Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav DIETL

* 22. 5. 1929, Záhřeb (Chorvatsko) 
† 29. 6. 1985, Praha 
 
Dramatik a scénárista
 V době Dietlova narození žila rodina v Jugoslávii, kde jeho otec působil jako zinkograf. V době ekonomické krize se brzy po Dietlově narození přestěhovala do Československa, nejprve do Borovan u Trocnova, poté do Brna. Zde začal Dietl 1940 studovat na reálném gymnáziu, studia však nedokončil a 1944 odešel na textilní průmyslovku do Svitav, kde 1949 maturoval. Krátce studoval psychologii na FF brněnské univerzity a působil jako vychovatel učňovské mládeže. 1950 přešel do Prahy, kde pracoval na ministerstvu sociální péče a souběžně 1950–55 studoval scenáristiku na FAMU (žák M. V. Kratochvíla). 1953 se stal dramaturgem začínající Čs. televize. Po vyloučení z KSČ a nuceném odchodu z Čs. televize (1973) působil ve Filmovém studiu Barrandov, s nímž spolupracoval již od šedesátých let. Po krátké přestávce však znovu navázal kontakt s Čs. televizí. – Dietlovou druhou manželkou byla konferenciérka a žurnalistka Magdalena (* 1944).
 

Již v době vysokoškolských studií psal Dietl povídky, scénky, satirické skeče a písňové texty (Dikobraz, Mladá fronta). V jeho následné tvorbě se pak prolínala práce pro divadlo, film a především televizi. S větší či menší mírou volnosti pro televizi zdramatizoval řadu prozaických předloh autorů domácích i zahraničních: Můj generál (1958, r. Pavel Blumenfeld, podle Karlludwiga Opitze), Zápisky kriminalisty (1959, r. Eva Sadková a Jaroslav Dudek, podle Lva Romanoviče Šejnina), Hodina před únorem (1960, r. Jan Matějovský, podle Václava Řezáče), Trestanec Jakov (1962, r. Jan Matějovský, podle Nikolaje Ivanoviče Kočina), Těžká srdeční komplikace (1967, r. František Filip, podle Nikolaje Michajloviče Amosova), Krutost (1968, r. J. Matějovský, podle Pavla Filippoviče Nilina), AlexandrDumas starší (1970) + Viktor Veliký (1988, obě r. J. Dudek, podle André Mauroise), Prameny (1971, r. Jiří Bělka, podle Jaroslava Kratochvíla), Legenda o zabití (1971, r. J. Dudek, podle Magdy Szabóové), Buddenbrookovi (1971, r. J. Dudek, podle Thomase Manna), Zločin na poště + Soud pana Havleny (1980, r. Vít Hrubín) + Modrá chryzantéma (1981, r. J. Dudek, podle Karla Čapka), Štědrý večer bratří Mánesů (1982, r. Jaromír Vašta, podle Jakuba Arbese), Venkovan (1984, r. Evžen Sokolovský, podle Bohumila Říhy, scénář byl pod titulem Léto v sedmačtyřicátém publikován jako příloha sborníku Dramatické umění, sv. 4, 1983), Havárie v zámeckém parku (1986, r. V. Karlík, podle Josefa Velka), Přátelé (1987, r. J. Dudek, podle Hanse Herlina) aj.
Proslul však především jako autor původních televizních seriálů: Rodina Bláhova (1959-60); Tři chlapi v chalupě (1961–63, r. J. Dudek, Miloslav Zachata, Ilja Prachař a Jaroslav Barchánek, sc. + Jiří Hubač, Jan Otčenášek a další), Eliška a její rod (1966, r. F. Filip, sc. + J. Hubač), Píseň pro Rudolfa III. (1967– 69, r. J. Vašta), Dispečer a... (1972, r. Zdeněk Havlíček), Byli jednou dva písaři (1973, r. Ján Roháč, podle Gustava Flauberta), Nejmladší z rodu Hamrů (1975, r. E. Sokolovský), Muž na radnici (1976, r. E. Sokolovský), Žena za pultem (1977–78, r. J. Dudek), Nemocnice na kraji města (1978–79, pokračování 1982, r. J. Dudek), Plechová kavalerie (1979, r. J. Dudek), Inženýrská odysea (1980, r. E. Sokolovský), Okres na severu (1981, r. E. Sokolovský), Doktor z vejminku (1983, r. Zdeněk Podskalský), Rozpaky kuchaře Svatopluka (1985, r. F. Filip), Velké sedlo (1985, r. František Mudra), Synové a dcery Jakuba skláře (1986, r. J. Dudek), Malý pitaval z velkého města (1987, r. J. Dudek), aj. Trojdílný cyklus tvoří hry Spor Josefa Zítka, Spor herečky Kvapilové, Spor dramaturga Stroupežnického (vše 1981, r. Ludvík Ráža). Slovenská televize uvedla jeho trilogie Ludvík Pasteur (1975), 7 krátkých let inženýra Hagary (1976). Adaptaci nerealizovaného televizního seriálu Doktor Marcus a jeho rod uvedl Čs. rozhlas (2003, r. Jaroslav Kodeš).
Vedle těchto rozsáhlých prací se věnoval i „menším“ žánrům, např. několikaletému cyklu příběhů na náměty televizních diváků Bakaláři vědy manželské (později s tit. Bakaláři, od 1972); je také autorem libret televizních muzikálů Slečna ze spořitelny (1972, r. E. Sadková), Tři krtci pod Prahou (1974, r. J. Dudek), Dobromila a její zvířátka (1976, r. Pavel Háša), Romance ze Savoy baru (1982, r. J. Vašta). Napsal scénáře k bezpočtu televizních filmů, inscenací a komedií, mj. Od noci k ránu (1957, r. Eva Sadková); Byt pod mrakem (1958, r. J. Valášek); Baron Kaplan (1958, r. J. Valášek); Etuda pro kontrabas (1958, r. Zdeněk Podskalský); Příběh starý deset let (1961, r. Miloslav Zachata); První žena království, Tantalová deska, Neomylní, Příběh středního útočníka, V neznámé ulici, v neznámém domě, Večírek, Nádraží, Jak se dělá televizní soutěž, Uzavřený pavilon aj.). Dietl psal také scénáře k různým televizním estrádám, zábavným pořadům včetně soutěžních (Pexeso, Hádej hádej hadači aj.).V 80. letech spolupracoval i s televizními studii v SRN, realizován byl historický seriál Válka volů (1988, r. S. Rothemund). Příležitostně psal i pro Čs. rozhlas (Byteček na jihu, 1982).
Pro Čs. film napsal scénáře: Muž mnoha tváří (1958, sc. + r. Z. Podskalský), Tři chlapi v chalupě (1963, r. Josef Mach), Cesta hlubokým lesem (1963, r. Štěpán Skalský), Einstein kontra Babinský (sc. + r. Z.Podskalský), Hrdina má strach (1965, r. F. Filip, podle vlastního dramatu Nehoda), Ženu ani květinou neuhodíš (1966, r. Z. Podskalský), Bylo čtvrt a bude půl (1968, r. Vladimír Čech), Nejlepší ženská mého života (1968, r. Martin Frič), Ďábelské líbánky (1970, r. Z. Podskalský), Pět mužů a jedno srdce (1971, r. Jan Matějovský), Tajemství velikého vypravěče (1971, sc. + r. Karel Kachyňa, dle vl. hry Alexandr Dumas starší), Tři chlapi na cestách (1973, sc. + r. Oldřich Lipský), Zbraně pro Prahu (1974, sc. + Jan Fleischer a r. Ivo Toman), Anna, sestra Jany (1975, r. Jiří Hanibal), Causa králík (1979, r. Jaromil Jireš), Tchán (1979, r. Zdeněk Míka), Křtiny (1981, sc. + r. Z. Podskalský), Falošný princ (1982, r. Dušan Rapoš), Druhý tah pěšcem (1985, r. Vít Olmer), Pehavý Max a strašidlá (Bratislava 1987, r. Juraj Jakubisko, sc. + Joachim Hammann, Jozef Paštéka, podle Allana Rune Peterssona; též TV seriál).
Pro vydání vzpomínek fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 (1977) a pravděpodobně i pro jiné příležitosti propůjčil Dietl své jméno Dušanu Hamšíkovi. Informace o další spolupráci proskribovaných autorů na Dietlově televizních seriálech a inscenacích nelze až na výjimky (televizní hra Padavka s autorským podílem Ivana Klímy a Heleny Klímové) ověřit a doložit.
V roce 2001 natočila Česká televize o Jaroslavu Dietlovi dokumentární film z cyklu Předčasná úmrtí nazvaný Příběh vypravěče.

 Ke konstantám Dietlovy tvorby patří vysoká znalost řemesla, umění fabulace, smysl pro přetváření všedních situací v dějově a emotivně přitažlivý příběh. Jako dramatik napsal Dietl řadu divadelních veseloher, jež se zpravidla pohybují na úrovni situační komiky a krotké morality (Nepokojné hody svaté Kateřiny, Nehoda, Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi!). Satirické a společenskokritické rysy však nepostrádají ani jeho filmové scénáře. Dietlovu tvůrčímu naturelu ovšem nejvíce vyhovovaly technické možnosti a poetika televize. Jako jeden z prvních si v 60. letech uvědomil specifiku tohoto média, odlišnost televizní stylizace od divadelní a filmové a – díky svému vyhraněnému a v čase neměnnému autorskému rukopisu, charakteristickému živému dialogu a laskavě optimistickému pohledu na svět současníků – dokázal vždy znovu oslovovat televizní publikum. Poučen zahraničními vzory objevil pro českou kulturu především tzv. rodinný seriál: specifický epickodramatický žánr, který mu umožnil využívat „magie velkého příběhu, vyprávěného na pokračování“. Jeho příběhy se pohybovaly na rozhraní mezi živou evokací každodenní reality a pohádkovou schematizací lidských vztahů a chování postav. Ať už Dietl jednotlivé seriály komponoval jako sled žánrových obrázků a životních epizod, či jako pokus o zachycení specifika některé profese, anebo jako obraz života několika generací a celé společnosti (Synové a dcery Jakuba skláře, Doktor Marcus a jeho rod), východiskem k vyprávění mu bylo vždy určité prostředí: zemědělství (Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu Hamrů, Plechová kavalerie), zdravotnictví (Nemocnice na kraji města, Doktor Marcus a jeho rod), hospoda (Eliška a její rod), obchod (Žena za pultem) apod. Zejména od 70. let zpracovával i postavy typu funkcionáře národního výboru (Muž na radnici) a stranického tajemníka (Okres na severu). Neoddělitelnou součástí Dietlova přístupu ke psaní totiž byla nejen schopnost vycházet vstříc přáním a požadavkům diváků, ale i jeho ochota reagovat na tzv. společenskou objednávku. Současně se však vždy pohyboval na hranici povoleného a kritičnost, obsažená v jeho dílech, byla adresována nejen chybujícímu jednotlivci, ale v některých historických obdobích i systému. V důsledku toho jsou tematické proměny jeho televizní tvorby, jakož i proměňující se dramatikova odvaha k satirickým výpadům vůči moci a míra jeho podrobení ideologickým normám, obrazem peripetií, jimiž česká společnost v té době procházela. Některé nerealizované televizní projekty, dostupné pouze v této literární podobě, prozrazují, že Dietl byl schopen vyhovět nikoli pouze tzv. společenské, nýbrž také ryze profesní objednávce (připravovaný seriál o okolnostech a souvislostech vzniku prvních světových informačních agentur Na počátku bylo slovo).– Knižní vydání Dietlových seriálů je nutno považovat spíše za upravené literární scénáře; ambice romanopisce autor zřejmě neměl.

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry, přepisy a literární scénáře televizních seriálů: Marmeládové moře (D rozmn. 1953); Nepokojné hody svaté Kateřiny (D rozmn. i knižně 1959, prem. 1958); Pohleďte, pokušení! (D, rozmn. i prem. 1959, knižně 1960); Byli jednou dva (D, rozmn. 1960, prem. 1961); Čtyři z velkoměsta (D, rozmn. i prem 1960); Senohrabské grácie (D, rozmn. 1962, prem. 1961); Můj generál (D, rozmn. i prem. 1962, podle románu K. Opitze v překladu F. Gela); Baron Kaplan (D, rozmn. i prem. 1961); Etuda s kontrabasem (D, rozmn. 1961); Rozrušená země (D, rozmn. i prem.1961, podle románu M. Šolochova); Tři chlapi v chalupě (D, rozmn., knižně i prem. 1963, podle stejnojmenného seriálu); Nehoda (D, rozmn. 1963, knižně i prem. 1964, později uváděno též pod názvem Hrdinové mají strach); Tajemství cirkusového klauna a jeho sedmi špagátů (D loutk. pro děti, rozmn. 1966); Filozofská historie (D, rozmn. i prem. 1968., muzikál podle povídky A. Jiráska, hudba Z. Petr); Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi! (D, rozmn., 1968, prem. 1964); Muž na talíři (D, rozmn. i prem. 1973); Šance (D, rozmn. 1978, prem. 1977); Nejmladší z rodu Hamrů (prozaický přepis TV seriálu, 1980); Nemocnice na kraji města (prozaický přepis TV seriálu, 1988); Doktor Marcus a jeho rod (literární scénář nerealizovaného TV seriálu, 2002); Na počátku bylo slovo (literární scénář nerealizovaného TV seriálu, 2003).
Příspěvky ve sbornících: Repertoární sborník č. 24 Ústředního domu armády, 1957, pásmo Pousmání a pohlazení); Televizní hry (1966, ed. Vladislav Čejchan, epizoda Sólo ze seriálu Tři chlapi v chalupě).

LITERATURA

Studie a články: Z. Heřman: Humorista? Komediograf?, Divadlo 1959, č. 10; J. Dudek: doslov in Nepokojné hody svaté Kateřiny (1959); týž: doslov in Pohleďte, pokušení! (1960); O. Blanda: doslov in Tři chlapi v chalupě (1963); V. Čejchan: doslov in Televizní hry (1966); B. Štěpánek: O karátech Zlaté Prahy, Televizní tvorba 1977, č. 2; týž: Dietlova česká zkušenost, Dramatické umění 1987, sv. 13; M. Smetana: O Dietlovi bez Dietla, in Magazín Dramatického umění (1989); P. Melounek: Pod pultem, Reflex 1992, č. 19; J. Svačina: Fenomén Dietl, LidN 12. 10. 1993; P. Dostál: Trezorový Dietl, RP 6. 4. 1994; P. Klusák: Dramata z malé klece, Týden 2001, č. 37; G. Krch: Vypravěč, který připoutal národ k televizi, LidN 7. 12. 2001; H. Štvrtňová: Příběh vypravěče, in: Předčasná úmrtí 2 (2001); M. Švagrová, Řemeslo ovládal dokonale, LidN 10. 9. 2005 (polemika J. Machonin, A2 2005, č. 0).
Recenze: Nepokojné hody svaté Kateřiny: S. Machonin, LitN 1958, č. 51/52; A. Stránská, DivN 2, 1958, č. 9/10 * Čtyři z velkoměsta: L. Suchařípa, DivN 3, 1960, č. 19 * Nehoda: A. Urbanová, Kulturní tvorba 1963, č. 30, S. Machonin, LitN 1963, č. 30; Z. Srna, BV 26. 1. 1988 * Tři chlapi v chalupě: J. Opavský, RP 15. 6. 1963 * Filosofská historie: Jindřich Černý, Divadlo 1968, č. 5; V. Procházka, RP 29. 2. 1980 * Muž na talíři: B. Štěpánek, MF 3. 4. 1973 * Nejmladší z rodu Hamrů: O. Mračno, RP 25. 6. 1975 * Šance: J. Rejžek, Práce 4. 5. 1977; J. Tvrzník, MF 10. 6. 1977 * Žena za pultem: B. Štěpánek, Televizní tvorba 1978, č. 1–2; D. Kozlová, Tvorba 1978, č. 3; Josef Holý, RP 6. 1. 1978 * Nemocnice na kraji města: B. Štěpánek, Televizní tvorba 1979, č. 1; M. Švagrová, SvSl 4. 1. 1979; F. Cinger, RP 5. 10. 1988; J. Slomek, MF 7. 10. 1988; M. Přibáň, BV 19. 5. 1989 * Okres na severu: S. Zvoníček, Scéna 1981, č. 18 * Synové a dcery Jakuba skláře: V. Procházka, RP 8. 5. 1986; V. Trapl, Tribuna 1986, č. 36 * Dokror Marcus a jeho rok: P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2002, č. 49; M. Spáčilová, MFD 17. 9. 2002; P. Pavlovský, LitN 2004, č. 15 * Na počátku bylo slovo: P. Hrtánek, Host 2003, č. 7; A. Halada, Reflex 2003, č. 18; I. Matějka, Hospodářské noviny 7. 4. 2003.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1963, č. 1; E. Havlíčková, Filmové a televizní noviny 1967, č. 10; R. Křesťan, Mladý svět 1978, č. 20; J. Janoušek in Tváře bez svatozáře, 1987.
Nekrology: (spa) (= M. Spáčilová), SvSl 4. 7. 1985; V. Cibula, Tvorba 1985, č. 28; I. Klíma, Obrys (Mnichov) 1986, č. 1 (polemika, tamtéž: T. Novotný, č. 2; PHA, č. 3; F. Pavlíček, č. 4; K. Pecka, Obrys 1987, č. 3).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Redakce (1995)
Michal Přibáň (2006)
Aktualizace hesla: 30. 6. 2006 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 30. 6. 2006 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu