Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Helena ŠMAHELOVÁ

* 14. 7. 1910, Řestoky (u Chrudimi) 
† 5. 11. 1997, Rakovník 
 
Prozaička, autorka knih pro děti a mládež
 Provdaná Trostová, manželka lingvisty a literárního vědce Pavla Trosta. Bratranec, Alexandr Hackenschmied (1907-2004), význačný filmový dokumentarista žijící v USA, přijal po válce jméno Hammid. – Helena Šmahelová se narodila v rodině mlynáře. Rodina se často stěhovala (Chvalkovice u Olomouce, Prosenice, Větrovany, Dub na Moravě) a posléze zakotvila v Bratislavě, kde Šmahelová žila s otcem i po rozchodu rodičů. Studovala na tamní reálce, s ukončením nižšího stupně střední školy však studia přerušila a 1921 následovala těžce nemocnou matku do Ledče nad Sázavou, kde se vyučila v knihkupectví. Po matčině smrti (1929) žila u babičky v Chrudimi, od 1931 pracovala jako úřednice chrudimské pobočky Nemocenské pojišťovny a současně se intenzivně věnovala práci v Dělnické ochotnické jednotě. V této době se seznámila s prozaikem a estetikem Bohumilem Markalousem, literárně tvořícím pod pseudonymem Jaromír John (1882–1952), který v letech 1934–36 a 1938–46 pobýval ve Slatiňanech u Chrudimi; pod jeho vlivem začala literárně tvořit a publikovat. 1937–43 byla úřednicí Nemocenské pojišťovny v Praze, poté zaměstnání opustila, přestěhovala se za Bohumilem Markalousem do Slatiňan a věnovala se literární tvorbě. 1946 spolu přesídlili do Olomouce, kde Šmahelová složila maturitu na reálném gymnáziu a začala studovat filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého (studium ukončila a titul PhDr. získala 1952 prací Obrazotvornost a její sociální funkce). V témže roce se provdala za Pavla Trosta a 1956 se s manželem přestěhovala do Prahy. Od této doby se věnovala pouze literární tvorbě a mj. pečovala o vydávání spisů Jaromíra Johna.
 Časopisecky debutovala 1934, povídkami pravidelně přispívala do periodik Ženské noviny, Právo lidu, Lidové noviny, Pestrý týden, České slovo. Po 1945 publikovala v novinách a časopisech: Lidové noviny, Svobodný zítřek, Kytice aj., od 60. let přispívala do periodik Zlatý máj, Květy, Vlasta, Naše rodina, Literární měsíčník, Tvorba aj. Šmahelová je autorkou původních rozhlasových her z venkovského prostředí Smuteční hostina (1978) a Kůň s krávem aneb Svatba po hanácku (1984). Podle její prózy Velké trápení vznikl stejnojmenný film (1974, režie Jiří Hanibal, scénář František Pavlíček pod jménem Bohumily a Otty Zelenkových) a televizní inscenace vysílaná 1957 v přímém přenosu pod názvem Tapi. Pro Československou televizi byla adaptována rovněž próza Muž a žena (1972, režie Zdeněk Kubeček, scénář Bohuslav Březovský). – Do roku 1945 časopisecky publikovala povídky pod pseudonymy Helen, Helén, Hellén.
 Tvorbu Heleny Šmahelové charakterizuje epické vedení děje a soustředění k vnitřnímu životu protagonistů, k zachycení rozporu mezi jejich ideály a životní realitou. Touha po plném životě je s pokřivenou realizací úmyslů konfrontována již ve dvojici autorčiných románů z první poloviny 40. let: v próze Sedmý den odpočívej, ovlivněné unanimismem Julese Romainse, i v generačním románu Pelantovi, vyhrocujícím toto téma na složitějším půdorysu početné rodiny. – Po více než desetiletém odmlčení začala Šmahelová znovu publikovat až v druhé polovině 50. let. Tehdy vydala nekonvenčně pojatou novelu Planá růže, růžička šípková, vykreslující zrození „lidové legendy o lásce a smrti“, především se však začala věnovat tvorbě pro děti a dospívající mládež. Tematicky svou pozornost soutředila k sebeutváření dítěte a k jeho potřebě setrvalé citové odezvy, která v proměňující se soudobé rodině není odpovídajícím způsobem naplňována. Prózy Heleny Šmahelové proto často nabízely dětskému čtenáři východisko v neformálních dětských skupinách a akcentovaly motivy, zdůrazňující jejich výchovné působení při zachovávání spontánního a přirozeného rozvoje osobnosti protagonistů (Mládí na křídlech, Karlínská číslo 5, Chrabrovka); autorka usilovala také o sondy do nitra dospívajích dívek a pokoušela se o analýzu celého spektra příčin, které brání jejich touze po plném, opravdovém prožitku světa. Vykreslením složitosti dětské individuality a zpochybněním přínosu řízené kolektivní výchovy a jejího nadřazování výchově rodinné tak zaujal už na konci 50. let román pro dívky Velké trápení; průhledy do nitra dospívající hrdinky, nucené vyrovnávat se s chvatem moderního rodinného života a najít si vlastní životní opory, přiblížil cyklus próz Magda, Dva týdny prázdninJsem už velká dívka; složitost dívčího dospívání byla i tématem prózy Žárlivost, obraz života harmonické rodiny, patrný i přes pubertální problémy citového vztahu sourozenců přinesla próza Bratr a sestra. Mladším dětem autorka adresovala prózy s hrdinkou Dorou (Dora a medvěd, Kdy přijde Dora?, Dora na cestách), nejmenším čtenářům příběh o holčičce a psíkovi Lenka a Bob. – Ženský úhel pohledu je příznačný rovněž pro autorčiny prózy o dospělých a pro dospělé, vzniklé v 60. a 70. letech. Reflektovala v nich opět složitost vazeb milostných a manželských, příčiny citového odcizení partnerů i faktický rozklad vztahů, nastolovala otázku svobody rozhodnutí jedince a jeho osobní odpovědnosti (Muž a žena, Sobectví); pouze výjimečně pak dospěla k výslednému harmonizačnímu gestu (Dům radostí). Tatáž problematika prostoupila také historický román inspirovaný osudem autorčiny matky kontrapunktickým k nezávislému údělu dcery (Žena roku 1900). Ke kořenům otcova mlynářského rodu, mapovaného rodinnými dokumenty od konce 18. století, autorka sestoupila v rozsáhlé románové trilogii, odkrývající barvitou fresku stále rychleji uplývající doby (Stíny mých otců, Stopy mých otců, Hlasy mých otců). Jako doplnění mozaiky rodové historie i kulturního klimatu 20. století lze chápat Šmahelové práce memoárové (Vzpomínky na Jaromíra Johna, Listy z deníku, Vůně letních jablek) i autobiografický klíčový román Útěk postřeleného zajíce. Z linie autorčiny tvorby se vymyká biografický román Soumrak, který v okamžiku svého vzniku (1974) nemohl být vydán, neboť ztvárňuje dramatickou válečnou epizodu ze života JUDr. J. C. Kotrlého, účastníka protinacistického odboje a poúnorového emigranta. – V 70. letech Šmahelová přepracovala své některé starší práce, přičemž v přepracování románu Pelantovi, vydaném s titulem Dědicové snů, se soustředila zejména na hlubší prokreslení historického a společenského kontextu příběhu.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Sedmý den odpočívej (P 1940); Pelantovi (R 1944; přeprac. s tit. Dědicové snů, 1974); Mládí na křídlech (P pro ml., 1956; přeprac. 1978); Velké trápení (P pro dívky, 1957); Planá růže, růžička šípková (P 1958); Magda (P pro dívky, 1959); Dva týdny prázdnin (P pro děti, 1960); Cesta ze zármutku (P 1961); Karlínská číslo 5 (P pro děti, 1961); Devět tisíc dnů (R 1963); Jsem už velká dívka (P pro dívky, 1963); Dobrá mysl (P pro dívky, 1964); Chrabrovka (P pro děti, 1965); Magda (PP 1966, obsahuje: Magda, Dva týdny prázdnin, Jsem už velká dívka; přeprac. 1973); Dora a medvěd (P pro děti, 1967); Sobectví (P 1969); Muž a žena, Cesta ze zármutku (R, P 1972); Bratr a sestra (P pro ml., 1973); Muž a žena, Sobectví (R, P 1975); Žárlivost (P pro ml., 1975); Listy z deníku (memoáry, příležitostný tisk, 1975); Kdy přijde Dora? (P pro děti, 1977); Dora na cestách (P pro děti, 1979); Vzpomínky na Jaromíra Johna (1979); Žena roku 1900 (R 1979); Vůně letních jablek (beletrizované memoáry, příležitostný tisk, 1980); Dům radostí (P 1982); Lenka a Bob (P pro děti, 1983); Stíny mých otců (R 1984, 1. díl trilogie); Stopy mých otců (R 1985, 2. díl trilogie); Já a moji drazí (P pro ml., 1985); Hlasy mých otců (R 1987, 3. díl trilogie); Útěk postřeleného zajíce (P 1989); Cesty ze zármutku (PP 1989, obsahuje: Planá růže, růžička šípková, Cesta ze zármutku, Dům radostí); Soumrak (R 1993).
Souborné vydání: H. Š., Knihy pro mládež (Státní nakladatelství dětské knihy /Albatros/, 1966–1970, sv. 1–3, 6–7).
Příspěvky ve sbornících: Čarovná zahrada (1943, na tit. straně 1944); Zahrada snů (1949); Pohádky kolem nás (1957); Holčičí tajnosti. Magazín pro děvčata 6 (1968); Nejlepší dětem. Mezinárodní setkání spisovatelů a teoretiků literatury pro děti (1976); Kam se poděla původní česká literatura? (1997).
Uspořádala, vydala a redigovala: Nová nůše pohádek. Dětem pro radost a velkým k zamyšlení (1980); J. John: Polohy srdce. Z korespondence J. J. (1982); spisy: Dílo J. Johna (1954–1959, 5 sv.).

LITERATURA

Knižně: V. Stejskal in Moderní česká literatura pro děti (1962); Helena Šmahelová (příležitostný tisk nakl. Albatros, 1982); A. Hájková: Helena Šmahelová (1988).
Studie a články: B. Hekl: Citovost slohu Heleny Šmahelové (Velké trápení), Český jazyk a literatura 15, 1965, s. 257; V. Nezkusil: Helena Šmahelová, ZM 1979, s. 78; J. Hrabák: Dílo Heleny Šmahelové v kontextu české prózy 50. až 80. let, LM 1985, č. 6; E. Lukeš: Doslov, in H. Š., Muž a žena (1986); D. Moldanová: Doslov, in H. Š., Cesty ze zármutku (1989); N. Mlsová: „Mlynářská trilogie“ Heleny Šmahelové jako typ aktualizační kroniky, Sborník PF v Hradci Králové, sv. 57 (1990); M. Bastl: Literární zobrazení mlynářské rodiny Šmahelů a života v Chrudimi v letech 1848-1912 v díle Heleny Šmahelové, Chrudimský vlastivědný sborník 1998, sv. 3.
Recenze: Sedmý den odpočívej: J. Šnobr, Panorama 1940, s. 87 * Pelantovi: K. P. (K. Polák), Národní práce 3. 10. 1944 * Planá růže, růžička šípková: M. Blahynka, NŽ 1959, s. 152 * Mládí na křídlech: Z. K. Slabý, ZM 1961, s. 289; A. Hájková, HD 1956, s. 416 * Velké trápení: V. Kocourek, LitN 1958, č. 14 * Magda: J Hrabáková, ZM 1959, s. 471 * Dva týdny prázdnin: A. Hájková, ZM 1961, s. 421 * Cesta ze zármutku: J. Opelík, Kultura 1962, č. 7; Z. Vavřík, LitN 1962, č. 11 * Karlínská číslo 5: Z. K. Slabý, ZM 1962, s. 104 * Dora a medvěd: V. Nezkusil, ZM 1970. s. 84 * Devět tisíc dnů: M. Suchomel, Plamen 1963, č. 10 * Muž a žena: H. Hrzalová, LM 1975, č. 9 * Bratr a sestra: V. Nezkusil, ZM 1978, s. 135 * Kdy přijde Dora?: N. Sieglová, LM 1979, č. 3 * Žena roku 1900: D. Moldanová, LM 1980, č. 4 * Vzpomínky na Jaromíra Johna: J. Mourková: ČL 1980, s. 526 * Dům radostí: J. Mourková, Tvorba 1982, č. 51, příloha Kmen * Hlasy mých otců: D. Moldanová, LM 1988, č. 7; Útěk postřeleného zajíce: A. Hájková, Tvorba 1989, č. 43 * Soumrak: E. Lukeš, Tvar 1994, č. 7; M. Petříček, LitN 1994, č. 5.
Rozhovory: A. Kovaříková, LM 1975, č. 8; O. Neff, ZM 1982, s. 222; R. Tognerová, Vlasta 1993, č. 15.
Nekrology: M. Šubrtová, Ladění 1997, č. 4.
Vzpomínky: V. Justl, LitN 1997, č. 47; korespondence: L. Štěpán, Chrudimské vlastivědné listy 1997, č. 6.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 6. 12. 2006 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 6. 12. 2006 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu