Michal AJVAZ
Základní rysy
Ajvazova psaní utváří snaha o celistvé tvůrčí filozofické a umělecké gesto. Určující je pro něj předsokratovskou a novoplatonskou filozofií ovlivněná vize světa jako procesu neustálého vzniku a zániku různorodých jsoucen (tvarů), které se vzájemně ovlivňují a mají zdroj v pomyslném jednotném prameni, beztvarém nejzazším horizontu smyslu, autorem nejčastěji označovaném pojmem plné prázdno, resp. plná prázdnota. Stejně tak důležitou roli v jeho tvorbě ovšem sehrává humor, hra a groteskní nadsázka, nejpatrnější v jeho prvních knihách, charakteristických zároveň tematizováním pražského genia loci a osobitým navázáním na tradici pražské německé literatury, zejména Franze Kafku. Platí to jak pro autorův básnický debut, surrealisticky laděnou sbírku Vražda v hotelu Intercontinental, v níž v proudu volného verše vyvstávají fantastické, snové, humorné a groteskní děje, tak pro povídkový soubor Návrat starého varana, kde
se na půdorysu různých žánrů
(od morytátu a travestie mýtů až k psychologickému thrilleru) pražské reálie prostupují s magickými vizemi a nadpřirozenými scenériemi, zabydlenými zvířecími postavami i dalšími literárními a historickými rekvizitami.
Pražský topos se objevil rovněž v románu Druhé město, jehož titulní fantaskní motiv Ajvaz v různých variacích rozvíjí i v následujících knihách, v nichž sice fantastické prvky stále sehrávají důležitou roli, autorova poetika se nicméně postupně posunula směrem k civilnosti a věcnosti. Tato tendence je patrná již v románu Prázdné ulice, který je taktéž lokalizován do Prahy, vypravěčova pozornost se tu však zaměřuje na městskou periferii. Na pražské prostředí nicméně není Ajvazova tvorba pevně vázána; pozdější díla jsou situována do různých (kvazi)reálných míst Evropy i do krajin imaginárních. V poetice prostoru je pro Ajvaze podstatná otázka pohledu a popisu: aura, magie místa či věci se vyjevuje za předpokladu, že se dokážeme vymanit z účelového a schematické vnímání a dokážeme soustředěně pohlédnout na místo samo, resp. věc samu, a do slov převést řeč, jíž k nám promlouvá – proto také vypravěčovu pozornost tak často poutají zapadlá zákoutí, uličky, skládky apod., jež se takovému pohledu jeví být nejvíce otevřeny. V popisných pasážích, které z podstatné části naplňují autorovy texty a ve fiktivním románovém cestopisu Zlatý věk dokonce převažují, jsou tak tematizovány všechny oblasti smyslové zkušenosti. Popis není u Ajvaze antipodem příběhu, nýbrž jeho součástí, odrazem interakce s celkem světa, nejzjevněji se v něm ozývá neoddiskutovatelný vztah díla ke skutečnosti. Na významu přitom pozbývá, jde-li o skutečnost (kvazi)reálnou či fantaskní, neboť z perspektivy Ajvazova filozofického přístupu je obojí ustanoveno působením sil téhož původu.
Vedle deskripce patří k dalším klíčovým znakům Ajvazova rukopisu využívání postupů a prvků populární literární a filmové kultury (detektivky, thrilleru, příběhu s tajemstvím, dobrodružné literatury, sci-fi, fantasy atd.) a vyprávění založené na postupném vnořování několikanásobných příběhových rovin a linií. Tento postup, poprvé výrazně použitý v dvojnovele Tyrkysový orel, byl naplno rozvinut v obsáhlých románech Prázdné ulice a Cesta na jih, uplatnění ovšem našel i v rozsahem o poznání skromnější próze Lucemburská zahrada. Vnořené příběhové roviny často reprezentují fiktivní umělecká díla (vyprávění o nich či přímo jejich „reprodukce“), což souvisí s faktem, že čím dál naléhavěji a s akcentem až existenciálně tíživého rozměru je v Ajvazových dílech řešena problematika smyslu. Oblast svobodné tvůrčí činnosti, odhlížející od zažitých stereotypů a účelnosti, se pro sledování vyvstávání i zanikání smyslu jeví jako nejpříhodnější.
Reciproční pandán autorovy tvorby beletristické představují jeho filozofické knihy, studie a eseje. V rámci teoretických úvah a interpretací literárních a dalších uměleckých děl jiných autorů (mj. Julien Gracq, André Pieyre de Mandiargues, Edward Hopper, Ernst Jünger, R. M. Rilke, Josef Váchal) se Ajvaz věnuje obdobným tématům jako v prózách, tj. problematice znaků a tvarů, řeči a jazyka, věcí („šepotu“/„řeči“ věcí), zrodu a působení uměleckého díla, jednoty
(jednotícího rozvrhu), plného prázdna, (vyvstávání) smyslu, vztahu tvaru a beztvarého, řádu a chaosu atd. Výbor z autorových esejů o české a světové literatuře přináší Tajemství knihy
a Příběh znaků a prázdna; podrobně se Ajvaz zabýval Borgesovým dílem (Sny gramatik, záře písmen) a románem Neviditelná města Itala Calvina (Padesát pět měst). Koncepci plného prázdna poprvé teoreticky rozvinul prostřednictvím kritické reflexe Derridova myšlení v knize Znak a bytí
(v přepracované verzi Znak, sebevědomí a čas). Zájem o problematiku pohledu, vidění, vizuálního vnímání dal vzniknout souboru studií Světelný prales. Ajvazovy filozofické a estetické úvahy navazují převážně na tradici fenomenologického myšlení, jíž se zabýval v knize Cesta k pramenům smyslu,
primárně zhodnocující odkaz Edmunda Husserla. Syntézu své vlastní filozofické koncepce se pokusil podat v díle Kosmos jako sebeutváření.
Těsnou provázanost obou oblastí, jimž se Michal Ajvaz věnuje, stvrzuje román Města, jenž by bylo možno označit za románovou variaci koncepce, rozpracované právě v knize Kosmos jako sebeutváření. Nevylučuje to přitom originalitu, napětí a srozumitelnost románu, v němž Ajvaz uplatňuje příznačné způsoby a postupy rozvíjení dějové zápletky (inspirované detektivní a dobrodružnou literaturou) i typické motivy (cesty, tajemných předmětů; celá síť motivů odkazujících k umělecké tvorbě, oblasti fantasy a sci-fi). V románu se stvrzuje především spisovatelovo zaujetí pro magii různých geniů loci, objevovaných v Evropě, USA i japonském Tokyu. Podstatným spojníkem s autorovou dosavadní tvorbou je též akcent na praktickou bezúčelnost, neznámo, tajemství coby hybatele klíčového obratu v lidském životě i inspirativního podnětu k tvůrčí činnosti.
Společně s Ivanem M. Havlem publikoval Michal Ajvaz také několik knih korespondenčních filozofických rozhovorů (Snování;
Sindibádův dům;
Pokoje u moře).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, eseje a filozofické texty: Vražda v hotelu Intercontinental (BB 1989); Návrat starého varana (PP 1991); Druhé město (R 1993; upravené vydání 2005); Znak a bytí (studie 1994, též in Znak, sebevědomí a čas, 2007); Tiché labyrinty (PP 1996, texty k fotografiím P. Hrušky); Tyrkysový orel (PP 1997); Tajemství knihy (EE 1997); Zlatý věk (R 2001); Světelný prales (EE 2003); Sny gramatik, záře písmen (EE 2003); Prázdné ulice (R 2004); Příběh znaků a prázdna (EE 2006); Padesát pět měst (PP 2006); Znak, sebevědomí a čas (studie 2007); Cesta na jih (R 2008); Snování (eseje v dopisech, 2008, + I. M. Havel); Sindibádův dům (eseje v dopisech, 2010, + I. M. Havel); Lucemburská zahrada (P 2011); Cesta k pramenům smyslu. Genetická fenomenologie Edmunda Husserla (odborná monografie, 2012); Kosmos jako sebeutváření (odborná monografie, 2017); Pokoje u moře (eseje v dopisech, 2017, + I. M. Havel); Města (R 2019).Souborná vydání: Návrat starého varana (2000, obsahuje: Vražda v hotelu Intercontinental, Návrat starého varana).
Uspořádal, vydal a redigoval: Josef Váchal (1994, + P. Hruška, J. Pelánek; též přísp.); Prostor a jeho člověk (2004, + I. M. Havel, M. Mitášová; též přísp.); Spor o proces a událost (2018, + K. Pauknerová; též přísp.).
Příspěvky ve sbornících a kolektivních pracích: Psychoanalýza v Čechách (1997); Lepě svihlí tlové (2002); Text a dílo: případ Menard (2004); Sembra che qui la chiamassero neve (Milano 2005); Mozarts Zauberkutsche (Wien 2006); Dynamic Structure. Language as an Open system (2007); Strategies of Remembrance. From Pindar to Hölderlin (Newcastle upon Tyne 2009); Spor o přirozený svět (2010); Spor o matematizaci světa (2011); Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012); The Bestiary. A Modern Bestiary of Untrue Tales (Lakewood 2015, zde česky nepublikovaná próza Quintus); Spor o pravdu (2016); Perspectives on Contemporary East European Literature: Beyond National and Regional Frames (Sapporo 2016); Dryák ředěný Vltavou: pražská říční antologie (2016).
Překlady: E. Jünger: Na mramorových útesech (1995; též přísp.).
LITERATURA
Knižně: I. Kočevski: Tumačenja prostora u prozi Mihala Ajvaza (Beograd 2018).Studie a články: J. Navrátil: Tajemné rytmy života a hudby, Tvar 1992, č. 8; J. Kříž: Druhé město, Tvar 1993. č. 37/38; J. Urbanec: Svět Michala Ajvaze, Tvar 1999, č. 3; J. Urbanec: Reálie a mýtus v tvorbě Michala Ajvaze, in Autenticita a literatura (sb., 1999), též in Střídavý čas naděje (2002); J. F. Typlt: Místo doslovu, in Návrat starého varana (2000); D. Hodrová: Vyprávět důvěryhodně? (Obrana ajvazovského příběhu), ČL 2003, č. 5; J. Trávníček, in Příběh je mrtev? (2003); M. Suchomel: Druhé město, možné světy, ČL 2004, č. 4; A. Scheinostová: Řád hádanky ve světě chaosu. Nad textem Hádanek Michala Ajvaze, Svět literatury 2004, č. 28/29/30; H. Kupcová: Ženy s tajemstvím, in Labyrint ženského literárního světa (sb., 2007); O. Kutra: Zánik, proměna, vyvstávání. Prostor v díle Michala Ajvaze, Tvar 2007, č. 11; J. Tlustý: Ajvazovo umění pohledu, Sborník prací FF BU 2007, řada literárněvědná bohemistická (V), č. 9; M. Pilař, in Podoby českého povídkového cyklu ve XX. století (2008); M. Jankovič: „Šepoty věcí“ a „mizící dílo“ v Prázdných ulicích Michala Ajvaze, in Dílo v pohybu (2009), též in Cesty za smyslem literárního díla II (2015); J. Derdowska in Kmitavá mozaika: Městský prostor a literární dílo (2011); I. Kočevski: Babylónský příběh a Odysseovo dědictví v Ajvazově Zlatém věku, Slavica litteraria 2011, č. 2; A. Stašková: La città invisibile im Erzählwerk von Michal Ajvaz, in Prag als Topos der Literatur (sb., Olomouc 2011); D. Vichnar, From pre-articulation to pre-fabulation: on the Thought & Fiction of Michal Ajvaz, Vlak 2011; V. Košnarová: Masky touhy: úvaha ajvazovská, ČL 2012, č. 4 (k tomu polemika: P. Janoušek, Kým je či není Michal Ajvaz? aneb O nálepkách, ČL 2013, č. 1); A. Gawarecka: Niewidzialne miasta – Michal Ajvaz czyta Italo Calvino, Bohemistyka (Poznaň) 2012, č. 4; T. Georgieva: Praga i Brno kato hudožestveno prostranstvo v romane na Daniela Hodrova, Mihal Ajvaz i Irži Kratohvil, Homo bohemicus (Sofie) 2012, č. 1–2; L. Doležel in Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy (2015); E. Gilk: Cesty za ztracenou jednotou: příspěvek k autorské poetice Michala Ajvaze, World Literature Studies 2016, č. 2; A. Hultsch: Moře – místo míst. Wierzyński, Brodskij, Hilbig, Ajvaz, in Hlasy míst: prostor, místo a geografie ve světové poezii (sb., 2016); V. Košnarová: Pulzující kosmos. Nad knihou Michala Ajvaze Kosmos jako sebeutváření, ČL 2018, č. 4; N. Schmidt: Deviante Selbstpositionierung zwischen Fabulierenund Flanieren + Flanierende Schreibweisen, in Flanerie in der tschechischen Literatur: Flaneure, Prager Spaziergänger und flanierende Schreibweisen von Jan Neruda bis Michal Ajvaz (Würzburg 2017); E. Gilk: Jiné „druhé“ město: k autorské poetice Michala Ajvaze, ČJL 2019/2020, č. 1.
Recenze: Vražda v hotelu Intercontinental: fsch (= F. Schildberger), BV 28. 12. 1989; V. Šibrava, LD 16. 3. 1990; A. Blažejovská + P. A. Bílek + Z. Vybíral + J. Trávníček, Iniciály 1990, č. 3; J. Zahradnický, Tvar 1990, č. 10; P. A. Bílek, Iniciály 1990, č. 7; L. Kundera, ROK 1991, č. 1 * Návrat starého varana (1991): V. Novotný, MFD 31. 7. 1991; P. A. Bílek + M. Exner, Tvar 1991, č. 35; J. F. Typlt, Iniciály 1991, č. 21/22; P. Rut, LitN 1991, č. 44 * Druhé město: P. Janáček, LidN 29. 7. 1993; J. Gabriel, MFD 2. 8. 1993; J. Malura, Tvar 1993, č. 33/34; L. Merhaut, LitN 1993, č. 37; J. Kříž, Tvar 1993, č. 37/38; P. Janáček + J. Navrátil + M. Pilař, Iniciály 1993, č. 35; K. Chvatík, Tvar 1993, č. 49/50; J. Tlustý, Host 2005, č. 36 * Znak a bytí: M. Petříček jr., LidN 2. 8. 1994 * Tyrkysový orel: B. Kostřicová, LidN 19. 11. 1997; V. Novotný, Tvar 1997, č. 19; M. Jungmann, NK 1997, č. 45; J. Peňás, Respekt 1997, č. 50; J. Lukeš, Týden 1998, č. 3; K. Milota, LitN 1998, č. 7; M. Ljubková, RR 1998, č. 11* Tajemství knihy: V. Svatoň, Svět literatury 1999, č. 18 * Návrat starého varana (2000): Z. Smolka, Tvar 2000, č. 16; B. Kostřicová, Host 2000, č. 8; R. Kopáč: Týdeník Rozhlas 2013, č. 4 * Zlatý věk: J. Peňás, Týden 2002, č. 26; A. Haman, LidN 13. 6. 2002; A. Burdová (pseud.), Tvar 2002, č. 17; J. Štolba, Host 2002, č. 10; B. Správcová, Tvar 2002, č. 21; O. Vágner, Aluze 2002, č. 2; P. Kotrla, Texty 2002, č. 25 * Sny gramatik, záře písmen: M. Tomášek, Host 2003, č. 9; A. Haman, Tvar 2004, č. 16 * Prázdné ulice: J. Zizler, Tvar 2005, č. 3; M. Jungmann, LitN 2005, č. 5; A. Haman, Tvar 2005, č. 3; P. Caha, Weles 2005, č. 22; A. Burda (pseud.), Tvar 2005, č. 14 * Příběh znaků a prázdna: M. Suchomel, LidN 24. 2. 2007; V. Košnarová, Tvar 2007, č. 6 * Padesát pět měst: J. Derdowska, A2 2007, č. 5; T. Hejduk, Souvislosti 2007, č. 1; J. Tlustý, Pandora 2007, č. 15 * Znak, sebevědomí a čas: J. Olšovský, A2 2008, č. 9; M. Kříž, Aluze 2008, č. 1 * Cesta na jih: J. Kára, LitN 2009, č. 8; P. Kořínek, A2 2009, č. 4; P. Šidák, Respekt 2009, č. 9; P. Janáček, MFD 14. 3. 2009; J. Peňás, Týden 2009, č. 12; J. Nejedlý, LidN 21. 3. 2009; V. Košnarová, Tvar 2009, č. 6; P. Janoušek, Host 2009, č. 4 * Snování: J. Suk, Host 2009, č. 6 * Sindibádův dům: P. Ctibor, A2 2010, č. 26; V. Šlajchrt, RR 2011, č. 82 (též o knize Snování); A. Haman, Tvar 2011, č. 3 * Lucemburská zahrada: P. Kořínek, A2 2011, č. 23; J. Nejedlý, Hospodářské noviny 29. 11. 2011; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 2012, č. 1; P. Kotrla, Duha 2012, č. 1/2 (jaro/léto); P. Hrtánek, Host 2012, č. 1 (k tomu polemika M. Šlapáková, Host 2012, č. 3); I. M. Havel, Tvar 2012, č. 3; V. Košnarová, Tvar 2012, č. 3; R. Passia, Romboid 2012, č. 9 * Cesta k pramenům smyslu: M. Korpiš, Filozofia 2013, č. 9 * Města: Š. Kučera, Právo 31. 20. 2019, příl. Salon, též Novinky.cz [online] 4. 11. 2011; S. Šulc, Deník 5. 12. 2019, též Denik.cz [online] 5. 12. 2019.
Rozhovory: D. Brejcha, Interview 1992, č. 1; P. Kotyk, LitN 1995, č. 31; J. Rulf, Reflex 1998, č. 6; L. Kasal, Tvar 2005, č. 16; F. Cinger, Právo 9. 11. 2005; I. Adamovič, Hospodářské noviny 9. 11. 2005; J. Trávníček, Host 2005, č. 9; H. Válková, Mosty 2006, č. 7; V. Košnarová, Host 2011, č. 5; P. Kořínek, A2 2011, č. 23; O. Nezbeda, Respekt 2011, č. 51/52; D. Vichnar, Vlak 2011; M. Hanuš – P. Dlouhý Prostor 2013, č. 100.
Archiv: LA PNP, Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence).