Slovník české literatury po roce 1945

Vilém HEJL

* 24. 9. 1934, Praha

† 23. 1. 1989, Mnichov (SRN)

Prozaik a publicista

Otec byl inženýr architekt, před únorem 1948 odborový rada ministerstva techniky. Po maturitě na Drtinově gymnáziu v Praze na Smíchově (1953) nebyl Hejl z politických důvodů přijat na vysokou školu. V roce 1953 byl odsouzen a dvanáct měsíců vězněn v rámci akce Šeřík za „podvracení lidově demokratické republiky a snah obnovit činnost skautské organizace Junák“. Po propuštění vystřídal různá zaměstnání (technik a dokumentátor v projekčních ústavech, redakční tajemník Ústavu zdravotnické osvěty). V letech 1957–1959 absolvoval vojenskou službu, od roku 1959 byl ve svobodném povolání. Jako externí spolupracovník Krátkého filmu napsal scénáře zhruba k šedesáti dokumentárním, populárně naučným a propagačním filmům. Překládal z polštiny, angličtiny a ruštiny beletrii a rozhlasové i televizní hry. V roce 1968 byl v rámci rehabilitačního řízení přijat na FF UK ke studiu historie. Na jaře 1968 se stal tiskovým tajemníkem K 231, po srpnové okupaci koordinoval stipendia pro emigranty v rámci českého gremia Tschechoslowakisches Büro für Kultur und Wissenschaft v Mnichově. Koncem roku 1968 se však do Československa vrátil. V roce 1969 se stal vedoucím edičního úseku Společnosti pro lidská práva. V první polovině sedmdesátých let se podílel na scénářích hudebně zábavných pořadů Písničky pod vobraz (později Šanson 70 a Patříme k sobě), byl sledován Státní bezpečností a postihl ho publikační zákaz. V roce 1977 podepsal Chartu 77, o rok později se společně s manželkou Karolou Hejlovou (*1935) vystěhoval do Rakouska. V roce 1979 se přestěhoval do Mnichova, kde získal zaměstnání v redakci Rádia Svobodná Evropa (v rozhlasových relacích se zaměřil na politické komentáře, knižní recenze, eseje). Byl členem organizací českého exilu (PEN klub, Společnost pro vědy a umění) i spolků zahraničních (Bayerischer Journalisten Verband). – V roce 2017 byli Vilém a Karola Hejlovi společností Mene Tekel oceněni titulem Mecenáš české kultury.

Odborně zaměřené historické příspěvky, eseje a recenze publikoval v Literárních listech, Listech, Studentu, Svobodném slovu, Zítřku, v zahraničí pak v Českém slovu (Mnichov), Obrysu (Mnichov), Národní politice (Mnichov), Svědectví (Paříž), Studiích (Řím), Zpravodaji (Curych), Západu (Ottawa), Amerických listech (New Jersey), Proměnách (New York), Revue napětí a humoru, Magazínu (Curych). Spolupracoval na vydání mimořádného československého čísla polského exilového měsíčníku Kultura (Paříž 1969). Na motivy prózy Sebrané zločiny Vladimíra Hudce natočil Martin Frič film Přísně tajné premiéry (1967, sc. Martin Frič a František Daniel). V roce 1965 byla v Jihočeském nakladatelství připravena novela Slavobrána, jejíž vydání však bylo znemožněno. V rukopise zůstal kromě několika scénářů televizních her a povídek také cyklus čtyř próz Procesy po setmění (Přelíčení za zavřenými dveřmi, Zmateční případ, Návrat nežádoucí a Dvojník). Některé z těchto textů autor adaptoval do podoby rozhlasových her, jež byly uvedeny v Československém rozhlase (mj. Univerzita pro milence, 1963, r. Evžen Drmola; Zlatý drak, 1964, r. Otakar Bílek; Plášť svaté Kateřiny, 1965, r. Pavel Michal; Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, 1967, r. Jaroslav Valchař; Trochu málo na ságu, 1968, r. J. Valchař). Novela Hodina hvězdopravců vznikla původně jako rozhlasová hra, jež byla v prosinci 1975 odvysílána stanicemi v Polsku a Rakousku. Pod pseudonymem Radim Novák napsal scénické pásmo ze života stavitele železnic Jana Pernera Král ajznbonských tovaryšů aneb Život, doba a dílo mladého muže (1977) a literárně dramatický pořad o vyhlazení Lidic Veřejné přelíčení (1978). V sedmdesátých letech zveřejňoval pod pseudonymem Vladimír Hudec jazykové koutky a komentáře na tzv. Šansonech v pražské Umělecké besedě a pod stejným jménem publikoval fejetony v Zemědělských novinách a časopise Družstevní byt. Jeho literární práce a překlady svými jmény pokrývali Richard Žákovský a právník Svatopluk Zlámaný; autorsky se Hejl dále podílel na některých detektivních povídkách Hany Proškové. Romány Zásada sporu a Ex offo, jež v oficiálních nakladatelstvích nesměly vyjít, byly v polovině sedmdesátých let v Praze rozšiřovány formou strojopisných samizdatových opisů. V rozhlasové stanici Svobodná Evropa a v exilovém tisku občas užíval šifru vh.

Vilém Hejl knižně debutoval parodickým detektivním románem Sebrané zločiny Vladimíra Hudce s titulní postavou neúspěšného spisovatele detektivních příběhů, který ve spojení s inteligentním lupičem začne podle svých detektivních povídek organizovat skutečné zločiny. Při provozování této činnosti pak ve svůj prospěch využívá chyb byrokratického aparátu socialistického systému, jemuž však nakonec podlehne. Prvky lehčích žánrů v sobě nesou i pozdější romány, které prostřednictvím historických témat kladou základní etické otázky. V prvním z nich (Zásada sporu), situovaném do období Bílé hory, je na příběhu Šimona Lomnického z Budče doloženo přesvědčení o praktické nemožnosti zachovat si vlastní tvář v okamžiku střetu protichůdných mocenských sil. Znesvářené strany vždy nesmiřitelně lpí na svých nedotknutelných pravdách a z jedince chtějí učinit jen pohodlný nástroj svých mocenských her. V románu Ex offo situovaném do prvních let normalizace v Československu autor staví na paralele mezi dramatickou zápletkou z prusko-rakouské války roku 1866 a současným lidským údělem. Románovou studií o lidském charakteru deformovaném totalitní nacistickou ideologií je Hodina hvězdopravců, v níž autor na žánrovém půdorysu akční prózy rozehrává příběh velitele elitního nacistického komanda a jeho protihráčů: skupiny astrologů, kouzelníků a kartářů. Hejl je rovněž autorem rozsáhlého časopiseckého eseje o detektivním žánru Poznámky čtenáře českých detektivek (čas. Proměny 1979, Knokaut 1991). – V historické studii Zpráva o organizovaném násilí (spoluautor Karel Kaplan) Hejl analyzoval roli komunistické strany a jejího bezpečnostního aparátu od konce války do únorového převratu a její následnou destruktivní činnost; studie Rozvrat. Mnichov a náš osud je věnována analýze tří porážek československé demokracie v letech 1938, 1948 a 1968.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a literatura faktu: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce (RR, 1. díl Abeceda začíná Alžbětou, 1965; 2. díl Úřad pro každou příležitost, 1966; společně přeprac., 1993: l. díl zde s tit. Přísně tajné premiéry, 2. díl s tit. Zákon k volnému použití, připojen i poprvé tištěný 3. díl Park kultury); Případ zlatých vlajek (P 1977, se Svatoplukem Zlámaným, V. H. neuveden); Král ajznbonských tovaryšů aneb Život, doba a dílo mladého muže (scénické pásmo, 1977, pod pseud. R. Novák); Veřejné přelíčení (lit. dramatické pásmo, rozmn. 1978, pod pseud. R. Novák); Hra na slepou bábu (PP 1979, se S. Zlámaným, V. H. neuveden); Zásada sporu (R, Toronto 1979); Ex offo (R, Toronto 1980); Hodina hvězdopravců (R, Curych 1980); Případ s černým vzadu (PP 1984, se S. Zlámaným, V. H. neuveden); Zpráva o organizovaném násilí (Toronto 1985, s K. Kaplanem; 1990 samostatně); Rozvrat. Mnichov a náš osud (Toronto 1989; 1990).
Překlady: A. Zbych: S nasazením života I.–II. (P 1973, pod pseud. Vladimír Hudec); H. Innes: Země věnovaná Kainovi (1974, pod jm. Richarda Žákovského).
Příspěvky ve sbornících: P. Tigrid – V. Prečan (eds.): Vývoj Charty. Záznam z konference ve Frankenu (Kolín n. R. – Mnichov 1981); J. Lederer (ed.): Svědectví Pavla Tigrida (Mnichov 1982); J. Lederer (ed.): ... a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983); M. Schulz (ed.): Mír. Mírové hnutí. Křesťanská etika (Mnichov 1984); D. Eisnerová (ed.): Jaroslav Seifert: Knížka polibků (Curych 1984); L. Procházková: ....a co si o tom myslíte vy? Odpovědi na anketu (Mnichov 1986); A. Měšťan (ed.): Československo-polské styky včera, dnes a zítra (Mnichov 1986); Pražské blues aneb Sláva je Volný (Mnichov 1988); Benefice (FF a interview K. Hvížďaly se Z. Salivarovou, Toronto 1990).
Redigoval: O. Pelc: Parašutisté v akci (Mnichov 1987).

LITERATURA

Studie a články: J. Pejskar in Poslední pocta, sv. 3 (Curych 1989); V. Novotný: Originál a otisk kampanovského tématu (ke románům Z. Wintera Mistr Kampanus a V. Hejla Zásada sporu), Tvar 1998, č. 7; R. Kočík: Spisovatel a normalizace, Týdeník Rozhlas 2014, č. 4; D. Hertl: Vilém Hejl – málo známý, nikoli zapomenutý, Týdeník Rozhlas 2014, č. 38; E. Burget: Zásada sporu Viléma Hejla, Marginalia Historica 2016, č. 1; D. Hertl: Sedmdesátá léta jak je (za)žil zakázaný spisovatel, Týdeník Rozhlas 2017, č. 4; P. Ondřej: Hejlův vzkaz na vlnách času: Britské listy 25. 6. 2018 (on-line); E. Burget: Marholtovo dilema aneb Role intelektuála v románech Viléma Hejla, in Role středoevropského spisovatele-intelektuála ve zlomových okamžicích dějin (2018); P. Hnilička, Jak by zločin provedl Vladimír Hudec, Týdeník Rozhlas 2019, č. 8; D. Hertl: Talent, jenž nestihl napsat to nejlepší, Týdeník Rozhlas 2019, č. 4.
Recenze: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce: (m) /= B. Mach/, ZN 4. 3. 1966; J. Hek, Impuls 1966, č. 7; J. Beránková, Jihočeská pravda 21. 4. 1967; M. Mlynár, Predvoj (Bratislava) 8. 6. 1967; A. Humplík, Práce 25. 1. 1968; M. Szenessy, Frankfurter Allgemeine Zeitung 14. 10. 1969; J. D. (= J. Dresler), Národní politika (Mnichov) 1987, č. 2; I. Zítková, Telegraf 24. 7. 1993; M. Petříček, LitN 1993, č. 26; J. Hájková, Telegraf 10. 8. 1993 * Zásada sporu: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 10; J. S. (= J. Strnad), Hlas domova (Sydney) 6. 8. 1979; P. Řehoř (= J. Strnad), Zpravodaj (Wintertuhr-Obstladen) 1979, č. 10; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1980, č. 61; A. Kratochvil, České slovo (Mnichov) 1980, č. 2; J. S. (= J. Strnad), Zpravodaj (Wintertuhr-Obstladen) 1980, č. 12; J. Marek, Dějiny a současnost 1991, č. 3 * Ex offo: J. Beneš, Magazín (Curych) 1980, prosinec; H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1982, č. 66; A. Kratochvil, Studie (Řím) 1982, č. 84; vl (= Š. Vlašín), Rovnost 15. 3. 1991 * Hodina hvězdopravců: J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1982, č. 66 * Zpráva o organizovaném násilí: M. K. Bachstein, Bohemia 1985, č. 1; Nepodepsáno, Neue Zürcher Zeitung 21. 3. 1987; R. Kerer, Tiroler Tageszeitung 1. 4. 1987; R. Regen, Die Nieuwe Gids 10. 4. 1987; R. Ströbinger, Luxemburger Wort 6. 7. 1987; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1987, č. 7/8; -kvw- (= K. von Wetzky), Svědectví (Paříž) 1987, č. 81; J. Slomek, ...atd... 1990, č. 18; P. Kosatík, Tvar 1990, č. 27; K. Komárek, Akord 16, 1990/91, č. 9; V. Rohan, LidN 28. 2. 1990; P. Mates, Brněnský večerník 20. 9. 1990; P. M., Slovanský přehled 1991, č. 1; J. Janák, Vlastivědný věstník moravský 1991, č. 2 * Rozvrat. Mnichov a náš osud: J. Mlynárik, Svědectví, 1990, č. 91; P. Švanda, Proglas 1992, č. 1.
Rozhovory: K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992).
Nekrology: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1989, č. 2 a 3; J. Loewy, Právo lidu (Wuppertal) 1989, č. 1; Nepodepsáno, České slovo (Mnichov) 1989, č. 2; Nepodepsáno, Obrys (Mnichov) 1989, č. 1; rst (= R. Ströbinger), Die Welt 28. 1. 1989; J. Škvorecký, K 231 1989, č. 5.
Archiv: LA PNP (fond Vilém Hejl).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památníku národního písemnictví
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Miroslav Zelinský (1995); Eduard Burget (2020)

Aktualizace hesla: 21. 3. 2020 (eb)

Aktualizace bibliografie: 21. 3. 2020 (eb)

zpět na hlavní stranu