Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav DIETL

* 22. 5. 1929, Záhřeb (Chorvatsko) 
† 29. 6. 1985, Praha 
 
Dramatik a scénárista
 V době Dietlova narození žila rodina v Chorvatsku, kde jeho otec působil jako zinkograf. Krátce poté, v době ekonomické krize se přestěhovala do Československa, nejprve do Borovan u Trocnova, poté do Brna. Zde začal Dietl v roce 1940 studovat na reálném gymnáziu, studia však nedokončil a roku 1944 odešel na textilní průmyslovku do Svitav, kde v roce 1949 maturoval. Krátce studoval psychologii na filosofické fakultě brněnské univerzity a působil jako vychovatel učňovské mládeže. Roku 1950 přešel do Prahy, kde pracoval na ministerstvu sociální péče a souběžně v letech 1951–1955 studoval scenáristiku na FAMU (žák M. V. Kratochvíla). V roce 1953 se stal dramaturgem začínající Čs. televize. Po vyloučení z KSČ (1970) a nuceném odchodu ze zaměstnaneckého poměru v Čs. televizi (1973) působil ve Filmovém studiu Barrandov, s nímž spolupracoval již od šedesátých let. Po krátké přestávce však znovu navázal kontakt s Čs. televizí, nejprve prostřednictvím ostravského studia, později s pražskými redakcemi. – Dietlovou druhou manželkou byla konferenciérka a žurnalistka Magdalena (roz. Přikrylová, *1944).
 

Již v době vysokoškolských studií psal Dietl povídky, scénky, satirické skeče a písňové texty (Dikobraz, Mladá fronta). V jeho následné tvorbě se pak prolínala práce pro divadlo, film a především televizi. S větší či menší mírou volnosti pro televizi zdramatizoval řadu prozaických předloh autorů domácích i zahraničních: Můj generál (1958, r. Pavel Blumenfeld, podle Karlludwiga Opitze), Zápisky kriminalisty (1959, r. Eva Sadková a Jaroslav Dudek, podle Lva Romanoviče Šejnina), Hodina před únorem (1960, r. Jan Matějovský, podle Václava Řezáče), Trestanec Jakov (1962, r. Jan Matějovský, podle Nikolaje Ivanoviče Kočina), Těžká srdeční komplikace (1967, r. František Filip, podle Nikolaje Michajloviče Amosova), Krutost (1968, r. J. Matějovský, podle Pavla Filippoviče Nilina), Alexandr Dumas starší (1970) + Viktor Veliký (1988, obě r. J. Dudek, podle André Mauroise), Prameny (1971, r. Jiří Bělka, podle Jaroslava Kratochvíla), Legenda o zabití (1971, r. J. Dudek, podle Magdy Szabóové), Buddenbrookovi (1971, r. J. Dudek, podle Thomase Manna), Zločin na poště + Soud pana Havleny (1980, r. Vít Hrubín) + Modrá chryzantéma (1981, r. J. Dudek, podle Karla Čapka), Štědrý večer bratří Mánesů (1982, r. Jaromír Vašta, podle Jakuba Arbese), Venkovan (1984, r. Evžen Sokolovský, podle Bohumila Říhy, scénář byl pod titulem Léto v sedmačtyřicátém publikován jako příloha sborníku Dramatické umění, sv. 4, 1983), Havárie v zámeckém parku (1986, r. V. Karlík, podle Josefa Velka), Přátelé (1987, r. J. Dudek, podle Hanse Herlina) aj.
Proslul však především jako autor původních televizních seriálů: Rodina Bláhova (1959–1960); Tři chlapi v chalupě (1961–1963, r. J. Dudek, Miloslav Zachata, Ilja Prachař a Jaroslav Barchánek, sc. + Jiří Hubač, Jan Otčenášek a další), V neznámé ulici, v neznámém domě, (1964–1965, r. Ivo Paukert), Eliška a její rod (1966, r. F. Filip, sc. + J. Hubač), Píseň pro Rudolfa III. (1967– 1969, r. J. Vašta), Dispečer a... (1972, r. Zdeněk Havlíček), Byli jednou dva písaři (1973, r. Ján Roháč, podle Gustava Flauberta), Nejmladší z rodu Hamrů (1975, r. E. Sokolovský), Muž na radnici (1976, r. E. Sokolovský), Žena za pultem (1977–1978, r. J. Dudek), Nemocnice na kraji města (1978–1979, pokračování 1982, r. J. Dudek), Plechová kavalerie (1979, r. J. Dudek), Inženýrská odysea (1980, r. E. Sokolovský), Okres na severu (1981, r. E. Sokolovský), Doktor z vejminku (1983, r. Zdeněk Podskalský), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1985, r. F. Filip), Velké sedlo (1985, r. František Mudra), Synové a dcery Jakuba skláře (1986, r. J. Dudek), Malý pitaval z velkého města (1987, r. J. Dudek), aj. Trojdílný cyklus tvoří hry Spor Josefa Zítka, Spor herečky Kvapilové, Spor dramaturga Stroupežnického (vše 1981, r. Ludvík Ráža). Slovenská televize uvedla jeho trilogie Louis Pasteur (1975, r. Igor Ciel), Sedem krátkych rokov inžiniera Hagaru (1976, r. Jozef Zachar). Adaptaci nerealizovaného televizního seriálu Doktor Marcus a jeho rod uvedl Čs. rozhlas (2003, r. Jaroslav Kodeš).
Vedle těchto rozsáhlých prací se věnoval i „menším“ žánrům, např. několikaletému cyklu příběhů na náměty televizních diváků Bakaláři vědy manželské (později s tit. Bakaláři, od 1972); je také autorem libret televizních muzikálů Slečna ze spořitelny (1972, r. Eva Sadková), Tři krtci pod Prahou (1974, r. J. Dudek), Dobromila a její zvířátka (1976, r. Pavel Háša), Romance ze Savoy baru (1982, r. J. Vašta). Napsal scénáře k bezpočtu televizních filmů, inscenací a komedií, mj. Od noci k ránu (1957, r. E. Sadková); Byt pod mrakem (1958, r. J. Valášek); Baron Kaplan (1958, r. J. Valášek); Příběh starý deset let (1961, r. Miloslav Zachata); Etuda pro kontrabas (1963, r. Zdeněk Podskalský); Jak se dělá televizní soutěž, (1971, r. Jiřina Pokorná-Makoszová); Příběh středního útočníka, (1973, r. Zdeněk Havlíček); První žena království, (1975, r. Jiří Bělka); Dívka světových parametrů (1979, r. Hynek Bočan); Bergman a Bergman, detektivní kancelář (1984, sc. + Boris Hybner, r. Jan Bonaventura); Uzavřený pavilon (1991, sc. + Jan Matějovský, r. Anna Procházková) aj. Dietl psal také scénáře k různým televizním estrádám, zábavným pořadům včetně soutěžních (Pexeso, Hádej hádej hadači aj.).V osmdesátých letech spolupracoval i s televizními studii v SRN, realizován byl historický seriál Válka volů (1988, r. S. Rothemund). Příležitostně psal i pro Čs. rozhlas (Byteček na jihu, 1982).
Napsal scénáře filmů Muž mnoha tváří (1958, sc. + r. Z. Podskalský), Tři chlapi v chalupě (1963, r. Josef Mach), Cesta hlubokým lesem (1963, r. Štěpán Skalský), Einstein kontra Babinský (sc. + r. Z.Podskalský), Hrdina má strach (1965, r. F. Filip, podle vlastního dramatu Nehoda), Ženu ani květinou neuhodíš (1966, r. Z. Podskalský), Bylo čtvrt a bude půl (1968, r. Vladimír Čech), Nejlepší ženská mého života (1968, r. Martin Frič), Ďábelské líbánky (1970, r. Z. Podskalský), Pět mužů a jedno srdce (1971, r. Jan Matějovský), Tajemství velikého vypravěče (1971, sc. + r. Karel Kachyňa, dle vl. hry Alexandr Dumas starší), Tři chlapi na cestách (1973, sc. + r. Oldřich Lipský), Zbraně pro Prahu (1974, sc. + Jan Fleischer a r. Ivo Toman), Anna, sestra Jany (1975, r. Jiří Hanibal), Causa králík (1979, r. Jaromil Jireš), Tchán (1979, r. Zdeněk Míka), Křtiny (1981, sc. + r. Z. Podskalský), Falošný princ (1982, r. Dušan Rapoš), Druhý tah pěšcem (1985, r. Vít Olmer), Pehavý Max a strašidlá (Bratislava 1987, r. Juraj Jakubisko, sc. + Joachim Hammann, Jozef Paštéka, podle Allana Rune Peterssona; též TV seriál).
Česká televize věnovala Jaroslavu Dietlovi dokumentární film z cyklu Předčasná úmrtí nazvaný Příběh vypravěče (2001, r. Petr Lokaj).
Pro vydání vzpomínek fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 (1977) a pravděpodobně i pro jiné příležitosti propůjčil Dietl své jméno Dušanu Hamšíkovi. Informace o další spolupráci proskribovaných autorů na Dietlově televizních seriálech a inscenacích nelze až na výjimky (televizní hra Padavka s autorským podílem Ivana Klímy a Heleny Klímové) ověřit a doložit.

 Ke konstantám Dietlovy tvorby patří vysoká znalost řemesla, umění fabulace, smysl pro přetváření všedních situací v dějově a emotivně přitažlivý příběh. Jako dramatik napsal Dietl řadu divadelních veseloher, jež se zpravidla pohybují na úrovni situační komiky a krotké morality (Nepokojné hody svaté Kateřiny; Nehoda; Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi!). Satirické a společenskokritické rysy však nepostrádají ani jeho filmové scénáře. Dietlovu tvůrčímu naturelu nicméně nejvíce vyhovovaly technické možnosti a poetika televize. Jako jeden z prvních si v šedesátých letech uvědomil specifikum tohoto média, odlišnost televizní stylizace od divadelní a filmové a – díky svému vyhraněnému a v čase neměnnému autorskému rukopisu, charakteristickému živému dialogu a laskavě optimistickému pohledu na svět současníků – dokázal vždy znovu oslovovat televizní publikum. Poučen zahraničními vzory objevil pro českou kulturu především tzv. rodinný seriál: specifický epickodramatický žánr, který mu umožnil využívat „magie velkého příběhu, vyprávěného na pokračování“. Jeho příběhy se pohybovaly na rozhraní mezi živou evokací každodenní reality a pohádkovou schematizací lidských vztahů a chování postav. Ať už Dietl jednotlivé seriály komponoval jako sled žánrových obrázků a životních epizod, či jako obraz života několika generací a celé společnosti (Synové a dcery Jakuba skláře, Doktor Marcus a jeho rod), východiskem k vyprávění mu bylo vždy určité profesní prostředí: zemědělství (Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu Hamrů, Plechová kavalerie), zdravotnictví (Nemocnice na kraji města, Doktor Marcus a jeho rod), hospoda (Eliška a její rod), obchod (Žena za pultem) apod. Zejména od sedmdesátých let zpracovával i postavy typu funkcionáře národního výboru (Muž na radnici) a stranického tajemníka (Okres na severu). Neoddělitelnou součástí Dietlova přístupu k tvorbě byla totiž nejen schopnost vycházet vstříc přáním a požadavkům diváků, ale i ochota reagovat na tzv. společenskou (tedy i politickou) objednávku. Současně se však vždy pohyboval na hranici povoleného a kritičnost, obsažená v jeho dílech, byla adresována nejen chybujícímu jednotlivci, ale v některých obdobích i systému. V důsledku toho jsou tematické proměny jeho televizní tvorby, jakož i proměňující se dramatikova odvaha k satirickým výpadům vůči moci a míra jeho podrobení ideologickým normám, obrazem peripetií, jimiž česká společnost v té době procházela. Knižní vydání Dietlových seriálů se obvykle spokojila s pouhým přepisem literárních scénářů, ve dvou případech i nerealizovaných (mj. seriál o okolnostech a souvislostech vzniku prvních světových informačních agentur Na počátku bylo slovo).

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry, přepisy a literární scénáře televizních seriálů: Marmeládové moře (D rozmn. 1953); Nepokojné hody svaté Kateřiny (D rozmn. i knižně 1959, prem. 1958); Pohleďte, pokušení! (D, rozmn. i prem. 1959, knižně 1960); Byli jednou dva (D, rozmn. 1960, prem. 1961); Čtyři z velkoměsta (D, rozmn. i prem 1960); Senohrabské grácie (D, rozmn. 1962, prem. 1961); Můj generál (D, rozmn. i prem. 1962, podle románu K. Opitze v překladu F. Gela); Baron Kaplan (D, rozmn. i prem. 1961); Etuda s kontrabasem (D, rozmn. 1961); Rozrušená země (D, rozmn. i prem.1961, podle románu M. Šolochova); Tři chlapi v chalupě (D, rozmn., knižně i prem. 1963, podle stejnojmenného seriálu); Nehoda (D, rozmn. 1963, knižně i prem. 1964, později uváděno též pod názvem Hrdinové mají strach); Tajemství cirkusového klauna a jeho sedmi špagátů (D loutk. pro děti, rozmn. 1966); Filozofská historie (D, rozmn. i prem. 1968., muzikál podle povídky A. Jiráska, hudba Z. Petr); Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi! (D, rozmn., 1968, prem. 1964); Muž na talíři (D, rozmn. i prem. 1973); Šance (D, rozmn. 1978, prem. 1977); Nejmladší z rodu Hamrů (prozaický přepis TV seriálu, 1980); Nemocnice na kraji města (prozaický přepis TV seriálu, 1988); Doktor Marcus a jeho rod (literární scénář nerealizovaného TV seriálu, 2002); Na počátku bylo slovo (literární scénář nerealizovaného TV seriálu, 2003).
Příspěvky ve sbornících: Repertoární sborník č. 24 Ústředního domu armády, 1957, pásmo Pousmání a pohlazení); Televizní hry (1966, ed. Vladislav Čejchan, epizoda Sólo ze seriálu Tři chlapi v chalupě).

LITERATURA

Knižně: O. Hrivňáková + J. Moravcová (eds.): Bakaláři (1997); J. Matějková: Jaroslav Dietl – tajemství vypravěče (2009); P. Bren: Zelinář a jeho televize (2013).
Studie a články: Z. Heřman: Humorista? Komediograf? Divadlo 1959, č. 10; J. Dudek: doslov in Nepokojné hody svaté Kateřiny (1959); týž: doslov in Pohleďte, pokušení! (1960); O. Blanda: doslov in Tři chlapi v chalupě (1963); V. Čejchan: doslov in Televizní hry (1966); B. Štěpánek: O karátech Zlaté Prahy, Televizní tvorba 1977, č. 2; týž: Dietlova česká zkušenost, Dramatické umění 1987, sv. 13; M. Smetana: O Dietlovi bez Dietla, in Magazín Dramatického umění (1989); P. Melounek: Pod pultem, Reflex 1992, č. 19; J. Svačina: Fenomén Dietl, LidN 12. 10. 1993; P. Dostál: Trezorový Dietl, RP 6. 4. 1994; P. Klusák: Dramata z malé klece, Týden 2001, č. 37; G. Krch: Vypravěč, který připoutal národ k televizi, LidN 7. 12. 2001; H. Štvrtňová: Příběh vypravěče, in: Předčasná úmrtí 2 (2001); T. Hejzlar: Osobitý fenomén novodobé české dramatiky, Haló noviny 22. 5. 2004; M. Švagrová, Řemeslo ovládal dokonale, LidN 10. 9. 2005 (polemika J. Machonin, A2 2005, č. 0); P. Bednařík: Televizní seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a jeho zachycení více než 50 let našich dějin, in sb. Studia Moravica V – Symposiana. Obraz dějin v umění 20. století (2007); P. Bednařík: Seriály Jaroslava Dietla Muž na radnici a Okres na severu – jejich úloha v rámci vysílání Československé televize a dobové hodnocení v médiích, in sb. Studia Moravica VI – Symposiana. Omyly a objevy v umění 20. století (2008); P. Taussig: Jaroslav Dietl – filmový autor, Xantypa 2009, květen; Š. Dominik: Scénování příběhů v televizních seriálech Jaroslava Dietla. Antický model jako výrazový prostředek populárních obsahů televizního média, in sb. Podoby a funkce příběhu (2011); Š. Dominik: Vzorová samoobsluha říznutá antikou. Scénování příběhu a příběh scénování. Narativní struktura seriálu Žena za pultem, in sb. Intermediální poetika příběhu (2011); N. Wernischová: Ideologie v Ženě za pultem aneb Indoktrinace skrze televizní obrazovku, H_aluze 2011, č. 16; H. Dědek: Dynamo jménem Dietl, Instinkt 2015, č. 26/27.
Recenze: Nepokojné hody svaté Kateřiny: S. Machonin, LitN 1958, č. 51/52; A. Stránská, DivN 2, 1958, č. 9/10 * Čtyři z velkoměsta: L. Suchařípa, DivN 3, 1960, č. 19 * Nehoda: A. Urbanová, Kulturní tvorba 1963, č. 30, S. Machonin, LitN 1963, č. 30; Z. Srna, BV 26. 1. 1988 * Tři chlapi v chalupě: J. Opavský, RP 15. 6. 1963 * Filosofská historie: Jindřich Černý, Divadlo 1968, č. 5; V. Procházka, RP 29. 2. 1980 * Muž na talíři: B. Štěpánek, MF 3. 4. 1973 * Nejmladší z rodu Hamrů: O. Mračno, RP 25. 6. 1975 * Šance: J. Rejžek, Práce 4. 5. 1977; J. Tvrzník, MF 10. 6. 1977 * Žena za pultem: B. Štěpánek, Televizní tvorba 1978, č. 1–2; D. Kozlová, Tvorba 1978, č. 3; Josef Holý, RP 6. 1. 1978 * Nemocnice na kraji města: B. Štěpánek, Televizní tvorba 1979, č. 1; M. Švagrová, SvSl 4. 1. 1979; F. Cinger, RP 5. 10. 1988; J. Slomek, MF 7. 10. 1988; M. Přibáň, BV 19. 5. 1989 * Okres na severu: S. Zvoníček, Scéna 1981, č. 18 * Rozpaky kuchaře Svatopluka: K. P., Svědectví (Paříž) 1985, č. 76 Synové a dcery Jakuba skláře: V. Procházka, RP 8. 5. 1986; V. Trapl, Tribuna 1986, č. 36 * Doktor Marcus a jeho rod: P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2002, č. 49; M. Spáčilová, MFD 17. 9. 2002; P. Pavlovský, LitN 2004, č. 15 * Na počátku bylo slovo: P. Hrtánek, Host 2003, č. 7; A. Halada, Reflex 2003, č. 18; I. Matějka, Hospodářské noviny 7. 4. 2003; Š. Švec, Právo 22. 5. 2003, příl. Salon č. 317.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1963, č. 1; E. Havlíčková, Filmové a televizní noviny 1967, č. 10; R. Křesťan, Mladý svět 1978, č. 20; A. Pflimpflová, OL 16. 6. 1984; J. Janoušek in Tváře bez svatozáře, 1987.
Nekrology: (spa) (= M. Spáčilová), SvSl 4. 7. 1985; V. Cibula, Tvorba 1985, č. 28; I. Klíma, Obrys (Mnichov) 1986, č. 1 (polemika, tamtéž: T. Novotný, č. 2; PHA, č. 3; F. Pavlíček, č. 4; K. Pecka, Obrys 1987, č. 3).
K životním jubileím: Š. Vlašín, Naše pravda 1999, č. 21; P. Kovář, Reflex 2009, č. 21.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Redakce (1995); Michal Přibáň (2006)
Aktualizace hesla: 25. 6. 2019 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 25. 6. 2019 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu