Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Milan KUNDERA

* 1. 4. 1929, Brno 
 
 
Prozaik, esejista a dramatik
 

Syn Ludvíka Kundery (1891–1971), významného hudebního pedagoga, klavíristy a v letech 1948–1961 rektora JAMU. Bratranec básníka, překladatele, dramatika a kritika Ludvíka Kundery. Už od chlapeckých let se Kundera učil hře na klavír u svého otce, později studoval také hudební kompozici u Pavla Haase (1899–1944) a Václava Kaprála (1889–1947). Maturoval na brněnském gymnáziu roku 1948. Po dvou semestrech na FF UK (literární věda a estetika) přešel na FAMU, kde studoval nejdříve filmovou režii a pak scenáristiku u Miloše Václava Kratochvíla. Absolvoval v roce 1952 a v témže roce začal na FAMU vyučovat světovou literaturu – zprvu jako asistent, od roku 1958, po obhájení teoretické práce o Vladislavu Vančurovi, jako odborný asistent a od roku 1964 jako docent. Po roce 1970 nesměl v Československu publikovat. V roce 1975 legálně přesídlil do Francie, kde nejprve vyučoval na univerzitě v Rennes, pak na École des Hautes Études v Paříži. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění byl zbaven československého občanství (1979), dva roky nato získal občanství francouzské. Francouzština se také postupně stala jazykem jeho literárních děl; ve druhé polovině osmdesátých let stylisticky přepracoval dosud publikované francouzské překlady svých česky psaných románů a dal jim definitivní podobu v tomto jazyce. Ve Francii Kundera publikuje výhradně v nakladatelství Gallimard, česky po odchodu z republiky vydával své knihy v torontském Sixty-Eight Publishers manželů ZdenyJosefa Škvoreckých, po listopadu 1989 v brněnském nakladatelství Atlantis. – V současnosti navštěvuje Milan Kundera svou původní vlast jen zřídka a bez jakékoli publicity, neúčastní se akademických ani společenských setkání.

 

Debutoval roku 1945 překladem básně Vladimíra Majakovského v cyklostylovaném studentském časopisu Gong, vydaném jako leták Svazu české mládeže v Brně-Králově Poli, a v roce 1946 první básní v časopise Mladé archy (zde i další původní verše a překlady z ruštiny). Doma publikoval v periodikách Blok, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Host do domu, Plamen, Divadlo (1961 zde Majitelé klíčů, 1969 Ptákovina), Kulturní tvorba, Orientace, Literární listy, Listy aj. Po odchodu z Československa psal do mnoha zahraničních periodik, ve Francii zejména do Nouvel Observateur, v osmdesátých letech také do Le Débat (zde 1983 esej Únos Západu aneb tragédie střední Evropy, česky v 150 000 slov /1985/ a v Proměnách /č. 1/1986/) a po roce 1990 do L’Infini a L’atelier du roman; soustavněji též do časopisů Vuelta (Mexiko) a Témarit (Island, od 1991), dále do deníku Le Monde (Paříž) ad. Česky vycházely jeho texty a rozhovory v exilových Listech (Řím, často přetiskováno ze světových médií), příležitostně též v Proměnách (New York), Reportéru (Curych) aj. Po roce 1989 doma publikuje sporadicky, vlastní překlady původně francouzsky psaných esejů nicméně uveřejnil v HostuKontextech (zde v č. 4/2016 též ve vlastním překladu krátká ukázka z románu La fête de l´insignifiance). Eseje z knih vydaných v Paříži česky publikuje též knižně v odlišně komponovaných souborech. – Přispěl do několika katalogů výstav Vladimíra Preclíka (Praha 1964, Teplice 1964, Praha 1991, Bechyně 1998, Pardubice 2005) a je autorem několika knižních předmluv a doslovů.
Podle Kunderových scénářů či předloh byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (1965, r. Hynek Bočan, sc. Hynek Bočan + Pavel Juráček), Žert (1968, r. Jaromil Jireš, sc. M. K. + Jaromil Jireš), Já truchlivý bůh (1969, r. Antonín Kachlík, sc. M. K. + Antonín Kachlík; též televizní inscenace: Brno, 1967, r. Jaroslav Horan); Eduard a Bůh (FAMU 1969, r. + sc. Jan David); The Unbearable Lightness of Being (Nesnesitelná lehkost bytí, USA 1987, r. Philip Kaufman, sc. Philip Kaufman + Jean-Claude Carrière); The Hitchhiking Game (Falešný autostop, Velká Británie 2002, absolventský krátký film, r. Shane Davey, sc. + Nikki Haywood). Televizního zpracování se dočkala povídka Sestřičko mých sestřiček (1963, r. Miloslav Zachata) a hry Majitelé klíčů (Vlasnici ključeva, Jugoslávie 1968, r. Slavoljub Ravasi Stefanović) a Ptákovina (La Plaisanterie II, Švýcarsko 1976, r. + sc. Jaroslav Vízner), rozhlasového uvedení hra Jakub a jeho pán (1997, úprava a r. Milan Lasica).
Za své románové dílo získal řadu domácích ocenění (mj. za drama Majitelé klíčů v roce 1963 Státní cenu za literaturu, za román Žert v roce 1968 Cenu Svazu československých spisovatelů; za román Nesmrtelnost v roce 1994 Cenu Jaroslava Seiferta, za román Nesnesitelná lehkost bytí v témže roce Státní cenu za literaturu, za celoživotní dílo v roce 2006 cenu Ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis a v roce 2007 Cenu Ladislava Fukse) i světových vyznamenání (Prix Médicis v roce 1973 za román Život je jinde; Premio letterario Mondello v roce 1978 za román Valčík na rozloučenou; American Common Wealth Award v roce 1981; Prix Europa Littérature v roce 1981 za celoživotní dílo, Los Angeles Times Book Prize v roce 1981 za Knihu smíchu a zapomnění; Prix Jérusalem v roce 1985 za celoživotní dílo; Cenu kritiků Francouzské akademie v roce 1987 za francouzské Umění románu; Cenu Nelly Sachsové v roce 1987; Rakouskou státní cenu za evropskou literaturu v roce 1988; Independent Foreign Fiction Award /Velká Británie/ v roce 1991 za Nesmrtelnost; středoevropskou literární cenu Vilenica, udělenou v roce 1992 ve slovinské Lipici; cenu „Aujourd’hui“ v roce 1993 v Paříži za Zrazené testamenty; Herderovu cenu Vídeňské univerzity v roce 2000; Velkou cenu Francouzské akademie za celoživotní dílo v roce 2001, v roce 2009 v Paříži Světovou cenu Nadace Simone a Cina Del Ducaových za celoživotní dílo, v roce 2012 Cenu Francouzské národní knihovny za celoživotní dílo a řadu dalších). V roce 1990 se stal Rytířem Čestné legie a v roce 1995 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.
Vedle literatury se zájmově věnuje také kresbě, od osmdesátých let se jeho ilustrace objevují na obálkách některých jeho knih, resp. jejich překladů; v českém prostředí byly ukázky z jeho kreslířské tvorby publikovány např. v časopise Host č. 8/2011 či v programu k inscenaci hry Jakub a jeho pán (2012) v Městském divadle Brno.
Podle svědectví Petra Prouzy publikoval Kundera počátkem sedmdesátých let v Mladém světě pod jménem Emil Werner. Některými pamětníky a odborníky je mu přisuzováno též autorství hry Juro Jánošík, kterou uvedlo pražské Divadlo Jiřího Wolkera (prem. 13. 11. 1973; rozmnož. 1974) pod jménem Karla Steigerwalda.

 

V počátcích své tvorby psal Kundera především poezii a vlastní umělecký výraz hledal v rámci dobových básnických poetik. Po juvenilních verších v Mladých arších, ovlivněných mj. surrealismem, stylizoval své první básnické knihy v duchu tehdejší oficiální literární normy, tj. socialistického realismu, což je nejpatrnější v dvakrát přepracované básnické skladbě Poslední máj, variující – s využitím máchovských prvků – komunistický mýtus Julia Fučíka. Kunderova knižní prvotina, básnická sbírka Člověk zahrada širá se s dobovou estetikou stýkala v axiologickém horizontu, nicméně volila odlišnou výchozí perspektivu: individuální subjekt je s vnější ideologií konfrontován v kontextu svého intimního světa a všednodenní reality a navzdory dílčím pnutím jí v závěru také plně přitakává. Zájem o psychologii individua se v druhé polovině padesátých let projevil první verzí Monologů, sbírky analytické poezie o kritických momentech ve vztazích mezi mužem a ženou. Od konce téhož desetiletí let Kundera postupně nacházel adekvátní formu pro vyjádření svého vidění světa v dramatu a v próze. Značný ohlas vyvolaly v šedesátých letech jeho divadelní hry Majitelé klíčů (konfrontující hodnoty světa nositelů aktivního odporu proti fašistickému teroru a světa konformního maloměšťáckého životního stylu) a Ptákovina (groteskně absurdní hra, která byla při svém prvním uvedení na konci šedesátých let vnímána především z hlediska své společensko-politické aktuálnosti).
V povídkách původně třísvazkového souboru Směšné lásky, tematicky soustředěných na malá intimní dramata, je obsažena většina základních rysů Kunderovy následné tvorby: spor duše a těla, existenciální i noetické otázky lidské identity, problematika možnosti skutečného sdílení, dorozumění i porozumění, motiv nevydařených her, jež se člověku vymykají z rukou a činí ho obětí vlastních bludů, s čímž souvisí také motiv zodpovědnosti za důsledky našich činů a postojů, ať jsou záměrné (vědomé) či nezáměrné (nevědomé). K autorově románové poetice neodmyslitelně patří také nemilosrdný pohled na projevy nabubřelé nicotnosti a kýčovité povrchnosti, i neustále skrytě přítomný melancholický smutek člověka pozdní doby. Z těchto tvůrčích východisek vyrůstal i Kunderův románový debut Žert, jeden z nejvýznamnějších společenských románů konce šedesátých let. Na groteskním příběhu o životě téměř zmarněném kvůli nevinnému žertu a o nevydařené pomstě autor postihuje proměnu české společnosti od padesátých let po dobovou přítomnost. Hlavní postavu přivádí až k pocitům vykořeněnosti, jež ovšem nevyvěrají pouze z politických problémů, ale týkají se především vztahu k domovu, k vlastnímu mládí, ale též ke společensky kanonizovaným tradicím. I ve svých dalších románech Kundera vyjadřoval distanci od mladických „lyrických extazí“ a zpochybňoval mýty, které podle něj určujícím způsobem ovlivnily vývoj moderní literatury: mýtus revoluce, mládí, mateřství a poezie. V románu Život je jinde nabývá jeho polemika s „lyrikou“ coby životním postojem podoby příběhu mladého básníka, jenž svůj umělecký talent a mladistvou ctižádost vrhá do služby komunistické ideologie. Protože se mu nedaří ani kritická sebereflexe, ani střízlivý pohled na společenské dění, je nakonec schopen bez skrupulí zasahovat bolestně do osudů ostatních. Odmítání romantické tradice, preference úsměvnosti před patosem a méně závazné hravosti před urputnou snahou o realistické vystižení osobních osudů přivedlo Kunderu k romanopiscům 18. století. Denis Diderot či Laurence Sterne jej inspirovali jak k tematizaci fiktivnosti a tvořenosti textu, tak i k pojetí vyprávění jako neustálého střetávání a prolínání tragična s komičnem a vysokého s nízkým. Nejdůrazněji se k těmto vzorům Kundera přiklonil rozmarnou hrou Jakub a jeho pán (variací na Diderotův román Jakub fatalista a jeho pán), a zejména Valčíkem na rozloučenou. V tomto románu je složitá partie milostných vztahů vypravěčem rozehrána v rozpustilý vaudeville plný neuvěřitelných střetů a nečekaných rozuzlení, který však postupně přerůstá v černou frašku vrcholící smrtí. Vypravěč se stále trpčím úsměvem sleduje chaotický spletenec mezilidských vztahů; aktéři přitom vězí v bludišti osobních zájmů a malých cílů a jen málokdo má vůli a naději uniknout.
Kniha smíchu a zapomnění, psaná již ve Francii, znamenala rozšíření Kunderova věhlasu i do anglicky mluvících zemí. V sedmi relativně samostatných částech jsou zde s charakteristickou ideovou bipolárností variována titulní témata smíchu a zapomnění. Román sice opouští klasický typ vyprávění s jednou ústřední zápletkou a hlavním hrdinou, do popředí nicméně vystupuje postava české emigrantky Taminy, jejíž tragický příběh je jakousi kvintesencí všech příběhů ostatních. Nastíněné motivy emigrace, idyly a kýče Kundera naplno rozvinul v následujícím románu Nesnesitelná lehkost bytí: bloudící hrdinové nejprve po srpnu 1968 odcházejí do švýcarského exilu, ale pak se vracejí do normalizačního Československa. Rozporuplný a de facto marný útěk před sebou samými nedojde rozuzlení ani v odchodu na venkov – zde je rodící se idyla šťastného srozumění přervána náhodnou smrtí. Román je prostoupen filozofickými úvahami, které se opírají hlavně o Parmenidův výklad lehkosti a tíhy a o Nietzscheovu ideu věčného návratu. Úvahový prvek a neustále zdůrazňovaná fiktivnost všech dějů dominují románu Nesmrtelnost, v němž se Kundera větší měrou zabývá obecnými otázkami bytí a základními rysy evropské kultury. V knize převažuje reflexivnost nad příběhovostí tak výrazně, že ji lze považovat za určitou syntézu Kunderova románového a esejistického díla. Ústřední tezí románu je obraz člověka v technicky rozvinutém světě konce 20. století jako bytosti manipulované iluzivními obrazy, vytvářenými a šířenými žurnalistikou a reklamou, bytosti zahlušené obrovským množstvím informací a zapomínající na vlastní identitu a hodnotu základních mezilidských vztahů. Touha hlavní ženské postavy po bytí „an sich“ je konfrontována s falešnou, posmrtně vytvořenou „image“ Johanna Wolfganga Goetha a Ernesta Hemingwaye, která se podobně jako obraz soudobých masmediálních idolů vzdaluje od skutečnosti. Kundera vždy usiluje povýšit absurditu životních osudů svých hrdinů na obecnější obraz světa bez Boha, bez absolutních hodnot: světa, který se jeví jako hemžení tápajících lidí v labyrintu tvořeném jejich vlastními pseudohodnotami.
Nesmrtelností se v Kunderově díle uzavírá etapa velkých kompozic, románů s precizní výstavbou konstruovanou po způsobu hudebních forem; hudební skladbou a její rafinovanou prací s motivy jsou ovšem inspirovány i následující francouzsky psaná díla. Knihou La Lenteur (Pomalost) se otevírá období kratších, sevřenějších próz, jež jsou nadále prezentovány coby romány, ačkoli formálně jde spíše o novely, v nichž autor oproštěním zápletky a členěním do miniaturních kapitolek dociluje odlehčené, ale i intenzivnější výpovědi. La Lenteur odhaluje prostřednictvím intertextového dialogu s francouzskou milostnou novelou z 18. století neuspokojivost moderní doby, charakterizované rychlostí, ztrátou paměti a s ní i vnitřního naplnění. K rozvinutí příběhu a akcentaci pointy dopomáhají esejistické prvky a široký rejstřík groteskních a komediálních zvratů. Nutnou podmínkou milostného štěstí i individuálního naplnění se ukazuje být právě titulní „la lenteur“/ „pomalost“, tedy schopnost skutečně vnímat a vychutnat každý jednotlivý okamžik. Následující próza L´Identité (Totožnost) je již téměř oproštěna od autorských komentářů a „esejistické“ pasáže jsou vkládány do úst klíčovým postavám. Krátké vyprávění opakovaně zdůrazňuje, jak bezpodmínečná je pro lásku nezaměnitelnost milované osoby. Právě nezaměnitelnost a totožnost jsou ohrožovány mašinérií konzumní společnosti. Vypravěč záměrně rozostřuje hranici mezi „skutečnou“ a „snovou“ částí vyprávění a ponechává na čtenáři, aby sám stanovil podobu vyprávěného příběhu i obou mileneckých postav. Třetí z řady francouzsky psaných prozaických děl, L´Ignorance (Nevědění), se zabývá stavem exulantství jako modelovou situací. Protagonisty románu jsou dva čeští emigranti, kteří se náhodně setkávají během letu z Paříže do Prahy a v Praze se nakrátko stanou milenci. Propojení vlastního příběhu s mýtem o Odysseově návratu na Ithaku umožňuje vypravěči rozvinout širokou paletu podob lidského osudu ve vlasti i mimo ni. V dialozích i esejistických pasážích se řeší otázka impulsů, jež vedou k zásadním rozhodnutím, i charakter nostalgie a s ní související pojmy domova, odchodu a návratu. Jako jistou finální tečku za autorovým dlouhodobým rozjímáním nad urputnou – marnou a ve výsledku obvykle nakonec směšnou, trapnou či dokonce tragickou – lidskou snahou o osmyslňování světa, lze vnímat útlou prózu La fête de l´insignifiance (Slavnost bezvýznamnosti), jež v souladu se svým mnohoznačným názvem může být čtena jako manifest oslavy, slavnosti i svátku bezvýznamnosti. Punc tvůrčího testamentu dodává dílu rovněž jeho kompozice, jež je takříkajíc syntézou autorovy hudební inspirace, příznačnou pro celé jeho prozaického dílo, které i z hlediska tematického tvoří de facto jediný opus, rozpracovaný do různých variací.
Rovnocennou část Kunderova díla představuje jeho esejistika. Pro dobovou československou kulturní politiku měla značný význam už jeho raná publicistika, ať už šlo o otázku kritického přehodnocení dědictví avantgardy v článku O sporech dědických (Nový život 1955) či o pozdější projev na IV. sjezdu SČSS (1967), v němž zdůraznil nesamozřejmost české národní existence v evropském kontextu a toleranci vůči mnohosti názorů označil za základní etický princip novověké kultury. Rozsáhle sledovanou polemiku s Václavem Havlem o tzv. české otázce vyvolala na přelomu let 1968 a 1969 úvaha Český úděl (Listy č. 7/8/1968). Vedle aktuálních témat se Kundera od šedesátých let věnoval také reflexi románového žánru, v níž se odrážela východiska jeho vlastní románové poetiky. Patrné to bylo již v jeho knize Umění románu, zabývající se narativním uměním Vladislava Vančury; klíčem k hlubšímu pochopení Kunderových děl je ovšem především soubor francouzsky psaných esejů L’Art du roman. V něm s nezvyklou otevřeností odhaluje svou metodu psaní, zdůrazňuje význam donedávna poněkud přehlížené tradice středoevropského románu (reprezentované mj. Hermannem Brochem, Witoldem Gombrowiczem či Robertem Musilem) a vyznává se z obdivu k modernismu kafkovské tradice, který je „antilyrický, antiromantický, skeptický, kritický“. Problematika střední Evropy coby prostoru kulturního, ale též geopolitického má v autorově esejistice obecně důležité místo; největší ohlas na této téma vyvolal esej Únos Západu aneb tragédie střední Evropy (původně fr. v časopise Le Débat, 1983, poté angl. in New York Review of Books, 1984, čes. poprvé v exilovém časopise 150 000 slov, 1985).
Větší část Kunderova esejistického díla byla napsána až francouzsky a k českému publiku se dostává pouze prostřednictvím časopiseckých, resp. knižních publikací autorových překladů jednotlivých esejů vybraných z původních francouzských knižních vydání. Soubor esejů Les Testaments trahis (Zrazené testamenty) je v prvé řadě zasvěcenou polemikou se zavedeným a zavádějícím výkladem děl velkých autorů; v centru Kunderovy pozornosti se přitom nachází dílo Franze Kafky, zatížené posuny a nánosem interpretací z per editorů, kritiků i překladatelů. Dále se autor soustředí na otázky teorie a historie románu: ten mj. odhaluje jako žánr, jenž je prostřednictvím svého vývoje bytostně spjatý s humorem a smíchem, a vyzdvihuje roli, kterou román hraje jako nástroj ukazující krásu přítomného dění. K dalším tématům náleží například umělecký charakter díla Friedricha Nietzscheho a poetika románů Lva Nikolajeviče Tolstého. Závěr souboru je věnován problematice moderní hudby a jejích dějin, konkrétně dílu Igora Stravinského a Leoše Janáčka. V souboru Le Rideau (Opona) předkládá Kundera svůj osobitý pohled na dějiny románu a zabývá se problematikou literatury označené přídomkem „světová“. Zavádí termín „myslící román“, představuje tento typ románů ve středoevropském prostoru a vysvětluje svůj názor, že umění románu je uměním odhalit život v jeho bezprostřednosti (metafora „roztržené opony“). Umění se tak v logice svého dějinného vývoje stává skutečnou pamětí dané kultury. Intimnějším rázem se vyznačují texty shromážděné v knize Une rencontre (Setkání), v nichž autor reflektuje svá setkání s uměleckými osobnostmi, jejich díly a jimi reprezentovanými hodnotami, a to nejen z perspektivy čistě umělecké, ale i (společensky a kulturně) historické a obecně existenciální

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Člověk zahrada širá (BB 1953); Poslední máj (BB 1955; 2. přeprac. vyd. 1961, 3. přeprac. vyd. 1963); Rok k roku vrší se (B bibliof. 1955); Monology (BB 1957; 2. přeprac. vyd. 1964; 3. přeprac. vyd. 1965); Umění románu. Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (studie, 1960); Majitelé klíčů (D 1962 i prem.); Směšné lásky (PP 1963); Druhý sešit směšných lásek (PP 1965); Žert (R 1967); Třetí sešit směšných lásek (PP 1968); Ptákovina (D, rozmnož. 1968 s tit. Dvě uši, dvě svatby; prem. s tit. Ptákovina, 1969, tiskem v programu k inscenaci Činoherního klubu, 2008; knižně 2015); Směšné lásky (PP, souborné vydání, 1970; def. verze franc. s tit. Risibles amours, Paris 1970; česky Toronto 1981; 1991); Jakub a jeho pán (D, franc., Paris 1981; čes. 1992, prem. 1975, pod jm. Evalda Schorma s titulem Jakub fatalista); Život je jinde (R, franc. s tit. La Vie est ailleurs, Paris 1973; česky Toronto 1979; 2016); Valčík na rozloučenou (R, franc. s tit. La Valse aux adieux, Paris 1976; česky Toronto 1979; 1997); Kniha smíchu a zapomnění (R, franc. s tit. Le Livre du rire et de l’oubli, Paris 1979; česky Toronto 1981; 2017); Nesnesitelná lehkost bytí (R, franc. s tit. L’Insoutenable légèreté de l’être, Paris 1984; česky Toronto 1985; 2006); L’Art du roman [Umění románu] (EE, franc.; Paris 1986; česky jako celek nepublikováno); Nesmrtelnost (R, franc. s tit. L’Immortalité, Paris 1990; česky Toronto 1993, 1993); Les Testaments trahis [Zrazené testamenty] (franc., EE, Paris 1993; česky jako celek nepublikováno); La Lenteur [Pomalost] (franc., R, Paris 1995); L’Identité [Totožnost] (franc., R, Paris 1997); L’Ignorance [Nevědění] (franc., R, Paris 2003; poprvé španělsky, s tit. La ignorancia, Barcelona 2000); Můj Janáček (EE, interview, 2004; obs.: Hledání přítomného času /poprvé knižně in Les testaments trahis, 1993/ + Liška bystrouška, drásavá idyla /knižně samostatně jako bibliofilie s tit. Janáček, Livret de La Petite Renarde rusée, Paris, Archimbaud 2001/ + Nepravděpodobný osud /původně rozhlasový rozhovor s T. Sedláčkem, vysílaný 3. 7. 2004 na ČRo 3 – Vltava/); Le Rideau [Opona] (franc., EE, Paris 2005; česky jako celek nepublikováno); Zneuznávané dědictví Cervantesovo (EE 2005; obs.: Zneuznávané dědictví Cervantesovo + Jeruzalémský projev: Román a Evropa /obojí poprvé knižně in L´Art du roman, 1986/); Kastrující stín svatého Garty (EE 2006; obs. titulní esej + Překlad jedné věty /obojí poprvé knižně in Les testaments trahis, 1993/ + Hranice nepravděpodobného už není střežená /poprvé knižně in Le rideau, 2005/ + Umění věrnosti /knižně nepublikováno/); Nechovejte se tu jako doma, příteli (EE 2006; obs.: titulní esej /knižně poprvé in Les testaments trahis, 1993/+ Kdo je romanopisec /knižně poprvé in Le rideau, 2005/); Une rencontre [Setkání] (franc. EE Paris 2009); O hudbě a o románu (EE 2014; obs.: Improvizace na počest Stravinského + Improvizace... /obojí poprvé knižně in Les testaments trahis, 1993/); Slova, pojmy, situace (EE 2014; obs.: Slova /první knižní verze in L´Art du roman, 1986/ + Pojmy /knižně poprvé in Le rideau, 2005/ + Situace /knižně poprvé in Une rencontre, 2009/); Zahradou těch, které mám rád (EE 2014; všechny zařazené texty knižně poprvé in Une rencontre, 2009/); La fête de l'insignifiance [Slavnost bezvýznamnosti] (R Paris 2014; poprvé it., s tit. Festa dell'insignificanza, Milano 2013).
Souborné vydání: Oeuvre: édition définitive I–II (prózy a eseje; ed. F. Ricard; Paris, Bibliothèque de la Pléiade, 2011, 2. rozšíř. vyd. 2016).
Rozhovor: Jsem posedlý číslem sedm (interview Ch. Salmona s Milanem Kunderou, neautorizované vyd., 1996, originál časopisecky in The Paris Review 1984).
Uspořádal a vydal: P. Tyčyna: Ocel a něha (1953, též přel.); F. Gellner: Básně (1957; též přísp.); Básnický almanach 1959 (1960; též přísp.); V. Nezval: Podivuhodný kouzelník (výbor, 1963; též přísp.); G. Apollinaire: Alkoholy života (výbor, 1965, s A. Kroupou; též přísp.); H. Broch: Román – mýtus – kýč: eseje (2006, s P. Šimákem).
Příspěvky ve sbornících: III. sjezd Svazu československých spisovatelů (1963); IV. sjezd Svazu československých spisovatelů 1967 (1968); Když se řekne Werich (Kolín n. R. 1981; Praha 1990 souborně s tit. Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec); J. Seifert: Knížka polibků (Curych 1984); Velká trojka (PP 1991, s názvem Ztracené dopisy zde část románu Kniha smíchu a zapomnění); Die Prager Moderne (Frankfurt am Main 1991); Bílá žízeň (sborník věnovaný J. Skácelovi, 1993); S Jaroslavem Seifertem časem i nečasem (sborník k výstavě, 2001; příspěvek V té zpropadené voliéře Čech původně pro Le Nouvel Observateur, 1984); Ivan Rajmont. Režisér a jeho divadlo (2005); Mlčenlivý host Evald Schorm (2008); Ročenka Československého dokumentačního střediska 2004–2007 (2008; obs. K. příspěvky do tzv. Diskuse o "Verši pro kočku" /původně LitN 1964/); Inspirace Pražské jaro 1968: Literární noviny – sborník statí (2014; zařazeny K. články „Nesamozřejmost národa“ a „Český úděl“).

LITERATURA

Knižně (česky): K. Chvatík: Svět románů Milana Kundery (1994; 2. rozšířené vydání 2008; něm. s tit. Die Fallen der Welt, München 1994); E. Le Grand: Kundera aneb Paměť touhy (1998, pův. franc. s tit. La mémoire du désir, 1995); H. Kosková: Milan Kundera (1998); T. Kubíček: Vyprávět příběh. Naratologické kapitoly k románům Milana Kundery (2001); J. Češka: Království motivů. Motivická analýza románů Milana Kundery (2005); J. Češka: Falešná paměť literatury (2009); Hommage à Milan Kundera = Pocta Milanu Kunderovi: sborník k 80. spisovatelovým narozeninám (2009, eds. A. Haman, V. Novotný + R. Kopáč); Evropan Milan Kundera (sb. 2010; eds. J. Dientsbier, J. Dientsbierová); Milan Kundera, aneb, Co zmůže literatura? (sb. 2012, eds. B. Fořt, J. Kudrnáč, P. Kyloušek); Jakub a jeho pán. Pocta Denisi Diderotovi (program k inscenaci, Brno 2012; obs. mj.: Z. Hořínek: Drama Milana Kundery); T. Kubíček: Středoevropan Milan Kundera (2013); J. Češka: Průzračnost tvorby v zrcadle literatury (2014); A. Haman: Tři stálice moderní české prózy: Neruda, Čapek, Kundera (2014); M. Blahynka: Sedm kapitol o díle Milana Kundery (výbor studií, 2019); (ve světových jazycích): R. C. Porter: M. K. – A Voice from Central Europe (Aarhus 1981); Ch. Buchwald: Milan Kundera, der Kitsch, der Liebesakt und die Fallen der Welt (München 1984); Kundera. Materialy z sympozjum zorganizowanego w Katowicach w dniach 25.–26. kwietnia 1986 (ed. J. Illg, London 1988); G. Brand: Milan Kundera. An Annotated Bibliography (New York 1988); M. Němcová-Banerjee: Terminal Paradox. The Novels of M. K. (New York 1990); A. Aji: Milan Kundera and the Art of Fiction (New York 1992); F. Misurella: Understanding Milan Kundera (Columbia 1993); J. O´Brien: Milan Kundera & Feminism. Dangerous Intersections (New York 1995); P. C. Gopinathan: The Political Novels of Milan Kundera and O.V. Vijayan (New Delhi 1996); J. Maixent: Le Dix-huitième siècle de Milan Kundera ou Diderot investi par le roman contemporain (Paris 1998); Critical Essays on Milan Kundera. Critical Essays on World Literature (ed. P. Petro, New York 1999); M. Řízek: Comment devient-on Kundera: images de l'écrivain, écrivain de l'image (Paris 2001); D. Grigorov: Milan Kundera i poznanieto na romana (Sofia 2001); H. Píchová: The Art of Memory in Exil. Vladimír Nabokov and Milan Kundera (Carbondale 2002); M. Rizzante: Milan Kundera (Milano 2002); M.-E. Draper: Libertinage et donjuanisme chez Kundera (Parpignan 2002); I. Vitali: Aritmetica dell'emigrazione (Torino 2003); Milan Kundera (ed. H. Bloom, Philadelphia 2003); F. Ricard: Le dernier après-midi d'Agnès: essai sur l'oeuvre de Milan Kundera (Paris 2003); D. Boden: Irritation als narratives Prinzip: Untersuchungen zur Rezeptionssteuerung in den Romanen Milan Kunderas (Hildesheim – Zürich – New York 2006); M. Woods: Translating Milan Kundera (Clevedon 2006); S. Kadiu: George Orwell, Milan Kundera. Individu, littérature et révolution (Paris 2007); T. Miletic: European Literary Immigration Into the French Language. Readings of Gary, Kristof, Kundera and Semprun (Amsterdam/New York 2008); M. Boyer-Weinmann: Lire Milan Kundera (Paris 2009); Désaccords parfaits: Le réception paradoxale de l´œuvre de Milan Kundera (sb. Grenoble 2009; eds. M.-O. Thirouin a M. Boyer-Weinmann); Ch. A. Knoop: Kundera and the ambiguity of authorship (London 2011); Kim Kjučin: Milan Kundera: salangkwa čončäŭi mihak, salme tähan nalkchaloun tchongčchal: han kwŏnŭlo ilknŭn Millan Kchuntela (Pchaču /Jižní Korea/ 2013); S. A. Šerlaimova: Milan Kundera i ego romannaja filosofija (Moskva 2014).
Studie a články: Z. Pešat: Milan Kundera, in Jak číst poezii (red. J. Opelík, 1963); A. J. Liehm: Milan Kundera, český spisovatel, Listy (Řím) 1977, č. 3–4, též in Názory tak řečeného Dalimila (2014); C. Roy: Doslov, in M. K.: Život je jinde (Toronto 1979; 2016); D. K. Vašková: Paradoxní žertování (Kritické ohlasy K. díla v angličtině, též bibliografie), Proměny (New York) 1979, č. 3; S. Richterová in Slova a ticho (Mnichov 1986; 1991), též in Eseje o české literatuře (2015/); M. Jungmann: Kunderovské paradoxy, Obsah (smz.) 1985, říjen–prosinec, též in Svědectví (Paříž) 1986, č. 77, též in M. J., Cesty a rozcestí (Londýn 1988), k tomu polemika in Svědectví 1986, č. 79 ad.; H. Kosková in Hledání ztracené generace (Toronto 1987; 1996); J. Kratochvil: O Kunderovi jinak, Obsah (smz.) 1988, leden, též in Obrys (Mnichov) 1989, č. 1; J. Alan: Zamyšlení nad Kunderou, Sociologický obzor (smz.) 1988, č. 2 (pod pseud. Jan Benedikt), též in S-Obzor 1993, č. 2, pod tit. Krátké zamyšlení nad Kunderou, též in in J. Alan – M. Petrusek: Sociologie, literatura a politika (1996); L. Matějka: Milan Kundera´s Central Europe, Cross Current (Michigan) 1990, No. 32, též in Dvanáct století české literatury: od sv. Konstantina k Milanu Kunderovi (2007); N. Macurová: Domov a exil, Tvar 1991, č. 31; K. Chvatík in Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy (1991); K. Chvatík: Romány Milana Kundery a krize lidské existence pozdní doby, in Melancholie a vzdor (1992); J. Svoboda: Básnická epizoda M. K., in Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity 1992, sv. 131, č. 29; A. Kopřiva: O Kunderově Ironii a Žertu, ČL 1992, č. 6; L. Doležel: Vypravěčské sympozium v Žertu Milana Kundery, in Narativní způsoby v české literatuře (1993); M. Mravcová: Kunderova „Variace na Diderota“, ČL 1993, č. 2; C. Robotycki: „Střední Evropa“ Milana Kundery a její ohlas v Polsku, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica 1994, sv. 1, Studia etnographica 8; Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995); K. Floss: Descartes, ontologie a literatura, Studia Comeniana et historica 1996, č. 55/56; K. Floss: Současný román a ontologie: Descartes a moderna v úvahách M. Kundery, Dialog – Evropa 21 1996, č. 4, též in Hledání duše zítřka (2012); O. Král: Milan Kundera, Octavio Paz a čínský román, in Kontext–překlad–hranice (sb., 1996); P. A. Bílek: Kunderovské anglofonní reflexe, Tvar 1996, č. 14; S. Richterová in Ticho a smích (1997), též in Eseje o české literatuře (2015); F. Všetička: Milan Kundera postmoderní? in Ponowoczesność a tożsamość (sb. Katowice 1997), pod tit. Jakub a jeho pán též in Celistvost celku: o kompoziční poetice českého dramatu (2012); O. Malevič: Milan Kundera a česká literární tradice, in Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze, 1. díl (sb. 1998), též in Osobitost české literatury: Paralely a konfrontace (2009); J. Češka: K četbě Kunderových románů, Svět literatury 1998, č. 16; M. Bauer: Překladatelská činnost Milana Kundery na přelomu 40. a 50. let, Tvar 1998, č. 5; M. Bauer: Mystifikátor Milan Kundera, Tvar 1998, č. 14; Z. Kožmín: Identita v románech Franze Kafky a Milana Kundery, Host 1999, č. 5; K.Chvatík: Past a doupě. Romány Milana Kundery a otázka smyslu, Host 1999, č. 5; J. Patočka: Vaculík a Kundera (náčrt), Aluze 1999, č. 2; F. Všetička: Tvar Kunderovy Nesmrtelnosti, in Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (sb. 2000); L. Doležel: Milan Kundera. Erotika a politika, in Slovo–struktura(lismus)–příběh. Pocta Květoslavu Chvatíkovi (sb. jako příloha Aluze 2000, č. 2), též in Studie z české literatury a poetiky (2008); E. Le Grand: Rozkoš kýče a utrpení z lásky aneb "Projekční plochy" idyly, in Slovo–struktura(lismus)–příběh. Pocta Květoslavu Chvatíkovi (sb. jako příloha Aluze 2000, č. 2); H. Kosková: Milan Kundera: Pomalost, in Slovo–struktura(lismus)–příběh. Pocta Květoslavu Chvatíkovi (sb. jako příloha Aluze 2000, č. 2); M. Fujaková: Variácia ako kompozičný princíp. Milan Kundera: Jakub a jeho pán, ČL 2000, č. 4; M. Bauer: Milan Kundera pod dvěma tyraniemi, Tvar 2000, č. 13; J. Bystřický: Kunderovy ironické strategie a fatalita sedukce (poetika seduktivních interface), in Mediální diskurs postmoderny. K problematice fatálních strategií a seduktivních her (2001); M. Bauer: Příprava jednotlivých vydání básnických knih Milana Kundery v nakladatelství Československý spisovatel, Tvar 2001, č. 11; F. Všetička: Valčík na rozloučenou Milana Kundery, in Život je jinde…? Česká literatura, kultura a společnost v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století (sb. 2002); J. Čulík: Byla éra stalinismu dobou "naivní bezstarostnosti"? + Milan Kundera a jeho Nevědomost: Láska a odpor k vlastnímu hnízdu, in Jak Češi bojují: výbor z Britských listů (sb. 2003); S. Urbanová: Stesk jako paměť domova: Tvorba Milana Kundery posledních let, in S. Urbanová – I. Málková: Souřadnice míst (2003); M. Bauer: Diskuse o básních Milana Kundery v Kroužku začínajících autorů v roce 1952, Tvar 2003, č. 14; S. Richterová: Svět, ve kterém nežijeme. Historie a metahistorická funkce v románech Milana Kundery, in Místo domova (2004), též in Eseje o české literatuře (2015); J. Češka: Krádeže románových rukopisů, Svět literatury 2004, č. 28/29/30; H. Kosková: Francouzské romány Milana Kundery, Tvar 2004, č. 7; J. Koten: Milan Kundera jako totožnost autorského vypravěče, Tvar 2004, č. 8; P. Poslední: Zakladatelské mýty, in Spisovatelé jako čtenáři. Tři česko-polské paralely (2006); K. Hala: Jean-Paul Sartre a Milan Kundera: drama Majitelé klíčů + M. Šolič: Zapomenutá středoevropská variace: Majitelé klíčů Milana Kundery + Kyu-Chin Kim: Analýza motivů a témat v Kunderově románu Valčík na rozloučenou + B. Volková: Smrt jako sémiotická událost: Čapek versus Kundera + L. Machala: Kunderovské stopy a ohlasy v současné české próze, vše in Otázky českého kánonu (sb. 2006); C. Fuentes: Milan Kundera: Tajná idyla, Svět literatury 2006, č. 34; P. Hrubý: O vině, nápravě a zapomnění: Ideová eroze stranických intelektuálů, Paměť a dějiny 2008, č. 4; Z. Kufnerová: Když autor překládá sám sebe: poznámky k češtině Kunderových románů, Sas 2008, č. 4, též in Čtení o překládání (2009) – k tomu polemika F. Štícha: Znovu o literární češtině Milana Kundery, Sas 2010, č. 2; M. Kopeček: Polemika Milan Kundera – Václav Havel. Spory o českou otázku v letech 1967–1969 a jejich historický obraz, in Pražské jaro 1968: literatura – film – média (sb. 2009); F. Bacchini: Filosofická analýza románu Milana Kundery Valčík na rozloučenou, Filosofický časopis 2009, č. 1; A. Haman: Národní a nadnárodní prvky v díle Milana Kundery, Bohemica Olomucensia 2009, sv. 2 – Symposiana; J. Čulík: Lze Kunderovo dílo považovat za postmoderní mystifikaci?, LitN 2009, č. 22; M. Blahynka: Čekání Milana Kundery, Literarni.cz [online] 3. 4. 2009; A. Hradilek – P. Třešňák: Udání Milana Kundery, Respekt 2008, č. 42 (k tématu viz též: G. Dierna: Milan Kundera po italsku, Babylon 2009, č. 6, Literární a výtvarná příloha; L. Martínek: Směšné vášně, RR 2009, č. 74; „Kauza Kundera“ rok poté, Souvislosti 2009, č. 4 – obs.: U. Notarp a kol.: „Případ Kundera“ v českých médiích v roce 2008 + M. Blaive: Zpřístupnění archivů komunistické tajné policie: případ České republiky – od Zdeny Salivarové k Milanu Kunderovi + A. Catalano: Kauza Kundera? Problém je /možná/ jinde…; A. Drda: Český dav: ohlédnutí za „kauzou Kundera“, RR 2015, č. 100; J. Formánek, L'affaire Kundera: „Aux armes, citoyens!“ /„Do zbraně, občané!“/, RR 2015, č. 100); A. Penčeva: Znásilněný archetyp: ženy v románech Milana Kundery, in Česká literatura v perspektivách genderu: IV. kongres světové literárněvědné bohemistiky. Jiná česká literatura (?) (sb. 2010); D. Boden: Román Milana Kundery L´identité, SaSm 2010, č. 13; O. Czernikow: Mýtus Věčného nenávratu: o antinostalgii v románu Milana Kundery Nevědomost, in Rozumíme si navzájem? Možnosti reflexe minulosti v současnosti v české a polské literatuře, jazyce a kultuře 20. století (sb. Opava – Opole 2011); J. Švéda: Individuální a kolektivní paměť ve dvou středoevropských románech: Kunderova Kniha smíchu a zapomnění a Spoluviník Györgyho Konráda, ČL 2011, č. 6; překladový výbor z tematického bloku v časopisu Le Magazine Littéraire, připr. mse (= M. Sečkař), Host 2011, č. 8 – obs.: I. Daunaisová: Paměť a zapomnění + B. Duteurtre: Sňatek z rozumu + A. Finkielkraut (připrv. A. Lacroix): Tvorba usmířená s myšlenkou + M. De Haan: „Velká plejáda“ anti-lyrismu + F. Ricard: Metafyzika románu (připr. M. Rovere) + M. Rizzante: Umění fugy + M. Rovere: Utajené kresby + F. Taillandier: Román jako svobodné pásmo + A. Thirlwell: Skandální lehkost tohoto bytí + B. Vibert: Továrna na postavy; J: Kościukiewicz: Česká a polská literárně kritická reflexe románu Nevědomost Milana Kundery, in Konflikt pokoleń a różnice cywilizacyjne w języku i w literaturze czeskiej (sb. Poznań – Prochowice 2012); K. Hrubý: Cesty v mlze: Nad jedním dopisem Milana Kundery, Dějiny a současnost 2012, č. 7; J. Češka: Francouzské romány Milana Kundery, Tvar 2013, č. 14; R. Kanda: K tematizaci modernosti v románech Milana Kundery, Tvar 2013, č. 14; O. Palij: Nesmrtelné gesto Milana Kundery, Proudy: středoevropský časopis pro vědu a literaturu (online) 2013, č. 1; L. Doležel: Román-koláž: Milan Kundera: Nesmrtelnost, in Heterocosmica II: fikční světy postmoderní české prózy (2014); A. Finkielkraut: Romantismus z druhé strany, in Co kdyby láska nikdy neskončila (2014); A. Janiec-Nyitrai: Být cizincem ve své zemi, být sám sebou v cizině. Poznámky o relativitě odcizení (Sándor Márai, Milan Kundera), in Na úprku před sebou samými: Češi a jejich literatura očima současné maďarské bohemistiky (sb. 2014); R. Kanda: Literatura jako výzva k obraně subjektu: čtyři poznámky k dílu Milana Kundery a Witolda Gombrowicze a k aporiím jejich pojetí tvorby, in Literatura jako výzva a apel (sb. 2014); A. Drda: Když vlast zaplaví rodáka nezměrnou láskou, RR 2014, č. 95; J. Češka: Utajovaný Milan Kundera: po pětačtyřiceti letech „lyrického věku“, A2 2014, č. 14 – k tomu polemika J. Štolba: Znovu Kundera…, A2 2014, č. 15; R. Madecki: Kunderova vize střední Evropy v kontextu dnešní doby, in Střední Evropa včera a dnes: proměny koncepcí (sb. 2015); H. Meyer: „... pomalu vězeň odcházel...“ Mučedníci, žánry, československá filologie a druhá světová válka u Milana Kundery, in Obraz válek a konfliktů (sb. 2015); M. Vajchr: Širokou cestou: polistopadové akademické svědectví o poezii Milana Kundery, RR 2015, č. 100, pod tit. Poznámky recepci Milana Kundery též in Honba za smyslem (2018); monotematické číslo RozRazil 2015, č. 57/58 (přisp. V. Bělohradský; A. Haman; K. Hvížďala; A. J. Liehm; G. Scarpetta; J. Soukupová ad.); H. Meyer: Dlouhé loučení Milana Kundery s Julkem Fučíkem a odpovědnost žánru: první verze Umění románu a druhá verze Posledního máje, SaSm 2015, č. 23; M. Štědroň: Milan Kundera – pár marginálií k hudební poetice, Kontexty 2015, č. 2; P. Švanda: „Nenadále rozsvícené světlo dosud neřečeného“: estetická vyznání v esejích Milana Kundery, Kontexty 2015, č. 2; M. Jeřábek: Nejen k recepci posledního díla Milana Kundery, Kontexty 2015, č. 6; J. Češka: Od lyriky k próze a zase zpět: Kunderova poetika v napětí metaforické a metonymické motivace, Bohemica Olomucensia 2016, č. 1; A. Haman: Kunderovy romány psané ve Francii, Svět literatury 2016, č. 53; S. Urbanová: Reflexe bezvýznamnosti a její možnosti zření: Milan Kundera: Oslava bezvýznamnosti – La fiesta de la insignificancia, Bohemistyk(Poznań) 2016, č. 1; ; K. Kadlecová: 10 důvodů, proč Češi svého nejslavnějšího spisovatele řeší, místo aby ho četli, Reflex 2016, č. 31; K. Steigerwald: Čoklík štěká, Kundera mizí v prachu cest, Reflex 2016, č. 31 – k tomu polemické čtenářské reakce pod tit. Kundera je jinde. A co my, Češi?, Reflex 2016, č. 34; M. Bauer: Poezie Milana Kundery v Mladých arších ve 40. letech 20. století, in „Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí“: lomy, vertikály, refrakce (sb. 2017); L. Jungmannová: „Diderot miloval mystifikace“, a co Milan Kundera?, ČL 2017, č. 2; A. Merenus: Kundera, Milan: Majitelé klíčů, Theatralia 2017, č. 1, Supplementum; S. Richterová: Idyla, kýč, smrt a krása románu, in M. K.: Kniha smíchu a zapomnění (2017); V. Schmarc: Polemické začlenění: Případ Kundera, in Země lyr a ocele: subjekty, ideologie, modely, mýty a rituály v kultuře českého stalinismu (2017); L. Suchomelová-Žehrová: Česká otázka v polemice Václava Havla a Milana Kundery, in Česká otázka a dnešní doba (sb. 2017); monotematický blok in Svět literatury 2018, č. 58 – obs.: X. Galmiche: „Pomlky“ románového vypravěče a „zapovězená“ řeč lidového vypravěče v románech Milana Kundery + L. Martínez Abarca: Žert: pohled na totalitní režim + D. Poláková: Ve službách románu: Mario Vargas Llosa a Milan Kundera + L. Suchomelová: Počátky recepce Kunderova díla ve Francii; J. Češka: Poslední román Milana Kundery jako reflexe, reinterpretace a pointa svébytné autorské poetiky. Studie o Slavnosti bezvýznamnosti, ČL 2019, č. 2; P. Drulák: Evropa bez smíchu? Právo 28. 3. 2019, příl. Salon; P. Pithart: Takoví my Češi nejsme! Spor o český úděl mezi Milanem Kunderou a Václavem Havlem, Právo 28. 3. 2019, příl. Salon; P. Zídek: Básník a Elitář, LidN 30. 3. 2019, příl. Orientace; T. Kubíček: Otevřené dílo. Milan Kundera v překladech, Host 2019, č. 4, též in Milan Kundera (neztracen) v překladu (katalog výstavy, Brno 2019); G. Scarpetta: Milan Kundera – francouzský spisovatel?, Host 2019, č. 4.
Recenze: Člověk zahrada širá: Z. K. Slabý, LitN 1953, č. 35 * Poslední máj: I. Skála, RP 29. 5. 1955; V. Dostál, NŽ 1955, č. 8; M. Červenka, Květen 1955, č. 7; Z. K. Slabý, Slovenské pohľady 1955, č. 7–8 * Monology: J. Grossman, NŽ 1957, č. 7; V. Pekárek, Tvorba 1957, č. 37; J. Brabec, LitN 1957, č. 29; V. Dostál, Kultura 1957, č. 39; O. Sus a J. Cetl, HD 1957, č. 8 * Umění románu (1960): Z. Kožmín, HD 1960, č. 10; Z. Pešat, ČL 1961, č. 2 * Majitelé klíčů: J. Vostrý, LitN 1962, č. 22; P. Blažíček, DivN 1962, č. 25/26; V. Kudělka, HD 1962, č. 6 a 7; J. Vostrý, Divadlo 1962, č. 8 * Směšné lásky (1963): M. Suchomel, HD 1964, č. 1; M. Pohorský, RP 4. 1. 1964; M. Jungmann, LitN 1963, č. 42 * Druhý sešit směšných lásek: M. Blahynka, RP 6. 12. 1965; M. Suchomel, LitN 1966, č. 2; R. Grebeníčková, HD 1966, č. 5 * Žert: Z. Kožmín, HD 1967, č. 6; I. Klíma, Orientace 1967, č. 1 a 2; J. Opelík, LitN 1967, č. 23; V. Rzounek, KT 1967, č. 24; A. Haman, Plamen 1968, č. 7, též in Tři stálice moderní české prózy: Neruda, Čapek, Kundera (2014); V. Černý, HD 1968, č. 3 (též in Tvorba a osobnost, sv. 1, 1992 + Eseje o české a slovenské próze, 1994); P. Den, Proměny (New York) 1968, č. 1; J. Hájek, Tvorba 1972, č. 18 (též in J. H., Konfrontace, 1972) * Třetí sešit směšných lásek: J. Opelík, Listy 1969, č. 15; D. Moldanová, Sešity 1969, č. 30 * Ptákovina (původně Dvě uši, dvě svatby): K. Bundálek: Rovnost 22. 5. 1969; S. Machonin, Listy 1969, č. 4; J. Císař, Divadlo 1969, březen; P. Grym, LD 15. 5. 1969; J. Černý, HD 1969, č. 12; A. Merenus, Host 2016, č. 1 * Život je jinde: H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1974, č. 47; J. Vohryzek, KS (smz.) 1984, č. 1, též in J. V., Literární kritiky (1995); A. Haman in Východiska a výhledy (2002); O. Macl, Tvar 2016, č. 16; M. Uhde, Tvar 2016, č. 16; P. Janoušek, Tvar 2016, č. 17; O. Nezbeda, Host 2016, č. 9; K. Míková, Literární bašta (online) 17. 11. 2016; I. Pospíšil, Romboid 2017, č. 3/4; M. Sulan, Plž 2017, č. 7/8; F. Všetička, Partonyma 2017, č. 23/24 * Jakub a jeho pán (původně s tit. Jakub fatalista): (mik), ZN 22. 1. 1976; P. Pavlovský, Tvorba 1976, č. 25, příl. Divadelní tvorba; (zat) (= Zdeněk A. Tichý), LidN 28. 1. 1992; B. Štěpánek, Práce 12. 2. 1992; M. Nyklová, NK 1992, č. 10; T. Kubíček, Duha 1993, č. 1 * Valčík na rozloučenou: L. Dobrovský, Spektrum (smz.) 1977, č. 1, reprint Londýn (1978); J. Vejvoda, Zpravodaj (Curych) 1980, č. 4; J. Lukeš, Týden 1997, č. 27; J. Kratochvil, Respekt 1997, č. 29; Z. Fialová, Souvislosti 1997, č. 3/4; H. Kosková, Tvar 1997, č. 13; M. Hybler, KP RR 1998, č. 12 * Kniha smíchu a zapomnění: K. Chvatík, Listy (Řím) 1982, č. 3/4; V. Kudělka, SvSl 17. 7. 1991; J. Slomek, Týden 2017, č. 47; P. Fischer, LidN 16. 12. 2017, příl. Kniha roku; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2018, č. 1; P. A. Bílek, Respekt 2018, č. 10; M. Špína, A2 2018, č. 2, s. 4; V. Košnarová, Tvar 2019, č. 7 (k tomu polemika A. Wagnerová, Tvar 2019, č. 10) * Nesnesitelná lehkost bytí: H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1984, č. 72; J. Čejka, Tvorba 1988, č. 3 (k tomu polemika M. Jungmann, LidN 1988, č. 3); Š. Vlašín, Rovnost 22. 2. 1990; M. Petříček aj., Týden 2006, č. 45; J. Trávníček, Host 2007, č. 1; M. Jungmann, LitN 2007, č. 4 * Umění románu (1986): H. Kosková, Svědectví (Paříž) 1987, č. 80; K. Chvatík, Listy (Řím) 1989, č. 2; D. Hodrová, ČL 1990, č. 5 * Nesmrtelnost: J. Lukeš, LidN 15. 7. 1993, příl. Národní 9; A. Haman, LitN 1993, č. 34; J. Kratochvil, LitN 1993, č. 38; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 41/42; J. Chuchma, Respekt 1993, č. 32; M. Pokorný, LitN 1997, č. 19 (polemika A. Haman, LitN 1997, č. 23) * Zrazené testamenty: P. Lepape, LitN 1994, č. 14; V. Jamek, LidN 17. 3. 1994; příl. Národní 9 * Pomalost: P. Vašák, NK 1995, č. 8; R. Grebeníčková, KPRR 1995, č. 3 * Totožnost: E. Le Grand, Aluze 2000, č. 1; K. Chvatík, Tvar 1998, č. 17; J. Mlejnek, LidN 21. 3. 1998 * Nevědění: K. Chvatík, Host 2001, č. 4; J. Gruša, Proglas 2003, č. 2 (příl. Revue Politika, č. 5); J. Pechar, LitN 2003, č. 28 (též Pomalost a Identita); H. Kosková, Tvar 2004, č. 7 (též Pomalost a Identita); O. Slačálek, Tvar 2019, č. 7 *Opona: S. Richterová, Host 2005, č. 9; K. Hvížďala, MFD 30. 12. 2005; T. Klvaňa, Reflex 2007, č. 17 * Setkání: P. Fischer, HN 3. 4. 2009; P. Bílek, Reflex 2009, č. 16; N. Obrtelová (ed. + přel.), ukázky ze zahraničních recenzí (M. Fumaroli, M.-L. Delormeová, M. Weitzmann, A. Thirlwell, F. Taillandier, A. Finkielkraut + B.-H. Lévy /připr. D. Grau/), Host 2009, č. 6; J. Kubiak, Listy 2009, č. 3; M. Blahynka, Obrys – Kmen 2009, č. 28, též in Sedm kapitol o díle Milana Kundery (2019) *Slova, pojmy, situace: J. Němec, Respekt 2014, č. 30; F. Cinger, Právo 25. 7. 2014; P. Adámek, Host 2015, č. 1 (též o Zahradou těch, které mám rád); I. Pospíšil, Slovenské pohľady 2015, č. 7/8 *Zahradou těch, které mám rád: I. Hartman, HN 7. 10. 2014; L. Prchal, Literární bašta (online) 3. 2. 2015 * Slavnost bezvýznamnosti: J. Brož, Literarni.cz (online) 19. 12. 2013, též Britské listy 25. 12. 2013 + LitN 2014, č. 1; V. Křížová, Host 2014, č. 4; Z. Müller, LidN 21. 5. 2014; S. Vybíralová, A2 2014, č. 14; A. Haman, Tvar 2014, č. 13; Z. Jančařík, LidN 19. 7. 2014, příl. Orientace, též in Katolický týdeník 2014, č. 29, příl. Perspektivy, č. 14; M. Blahynka, Literarni.cz (online) 18. 8. 2014, též in Sedm kapitol o díle Milana Kundery (2019); M. Uhde, Kontexty 2015, č. 6; I. Zatloukalová, Lógr 2015, č. 17; S. Richterová, Tvar 2016, č. 15; M. Fumaroli, Kontexty 2016, č. 4; D. Prokop, Svět literatury 2016, č. 54.
Rozhovory: V. Jestřáb, Kultura 1962, č. 48; J. Skácel, HD 1964, č. 3; an, Obrana lidu 30. 3. 1968; N. Biron, Liberté (Montréal) 1979, č. 121; P. Roth, New York Times Book Review 30. 11. 1980 (česky Listy /Řím/ 1981, č. 3/4); A. Finkielkraut, Listy (Řím) 1982, č. 3/4; F. J. Raddatz in Zeit-Gespräche 3 (Frankfurt am Main, 1986); A. J. Liehm in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); L. Oppenheim, The Review of Contemporary Fiction (Elmwood Park, Illinois) 1989, č. 2 (v tomto čísle 12 článků o M. K.); J. Šabata, LidN 5. 7. 1990; Aus einem Gespräch zwischen Jan McEwan und Milan Kundera; Bogen 14, München, Hanser Verlag 1984 (neautorizované); Milan Kundera: Na obranu intimity. Rozhovor s Philipem Rothem, The Sunday Times Magazíne 20. 5. 1984 (neautorizované); T. Sedláček, LidN 30.10. 1995; G. Scarpetta, La Règle du Jeu 1995, č. 16; G. Scarpetta, Le Nouvel Observateur 1998, č. 1732; T. Sedláček, in M. K.: Můj Janáček (2004; přepis rozhlasového rozhovoru, vysílaného 3. 7. 2004 na ČRo 3 – Vltava/); K. Fuksa: Portrétní rozhovor s Milanem Kunderou, RozRazil 2015, č. 57/58 (rozhovor z roku 1968).
Vzpomínkové texty a texty k jubileím: M. Pohorský, Dokořán 2009, č. 51; V. Klaus, LidN 28. 3. 2009; P. Fischer, HN 1. 4. 2009; P. Bílek, Reflex speciál – čtení na léto 2009; A. Lhotová, Biblio 2014, květen; K. Kadlecová, Reflex 2019, č. 13; K. Hvížďala + A. Mornštajnová + D. Zábranský, LitN 2019, č. 4; F. Cinger, Právo 1. 4. 2019; J. Němec + P. Pithart + A. Zemančíková + T. Zmeškal, Tvar 2019, č. 7; T. Hejzlar, Haló noviny 6. 4. + 13. 4. + 20. 4. 2019.
Výběr cizojazyčných studií a článků: A. W. Mytze: Beiträge zu einer K.- Bibliographie, Europäische Ideen 1976, Heft 20; M. Goetz-Stankiewicz in The Silenced Theatre (Toronto 1979); D. Lodge: Milan Kundera, and the Idea of the Autor in Modern Criticism, Critical Quarterly (Manchester University Press) 1984, č. 1-2; E. Le Grand: L´esthétique de la variation romanesque chez Kundera, L´Infini 1984 (Paris), č. 5; H. Eagle: Genre and paradigm in Milan Kundera´s The Book of Laughter and Forgetting, in Language and Literary Theory. In Honor of Ladislav Matějka (sb. Ann Arbor 1984); G. Scarpetta: Quatuor de Kundera, in L'impureté (Paris, 1985); J. Bessière: L´après-histoire. Le livre du rire et de l´oubli et L´insoutenable légèreté de l´être de Milan Kundera, in Passage du temps, ordre de la transition (Paris, 1985); T. Eagleton: Estrangement and Irony, Salmagundi (Saratoga Springs, New York) 1987 , č. 73 (v tomto čísle 7 článků o M. K.); L. Stavans, Jacques and His Master. Kundera and His Precursors, The Review of Contemporary Fiction (Dalkey Archive Press) 1989, č. 2 (kunderovské číslo); I. Calvino: On Kundera (ibid); R. Rorty: Philosophers, Novelists and Inter-Cultural Comparisons: Heidegger, Kundera and Dickens. Paper at the Sixth East-West Philosophers Konference (Honolulu, August 1989); P. Kuhiwczak: Translation as appropriation. The case of Milan Kundera´s The Joke, in Translation, History, Culture (sb. London 1990); Proměny (New York) 1991, č. 1 (kunderovské číslo); J. O´Brien: Politics and/of Reading Milan Kundera. An Empirical Consideration, in Textuality and Subjectivity. Essays on Language and Being (sb. Columbia 1991); E. Le Grand: Mémoire, rire et historie chez Milan Kundera, in Le roman tchèque dans le contexte international (sb. Paris 1992); M. Bobrownicka: Europa Środkowa Milana Kundery czyli destrukcja słowiańskiego mitu, in Mity narodowe w literaturach słowiańskich (sb. Kraków 1992); J. O´Brien: Milan Kundera. Meaning, Play and the Role of the Auhtor, Critique 1992, č. 1; A. Thomas: Fiction and Non-Fiction in Milan Kundera´s Kniha smíchu a zapomnění, in týž, The Labyrinth of the World. Truth and Representation in Czech Literature (München 1995); T. Parnell: Sterne and Kundera. The Novel of Variations and the "Noisy Foolishness of Human Certainty", in Laurence Sterne in Modernism and Postmodernism (sb. 1995); F. Ricard: Le roman où aucun mot ne serait sérieux. Notes sur La Lenteur de Milan Kundera, in Miscellanées en l´honneur de Gilles Marcotte (sb. Montréal 1995); A. Catalano: Milan Kundera: The Author Or His Books? His Work, Literary Criticism, Official and Unofficial Culture, the Bestseller and Hypocricy, Jáma Revue (Prague) 1995, léto; S. A. Šerlaimova: Filosofija žizni po Milanu Kundere. Frantsuzskije romany češskogo pistelja, Voprosy literatury (Moskva) 1998, č. 1-2; B. Lafargue: Fiction, donjuanisme et kitsch dans l'oeuvre de Milan Kundera, in Fiction et connaissance: essais sur le savoir à l'oeuvre et l'oeuvre de fiction (sb., Paris 1998); L. Proguidis: Trois couvertures et un roman ou mes trente ans du printemps de Prague, L´Atelier du Roman (Paris/Montréal) 1998, č. 15; A. Fiut: Język ciała, in týž, Być (albo nie być) Środkowoeuropejczykiem (Kraków 1999); P. Mertens: Kundera ou le point de vue du roman, in L'agent double (Bruxelles, 1999); P. Drews: Milan Kundera: La poésie est ailleurs, in Češi a svět. Sborník k pětasedmdesátinám Ivana Pfaffa (2000); A. Beaver: Kitsch and Irony in Kundera. The Joke and The Unbearable Lightness of Being, in Brown Slavic Contributions. Vol. 13: Modern Czech Studies (Brown University, Providence) 2000; P. Steiner: The Joke by Milan Kundera, in týž: The Deserts of Bohemia (Ithaca, New York 2000; česky s tit. Lustrování literatury 2002); A. Kaczorowski: Przed czym ucieka Milan Kundera?, in týž, Praski elementarz (Wolowiec 2001); H. Krupa: The Actualization of Time and the Concept of Space in the „Breaking of Illusion“ in Milan Kundera´s Play, Jacques and His Master, in SPFFBU, Teatralia. Řada teatrologická (Q) 2002, č. 5; X. Galmiche: Le Rire jaune dans l´oeuvre de Milan Kundera, Esprit (Paris) 2002, č. 281; H. Píchová: Milan Kundera and the Identity of Central Europe, in Comparative Central European Culture (sb. 2002); S. Urbanová: Tesknota jako pamiec ojczyzny: recepcja twórczosci Milana Kundery w hiszpanskiej nauce, krytyce literackiej i publicystyce, Bohemistyka 2002, č. 1; G. Ladda: La musica in Milan Kundera, Rivista italiana di muscologia 2003, č. 38; M. Rizzante: L´art de la fugue romanesque – Sur "L´ignorance" de Milan Kundera, L´Atelier du roman 2003, č. 33; P. Bugge: Clementis´s Hat; or, Is Kundera a Palimpsest? (ibid); P. Hrubý: Milan Kundera´s Czech Problem, Kosmas (Texas) 2003, č. 1; G. Scarpetta: Jeux de l’exil et du hasard, Le Monde Diplomatique (Paris) mai 2003; S. Höhne: Exil-Kulturen: Zur Problematik des Interkulturellen bei Milan Kundera, Brűcken. Neue Folge (Berlin) 2004; M. Petras: Un testament musical dans la composition romanesque chez M. Kundera (A propos du lien musique/littérature), in L’attraction et nécessité, Musique tchèque et culture française au XXe siècle (sb. Paris/Praha 2004); H. Ben Charrada: Le mode discontinu d´écriture de jeu des possibles dans La Lenteur de Milan Kundera, in Poétique de la discontinuité de 1870 à nos jours (sb. Clermont-Ferrand 2004); I. Exner: La invención de la levedad: Milan Kundera prologuista y lector del Quijote, in Lectores del Quijote 16052005 (sb. Bogotá 2005); T. Parent: Le hasard à l'oeuvre chez Milan Kundera, Études Françaises (Les Presses de l'Université de Montréal) 2005, č. 2; A. Burova: Kundera sreštu Havel – taždestvoto na protivorečijata, in Po patja kam poznanieto (sb. Sofija 2007); I. Vitali: Le livre cubique: enjeux métafictionnels et auto-commentaires critiques chez Kundera, in Le livre et ses espaces (sb. Paris 2007); M. Petras: Un avatar du débat sur l’identité tchèque. La polémique entre Václav Havel et Milan Kundera en 1969, Slavica Occitania (Toulouse) 2007; J. Radczewski-Helbig: Osteuropäische Autoren im Westen. Ein Tscheche in Paris – Milan Kundera, in Zwischeneuropa/Mitteleuropa. Sprache und Literatur in interkultureller Konstellation (sb. Dresden 2007); V. Papoušek: Kundera´s Paradise Lost, in The exile and return of writers from East-Central Europe (sb. Berlin – New York 2009); A. Catalano: Metamorfosi di unmito: Julius Fučík e Milan Kundera tra stalinismo e normalizzazione, eSamizdat 2009, vol. 2/3; F. Ricard: Préface, in M. K.: Oeuvre: édition definitive I (Paris 2011) + Biographie de l'oeuvre, in M. K.: Oeuvre: édition definitive I + II (Paris 2011); M. Havelka: Frühling in einer Perspektive generationenspezifischer Erwartungen. Zur Diskussion zwischen Milan Kundera und Václav Havel im Winter 1968/69, in Die Kunst des Überwinterns: Musikund Literatur um 1968 (sb. Köln 2011); J. Kościukiewicz: Żart Milana Kundery okiem polskiej i czeskiej krytyki literackiej, in Evropská dimenze české a polské literatury = Europejski wymiar literatury czeskiej i polskiej (sb. Opava 2011); J. D. Caytas: Nostalgia and Condemnation of the Past in Post-Stalinist Czech Novels, Moravian Journal of Literature and Film 2013, č. 2; Vincent J. Cheng: Joyce, Kundera & National Forgetting, in Praharfeast: James Joyce in Prague (sb. Praha 2012); F. Ricard: L´insignifiance est une fête, in M. K.: La fête de l´insignifiance (2014); A. Batistová: Milan Kundera's Žert overviewed: critical reception of the novel at the time of its release and today, Bohemistyka (Poznań) 2015, č. 1; L. Suchomelová: Sur les traces de Franz Kafka dans l’œuvre de Milan Kundera, Svět literatury 2015, mimořádné číslo Analyse du texte – Intertextualité; M. Cieliczko: Humor Kundery – o kilku (nie)śmiesznych tekstach, Bohemistyka (Poznań) 2015, č. 3; A. Skibska: Retoryka erotyzmu w prozie Milana Kundery, Bohemistyka (Poznań) 2016, č. 1; M. Cieliczko: „Being a danceris not only a passion“ – dance forms in the prose works of Milan Kundera, Bohemistyka (Poznań) 2018, č. 2.

Autor hesla: Martin Pilař (1995); Klára Kudlová (2008); Veronika Košnarová (2019)
Aktualizace hesla: 7. 5. 2019 (vk)
 
zpět na hlavní stranu