Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav  KLÍMA

* 8. 12. 1916, Hradec Králové  
† 12. 3. 2000, Praha 
 
Dramatik, filmový a televizní scenárista
 Vlastním jménem Bedřich Kubala. Byl nemanželským synem herečky Anny Pospíšilové a režiséra Karla Jánského; 1923 se matka provdala za Bedřicha Kubalu, který ho 1924 adoptoval. První Klímovou manželkou byla herečka Eva Klenová (1924–1998), druhou televizní režisérka Eva Sadková (1931–2000). Syn Martin Kubala (*1958) je kameraman. – Obecnou a měšťanskou školu vychodil na Kladně. Po přestěhování do Prahy studoval na gymnáziu, které však nedokončil a 1935 odešel k divadlu. Hrál v pražské Akropolis (1935–36) a v Městském divadle na Kladně (1936–37). Po vojenské službě (1937–39) hrál u různých kočovných společností, 1941–42 znovu v Městském divadle na Kladně. 1942 byl až do úředního uzavření divadel (1944) angažován v pražském divadle Urania, po osvobození přešel s velkou částí souboru do nově vzniklého Divadla 5. května. Po jeho zániku 1948 hrál jednu sezonu v Divadle státního filmu a poté začal pracovat v kinematografii: do 1951 byl dramaturgem a scenáristou Čs. státního filmu, 1951–56 uměleckým vedoucím v Čs. armádním filmovém studiu, od 1956 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov, kde 1962–70 působil jako vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny Novotný – Kubala.
 Napsal scénáře k filmům Posel úsvitu (1951, režie Václav Krška, podle Jaroslava Vávry), Tanková brigáda (1955, režie Ivo Toman), Útěk ze stínu (1958, režie Jiří Sequens, který je též spoluautorem scénáře), Vstup zakázán (1959, režie Milan Vošmik, scénář + Rudolf Kalčík), Bílá spona (1960, režie Martin Frič, scénář + Vladimír Stibořík a Jiří Mareš), Táto, přečti to (1963, režie Dušan Klein), Kulhavý ďábel (1968, režie Juraj Herz, který je též spoluautorem scénáře). Pro Čs. televizi napsal scénáře Soud (1962, režie Eva Sadková, podle Vladimira Těndrjakova), Spravedlivosti se meze nekladou (1966, režie František Filip, podle Ivana Olbrachta), Noc bez úsvitu (1967, režie Antonín Moskalyk, podle Jerzy Andrzejewského), Motýl a smrt (1968, režie Jiří Bělka, podle Jaroslava Havlíčka), Lidé na křižovatce (1971, režie Antonín Dvořák, podle Marie Pujmanové), Případ Mauricius (1971, režie Jaroslav Balík, podle Jacoba Wassermanna), Kdo jinému jámu kopá (1972, režie Evžen Sokolovský), Až jednou v Barceloně (1973, režie Jan Matějovský, podle Emmanuela Roblèse), Titul pro hrdinu (životopisný film o Karlu Vorlovi, 1975, režie Evžen Němec), Matka (seriál, 9 dílů, 1975, režie Antonín Moskalyk, scénář + Antonín Dvořák), V Baskervillu není hrdina (1977, režie Pavel Háša), Medvědí tanec (1980, režie František Laurin), Kamenný orchestr (1982, režie Jan Matějovský, podle Jaroslava Havlíčka), Příjemce platí v dolarech (1982, režie Evžen Sokolovský), Adam a Eva (1984, režie Antonín Moskalyk, podle Jana Kozáka) a Dotyk zla (1986, režie Jana Semschová, podle Jana Weisse).
 Literární činnosti se Klíma začal věnovat po válce. První jeho prací byla Matka, dramatizace románu Maxima Gorkého. Následovala trojice původních her ze současnosti, v nichž v duchu soudobých ideologických koncepcí ztvárnil poválečný společenský přerod (Na dosah ruky, Ohnivá hranice) a pokoušel se vyrovnat s budovatelskou tematikou (Štěstí nepadá z nebe). Od většiny tehdejší dramatické produkce se Klímovy hry odlišují snahou o psychologicky věrohodnější charakteristiku hlavních postav a sevřeným tvarem, převzatým z měšťanského dramatu. Poslední z těchto her, Štěstí nepadá z nebe, pak v dobovém kontextu představovala dílčí průlom do vládnoucích ideových schémat. Kritickým zobrazením negativního mladého hrdiny-dělníka otevřela cestu od apoteózy života v „nové“ socialistické společnosti k postupně sílící snaze o postižení jejích vnitřních problémů, od zúžené sociálně třídní interpretace postav k méně determinovanému pojetí, respektujícímu individuální rozměr člověka. Po Klímově přechodu od divadla k filmu se jeho autorská činnost postupně přenesla k literární práci scenáristické a posléze k dramatické tvorbě televizní, k dramatizacím a hrám na motivy prozaických děl.

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry: Na dosah ruky (D 1948, i prem.); Matka (D, rozmnož., b. d., 1949, i prem., dramatizace románu M. Gorkého, pod vl. jm.; prem. původní verze 1945, pod pseud. Tomáš Krym, s K. Jernekem); Štěstí nepadá z nebe (D, rozmnož., 1952, i prem.); scénicky: Ohnivá hranice (1949).

LITERATURA

Recenze: Na dosah ruky: H. Budínová, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 17; AMP (A. M. Píša), PL 11. 1. 1948; jtg (J. Träger), Práce 13. 1. 1948; J. Hájek, RP 13. 1. 1948 * Ohnivá hranice: F. Götz, Národní divadlo 24, 1948/49, č. 13; jtg (J. Träger), Práce 20. 1. 1949; eas (E. A. Saudek), LidN 21. 1. 1949 * Štěstí nepadá z nebe: J. Hájek, ZN 23. 5. 1952; J. Opavský, RP 27. 2. 1952; M. Doutlík, Divadlo 1952, s. 465 * Medvědí tanec: J. Horský, Práce 22. 7. 1980
Autor hesla: Eva Šormová (1994)
Aktualizace hesla: 11. 11. 2008 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 11. 11. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu