Karel KREJČÍ
Krejčí studoval na malostranském gymnáziu (maturita 1923) a na FF UK češtinu a germanistiku, kterou brzy zaměnil za polonistiku (profesoři Marjan Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec, Otokar Fischer). 1927–1928 pobýval jako stipendista na univerzitách ve Varšavě a Krakově. PhDr. 1928 prací Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 působil jako asistent slovanského semináře na FF UK, docentem se stal 1935 prací Polská literatura ve vírech revoluce. Po uzavření vysokých škol (1939) učil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze, později byl zaměstnán ve Slovanském ústavu. Koncem války byl krátce vězněn pro přednáškovou činnost v Sociologickém klubu. 1945 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na FF UK. 1955 se stal členem korespondentem ČSAV. Titul DrSc. pro obor filologických věd získal 1956. 1958 musel z FF UK z politických důvodů odejít. Pracoval v ČSAV: jako vědecký pracovník postupně působil ve Slovanském ústavu, Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu. Do důchodu odešel 1975. Kromě své pedagogické a vědecké práce aktivně popularizoval českou i světovou literaturu v přednáškách a besedách i doslovech o různých autorech. Byl spoluzakladatelem (s Albertem Pražákem a Jiřím Horákem) Literárněhistorické společnosti (1934) a jejím prvním jednatelem, dále předsedou Literárněvědné společnosti při ČSAV (1973–1979); podílel se na činnosti Klubu za starou Prahu.
Osobnosti a dílu Karla Krejčího byla věnována dvě sympozia (1994 a 2005) pořádaná Slovanským ústavem AV ČR v Praze.
Krejčí se ve své odborné činnosti orientoval na slovanské literatury, především na literaturu polskou, později i českou. Díky svým univerzitním učitelům (Marjan Szyjkowski, Jan Máchal) prošel silným vlivem pozitivismu, který však modifikoval sociologickými a srovnávacími postupy. Zdůrazňoval společenskou podmíněnost jak literatury jako celku, tak i individuálních činitelů a na tomto pojetí zakládal své syntetické práce i rozsáhlé monografie (zejména o
Jakubu Arbesovi). Sociologické zásady uplatňoval také v obecných studiích o vztahu společnosti a jazyka (Jazyk ve vývoji společnosti). Zkoumání zvolené problematiky začínal analytickými studiemi (např. v knižní prvotině Polská literatura ve vírech revoluce), které završil v první polovině 50. let syntézou (Dějiny polské literatury). Zatímco v literatuře polské sledoval všechny vývojové fáze od nejstarší doby až po současnost, v literatuře české se zaměřil hlavně na 19. století, zvláště na jeho druhou polovinu. Ideální látku pro souběžné uplatnění svých zájmů bohemistických a polonistických pak našel v postavě česko-polského spisovatele z 16. století
Bartoloměje Paprockého z Hlohol, o němž během druhé světové války napsal monografii. Vrcholem Krejčího komparatistické práce je obsáhlé dílo Heroikomika v básnictví Slovanů, v níž využil svých encyklopedických znalostí nejen literatur slovanských, ale i literatur antické, německé, francouzské a dalších, a to od nejstarších dob až po současnost. Heroikomiku přitom chápal jako specifický způsob vidění světa, který do sebe zahrnuje ironii, parodii i satiru.
Zvláštní zájem projevil
Krejčí o kulturotvorný vliv a význam ústního podání pro vznik obecného povědomí jak místního, tak celonárodního rozměru. V knize Praha legend a skutečností konfrontoval pražské pověsti s historickými prameny i s literárním ztvárněním u domácích i cizích autorů a esejisticky podal mnohostranný obraz kulturní Prahy v průběhu několika století. Soubor Česká literatura a kulturní proudy evropské je reprezentativním průřezem Krejčího díla o významných osobnostech české literatury zejména 19. století (Karel Hynek Mácha, Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Čech, Jakub Arbes, Jaroslav Hašek) a vztahu jejich děl k evropskému kulturnímu proudění.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Polská literatura ve vírech revoluce (studie, 1934; přeprac. 1949); Sociologie literatury (studie, rozmnož., 1944; 2001, ed. I. Pospíšil a M. Zelenka); Bartoloměj Paprocki z Hlohol a Paprocké Vůle. Život, dílo, forma a jazyk (monografie, 1941 zabaveno; znovu 1946); Jakub Arbes. Život a dílo (1946); Jazyk ve vývoji společnosti. Studie ze sociologie spisovného jazyka (1947); Juliusz Słowacki, polský básník revolucionář (monografie, 1949); Společensko-hospodářské základy polské literatury (skripta, 1951; přeprac. s tit. Úvod do dějin a kultury Polska, 1958, ed. O. Bartoš); Svatopluk Čech a Matěj Brouček, pražský měšťan (studie, 1952); Dějiny polské literatury (1953); Jaroslav Vrchlický (stati, 1954, s V. Tichým a J. Polákem); Kapitoly o Jakubu Arbesovi (1955); Anna Maria Tilschová (monografie, 1959); Heroikomika v básnictví Slovanů (studie, 1964); Praha legend a skutečnosti (LF 1967; přeprac. 1981); Česká literatura a kulturní proudy evropské (soubor studií, 1975); Karel Hynek Mácha a Litoměřice (b. d., 1976, s J. Volkovou).Výbor: Wybrane studia sławistyczne. Kultura – Literatura – Folklor (Warszawa 1971, ed. J. Magnuszewski).
Účast v týmové praci: Dějiny české literatury 3 (1961).
Příspěvky ve sbornících: Sborníček J. Ćišinského (1926); Jindřich Vodák (1937); Poznání 2 (1937, zde Přehled nové polské literatury, i sep.); Slovanské spisovné jazyky v době přítomné (1937); Slovanská vzájemnost 1836–1936 (1938); Albert Pražák (1940); In memoriam Arne Nováka (1940); Svatopluku Čechovi (1946); Přátelský kruh Boženy Němcové (1946); Památce Otokara Fischera (1948); Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Čs. přednášky pro 4., 5., 6., 7. a 8. mezinárodní sjezd slavistů (1958, 1963, 1968, 1973, 1978); Kniha o Praze (sb. Klubu za starou Prahu, 1958, 1959, 1960, 1961, 1963); Ochrana památek (1960); Jakub Arbes a Česká Lípa (1964); Dějiny a národy (1965); Tisíc let česko-polské vzájemnosti 1, 2 (1966, 1967); Realita slova Máchova (1966); Stoletá Praha (1967); Slovanská filologie na Univerzitě Karlově (1968); dále sborníky cizí, zvláště polské: Adam Mickiewicz, Poet of Poland (New York 1951); Adam Mickiewicz 1798–1855 (Warszawa 1956); Pięćdziesiąt lat twórczośći Marii Dąmbrowskiej (Warszawa 1963); Henryk Sienkiewicz. Twórczość i recepcja światowa (Warszawa 1966) aj.
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Arbes: Epizody z roku 1848 (1940) + Záhadné povahy (1941); Jaro národů ve slovanských literaturách (antologie, 1948); Ze vzpomínek Elišky Krásnohorské (1950); J. K. Tyl: Pouť českých umělců (1950); B. Němcová: Národopisné a cestopisné obrázky z Čech (1951, in Spisy B. N., sv. 3, s B. Havránkem); B. Prus: Opowidoma. Lektura pozaszkolna (1953); Poezja. Literatura pozaszkolna (1954); L. Rudnicki: Stare i nowe. Literatura pozaszkolna (1954); Česká literatura druhé poloviny 19. století (skripta, 1954; přeprac. 1964); Čítanka pro 1. a 2. ročník čtyřletých odborných škol (1956); Čítanka pro 3. ročník čtyřletých odborných škol (1956); Čtvero setkání s ruským realismem. Příspěvky k dějinám rusko-českých literárních vztahů (1958); Z doby Nerudovy (sb., 1959); Škola Nerudova (sb., 1965); V. Jirát: Duch a tvar (výbor, 1967); Podivuhodné příběhy ze staré Prahy (výbor legend a pověstí, 1971, jedna od K. K.); Příspěvky k morfologii a sémantice literárněvědných termínů (1974); Růže z pražských trhů (výbor z próz K. Světlé, Popelky Biliánové, B. Obdržálkové, 1981; + J. Lehár a J. Pelán); spisy: Spisy A. Mickiewicze (1953–1957, 4 sv.); Dílo J. Arbese (1957–1979, 36 sv., s dalšími).
LITERATURA
Bibliografie: T. Bešta: Bibliografie prací univ. prof. K. K., DrSc., člena korespondenta ČSAV, s přehledem jeho vědecké činnosti (1970).Studie a články: F. Wollman: Pražská srovnávací škola a K. K., Slavia 1974, s. 241; L. Sziklay: Maďarské motivy v díle K. K., Slavia 1974, s. 234; A. Měšťan: Sociologie literatury u K. K. + Estetický rozbor díla Paprockého a zajímavé teze o realismu v monografii K. K., Slavia 1999, č. 2 (v oddílu In honorem Caroli Krejčí); M. Zelenka: Komparatistické impulzy Karla Krejčího (na pomezí sociologicmu a strukturální estetiky), in M. Z., Literární věda a slavistika (2002).
Recenze: Jakub Arbes: A. Grund, LF 1947, s. 45 * Dějiny literatury polské: J. Magnuszewski, Slavia 1955, s. 508 * A. M. Tilschová: J. Skutil, ČK 1959, s. 278 * Heroikomika v básnictví Slovanů: vk. (= V. Kudělka), HD 1964, č. 12; M. Heřman, ČL 1965, s. 353; S. Mathauserová, Čs. rusistika 1966, s. 45 * Praha legend a skutečností: V. Kovářík, Impuls 1968, s. 207 * Česká literatura a kulturní proudy evropské: D. Jeřábek, ČL 1976, s. 261; Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 19 * Sociologie literatury: P. Drews, Germanoslavica 2002, č. 1; A. Měšťan, SPFFBU Slavica litteraria (X) 2003, č. 6.
K životním jubileím: V. Forst, ČL 1974, s. 352; M. Pišút, ČL 1974, s. 355; J. Hloušková, Opera slavica 1995, č. 3; K. Kardyni-Pelikánová, Litteraria humanitas sv. 8 (2000); J. Bečka, Slavia 2004, č. 4; I. Pospíšil, SPFFBU Slavica literaria (X) 2004, č. 7.
Nekrology: S. Wollman, Věstník ČSAV 1979, s. 328; V. Forst, ČL 1980, s. 611.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, neuspořádáno.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyBibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)