pro děti, 1979); Praha historická a socialistická (1982, fotografie T. Kuščynskij); Praha (1982).

LITERATURA

Studie a články: M. Horníček: Poslání: vypravěč, předmluva, in F. N., Dobré a ještě lepší jitro (1983; 1990); D. Perstická: F. N., Metodický materiál k šedesátinám, s bibliografií (rozmnož., 1988); V. Novotný: Dobrý a ještě lepší vypravěč, doslov, in F. N., Satan s prstenem (1996); K. Franta: Dopis do nebe, dosluv ilustrátora, in F. N., Strašpytýlek (1996); A. Tejnor: Umění vyprávět, Český jazyk a literatura 47, 1996/97, č. 3–4; R. Brabcová: Využití některých slovotvorných prostředků v díle Františka Nepila, Slovo, 1997, č. 4; R. Brabcová: O jazyku Františka Nepila, in Sborník pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Filologické studie, sv. 20, 1997, s. 20; O. Kubeczková: Smrt v tvorbě Františka Nepila, Ladění 2005, č. 3.
Recenze: Ahoj, Andrtálie: O. Kryštofek, MF 24. 10. 1961 * Kde jsi chodil, Satane?: A. Hájková, Impuls 1966, s. 285; Z. Pochop, LitN 1966, č. 10 8 * Pohádky z pekelce: H. Hrzalová, VP 2. 8. 1967 * Jak se dělá chalupa: P. Bošek, NK 1968, č. 24 * Makový mužíček: J. Provazník, ZM 1977, s. 355 * Naschválníčci: H. Mirvaldová, ZM 1981, s. 567 * Podívánky: J. Provazník, ZM 1982, s. 486 * Obrázkový svět: H. Horká, Komenský 1983, s. 632 * Střevíce z lýčí: J. Slomek, Tvorba 1983, č. 6, příloha Kmen * Zobáček mi namalujte červeně: J. Provazník, ZM 1984, s. 629 * Dobré a ještě lepší jitro: E. Světlík, Tvorba 1984, č. 19, příloha Kmen * Lipová alej: J. Bischofová, ZM 1986, s. 436 * Pět báječných strýčků: L. Falteisek, Kmen 1988, č.128 * Noc a skála: Z. Pšenicová, VP 8. 3. 1989 * Apokryfy z éteru: M. Štemberková, NK 1990, č. 16 * Štuclinka a Zachumlánek: L. Svobodová, Knihy ‘94, č. 46 * Tělověda pro dorostence: stein (K. Steinhauserová), Literární noviny 1991, č. 51 * Strašpytýlek J. Hák, Plzeňský deník 13. 9. 1996; -ih- (I. Hutařová), ZM 1997, č. 1; (rem) (M. Reissner), Ladění 1997, č. 2 * Tatínek se vyplatí: N. Sieglová, Ladění 2005, č. 2.
Rozhovory: O. Neff, ZM 1978, s. 327; P. Kovařík, SvSl 3. 3. 1984; R. Křesťan, MS 1985, č. 18; J. Vejvoda – O. Nutz in sb. Káva u Kische (1992); M. Zindelová – M. Dietlová: Obyčejné rozhovory (1992); A. Šloufová a kol: Když chalupaří slavní (1996).
K životním jubileím: B. Kolář, Učitelské noviny 1989, s. 12; (jz), Ladění 2004, č. 1.
Nekrology: J. V. (J. Votýpková), ZM 1995, č. 4; (šek) (P. Matoušek), LidN 9. 9. 1995; P. Vašíček, Loutkář 1995, s. 241.
Vzpomínky: Z. Malinský, ZM 1995, č. 4; O. Suchý: František, co Nepil pivo (vzpomínky, in F. N. – O. S.: František, co Nepil pivo, Po Praze chodím, 1996); Jak jsem potkal Františka Nepila (Beroun, 2000, ed. V. Kropp); K. Franta: Dovolená s Františkem Nepilem (2001); F. Cinger in Bylo jich deset (2001; s tit. Prokletí slavných 2005).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 14. 2. 2007 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 14. 2. 2007 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu