Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk



















 Milena HONZÍKOVÁ

* 28. 11. 1925, Jihlava 
† 22. 8. 2001, Praha 
 
Prozaička, literární historička a editorka, dramaturgyně
 

Dívčím jménem Bláhová. Mládí prožila v Jihlavě, kde od roku 1934 studovala na reformním reálném gymnáziu. Poté, co bylo v roce 1941 uzavřeno, pokračovala ve studiu na jazykové škole v Praze. Na základě udání zde byla roku 1942 zatčena gestapem a uvězněna (už v roce 1939 byl uvězněn a posléze deportován do koncentračního tábora Dachau její otec, MUDr. František Bláha, pozdější svědek při Norimberském procesu). Po propuštění se léčila v Bechyni, ale v době heydrichiády tu byla znovu zatčena gestapem a uvězněna v Táboře. Na podzim 1942 byla propuštěna a pracovně nasazena jako pomocná dělnice v jihlavské výtopně. V roce 1944 se spojila s partyzánskou skupinou operující v oblasti Českomoravské vrchoviny a až do konce války bojovala v jejích řadách jako zdravotnice. Maturovala roku 1945 na reformním reálném gymnáziu v Jihlavě. Studium slovanských literatur a českých dějin na Filozofické fakultě UK zakončila v roce 1949 a téhož roku získala titul PhDr. prací Dítě v díle F. M. Dostojevského.
Po dobu studií zastávala významné funkce ve Sdružení československých partyzánů (od roku 1945) a ve Svazu vysokoškolského studentstva. V roce 1948 vstoupila do Komunistické strany Československa a od podzimu 1948 do jara 1949 byla na FF UK členkou výboru KSČ a rovněž předsedkyní zdejšího akčního výboru Národní fronty. Od srpna 1949 do října 1959 byla zaměstnána jako referentka, posléze vedoucí kulturního oddělení v Kanceláři prezidenta republiky. V letech 1954–1957 kromě toho externě vyučovala na jedenáctileté střední škole v Praze-Břevnově český jazyk a literaturu a současně byla externí aspirantkou Vysoké školy pedagogické (obor česká literatura, školitel Felix Vodička). Od roku 1959 působila jako odborná asistentka na katedře české a slovenské literatury FF UK (titul CSc. získala v roce 1960 prací Problematika českého venkova v literatuře 80. a počátku 90. let 19. století). Zároveň v letech 1958–1976 pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov. V období 1963–1966 i při dalších krátkodobých pobytech vyučovala bohemistiku na Istituto universitario orientale v Neapoli a na Facolta di lettere v Římě. Roku 1970 byla vyškrtnuta z KSČ a z politických důvodů musela v sedmdesátých letech opustit jak FF UK, tak Filmové studio Barrandov. V roce 1976 se stala lektorkou v Laterně magice a následně zde v letech 1985–2000 působila jako dramaturgyně. V letech 1990–1992 externě přednášela na Katedře české literatury FF UK, roku 1991 absolvovala dvouměsíční přednáškový pobyt na Kalifornské univerzitě v Berkley (1991). – Od roku 1950 byla provdaná za Jiřího Honzíka (1924–2018), rusistu, literárního historika, překladatele a editora.

 

Přispívala do periodik Partyzán, Divadlo, Kulturní politika, Práce, Rudé právo, Praha–Moskva, Květy, Literární noviny (1952–1967), Literární noviny (1967–1968), Květen, Kultura, Annali del Istituto universitario orientale (Neapol), Impuls, Světová literatura, Host do domu, Plamen, Reportér, Zlatý máj, Kritický sborník a Svědectví (Paříž). Její novela Ohlédnutí, publikovaná roku 1968 v Plameni, se stala předlohou pro stejnojmenný film (1968, sc. a r. Antonín Máša). – Televizní scénář Dcera národa (1976) podle Maloměstského románu Terézy Novákové o osudech Zdeňky Havlíčkové zůstal nerealizován. Honzíková je rovněž autorkou řady textů k programům představení Laterny magiky. Jako dramaturgyně se snažila rozšířit repertoár převážně tanečního divadla o činoherní představení (mj. iniciovala dramatizaci Čechovovy novely Černý mnich /prem. 1983/, jíž se ujal Jiří Fried). – Přispěla do ineditního sborníku Šedý vlk (1988, eds. J. Franěk a J. Honzík), uspořádaného k stému výročí narození Bohumila Mathesia). – V roce 2000 připravila v Itálii retrospektivní výstavu k 80. narozeninám scénografa Josefa Svobody spojenou s mezinárodní vědeckou konferencí. – Užívala pseudonymů Věra Mrázová (Kritický sborník, Svědectví) a Miloslav Chmela.

 Ve své literární tvorbě Milena Honzíková silně reflektuje přímé osobní prožitky a zkušenosti. Hlavním tématem její umělecké výpovědi je trauma válečných let prožívaných v období dospívání – autorka tak po celý život umělecky rozvíjela a s různým stupněm životní zkušenosti a nadhledu analyzovala jediné téma. Krátce po válce vydala impresionisticky laděné svědectví Bojovala jsem; citovost výpovědi je v něm posilována i verši. Na počátku šedesátých let vyvolala diskusi o možnostech literárního ztvárnění okupační tematiky její fadějevovsky laděná novela A když byl čas, inspirovaná odbojem skupiny mladých lidí na Vysokomýtsku a Choceňsku. Autobiografický pohled na dobu války a následná léta očima zralého člověka bilancujícího svůj dosavadní život přinesla novela Ohlédnutí (sazba volného pokračování s názvem Návrat byla roku 1972 rozmetána). K textu novely se vrátila ještě na konci 20. století (Dopisy zmizelému), kdy náznakově přiblížené výseky své životní cesty spojila s osudy dalších postav, lidí, kteří ovlivnili a znejistili její vnímání a prožívání světa v konkrétních historických okamžicích. Svou reflexi peripetií lidského chování a jednání zde autorka posouvá do obecnějších hodnotových poloh. Téma odboje za druhé světové války Honzíková zpracovala i v knize literatury faktu Naplněný čas života, v níž zmapovala činnost partyzánské brigády Mistra Jana Husa. Z válečné tematiky vybočila knihou subjektivně laděných reportáží inspirovaných italskými pobyty v šedesátých letech (Život po italsku). – Středem literárněhistorického zájmu Mileny Honzíkové byla zejména próza přelomu 19. a 20. století (Julius Zeyer a Vilém Mrštík, dvě možnosti moderní české prózy). Literárně spolupracovala na memoárech scénografa Josefa Svobody Tajemství divadelního prostoru. – Jako editorka připravila k vydání několik děl klasiků české literatury a podílela se na přípravě čítanek a studijních textových antologií.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Bojovala jsem (P memoár., 1946, pod jm. M. Bláhová); Jiří Wolker (popularizační studie, 1953); A když byl čas (P 1960; přeprac. 1962); Život po italsku (RpRp 1967); Julius Zeyer a Vilém Mrštík. Dvě možnosti moderní české prózy (studie, 1970); Naplněný čas života. K historii partyzánské brigády Mistra Jana Husa (LF 1980, pod pseud. Miloslav Chmela); Dopis zmizelému (P 2003).
Ostatní práce: Národní divadlo (1980, s dalšími, upr. vyd. 1982).
Překlady: M. Gorkij: Život Klima Samgina (podíl na překladu 4. dílu, 1948); V. F. Panovová: Souputníci (1949); I. G. Paděrin: Hlavním směrem (s J. Honzíkem, 1952).
Účast ve sbornících: Sborník Vysoké školy pedagogické v Praze (1958); Čechoslovakija našich dněj (Praha 1967).
Uspořádala a vydala: Čítanka pro 4. třídu gymnázií a vyšších odborných škol (1950, s dalšími, pod jm. M. Bláhová); Z literatury naší vlasti (výbor české lit. 19. a 20. století, 1950, s J. Pfefferovou a F. Nečáskem); S. K. Neumann: Ve jménu života i radosti i krásy (1950); J. K. Tyl – J. Honzl: Kutnohorští havíři (1950); J. Wolker: Výbor z díla (1950); S. K. Neumann; Jiří Wolker – úvod do studia jeho poezie (instruktivní materiály ČSM, 1952); J. Wolker: Z díla (1954); Antologie české poezie 20. století 1, 2 (skripta, 1972, s J. Nejedlou); A. a V. Mrštíkové: Okouzlené putování (1977); J. Svoboda: Tajemství divadelního prostoru (1990, i literární spolupráce).

LITERATURA

Bibliografie: R. Denemarková in M. H., Dopis zmizelému (2003).
Studie a články: J. F. Franěk: Pokus o srovnání ruské, francouzské a české „Mladé gardy“, in Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury, sv. 7 (1963, o knize A když byl čas); A. Máša: Nejen ohlédnutí – i hledání (monolog režiséra o filmu Ohlédnutí), MF 4. 12. 1968; A. Brousek: V nulovém bodě, in A. B., Podřezávání větve (1999); R. Denemarková: Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou, doslov in M. H., Dopis zmizelému (2003); hul (= V. Hulec): Bojovala jsem, DivN 2003, č. 12; J. Rambousek: To všechno jsem byla já, Vlastivědný sborník Vysočiny. Oddíl věd společenských sv. 14, 2004; K. Sekyrová: Činohra v „divadle zázraků“, Divadelní revue 2007, č. 2 (biografická poznámka); J. Holý - K. Volná (eds.) in Tato fakulta bude rudá! (2009, zde též úryvek z prózy Dopis zmizelému).
Recenze: Bojovala jsem: J. Weil, Kulturní politika 1945/1946, č. 44; F. Kafka, SvSl 1. 9. 1946; J. B. Č. (= J. B. Čapek), Naše doba 1946/1947, č. 2 * A když byl čas: F. Benhart, Plamen 1960, č. 12; V. Forst, Tvorba 1960, č. 52; M. Jungmann, LitN 1960, č. 50; J. F. Franěk, Kultura 1961, č. 5; J. Opelík, Kultura 1961, č. 1; J. Petrmichl, RP 4. 2. 1961; V. Kalus, Křesťanská revue 1962, č. 1 * Život po italsku: F. Benhart, Plamen 1967, č. 12; O. Kosek, MF 2. 8. 1967; Z. Pochop, LitN 1967, č. 39; J. Smetana, NK 1967, č. 27; S. Bartůšková, HD 1968, č. 2 * Tajemství divadelního prostoru: V. Justl, NK 1993, č. 15 * Dopis zmizelému: M. Zgustová, LidN 12. 8. 2003; E. Lukeš, Tvar 2003, č. 14; M. Jungmann, Mosty 2003, č. 20.
Nekrology: R. Denemarková, Tvar 2001, č. 16; A. Jelínek, Dokořán, 2001, č. 20; J. Janáčková, ČL 2002, č. 1.

Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 15. 5. 2020 (av)
 
zpět na hlavní stranu