Milan LUKEŠ
Milan Lukeš byl naším předním teatrologem a překladatelem, zaměřujícím se na dramatiku anglickou (Nathan Richard Nash, John Osborne, George Bernard Shaw, Harold Pinter aj.) a na moderní americké drama a divadlo (O’Neill, Arthur Miller, Tennessee Williams, Edward Albee aj.). Své znalosti této dramatiky zúročil rovněž při překladu knihy Waltra Kerra Jak nepsat hru a v publikaci Divadelní moudrost G. B. Shawa, v níž vlastní překlady her doplnil sondami do života a duchovního světa autora. V monografii Eugene O’Neill provedl metodologicky objevný průzkum dramatikova díla. Výrazný je Lukešův zájem o dílo Williama Shakespeara a jeho současníků. Od sedmdesátých let soustavně překládal stěžejní Shakespearova dramata (Antonius a Kleopatra, Hamlet – i tzv. malá verze, Král Lear, Macbeth, Richard II., Jindřich IV.), iniciující leckdy originální inscenace (zejména režie Evalda Schorma, na nichž se Lukeš podílel i jako dramaturg). Textologickou problematiku podrobil zkoumání v práci Základy shakespearovské dramaturgie. Na trojdílné reprezentativní publikaci Alžbětinské divadlo se spolupodílel jako editor, překladatel i autor řady studií (Alžbětinské divadlo, Jonsonova teorie komedie, Jonsonova teorie publika, Literatura na divadle, Dvorská maškaráda) a monografických kapitol (Ben Jonson, Thomas Heywood). – K teorii dramatu Lukeš přispěl řadou dílčích studií, a zejména knihou Umění dramatu, produktivně prolínající teoretický, historický a praktický aspekt. V shakespearovských esejích a studiích, původně publikovaných především v časopisu Svět a divadlo a posléze soustředěných do souborů Mezi karnevalem a snem a Shakespeare a okolí, Lukeš uplatnil svoji dlouholetou kritickou erudici, která mu – spolu s hlubokou znalostí Shakespearovy dramatiky – umožnila nahlédnout současné divadlo skrze dílo, na němž se proměny divadla minulého století i nedávné doby projevily s mimořádnou názorností. Evropskému divadlu přelomu 20. a 21. století jsou pak věnovány studie, jež editor Karel Král na základě původní autorovy koncepce shromáždil do publikace Divné divadlo našeho věku.
BIBLIOGRAFIE
Práce o dramatu a divadle: The Costume on the Stage (1962, též něm. a franc.); Eugene O’Neill (monografie, 1979); Základy shakespearovské dramaturgie (studie, 1985); Umění dramatu (studie, 1987); Mezi karnevalem a snem. Shakespearovské souvislosti (soubor studií, 2004); Divné divadlo našeho věku (soubor studií, 2008, ed. K. Král); Shakespeare a okolí. II. Shakespearovské souvislosti (soubor studií, 2010, ed. K. Král).Dramatizace a úpravy: M. Wanderová: Dobré jitro, krásko (rozmnož. 1986, s E. Schormem); scénicky: T. Williams: Sestup Orfeův (1997); W. Shakespeare: Richard III. (2000, s J. Špalkem).
Překlady: N. R. Nash: Obchodník s deštěm (1957); R. Lawler: Léto sedmnácté panenky (rozmnož. 1958; 1964); Ch. Dickens – G. Almar: Oliver Twist (1959); A. Miller: Hrdelní pře (Čarodějky ze Salemu) (rozmnož. 1960); W. Kerr: Jak nepsat hru (1962); G. B. Shaw: Člověk nikdy neví (rozmnož. 1960; 1963) + Pygmalion (rozmnož. 1968; poté in Divadelní moudrost G. B. Shawa, 1979; knižně samostatně 2007) + Svatá Jana (1979, in Divadelní moudrost G. B. Shawa); E. Albee: Pískoviště (in E. A.: Hry, 1964); E. O’Neill: Anna Christie (rozmnož. 1965) + Touha pod jilmy (rozmnož. 1975); H. Pinter: Správce (1965) + Narozeniny (in Anglické absurdní divadlo, 1967) + Návrat domů (in Anglické absurdní divadlo, 1967); R. Linney: Strasti Bedřicha Velikého (rozmnož. 1971); W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra (rozmnož. 1974) + Hamlet, dánský princ (rozmnož. 1974) + Král Lear (rozmnož. 1976; přeprac. in W. S.: Pět her, 1980; knižně samostatně 2017) + Tragický příběh Hamleta, dánského prince (tzv. malý Hamlet, rozmnož. 1979) + Macbeth (rozmnož. 1979, knižně samostatně 2017) + Tragédie krále Richarda Druhého (rozmnož. 1983) + První díl Krále Jindřicha Čtvrtého (rozmnož. 1987) + Druhý díl Krále Jindřicha Čtvrtého (rozmnož. 1987); J. M. Barrie: Záleží na okolnostech (rozmnož. 1974); W. Hanley: Šeptej mi do správného ucha – T. McNally: Botticelli, Další (vše in Šeptej mi do správného ucha a jiné aktovky, rozmnož. 1975); P. Turrini: Nejbláznivější den (rozmnož. 1976); Ch. Marlowe: Maltský žid (1978, in Alžbětinské divadlo 1. Shakespearovi předchůdci); T. Williams: Skleněný zvěřinec (rozmnož. 1980; 2018); J. Osborne: Komik (rozmnož. 1980; 2013); T. Heywood: Žena zabitá dobrotou (1980, in Alžbětinské divadlo 2. Shakespearovi současníci); O. Wilde: Vějíř lady Wiermerové (rozmnož. 1981; 2014); T. Wilder: Dohazovačka (rozmnož. 1986); O. G. Brockett: Dějiny divadla (1999); M. Norman: Zamilovaný Shakespeare. Fakta, fikce, film (1999, s A. Kareninovou a M. Pechánkovou); E. G. Craig: O divadelním umění (2006); A. Aronson: Pohled do propasti (2007); scénicky: E. O’Neill: Smutek sluší Elektře (1976, též úprava); T. Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše (1982, též úprava); W. Shakespeare: Bouře (1995); M. McDonagh: Poručík z Inishmoru (2003); Hříšníci (aktovky J. Londona, T. McNallyho, T. Wildera a T. Williamse, 2003, s H. Budínovou a O. Ornestem); O. Wilde – J. Someš: Zločin lorda Artura Savila (2004, s použitím překladu J. Z. Nováka); Krajina Harolda Pintera (montáž z díla H. Pintera, 2007, s M. Schlegelovou a F. Fröhlichem); Ch. Hampton: Řeči léčí (2018).
Příspěvky ve sbornících: Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica, Theatralia 2–6 (1971, 1973, 1976, 1978, 1984); Prolegomena scénografické encyklopedie, č. 3, 8 (1971) a 16 (1973); Mimézis a reprezentácia (Bratislava 2000).
Uspořádal a vydal: V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota + Krysař (1964, s V. Justlem); La participation de l’acteur à la réforme théâtrale à fin du 19. et au début du 20. siècle (1976); Alžbětinské divadlo (1. Shakespearovi předchůdci, 1978; 2. Shakespearovi současníci, 1980; 3. Drama po Shakespearovi, 1985, s A. Bejblíkem a J. Hornátem, též přisp.); Divadelní moudrost G. B. Shawa (1979, též přisp.).
LITERATURA
Studie a články: J. Kopecký: O kritice od podlahy, DivN 1960/1961, č. 1 a 2; M. Uhde: Kultura jako nástroj. Obrys (Mnichov)1986, č. 2; D. Dobiáš: Český blankvers v novějších překladech Macbetha, ČL 1998, č. 5; M. Pálušová: Specifika překládání dramatických textů. Několik tezí k problematice překladu nejen současných ruských dramat, Bohemica Olomucensia 2011, č. 2; P. Drábek: A Štěstěna, ta povstalecká děvka, se na něj zubila. Shakespearovské překlady Milana Lukeše, Theatralia 2012, č. 1.Recenze: Alžbětinské divadlo: jac (J. Císař), Tvorba 1979, č. 50; vš (= J. Someš), Dialog (smz.) 1979, č. 1; J. Vostrý, Scéna 1986, č. 12–13 * Eugene O’Neill: M. Vojta, Scéna 1982, č. 1 * Umění dramatu: O. Brůna, NK 1987, č. 44; Z. Srna, Dramatické umění 1988, sv. 2; Brn, Televizní tvorba 1988, č. 3; jm (M. Procházka), in O divadle (smz.), sv. 4 (1988); M. Vojta, Tvorba 1988, č. 7; J. Hoffmannová, Slovo a slovesnost 1989, č. 4 * Mezi karnevalem a snem: B. Hodek, Divadelní revue 2005, č. 1; P. Havelková, Host 2005, č. 2 * Divné divadlo našeho věku: J. Machalická, LidN 13. 2. 2009; M. Petříček, Právo 26. 2. 2009, příl. Salon č. 607; O. Vlčková, A2 2009, č. 6; J. Jiřík, LitN 2009, č. 21; Z. Hořínek, Divadelní revue 2009, č. 2; J. Kerbr, DivN 2009, č. 13; P. Drábek, Theatralia 2009, č. 1/2 * Shakespeare a okolí: P. Drábek, Divadelní revue 2011, č. 3.
Rozhovory: J. J. Vaněk, Signál 1987, č. 19; I. Kastnerová, Plzeňský deník 19. 11. 1994, příl. Listy na víkend č. 47; M. Porubjak, Mosty (Bratislava) 1998, č. 46; J. Machalická, LidN 24. 2. 2005.
K životním jubileím: F. Knopp, LidN 19. 12. 1998.
Nekrology: J. Machalická, LidN 24. 9. 2007; M. Uhde, Právo 27. 9. 2007, příl. Salon č. 537; R. Hrdinová, Národní divadlo 2007, č. 3; J. Herman, DivN 2007, č. 17; Z. Hořínek, DivN 2008, č. 3.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945