Petr BORKOVEC

Borkovcova tvorba směřuje od religiózní a venkovské tematiky k deskriptivní poezii, přičemž obrat k deskripci s sebou nese rozšíření výrazu k epice. Od první sbírky je přítomna jazyková hra, jež zejména sbírkou Milostné básně sílí a je zvýrazňována užitím stále se rozšiřující žánrové palety. Postupně se též rozšiřuje rejstřík motivický. Pro Borkovce je typické opakování motivů, migrace básní mezi sbírkami a motivů z básní do prózy, citace básní a básníků a na rovině motivické a zejména jazykové míšení nízkého a vysokého.
Meditativně laděné verše prvotiny Prostírání do tichého vytyčily autorovu orientaci na přírodní motivy, lidovou píseň a křesťanskou tradici, jakož i jeho snahu o rytmicky a rýmově vyváženou básnickou výpověď. Již zde je patrná snaha zvýznamnit jazyk neologismy či jemnými agramatickými vazbami (věty bez sloves, bez spojek aj.), které posilují imaginativní rozměr spirituálního světa. Ve sbírce Poustevna, věštírna, loutkárna bylo toto tvárné úsilí zvýrazněno narůstající osobitostí jazyka, jež je nyní více zaměřen na sebe sama. V kontrastu k užití archaického jazyka stojí využití neologismů, důraz na eufonii, onomatopoia, narušování tradiční formy až k přijetí postupů avantgardních (vč. typografického zvýrazňování slov). Nápaditá a významově odpovědná hra se slovy tu v kontextu s neokázale prezentovanou religiozitou poukazuje k nalézání svébytného vyjádření i sklenutí pevně vymezovaného básnického světa. Zvýšená míra kontemplace, snaha nahlédnout do celku života prizmatem detailu charakterizuje sbírku Ochoz. Autor, navazující na ty podoby novodobé a současné české poezie, které reprezentují např. Bohuslav Reynek, Josef Palivec, ale i Ivan Wernisch, upouští od přemíry neologismů a důraz klade na zvýraznění eufonie, obraznosti a na formální vytříbenost veršů, stále však zůstává v oboru venkovské motiviky a – stále řidčeji – i náznakové motiviky křesťanské. V další fázi se Borkovec stále více odklání od jazykových výbojů a soustředí se na smyslové vnímání a lyrickou deskripci věcí, figur a dějů (Mezi oknem, stolem a postelí). V druhé polovině devadesátých let (především sbírkou Polní práce) se tak zařadil k proudu věcné lyriky, kterou reprezentovali především Petr Hruška, Pavel Kolmačka či Petr Motýl. I v následujících sbírkách A.B.A.F. a Needle-Book setrvává u techniky lyrické deskripce, postupně však sílí estétská rovina stylizace subjektu i celé sbírky explicitním zapojením do světové básnické tradice (užití motivů či citátů Vladislava Chodaseviče, Josifa Brodského, Vladimira Nabokova, Bruno Schulze, orientálních haiku aj.; deskriptivní aspekt Borkovcových básní podtrhuje explicitní přihlášení k tvorbě Elisabeth Bishopové).
Počínaje knihou Berlínský sešit. Zápisky ze Saint-Nazaire (rozšířené vydání pod názvem Zlodějíček) se autor přesouvá k deníkovému a reportážnímu pojetí lyriky, když v básních a lyrických prózách či mikropovídkách zpracovává náměty ze svých zahraničních stipendijních cest. Citlivá popisnost a impresionismus všedních chvil a oscilace mezi veršovanou básní a básní v próze včetně náznaků epiky pokračuje i ve sbírce Milostné básně. „Milostnost“ evokovaná titulem spíná různější nejrůznější jazykové rejstříky i žánry (mluvená řeč, internetové spamy, obrozenské lyrika, inzerát; jazyk na hranici pornografie, jazyk insitní, báseň v latině, klišé). Do autorovy tvorby vstupuje tematika botanická, zejména entomologická, a také prvek sebeironie; to vše pro něj nadále zůstane typické.
Na deskriptivní linii navazuje první čistě prozaická kniha Lido di Dante. Povídky inspirované plážemi horké Itálie vedle sebe kladou deskripci a žánrové a tematické aluze na krimi či thriller, poprvé je zde uplatněn hovorový jazyk. V jazykově polyfonické linii pokračuje sbírka Herbář k čemusi horšímu, v jazykové, tematické i žánrové rovině postavená na konfrontaci a míšení vysokého a nízkého. Do hry s jazykem jsou zapojeny úryvky či celky upravených či přesně citovaných básní jiných autorů (jak naznačuje podtitul sbírky „Ohlasy a centony a procvičování“), škála žánrů se rozšířila o bajky, epitaf, monolog odpadku, zlomky, citáty, básnická hesla z atlasu zvířat, seznam pornohereček, pozpátku citovanou lidovou píseň aj. Zřetelná je fascinace zvukem i grafémikou jazyka, jež v kalambúrech, lettristických postupech (jednotlivé básně jsou ve sbírce uspořádány abecedně), aluzích na cizí jazyky i užíváním cizojazyčných pasáží často marginalizuje standardní komunikační funkci jazyka. Obratem k formální jednoduchosti je prozaická sbírka Petříček Sellier & Petříček Bellot. Její krátké prózy vystavěné na žánrovém půdorysu reportáže, cestopisu, eseje o básni, fejetonu aj. jsou beletrizované epickým jádrem balancujícím na hraně fantastiky a mystifikace. Sbírka se vrací k tématu zvířat, lovu, entomologie; i zde dominuje popis, fascinace věcí, jejím povrchem a vzhledem. – Kniha Rozvláčná vyjádření radosti shromáždila Borkovcovy texty uvádějící básnická čtená v kavárně Fra.