Vladimír MACURA
Na počátku šedesátých let byl členem ostravského klubu mladých literátů Autoři v povijanu a skupiny „ismuistů“ (Josef Frais, Miroslav Stoniš). Výrazem zájmu o Estonsko byla Macurova iniciativa (společně s Vladimírem Novotným), jež vedla k založení spolku přátel a propagátorů kultury Pobaltí Baltský svaz (1974, oficiálně registrován až 1990); v druhé polovině sedmdesátých let se pak podílel na vydávání strojopisného samizdatového časopisu tohoto spolku Läänemere Liidu Liige. Roku 1989 byl jedním ze zakladatelů Obce spisovatelů a Hejna českých spisovatelů Mamut. – První Macurovou manželkou byla Alena Macurová (roz. Pšenčíková, *1946), lingvistka zabývající se problematikou stylu, v současnosti působící jako rektorka soukromé vysoké školy Akcent College. Jeho druhá žena Naděžda Macurová (roz. Šimonová, *1949) je překladatelkou z francouzštiny, pracovala jako šéfredaktorka časopisu Iniciály a redaktorka Tvaru, v letech 1997–2012 byla vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Literatuře se věnují i Macurovy děti Kateřina Jančaříková (*1970) a Ondřej Macura (*1980).
Macura reprezentoval mnohostranný tvůrčí typ s dispozicemi jak literárněvědnými a kritickými, tak beletristickými, fejetonistickými, publicistickými a překladatelskými, přičemž se v něm charakteristicky slučoval smysl pro živé problémy historické i současné. Poučen na českém strukturalismu a jazykovědě projevoval ve svých prvních studiích z přelomu šedesátých a sedmdesátých let lingvostylistický přístup k analyzovanému materiálu a tento výchozí postoj se u něho setrvale připomínal v odstíněném chápání slovesné a tvárné stránky uměleckého díla. Výraznou změnu do Macurovy tvůrčí činnosti vneslo zaujetí sémioticko-kulturologickými koncepty
Jurije Lotmana. V první polovině osmdesátých let vyšlo koncepčně pojaté dílo Znamení zrodu, věnované kultuře národního obrození a její ideologii, v němž Macura nově pojal obrozenskou kulturu jako mnohotvárný a zvrstvený, leč jednotně směřující znakový systém. Na základě rozboru literatury, ale i řady dalších složek tohoto systému dospěl k určení obrozenského procesu jako kulturního typu poznamenaného umělostí, mystifikacemi a hrou.
Odlišnou žánrovou polohou, avšak podobnými metodologickými východisky a zacílením ke znakovému kódu kultury se vyznačují soubory drobných prací na pomezí sémiotických studií, esejů a fejetonů, které vyšly v průběhu devadesátých let. Ve studiích, zařazených do publikace Český sen, autor ze současné perspektivy, ovšem se silnou oporou v dobových pramenech nahlíží charakteristické legendy, témata, osobnosti a situace národních dějin 19. století. Soubor Šťastný věk přináší aktuálně vyznívající interpretace znakově příznačných motivů, témat, zmytizovaných představ, vizí, společenských faktů a projevů socialistické kultury období 1948–1989. Časopisecky publikované fejetonistické průhledy do dějin posledních dvou staletí včetně prvních polistopadových měsíců autor soustředil do publikace Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony.
Macurův odborný profil významně dokresluje redakční i autorský podíl na velkých lexikografických projektech (dvoudílný Slovník děl světové literatury, Průvodce po světové literární teorii) a od poloviny sedmdesátých let též aktivita překladatelská, kterou české veřejnosti zpřístupnil málo známou soudobou estonskou literaturu. Neméně výraznou podobou jeho zájmu o literární a společenskou problematiku je dlouhodobě pěstovaná, a zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech bohatě rozvíjená kritická činnost.
Z Macurových znalostí literárních, kulturních a sociálních dějin i soudobého literárního dění a jeho zákulisí, z rozhledu po teorii žánrů a stavby uměleckého díla, vposledku však i z původního pozorování životní problematiky individuální a společenské vyrůstá jeho tvorba beletristická. Od sbírky kunderovsky laděných povídkových etud s obměňovanou tematikou milostných či pseudomilostných vztahů (Něžnými drápky) přes modelově portrétní román z normalizačních let (Občan Monte Christo) po cyklus historických próz z 19. století Ten, který bude (Informátor, Komandant, Guvernantka, Medikus) se v Macurových prózách stále výrazněji projevuje hravá intelektuální manipulace se slovy, literárně ustálenými motivy, žánrovými útvary, přechody mezi fikcí a realitou a problematika hry jako životního způsobu. Hra, často hraničící s intrikánstvím či mstivostí, se zde ukazuje jako past, v níž se rozkládá mravní identita člověka.
BIBLIOGRAFIE
Próza a práce o literatuře: Něžnými drápky (PP 1983); Znamení zrodu (monogr. studie, 1983; rozšíř. 1995); Slovník básnických knih (1990, s M. Červenkou, J. Medem a Z. Pešatem); Šťastný věk (sémiotické studie, 1992); Informátor (P 1992); Občan Monte Christo (R 1993); Masarykovy boty a jiné semi(o)fejetony (1993); Komandant (P 1994); Guvernantka (P 1997); Český sen (monogr. studie, 1998); A. H. Tammsaare aneb Cesta za epopejí (studie, 1999); Ten, který bude (PP 1999, obsahuje: Informátor, Komandant, Guvernantka, Medikus, zde otištěn poprvé).
Souborná vydání: Šťastný věk /a jiné studie o socialistické kultuře/ (2008, eds. K. Kouba, V. Schmarc a P. Šámal); Vybrané spisy V. Macury: 1. Znamení zrodu a české sny (2015, zahrnuje Znamení zrodu, Český sen a v pozůstalosti dochovaný soubor statí Český sen II, eds. K. Piorecká a M. Vojtková).
Překlady (vše z estonštiny): P.-E. Rummo: Hra s Popelkou (rozmnož., 1977, prem. 1979); Zvony v jezerech. Deset estonských básníků (1977, s dalšími, též ed.); Země Sovětů v poezii a v próze. 1917–1977, sv. 1, Poezie (1977, s dalšími); E. Vetemaa: Svatá Zuzana aneb Škola mistrů (rozmnož., 1977, prem. 1979) + Klíč k určování rusalek neboli Úvod do naiadologie (1987); A. Beekmanová: Bramborový karneval (1978) + Kolovrátek (1984); S. Rannamaaová: Kadri a labutě (1979); Lyrické dopisy do Čech (1980, s dalšími); J. Kross: Ústupky v zájmu dohody (1980, s J. Piskáčkem) + Blázen Jeho Veličenstva (1985); B. Alverová: Hrom je můj bratr (1980, s J. Žáčkem); Sovětská poezie 20. století (1981, s dalšími); E. Niitová: Majolenka (1981); M. Unt: Než přijde vlkodlak (1981) + Podzimní ples (1988); J. Kaplinski: Křídla zvedají stíny (1982); Aprílové grotesky (1983, s dalšími); A. Valton: Dům plný přízraků (1983) + Osm Japonek (1984); L. Meri: Pod klenbou polární záře (1983); J. Viiding: Klaunovo odpoledne (1986, s J. Žáčkem); Na křídlech revoluce (1987, s dalšími); Nádherné stromy lásky (1988, s dalšími); Ďáblova milenka (antologie estonských povídek, 1989, s dalšími, též ed.); Mé srdce nosí purpurový šat (2003, s dalšími).
Účast v týmových pracích: Slovník spisovatelů. Sovětský svaz 1, 2 (1977); Slovník literárních směrů a skupin (1977, na tit. listě 1976); Slovník literární teorie (1977; přeprac. 1984); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Rozumět literatuře 1. Interpretace základních děl české literatury (1986); Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů (1987); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988, též redig.); Průvodce po světové literární teorii (1988, též redig.; přeprac. vyd. 2012, red. A. Jedličková); Česká literatura 1945–1970. Interpretace vybraných děl (1992); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Lexikon české literatury 2 a 3 (1993, 2000); The Everyman Companion to East European Literature (London 1993); Proměny subjektu 1, 2 (1993 a 1994); Bibliographie des traités de savoir-vivre en Europe du moyen age a nos jours – 2 Italie – Espagne – Portugal – Roumanie – Norvege – pays Tcheque et Slovaque – Pologne (Clermont-Ferrand 1995); J. Fučík: Reportáž, psaná na oprátce. První úplné, kritické a komentované vydání (1995, ed. F. Janáček); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 a 2 (1995, 1999); Dějiny pobaltských zemí (1996, s L. Švecem a P. Štolem, V. M. kapitola o kultuře Estonska); Poezie 19. století: Od thámovců po lumírovce (CD-ROM, 2002).
Příspěvky ve sbornících: Zpíváme při kytaře (1963); Československo-sovětské vztahy (1974, na tit. listě 1976); Acta Universitatis Carolinae. Philologica 3–4, Slavica Pragensia 17 (1974, na tit. listě 1975) + AUC 4 – 5, Slavica Pragensia 23 (1980); Beiträge zur Literatur der tschechischen und slowakischen Wiedergeburt (Leipzig 1977); Tradice české meziválečné marxistické kritiky a budování socialismu v Československu (VO 1975; 1978); Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury (1979); Československé přednášky pro 8. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu (1978); Vztahy a cíle socialistických literatur (1979); Pocta Františku Palackému (VO 1976; 1979); Literárna a literárnomúzejna tradícia (Dolný Kubín – Nitra 1980); O interpretácii umeleckého textu 7 (Nitra 1982); Město v české kultuře 19. století (1983); Sešity novináře 17 (zvl. číslo k 80. výročí narození a 40. výročí smrti J. Fučíka, 1983); Problémy překladu a tlumočení (1983); Divadlo v české kultuře 19. století (1985); Funkce vědy ve vývoji slovanských kultur v 18. a 19. století (1987); 40 let s knihou Lidového nakladatelství (1988); Proudy české umělecké tvorby 19. století. Sen a ideál (1990); Translation. History and Culture (London – New York 1990); Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (1990); Kontexty českého a slovenského umenia (Bratislava 1990); Proudy české umělecké tvorby 19. století. Smích v umění (1991); Listopad ‘91, ‘92, ‘96 (1991, 1992, 1996); K české literatuře 1945–1948 (1992); Savoir mourir (Paris 1993); Česká literatura 1948–1956 (1993); Český romantismus v evropském kontextu (1993); Monology o Josefu Kajetánu Tylovi (1993); Súčasnosť mýtov a mýty súčasnosti (Bratislava 1993); Časopis Květen a jeho doba (1994); Kommunismus und Osteuropa. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum, sv. 76 (München 1994); Savoir-vivre en Europe: Modeles et langages (Clermont-Ferrand 1994); Literature and its Cults. La literature et ses cultes (Budapest 1994); Locus amoenus – Místo líbezné (1994); Osudový vlak (1995, též ed. s R. Pohlem); Veritas vincit – Pravda vítězí (1995); Světová literárněvědná bohemistika 1 (1996); Žena – jazyk – literatura (1996); Evropa očima Čechů (1997); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Region a jeho reflexe v literatuře (1997); Východočeské Athény a Josef Liboslav Ziegler (1997); Czechy i Polska na szlakach ich kulturalnego rozwoju (Kraków 1998); Bohemia in History (Cambridge 1998); Národní obrození a rok 1848 v evropském kontextu (1998); Sacrum et profanum (1998); Idyla a idyličnost v kultuře 19. století (1999); Salony v české kultuře 19. století (1999); Sex a tabu v české kultuře 19. století (1999); František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek (1999); Kapitel zur Poetik Karel Hynek Mácha (München 2000); The Phoney Peace (London 2000); Češi a Němci. Dějiny – kultura – politika (2001).
Uspořádal, vydal a redigoval: J. V. Sládek: Hořkosti (výbor z milostné poezie, 1981); Jasný svet. Antológia mladšej českej poézie (Bratislava 1983); Osud motýľa. Antológia mladej estónskej poézie (Bratislava 1984); J. Wolker: Zasvěcování srdce (1984); J. Žáček: Domácí přítel (1985); Kümme XX sajandi tšehhi luuletajat (est. = Deset českých básníků 20. století, antologie, Tallinn 1986); Jan Mukařovský and the Prague Schoool – Jan Mukařovský und die Prager Schule (sb. 1999, s Hertou Schmid).
LITERATURA
Bibliografie: F. Knopp: Bibliografie díla Vladimíra Macury (2000).Knižně: P. Janoušek: Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou (2014, zde též revid. bibliografie, sest. F. Knopp a I. Píšová).
Studie a eseje: V. Novotný: doslov, in Něžnými drápky (1983); M. C. Putna: Hledání Macury, LN 1994, č. 51–52; A. Car in Postmodernizm w literaturze i kulturze krajów Europy Środkowo-Wschodniej (Katowice 1995); B. Hoffmann: F. L. Čelakovský jako literární postava, Tvar 1999, č. 14; T. Berkes: České obrození jako literární kánon, Tvar 2000, č. 14; Z. Tarajlo-Lipowska: O powiesci Vladimíra Macury Guvernantka, in sb. Český jazyk a literatura na sklonku 20. století (2001); P. Gierowski: Vratislav jako románový prostor v Guvernantce Vladimíra Macury, ČL 2002, s. 507; R. B. Pynsent: Resurrections of the Czech National Revival, Central Europe 2003, č. 1; P. Janoušek: Macura, Rajská, Čelakovský a Vratislav, ČL 2003, s. 546; D. Ventura: Hravost v tetralogii Vladimíra Macury, Tvar 2004, č. 10, příl. Tvary, č. 10; R. Změlík: Na okraj Macurova teoretického odkazu, Tvar 2009, č. 8; S. Segi: Dobývání fasády, H_aluze 2010, č. 10; P. Janoušek: Vladimír Macura. Zrod národní mytologie jako teoretický konstrukt a praktický čin, in Historické fikce a mystifikace v české kultuře 19. století (2014).
Recenze: Něžnými drápky: J. Lukeš, SvSl 16. 6. 1983; V. Křivánek, Tvorba, 1983, č. 32, příloha Kmen * Znamení zrodu: V. Křivánek, Tvorba 1984, č. 25, příloha Kmen; H. L. (= H. Lorenzová), Estetika 1984, s. 188; M. Drozda, Studie z moderních dějin 1984, sv. 14 (samizdat); K. Rosenbaum, Slovenská literatúra (Bratislava) 1985, s. 343; Ch. Balabanova, Literaturna misăl (Sofija) 1985, č. 9; L. Titova in sb. Sovetskoje slavjanovedenije 5 (Moskva 1986); K. Berwanger, Zeitschrift für Slavische Philologie 1997, s. 458 * Šťastný věk: J. Rak, Dějiny a současnost 1993, č. 1; P. Janoušek, Tvar 1993, č. 7; T. Glanc, LitN 1993, č. 23; M. Kubínová, ČL 1993, s. 104; J. Trávníček, Iniciály 1993, č. 32 * Informátor: P. Janáček, NK 1993, č. 33; J. Lukeš, LidN 8. 7. 1993, příloha Národní 9, č. 27; J. Peňás, LD 9. 8. 1993; A. Haman, LitN 1993, č. 42 (též o románu Občan Monte Christo); M. Petrusek, Sociologický časopis 1995, s. 243 * Občan Monte Christo: J. Lukeš, NK 1993, č. 25; P. Janáček, LidN 24. 6. 1993, příloha Národní 9, č. 25 (též o fejetonech Masarykovy boty...); E. Lukeš, Tvar 1993, č. 39–40 * Masarykovy boty...: J. Chuchma, Respekt 1993, č. 27; J. Rak, Dějiny a současnost 1993, č. 6; P. Kosatík, Tvar 1993, č. 35–36 * Komandant: M. Jungmann, NK 1994, č. 41; J. Lukeš, LidN 15. 10. 1994, příloha Národní 9, č. 42; J. Peňás: MFD 23. 11. 1994; V. Novotný, Tvar 1994, č. 21; M. Žilina, Kritická Příloha Revolver Revue 1995, č. 2 * Guvernantka: M. Jungmann, NK 1997, č. 47/48; F. Tomáš, Právo 17. 12. 1997; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1998, č. 7; B. Dokoupil, Tvar 1998, č. 4; M. Kořená, LidN 14. 3. 1998, příl. Orientace; A. Haman, LitN 1998, č. 13; J. Chuchma, MFD 4. 5. 1998; J. Peňás, Respekt 1998, č. 21 * Český sen: J. Boček, Právo 26. 8. 1998; P. Čornej, LidN 10. 10. 1998, příl. Orientace; A. Haman, LitN 1998, č. 32; M. Bauer, Tvar 1998, č. 18; E. Gilk, Host 1998, č. 10; M. Řepa, ČČH 1998, s. 863; B. Loewenstein, Bohemia (München) 1999, 40/2 * Ten, který bude: F. Tomáš, Právo 21. 6. 1999; M. Valášek, LidN 25. 6. 1999; A. Haman, NK 1999, 27; D. Hodrová, Tvar 1999, č. 14; P. Kovařík, Týden 1999, č. 25; L. Bělunková, Host 1999, č. 9; J. Rak, Dějiny a současnost 1999, č. 6 * Šťastný věk /a jiné studie/: P. Šimák, Tvar 2009, č. 10; J. Němec, Respekt 2009, č. 24.
Rozhovory: I. Pospíšil, Rovnost 25. 5. 1985; J. Kašpar, Tvorba 1987, příl. Kmen, č. 49; J. Slomek, MF 3. 1. 1989; J. Kašpar, Tvorba 1989, č. 2; J. Lukeš, LidN 5. 12. 1990; N. Macurová, Iniciály 1992, č. 30; I. Sánchezová, Tvar 1993, č. 18; I. Zítková, NK 1993, č. 38; J. Rulf, Reflex 1994, č. 30, též in J. R, Jací jsme (1997); J. Alan in Dialogy o občanské společnosti (1995); P. Hanuška, Hanácké noviny 13. 6. 1996; O. Hausenblas, Čeština doma a ve světě 1997, č. 4; J. Slomek, LitN 1997, č. 25; J. Sulovský a L. Machala, Aluze 1998, č. 2/3; F. Cinger, Právo 5. 1. 1999.
Nekrology: J. Chuchma, MFD 20. 4. 1999; P. Fantys, LidN 20. 4. 1999; P. Šrámek, LidN 22. 4. 1999, příl. Umění a kritika; P. Vašák, Právo 23. 4. 1999; P. Janáček, NK 1999, č. 17; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1999, č. 19; P. Kovařík, Týden 1999, č. 18; Z. Pešat, LitN 1999, č. 18; B. Správcová, Tvar 1999, č. 10; P. Janoušek, Tvar 1999, č. 10; P. Čornej, Dějiny a současnost 1999, č. 3; J. Trávníček, Slovenská literatúra (Bratislava) 1999, č. 3/4; P. Zajac, Slovenská literatúra (Bratislava) 1999, č. 3/4; R. Pynsent, The Independent (Londýn) 20. 5. 1999.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRDatabáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)