Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav  KLÍMA

* 8. 12. 1916, Hradec Králové  
† 12. 3. 2000, Praha 
 
Dramatik, filmový a televizní scenárista
 

Vlastním jménem Bedřich Kubala. Byl nemanželským synem herečky Anny Pospíšilové a režiséra Karla Jánského; v roce 1923 se matka provdala za Bedřicha Kubalu, který ho o rok později adoptoval. Obecnou a měšťanskou školu vychodil na Kladně. Po přestěhování do Prahy studoval na gymnáziu, které však nedokončil a v roce 1935 odešel k divadlu. Hrál v pražské Akropolis (1935–1936) a v Městském divadle na Kladně (1936–1937). Po vojenské službě (1937–1939) hrál u různých kočovných společností, v letech 1941–1942 znovu v Městském divadle na Kladně. V roce 1942 byl až do úředního uzavření divadel (1944) angažován v pražském divadle Urania, po osvobození přešel s velkou částí souboru do nově vzniklého Divadla 5. května. Po jeho zániku roku 1948 hrál jednu sezonu v Divadle státního filmu a poté začal pracovat v kinematografii: do roku 1951 byl dramaturgem a scenáristou Čs. státního filmu, v letech 1951–1956 uměleckým vedoucím v Čs. armádním filmovém studiu, od roku 1956 pracoval ve Filmovém studiu Barrandov, kde v období 1962–1970 působil jako vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny Novotný – Kubala. Po nuceném odchodu z Barrandova pracoval až do odchodu do důchodu (1980) v Československé televizi jako vedoucí jedné z dramaturgických skupin i jako aktivní dramaturg. – První Klímovou manželkou byla herečka Eva Klenová (1924–1998), druhou televizní režisérka Eva Sadková (1931–2000). Syn z druhého manželství Martin Kubala (*1958) je kameraman, syn ze čtvrtého manželství Ondřej Kubala (*1981) pracuje jako rozhlasový redaktor a moderátor.

 Napsal scénáře k filmům Posel úsvitu (1950, spolu s režisérem Václavem Krškou, podle Jaroslava Vávry), Tanková brigáda (1955, režie Ivo Toman), Útěk ze stínu (1958, r. Jiří Sequens, který je též spoluautorem scénáře), Vstup zakázán (1959, povídka Bloudění, r. Milan Vošmik, scénář + Rudolf Kalčík), Bílá spona (1960, r. Martin Frič, sc. + Vladimír Stibořík a Jiří Mareš), Táto, přečti to (1963, spolu s r. Dušanem Kleinem), Kulhavý ďábel (1968, spolu s r. Jurajem Herzem). Pro Čs. televizi napsal scénáře Soud (1962, r. Eva Sadková, podle Vladimira Těndrjakova), Spravedlivosti se meze nekladou (1966, r. František Filip, podle Ivana Olbrachta), Noc bez úsvitu (1967, r. Antonín Moskalyk, podle Jerzy Andrzejewského), Motýl a smrt (1968, r. Jiří Bělka, podle Jaroslava Havlíčka), Lidé na křižovatce (1971, r. Antonín Dvořák, podle Marie Pujmanové), Případ Mauricius (1971, r. Jaroslav Balík, podle Jacoba Wassermanna), Kdo jinému jámu kopá (1972, r. Evžen Sokolovský), Až jednou v Barceloně (1973, r. Jan Matějovský, podle Emmanuela Roblèse), Titul pro hrdinu (životopisný film o Karlu Vorlovi, 1975, r. Evžen Němec), Matka (seriál, 9 dílů, 1975, r. Antonín Moskalyk, scénář + Antonín Dvořák), V Baskervillu není hrdina (1977, r. Pavel Háša), Medvědí tanec (1980, r. František Laurin), Kamenný orchestr (1981, r. Jan Matějovský, podle Jaroslava Havlíčka), Příjemce platí v dolarech (1982, r. Evžen Sokolovský), Adam a Eva (1984, r. Antonín Moskalyk, podle Jana Kozáka) a Dotyk zla (1986, r. Jana Semschová, podle Jana Weisse). Je také autorem rozhlasové hry Hadí síla (1987, r. Petr Adler).
 Literární činnosti se Klíma začal věnovat po válce. První jeho prací byla Matka, dramatizace románu Maxima Gorkého. Následovala trojice původních her ze současnosti, v nichž v duchu soudobých ideologických koncepcí ztvárnil poválečný společenský přerod (Na dosah ruky, Ohnivá hranice) a pokoušel se vyrovnat s budovatelskou tematikou (Štěstí nepadá z nebe). Od většiny tehdejší dramatické produkce se Klímovy hry odlišují snahou o psychologicky věrohodnější charakteristiku hlavních postav a sevřeným tvarem, převzatým z měšťanského dramatu. Poslední z těchto her, Štěstí nepadá z nebe, pak v dobovém kontextu představovala dílčí průlom do vládnoucích ideových schémat. Kritickým zobrazením negativního mladého hrdiny-dělníka otevřela cestu od apoteózy života v „nové“ socialistické společnosti k postupně sílící snaze o postižení jejích vnitřních problémů, od zúžené sociálně třídní interpretace postav k méně determinovanému pojetí, respektujícímu individuální rozměr člověka. Po Klímově přechodu od divadla k filmu se jeho autorská činnost postupně přenesla k literární práci scenáristické a posléze k dramatické tvorbě televizní, k dramatizacím a hrám na motivy prozaických děl.

BIBLIOGRAFIE

Divadelní hry: Na dosah ruky (D 1948, i prem.); Matka (D, rozmnož., b. d., 1949, i prem., dramatizace románu M. Gorkého, pod vl. jm.; prem. původní verze 1945, pod pseud. Tomáš Krym, s K. Jernekem); Štěstí nepadá z nebe (D, rozmnož., 1952, i prem.); scénicky: Ohnivá hranice (1949).

LITERATURA

Studie: P. Janoušek: Utkání s divákem: (Poetika výrobního dramatu), Divadelní revue 1991, č. 2.
Recenze: Na dosah ruky: H. Budínová, Kulturní politika 3, 1947/48, č. 17; AMP (= A. M. Píša), PL 11. 1. 1948; jtg (= J. Träger), Práce 13. 1. 1948; J. Hájek, RP 13. 1. 1948 * Ohnivá hranice: F. Götz, Národní divadlo 24, 1948/49, č. 13; jtg (= J. Träger), Práce 20. 1. 1949; eas (= E. A. Saudek), LidN 21. 1. 1949 * Štěstí nepadá z nebe: J. Zelenka, LitN 1952, č. 2; Z. Roubíček, MF 17. 2. 1952; J. Hájek, ZN 23. 5. 1952; J. Opavský, RP 27. 2. 1952; M. Doutlík, Divadlo 1952, č. 5 * Tanková brigáda: A. J. Liehm, LitN 1955, č. 42; S. Machonin, RP 17. 10. 1955 * Případ Mauricius: zr (= Z. Roubíček), ZN 17. 7. 1971; D. Kozlová, Práce 20. 7. 1971 * Lidé na křižovatce: V. Hrouda, RP 25. 5. 1971; (dk) (= D. Kozlová), Práce 25. 5. 1971; (mn) (= M. Neumannová), LD 26. 5. 1971; (zr) (= Z. Roubíček), ZN 29. 5. 1971 * Kdo jinému jámu kopá: J. Kliment, RP 28. 11. 1972; (er) (= A. Langr), LD 1. 12. 1972 * Matka: J. Švarcová, Práce 27. 5. 1975; O. Mračno, RP 10. 4. 1976; (cim) (= D. Cimická), ZN 23. 4. 1976 * Titul pro hrdinu: kop ( = J. Kopecká), Květy 1975, č. 16; št (= B. Štěpánek), Československá televize 1977, č. 9 * V Baskervillu není hrdina: J. Frajtová, RP 13. 10. 1977 * Medvědí tanec: J. Horský, Práce 22. 7. 1980; K. Šmrha, RP 22. 7. 1980.

Autor hesla: Eva Šormová (1994)
Aktualizace hesla: 26. 1. 2021 (vk)
 
zpět na hlavní stranu