Slovník české literatury po roce 1945
Miroslav STONIŠ
* 18. 6. 1938, Ostrava-Vítkovice
Prozaik, dramatik, básník, televizní scenárista, autor rozhlasových her
Narodil se v dělnické rodině. Z jeho synů
Marek Stoniš (* 1967) je novinářem, Michael Stoniš (* 1963) působí jako výtvarník. – Základní školní vzdělání získal v Ostravě-Vítkovicích, 1953–56 studoval na jedenáctileté střední škole v Ostravě-Přívoze. Po maturitě (1956) byl přijat ke studiu dramaturgie na FAMU (1956–60). 1961–64 byl zaměstnán jako dramaturg
Domu kultury pracujících Ostravy, současně se věnoval organizační práci mezi mladými ostravskými autory (tzv.
Autoři v povijanu), spolu s
Josefem Fraisem a Vladimírem Macurou byl zakladatelem skupiny
ismuistů. Navazoval styky s průbojnými ostravskými výtvarníky (Eduard Ovčáček, Rudolf Valenta). 1964–70 působil jako redaktor ostravského literárního časopisu
Červený květ, 1970–71 ve funkci zastupujícího tajemníka pobočky
Svazu československých spisovatelů v Ostravě. Za tzv. normalizace se 1971–89 živil jako dělník v Prodejnách nábytkářského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích. 1990–91 pracoval v
Čs. televizi Ostrava jako šéfproducent programu. Od 1991 se plně věnuje tvůrčí práci.
Debutoval jako středoškolák povídkou v ostravské Nové svobodě (1953). Soustavněji pak publikoval v ostravském
Červeném květu (1960–69, povídky, básně, fejetony a recenze) a v Nové svobodě (1966–68, především filmové recenze). Mimoto uveřejňoval prózu i poezii v Máji (Ostrava), v
Plameni
(1965 zde novela Čas hloupých kačen),
Kultuře (1962), Magazínu Co vás zajímá (1962), v Květech (1980 zde cyklus pohádek Povídánky pod peřinky), od 1990 pak v
Kulturním měsíčníku
(Ostrava, 1990 zde úryvek z nepublikovaného románu Svatební Sauvignon), polském měsíčníku Zwrot (Český Těšín), Rudém právu (příloha Čtení na sobotu),
Alternativě a
Alternativě Nova
(Opava, 1996 zde úryvek románu Zvěst o slastech a rozkoších sodomských), Moravskoslezském dni (Ostrava) a Lidových novinách, kde pravidelněji publikuje od 1994 fejetony. Hru Pakárna na entou uveřejnil v příloze časopisu
Tvar (Tvary 1997, č. 2). Stoniš hojně spolupracoval s
Čs. televizí: je autorem televizních her Návštěva (1963, režie
Radim Koval), Mlýn u pěti čertů (1971, režie
Alois Müller), Pacholátko (1991, režie
Tomáš Tintěra) a scénáře osmidílného televizního seriálu Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1994, režie Otakar Kosek, podle Oty Filipa). Připravil také cyklus večerníčků O Přesličkovi a Prokůpkovi (1974, pod jménem režiséra
Jiřího Volkmera) a cyklus rozhovorů s moravskými spisovateli Literatura z Panského dvora (1993). Je autorem četných rozhlasových her: Mrtví rezaví ptáci (1968), Běh za motýlem (1969), Rakety a kozorožci na Marsu (1985), Kožich z Paříže (1988), Sněhurka z vesmíru (1990), Nebožtík (1992), V náručí Slunce (1993), A já jsem Daidalos (1993), Dobré důvody k zabíjení (1995), Hnízdo mých vlaštovek (1996). Příležitostně užívá šifry ms.
Ve své prvotině, cyklu miniatur Povídky pod polštář, zaujal Stoniš osobité místo v kontextu mladé prózy 60. let básnivým pojetím vypravěčství jako přetváření životní banality v nespoutaný gejzír fantazie. Stonišův melancholický snový mikrokosmos, budovaný kolem postavy autorova dvojníka jménem Kerim (palindrom autorova křestního jména), jeho milé Orenky a dalších, často až vianovských postaviček, má podobu fantaskního přepisu důvěrného deníku v něžný mýtus o moci básnického slova. V polemice s konvenčním regionalismem a jeho ustálenými severomoravskými atributy Stoniš programově navazoval na tradice avantgardní prózy devětsilovské (Karel Konrád, Vladislav Vančura). Vančurovský ideál díla jako estetického výtvoru a jeho spojení s životním kladem, mládím a odvahou stál v pozadí zvláště dvojice novel
Džbán plný minerálky a
Čas hloupých kačen, spojených v jeden celek pod názvem Srdce plné krve. Nepřímo motivoval i kritickou konfrontaci životní rutiny se snem o neuchopitelné a unikající lásce v románu z uměleckého prostředí Ostravy Vejít do svých dveří. Pojetí tvorby jako básnivého gesta Stoniše lákala občas k lyrice (v cyklu básní o lásce a Ostravě Píseň o tobě), mnohem soustavněji však k hledání osobité polohy lyrizovaného dramatu ze současnosti (Sem padají hvězdy, Kde tráva je červená a modrá, Hořké letní herbicidy, Maškaráda za plotem, Jezulátko, Svatební noci), a to i ve verzi televizní či rozhlasové hry. Téma lásky jako zázračného, osvobodivého aktu, které jeho tvorbu provázelo od počátku a ve všech žánrech, vedlo Stoniše k milostnému románu i v jeho populárnějších podobách na samém pomezí ženské četby (Kotva se utrhla, Léto bez návratu) a v hravě groteskní poloze se promítlo do jeho humoristicko-satirických románů Ďábel Lucian Nero a Paterek a pastýřka laní.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Povídky pod polštář (PP 1963); Srdce plné krve (PP 1965); Píseň o tobě (BB 1966); Vejít do svých dveří (R 1967); Mrtví rezaví ptáci (P pro ml., 1971, náklad z větší části zničen; poté zcela přeprac. s tit. Léto bez návratu); Cesta do Egypta (D, rozmnož., 1977, prem. s tit. Sem padají hvězdy, 1978); Kde tráva je červená a modrá aneb Tektonické poruchy ve čtvrtohorách (D, rozmnož., 1979, i prem.); Maškaráda za plotem (D, rozmnož., 1981, i prem.); Hořké letní herbicidy (D, rozmnož., 1981, i prem); Kotva se utrhla (R 1982); Jezulátko (D, rozmnož., 1983, i prem.); Námořník karbonský (D, rozmnož., 1984, i prem. ochotnicky v Bruntále); Léto bez návratu (R 1988); Ďábel Lucian Nero (R 1998); Kamarád až do oblak (P pro ml., 1999); Jen tak do větru (P 2000); Kluci jedna radost (P pro děti, 2001); Paterek a pastýřka laní (R 2003); scénicky: Svatební noci (1988); Zaslíbená země (2000).Ostatní práce: Jaro-léto 1968, podzim 1989 (1990, s P. Holým); Ostrava (1996).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Oheň (1964); Železo přichází z hvězd (1983); Hosté z planety lidí (1990); Moravskoslezský kalendář ‘94 (1993).
Uspořádal a vydal: S. Sohr: Tenká košilka do mrazu (2002).
LITERATURA
Studie a články: J. Urbanec: Nad první částí díla Miroslava Stoniše, Časopis Slezského muzea 1968, č. 1; V. Macura: Pokus Miroslava Stoniše o nový mýtus Ostravy, in Region a jeho reflexe v literatuře (1997); S. Urbanová: Konvenčnost a inovace v próze Miroslava Stoniše Kamarád až do oblak, in Vnútrotextové priestory textu pre deti a mládež (2001); táž: Miroslav Stoniš moderně i postmoderně, in Postmodernismus v české a slovenské próze (2003), též in Souřadnice míst (2003); P. Hrtánek: Paterek a pastýřka laní, in Kacíři, rouhači, ironikové (2007).Recenze: Povídky pod polštář: A. Sivek, Nová svoboda 12.12. 1963; M. Suchomel, Plamen 1964, č. 2 (přetištěno in Co zbylo z recenzenta, 1995); J. Vohryzek, HD 1964, č. 2; O. Rafaj, Červený květ 1964, č. 3; Z. Heřman, LitN 1964, č. 1; M. Nadubinský, KT 1964, č. 5; M. Pohorský, RP 6. 12. 1964 * Návštěva: kn (K. Nešvera), SvSl 27.11.1963 * Srdce plné krve: A. Linke, Plamen 1966, č. 7; L. Petr, HD 1966, č. 6; J. Svoboda, Impuls 1966, s. 284 * Píseň o tobě: J. Mazáč, Červený květ 1967, č. 8 * Sem padají hvězdy: fk (F. Knopp), LD 3. 3. 1978; J. Procházka, SvSl 31. 3. 1978; M. Tůma, Scéna 1978, č. 14–15; J. Štefanides, Ostravský kulturní měsíčník 1979, č. 4 * Hořké letní herbicidy: J. Černíková, Amatérská scéna 1981, č. 12 * Kotva se utrhla: J. Sekera, Tvorba 1982, č. 33, příloha Kmen * Léto bez návratu: J. Urbanec, KultM 1989, č. 9 * Ďábel Lucian Nero: A. Haman, LitN 1998, č. 8 Jen tak do větru: I. Málková, Host 2001, č. 6 * Kluci jedna radost: I. Zítková, Ladění 2001, č. 4 * Paterek a pastýřka laní: M. Jungmann, LidN 7. 1. 2004.
Rozhovory: (jv) (J. Volek), Amatérská scéna 1987, č. 1; V. Juřina, Ostravský večerník 16. 1. 1990; W. Przeczek, Moravskoslezský den 12. 6. 1993, příloha MS – den na víkend; J. Smokovská, Slovo 26. 1. 1998; T. Filip, Právo 16. 2. 1998.
Vzpomínky: O. Filip in Osmý čili nedokončený životopis (2007).
Autor hesla: Vladimír Macura (1998)
Aktualizace hesla: 20. 2. 2008
(mvo)
Aktualizace bibliografie: 20. 2. 2008
(mvo)