INTERVENCE 

V Intervenci nacházeli místo především příslušníci mladší generace surrealistů sdružení v brněnsko-pražské skupině A. I. V., která vznikla v 80. letech (Bruno Solařík, Blažej Ingr, Tomáš Přidal, Roman Telerovský, David Jařab, Lenka Valachová). Většinu obsahu tvořily básně a kratší prozaické texty seskupované do větších různě strukturovaných bloků „volné tvorby“, v nichž byli jednotliví autoři zastoupeni vždy jen drobnou ukázkou: kromě členů A. I. V., kteří otiskli mj. i větší soubor kolektivně vzniklých textů, přispívali také např. Pavel Borowiec, František Dryje, Josef Janda, Alena Nádvorníková, Ladislav Novák, Karel Šebek, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová; v překladech Bruna Solaříka, Aleny Nádvorníkové a Kateřiny Piňosové vyšly texty Justina Averyho, Guy Girarda, José Pierra, Franklina Rosemonta aj. Rozsáhlejším autorským blokem textů se představili Tomáš Přidal a Roman Telerovský (č. 2), Pavel Řezníček a Lenka Valachová (č. 3). Intervence věnovala značnou pozornost i dramatickým textům (scénáře Vratislava Effenbergra, kolektivní surrealistické hry a ankety, reflexe divadelních představení), což souvisí s divadelními aktivitami skupiny A. I. V. Programově byly zařazovány starší texty vybrané z rukopisných sborníků, časopisů apod. (Zbyněk Havlíček, Karel Hynek, Voskovec a Werich).
Podle Bruna Solaříka byl vznik časopisu reakcí na „skutečnost, že zvláště v oblasti surrealismu se 'přímé' imaginativní projevy (poesie, narativní vyjádření atd.) nemohou – po stránce publikační – stále vymanit z područí tvarů filosoficko-esejistických“ (úvod v č. 1). Sám Solařík byl téměř výlučným autorem nemnoha teoretických reflexí (pokusy o charakterizaci prací z okruhu A. I. V., úvahy o politickém stanovisku surrealistů či krizi civilizace, zvláště pak polemika s Jaromírem Typltem o současné situaci surrealismu a jeho nových východiscích – č. 1). Snaha eliminovat teoretickou rovinu surrealistického diskurzu se nejzřetelněji projevovala v rubrice „Mírové mise“, kterou redakce proklamativně označila za prostor vyhrazený diskusím a polemikám nad vztahem tradice a revolty, ovšem umisťovala do ní texty, které se žánru teoretické statě či eseje pouze vzdáleně podobaly, byly výrazně beletrizované, či dokonce čistě beletristické (např. v č. 3 je do rubriky zařazena hra Davida Jařaba Ostrostřelici aneb Tři muži a kůň-pes).