Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Eduard PETIŠKA

* 14. 5. 1924, Praha 
† 6. 6. 1987, Mariánské Lázně 
 
Prozaik, básník, autor knih pro děti a mládež, překladatel a editor
 Bratr básníka Františka Vinanta, otec básníka, dramatika, prozaika a nakladatele Eduarda Martina. Ač rodem Pražák (jeho otec byl úředníkem Dělnické úrazové pojišťovny), dětství a mládí prožil v Čelákovicích. Reálné gymnázium studoval v Brandýse nad Labem, následné studium konzervatoře však hudebně nadanému mladíkovi znemožnila válka. Po maturitě (1943) byl místo toho totálně nasazen jako pomocný dělník ve Volmanově továrně v Čelákovicích. Po otevření vysokých škol roku 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy komparatistiku (u Václava Černého) a germanistiku. (PhDr. 1949 prací Vliv evropské dobové myšlenky o vztazích individua k společnosti v zrcadle Moderní Revue a české literatury dekadentní v letech 1895–1905). V letech 1943–1950 působil v několika recitačních souborech a ochotnicky hrál divadlo; překládal písně a psal vlastní texty. Od roku 1947 byl členem výboru Umělecké besedy. Roku 1948 se usadil v Brandýse nad Labem, kde žil až do konce života. Po absolvování vojenské prezenční služby (1950–1952) se věnoval překladatelství (díky matce, rovněž literárně činné, byla jeho druhým mateřským jazykem němčina) a vlastní tvorbě jako spisovatel z povolání.
 První verše otiskl roku 1939 v Mladém hlasateli, od roku 1945 přispíval do novin a časopisů Mateřídouška, Kytice, Doba, Mladé archy (Mladá Boleslav), My, Studenský časopis, Panoráma, Blok, Škola a svět, Nový život, Kultura, Vlasta, Impuls, Malý čtenář, Tvorba, Mladý svět, Sluníčko, Květy, Literární noviny, Kulturní tvorba, Plamen, Host do domu, Zlatý máj, Literární měsíčník, Mladá fronta, Práce aj. – Československá televize uvedla několik dramatizací jeho pohádek a povídek: Birlibán (1977, 3 díly, r. Miloš Bobek, sc. Eduard Petiška), Pohádkový dědeček (1980, 7 dílů, r. Ivan Renč, sc. Marie Kšajtová), Malá podmínka štěstí (1989, r. + sc. Ivo Novák) a Povídám, povídám pohádku (1990, r. Svatava Simonová, sc. Marie Šolleová); na motivy z Golema a jiných židovských pověstí a pohádek ze staré Prahy vznikly inscenace O zlatém pokladu (1994, r. Vlasta Janečková, sc. Irena Pavlová) a Rabín a jeho Golem (1995, r. Václav Vorlíček, sc. Martin Jensen); na motivy Petiškových povídek Idyla Dřív než umřu byly natočeny dvě epizody televizního seriálu Škoda lásky (2014): Idyla na konci létaPolibek pro vítěze (r. + sc. Jan Pachl). Podle krátkometrážních animovaných filmů režiséra a výtvarníka Zdeňka Milera Jak krtek ke kalhotkám přišel (1956) a Krtek a autíčko (1963) napsal Petiška stejnojmenné pohádky (1960; 1974), na základě Petiškovy předlohy byla natočena animovaná pohádka O nejbohatším vrabci na světě (1961, r. Z. Miler). E. P. napsal též řadu rozhlasových her, z nichž většina se zachovala pouze v rukopisech (např. roku 1950 byla vysílána hra Největší dobrodružství, roku 1951 hra Emil zmizel). Pro inscenace na scéně Národního divadla upravil Petiška text tří dílů Hippodamie Jaroslava Vrchlického (prem. 1960 a 1961). Pohádku Jak krtek ke kalhotkám přišel pro divadlo zdramatizoval Vladimír Loyda (rozmnož., 1962; další anonymní dramatizace téže pohádky byly otištěny ve sbornících Děti dětem /1961/ a Zlatá brána /1978/). Na motivy knihy Birlibán napsala Eva Reitererová divadelní hru Birlibánčiny příhody (prem. 1999, Zlín), tentýž Petiškův příběh pro rozhlas zdramatizovala Alena Benešová (1964). Autorkou rozhlasové dramatizace povídky Malá podmínka štěstí (1974) z výboru Večeře s milionáři a jiné události (1979) je Milena Perglerová. – Eduard Petiška používal pseudonymů František Petřík, Petřík, F. Petřík, Jan Skřivan, Jindřich Holub, Jiří Čelák, P. Tyška, Petr Tyška a šifer -tep, tep a pet-.
 

Eduard Petiška psal prózu, poezii i literaturu pro děti a mládež, byl však také překladatelem a autorem divadelní hry a řady odborných textů, esejů, předmluv a doslovů. Do literatury vstoupil v prvních poválečných letech jako básník, lyrik halasovské inspirace, jenž v rozjitřeném světě hledá pevný bod v mravním řádu (knihy veršů Oči vzlétajícího času, Pražské orchestry, Slunce). V druhé polovině padesátých let, v kontextu nastupující poezie všedního dne a v reakci na předchozí schematismus, pak byly jako událost přijaty jeho Okamžiky, sbírka lyrickoepických příběhů z nemocnice, rámovaných meditací. Poezii Petiška psal a publikoval také v době, kdy se věnoval převážně próze. Jeho směřování k bezprostřednímu vztahu ke skutečnosti minulé i přítomné vyvrcholilo v posmrtně vydaném Podzimním deníku úvahovou lyrikou, jež prizmatem moudrého pohledu odráží osudy člověka našeho věku. – Sazba Petiškovy prozaické prvotiny, dokončené roku 1945 a připravené k vydání v edici Stolístek nakladatelství Josef Lukasík, byla zničena. Kniha drobných próz s názvem Příběhy, na které svítilo slunce, byla vydána až roku 1999, pod stejným názvem však mezitím vyšel soubor egyptských, mezopotamských a izraelských pověstí. Jako prozaik se Petiška proto představil až na počátku šedesátých let, kdy byl jeho prozaický debut přijat jako výjimečné dílo. Román Než uzrají muži skládá z volně spjatých příběhů (uvedených verši) výpověď o vnitřním citovém zrání generace dospívající za války a o jejím prohlubujícím se porozumění společenským souvislostem, jež vede až k hrdinskému činu. V dalších románech, jako byly Pomerančové šaty, Soudce Knorr, Hrdinův pátek, Štěstí, noc a hvězdy, Průvodce mladého muže manželstvím či posmrtně vydaný román Srdce, ve kterém bydlím, se autor znovu a znovu noří do životní reality své doby a kultivovaným jazykem, se smyslem pro klasickou uměřenost píše příběhy, jimiž se snaží nalézat pozitivní životní hodnoty a harmonii. Jestliže pro své rozsáhlejší prózy s oblibou volil mozaikovou stavbu skládající dílo z drobných celků, bylo to jen projevem přirozené inklinace jeho talentu k tvorbě povídkové (první povídkovou knihu – Hotel pro cizince – vydal v polovině šedesátých let). V povídkách, často kombinovaných s verši, jindy spolu tvořících motivicky komponované celky, se nejlépe uplatnila Petiškova schopnost citlivě zaznamenávat všední život, lapidárně vyjádřit situaci, charakter a myšlenku a vypointovat příběh. Nevšední byl jeho smysl pro lyrickou dimenzi promluvy (Svatební noci, Nejlepší život, Svět plný lásky, Pohyb květin a jiné radosti a potíže, Třicet manželek, Vůně hvězd).
Nejrozsáhlejší plochu v díle Eduarda Petišky zabírá tvorba pro děti a mládež, v níž si vyzkoušel snad všechny žánry: od vyprávění pro nejmenší, vydaných zprvu jako leporela (Alenka jde spat, Kam se schoval nůž, O jabloňce aj.) přes pohádky (Už si čtu pohádky, Pohádkový dědeček, Martínkovy pohádky, Jak krtek ke kalhotkám přišel aj.) až k příběhům zachycujícím fantazijní svět dětských hrdinů (Stříbrné dobrodružství, Anička malířka, Olin a lišky). Pro Petiškovu tvorbu je v této oblasti charakteristické zapojení pohádkových motivů a postupů, které se v jediném příběhu zcela přirozeně prolínají se zobrazením reálných dějů ze života dětí. Dospívající mládeži byl určen román Děvčata a řeka. V Petiškově díle pro mladé čtenáře jsou významné zejména adaptace, jimiž zprostředkovával dětem a mládeži historii a kulturní dědictví celého lidstva i vlastního národa (Staré řecké báje a pověsti, Příběhy, na které svítilo slunce, Příběhy tisíce a jedné noci, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a městech aj.).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Oči vzlétajícího času (BB 1946); Alenka jde spat (leporelo, 1947); Pražské orchestry (BB 1947); Pohádky pro nejmenší (BB 1948, pod pseud. Petřík); Sedm Mamlasů (P pro děti, leporelo, 1948); Jede traktor, jede... (B pro děti, 1949); Slunce (BB 1949); O jabloňce (leporelo, 1954; 1971 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a 1977 Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek); O dětech a zvířátkách (PP pro děti, 1955; 1971 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a 1977 Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek); Jak se Martínek ztratil (PP pro děti, 1956; 1971 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a 1977 Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek); Kam se schoval nůž? (leporelo, 1957; 1971 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a 1977 Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek); Okamžiky (BB 1957; 1967 celá sbírka zařazena do výboru Uprostřed); Pohádkový dědeček (PP pro děti, 1958; pohádka O nenasytném vrabci vyšla v pozměněné podobě samostatně s názvem O nejbohatším vrabci na světě, 2006); Staré řecké báje a pověsti (zpracování pro ml., 1958; rozšíř. 1964); Děvčata a řeka (R pro ml., 1959); Birlibán (P pro děti, 1959); Jak krtek ke kalhotkám přišel (P pro děti, 1960; 1974 zařazeno do knihy Byl jednou jeden krtek spolu s příběhem Krtek ve městě; 3. upravené vyd. 1996); Než uzrají muži (R 1960); Sedmikráska (převyprávění něm. pohádek, 1960; rozšíř. 1984; pod názvem Pohádky 2004; 1980 v sešitovém vydání texty O ptáku Nohovi, Sedmikráska, O prosném zrnku, Honzík Zázrak); Mezi dvěma řekami. Návštěva v Polabí (P pro ml., 1960); A Midsummer Night’s Dream (angl., text k fotografiím z Trnkova filmu Sen noci svatojánské, pro děti, 1960, překl. J. Layton, též něm. a franc.); Birlibán jde do školy (P pro děti, 1962); Čekám na tebe (BB 1962); Pomerančové šaty (R 1962); Hotel pro cizince (PP 1964); Na prázdná místa (BB 1964); Příběhy, na které svítilo slunce (převyprávění pro ml., 1967; 1. část samostatně s tit. Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie, 1979 a Příběhy starého Egypta a Mezopotámie, 2002; 2. část samostatně s tit. Příběhy starého Izraele, 1990); Soudce Knorr (R 1967); Ovidiova rodina (BB 1968; se sbírkou Prométheova paměť souborně in Ovidiova paměť, 1999); Hrdinův pátek (R 1968); Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy (převyprávění pro ml., 1968); Louskáček (pohádka, angl. s tit. The Nutcracker 1968, též něm. a franc.; česky: 1969, pod pseud. František Petřík); Příběhy tisíce a jedné noci (převyprávění, 1971); Čtení o hradech (PP pro ml., 1971; společně se Čtením o zámcích a městech s tit. Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984; s tit. Z pokladnice příběhů Království českého, 1994; kapitoly Ústup starých bohů, Dvě hvězdy a O daleké vlasti samostatně in Čtení o sv. Ludmile, Václavovi a Vojtěchovi, 2007); Martínkovy pohádky (1971; t. r. zařazeno též do knihy Martínkova čítanka, poté 1977 do knihy Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek); Martínkova čítanka (pohádky a PP pro děti, 1971; obsahuje mj. texty publikované v knihách O dětech a zvířátkách, Jak se Martínek ztratil, Martínkovy pohádky, O jabloňce, Kam se schoval nůž?; s tit. Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek, 1977, rozšířeno o pohádky z knih Už si čtu pohádky a Půjdeme si pro pohádku); Prométheova paměť (BB 1971; se sbírkou Ovidiova rodina souborně in Ovidiova paměť, 1999); Svatební noci (PP, BB 1972; 1983 zařazeno do knihy Svatební noci... a jiné lásky); Stříbrné dobrodružství (P pro děti, 1973); Nejlepší život (PP 1973); Byl jednou jeden krtek (pohádky, 1974; obsahuje: Jak krtek ke kalhotkám přišel + Krtek ve městě /později vydáváno pod názvem Krtek a autíčko/, il. Z. Miler; 2013 oba texty zahrnuty do souboru Krtkova dobrodružství, spolu s příběhem H. Doskočilové Krtek a paraplíčko); Už si čtu pohádky (1974; 1977 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek jako oddíl s názvem První klubíčko pohádek); Pověst o domově (P 1974; 1984 zahrnuto do výboru Velká cesta k malým dětem, ed. A. Štědrá); Půjdeme si pro pohádku (1975; 1977 zařazeno do knihy Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek jako oddíl s názvem Druhé klubíčko pohádek); Štěstí, noc a hvězdy (R 1975); Loupežnice (D, rozmnož., 1976, i prem.); Helenka a Princezna (P pro děti, 1977; 1982 zařazeno do knihy Alenčina čítanka); Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie (1979, 1. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce; 2002 s tit. Příběhy starého Egypta a Mezopotámie); Čtení o zámcích a městech (PP pro ml., 1979; společně se Čtením o hradech s tit. Čtení o hradech, zámcích a městech, 1984); Svět plný lásky (PP 1979); Bylo jednou jedno loutkové divadlo (pohádky, 1980; 1982 zařazeno do knihy Alenčina čítanka); O ptáku Nohovi (pohádky, 1980; sešitové vydání čtyř pohádek převzatých ze souboru Sedmikráska: O ptáku Nohovi, Sedmikráska, O prosném zrnku, Honzík Zázrak); Pohyb květin a jiné radosti a potíže (PP 1981); Průvodce mladého muže manželstvím (R 1981); Alenčina čítanka (pohádky a PP pro děti, 1982; obsahuje též pohádky vydané 1980 samostatně s názvem Bylo jednou jedno loutkové divadlo a příběh Helenka a princezna, vydaný samostatně 1977); Čtení o hradech, zámcích a městech (PP pro ml., 1984, obsahuje: Čtení o zámcích a městech a Čtení o hradech; část samostatně s tit. Čtení o sv. Ludmile, Václavovi a Vojtěchovi, 2007); Míšovo tajemství (P pro děti, 1984); O motýlu, který zpíval (PP 1984); Anička malířka (P pro děti, 1985); Jak krtek ke kalhotkám přišel (leporelo, 1986; 2002 a 2009 vyšlo s tit. Krtek a kalhotky); Olin a lišky (P pro děti, 1986); Anička a básnička (P pro děti, 1987); Třicet manželek (PP 1987); Podzimní deník (BB 1989); Vůně hvězd (PP autobiograf. pro ml., 1989; několik kapitol textově pozměněných otištěno in Srdce, ve kterém bydlím, 1990; 2005 zařazeno do knihy Pověst o životě jako samostatný oddíl); Příběhy starého Izraele (1990, 2. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce, 1967); Srdce, ve kterém bydlím (R 1990; obsahuje několik textově pozměněných kapitol z knihy Vůně hvězd, 1989); Neviditelná Zuzanka (P pro děti, 1993); Anička a flétnička (P pro děti, 1995); Krtek a autíčko (pohádka 1997; poprvé v souboru Byl jednou jeden krtek pod názvem Krtek ve městě, 1974); Cesta do země Lidivoni (P 1999; vydání zastaveno 1968); Goethe v Čechách a Čechy v Goethovi (studie z r. 1972, 1999); Ovidiova paměť (BB 1999, souborné vydání sbírek Ovidiova rodina /1968/ a Prométheova paměť /1971/); Příběhy, na které svítilo slunce. První prózy (1999; ); Věty o lásce, štěstí a umění (aforismy, 1999, ed. E. Martin); Pohádková babička (PP pro děti, 2001); Atlantic (P 2002); Kamej (P 2002); Krtek a kalhotky (leporelo 2002); Pohádková čítanka (PP pro děti, 2002); Příběhy starého Egypta a Mezopotámie (2002, 1. část knihy Příběhy, na které svítilo slunce /1967/, 1979 samostatně s tit. Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie); Pohádky (2004; obsah se shoduje s 3. rozšíř. vydáním souboru Sedmikráska); Proměny Jakuba Vinanta (P 2004); Pověst o životě (PP 2005; obsahuje mj. prózy vydané 1989 s názvem Vůně hvězd); Třicet manželek a jiné lásky (PP 2005; původní koncepce autora); O nejbohatším vrabci na světě (P pro děti, 2006; jde o upravený text pohádky O nenasytném vrabci z knihy Pohádkový dědeček, 1958); Čtení o sv. Ludmile, Václavovi a Vojtěchovi (PP pro děti, samostatné vyd. kapitol Ústup starých bohů, Dvě hvězdy a O daleké vlasti, poprvé in Čtení o hradech, 1971).
Výbory: Uprostřed (BB 1967; obsahuje mj. kompletní sbírku Okamžiky z r. 1957); Písně pro tebe (BB 1974); Večeře s milionáři a jiné události (PP 1979); Svatební noci... a jiné lásky (1983; obsahuje kompletní povídkový soubor Svatební noci /1972/ a další povídky ze souborů Nejlepší život /1973/ a Pohyb květin a jiné radosti a potíže /1981/); Velká cesta k malým dětem (EE 1984, ed. A. Štědrá; Pověst o domově vyšla samostatně 1974); Z pokladnice příběhů království českého (1994, ed. A. Bláhová); Dobrodružství malých cestovatelů (PP pro děti, 2003, ed. A. Peisertová).
Souborné vydání
: Knihy pro děti a mládež (Albatros, 1968–74, 6 sv.).
Překlady: E. Ludwig: Roosevelt (1947); G. Büchner: Vojcek (1947, s R. Vápeníkem); G. Weerth: Písně a satiry (1952, s R. Vápeníkem); H. Heine: Německo. Zimní pohádka, Atta Troll, Almansor (1953) + Německo. Zimní pohádka (1956; části in H. Heine: Písně a lamentace, 1966, ed. L. Kundera) + Básně (1958); F. C. Weiskopf: Cesta do Kantonu (1953) + Pokušení (1954); G. E. Lessing: Hry, básně, bajky, epigramy (1954, s B. Mathesiem, též ed.) + Moudrý Nathan (rozmnož., 1954); W. Joho: Cesta z osamělosti (1955); F. Wolf: Světla nad zákopy (1955, s H. Helceletovou); W. Ilberg: Náš Heine (1956); J. W. Goethe: Výbor z poezie (1973, s dalšími, též ed.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Žijeme 1947 – My živjom 1947 – We live 1947 (1947, festivalový almanach); Práce zpívá (1949, eds. J. Pilař, M. Považan, I. Skála, V. Školaudy); My všichni (1949, ed. K. Fiala); Básnický almanach 1956 (1957, ed. F. Hrubín); Básnický almanach 1957 (1958, ed. J. Noha); Vějíř (1958, eds. O. Kryštofek, S. Pilková); Básnický almanach 1958 (1959, ed. F. Branislav); Malý koncert. Sto nejkrásnějších českých sonetů (1963, ed. F. Hrubín); Povídka 1962 (1963, ed. K. Drábková); Z mělnické skály (1963, ed. Jindřich Hauft); Každou vteřinu (1964, eds. O. Kryštofek, H. Poláková, Z. K. Slabý); Jakou barvu má srdce (1965); U maminky, u tatínka (1968, ed. J. Hilčr); Mým snem jsi prošla. Z moderní milostné poezie české (1969, ed. V. Karfík); Příběhy o životě, smrti a naději (s dalšími, 1970); Stavba ve výši. Sborník věnovaný památce Otokara Březiny (1970, ed. J. Novák); Život s knihami. 60 let Josefa Strnadla (1972, rozmnož.); Básnický almanach 1973 (1973); Básnický almanach 74 (1974); Dvanáct úsměvných měsíců. Hry a zábavy na celý rok (1974); Píseň o rodné zemi. Třicet let české prózy (1975); Pod sluncem této země (s dalšími, 1975); Sborový zpěv. Třicet let české poezie (1975, eds. M. Florian, M. Pohorský); Hudební zálety C[yrila] B[oudy] (s dalšími, 1976); Sluneční prsten – Slnečný prsteň. Čeští a slovenští umělci dětem 1945–1975 (1976, eds. V. Gebhartová, L. Kyseľová); Vysoký oheň. Příběhy dnešních dětí (1977); Kavkaz básníků a bájí (1979, ed. R. Parolek); Zpívající den. Antologie veršů k třicátému výročí nakladatelství Československý spisovatel (1979); Východ slunce – Východ slnka. Třicet let nakladatelství Albatros a Mladé letá (1980, eds. A. Benešová, H. Ferková, E. Gašparová); Našim dětem (1980, ed. Z. Heřman); Srdce budoucího věku (1982, ed. Š. Vlašín); František Hrubín (1985, ed. O. Hrivňáková); Malá knížka o starých pověstech českých (1985, ed. J. Janáčková); Vesmír básníka. Sborník k 75. výročí narození národního umělce Františka Hrubína (1985, ed. Z. Heřman); O čertech, obrech a dobrých lidech (1986, ed. J. Červenka); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986, ed. J. Valouch); Lásky pozemské. Výbor ze současné české milostné povídky (1987, ed. J. Valouch); Ach, ta láska nebeská (1992, 2. rozšíř. vyd., ed. J. Štroblová, Z. Heřman); Čteme dětem a s dětmi (1992, ed. M. Hanzlová); Česká čítanka pro nejmenší (1992, ed. M. Černík); Čteme si s mámou (1992, ed. E. Veberová); Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky. Výbor z obrázkových knížek českých autorů pro nejmenší (1994, ed. M. Černík); Potrhlá Andula. České moderní pohádky (1996, ed. J. Tušl); Čítanka plná dobrodružství (1997, ed. V. Jůzlová, R. Karpaš, O. Škrbel); Helena Zmatlíková: Dětem (1998, ed. A. Peisertová); O vodnících a mořských bytostech (2000, ed. Z. Kovaříková) aj.
Uspořádal a vydal: A. V. Šmilovský: Za ranních červánků a jiné povídky (1953) + Za ranních červánků (1957) + Červený deštník a jiné obrázky (1959); Zlatý věnec (1961, s F. Hrubínem, J.Kolářem a E. Fryntou, E. P. též verše k jednotlivým oddílům); Deset německých novel (1962); Nový zlatý věnec (1967, s dalšími); F. Hrubín: Dětem (1974, rozšíř. 3. vyd. 1985); V. Dyk: Dobré slovo příštím (1982).
Dramatizace: Vladimír Loyda: Jak krtek ke kalhotkám přišel (podle pohádky E. P., rozmnož. 1962); Eva Reitererová: Birlibánčiny příhody (podle pohádky E. P. Birlibán, prem. 1999).

LITERATURA

Bibliografie: Eduard Petiška beseduje se svými čtenáři (1978, obsahuje malou personální bibliografii); V. Vladyková: E. P. Bibliografie. Soupis díla a literatury o něm 1939 – 30. 6. 1998 (1999).
Knižně: E. P. (sborníček k šedesátinám, 1984, ed. R. Tognerová, bibliografie S. Mouchová, 1984); P. Hrtánek: Negativní utopie v české próze druhé poloviny 20. století, Spisy Filozofické fakulty Ostravské univerzity, č. 150 (2004); V. Krajčíková [i. e.] Krajíčková (ed.): Eduard Petiška, jak ho neznáte (sborník vzpomínek k 90. výročí narození, 2014).
Studie a články: V. Kovářík in Hlasy a tváře (1965; též in Besedy, 1983); J. Grossman: doslov, in E. P., Uprostřed (1967); E. Stehlíková: Nad poezií E. P., Zprávy jednoty klasických filologů, 1973, č. 1; D. Grozdanovičová: medailon, in E. P., Svatební noci (1974); V. Kovářík: Bývaly doby..., in E. P., Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek (1977, 1981); F. Buriánek: Tvůrčí profil E. P., in E. P., Večeře s milionáři a jiné události (1979); J. Voráček: E. P., ZM 1979, č. 9; Z. Heřman: Dimenze Petiškova záběru, ZM 1982, č. 6; O. Chaloupka: Víra v literaturu a ve čtenáře, LM 1984, č. 5; Z. Heřman: Čítankový autor aneb o výchovnosti, in Z. H.: Říkat pravdu s úsměvem (1984); Š. Vlašín in Na přelomu desetiletí (1985); J. Grossman in Analýzy (1991); M. Suchomel in Co zbylo z recenzenta (1995); Z. Kožmín in Studie a kritiky (1995); L. Hovorková: Vybrané biblické motivy a jejich převyprávění v díle Ivana Olbrachta a Eduarda Petišky, Češtinář, 1995–96, č. 5; E. Martin: Vydavatelská poznámka in E. P., Příběhy na které svítílo slunce (1999); P. Blažíček: Generace Května v šedesátých letech, ČL 2002, č. 3; K. Jelenová: Nová podoba židovských pověstí a pohádek. Pražské židovské pověsti Eduarda Petišky, in S. Urbanová a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století (2004); P. Matoušek – M. Reissner: Velký přítel malých dětí, in Bylo, nebylo, bude. Česká kniha pro děti a mládež 2004 (2005); M. Pilař: Podoby českého povídkového cyklu ve XX. století (2008).
Recenze: Oči vzlétajícího času: lk (= L. Kundera), Rovnost 4. 10. 1946; V. Černý, KM 1947, s. 265 * Pražské orchestry: A. M. Píša, 1948, též in K vývoji české lyriky (1982, ed. M. Píšová) * Okamžiky: J. Brabec, LN 1957, č. 24; M. Schulz, Květen 1957, č. 1 * Kam se schoval nůž?: F. Holešovský, ZM 1958, č. 2 * Staré řecké báje a pověsti: J. Závada, ZM 1958, č. 6 * Birlibán: A. J. (= A. Jelínek), Plamen 1959, č. 4 * Pohádkový dědeček: V. Dostálová, ZM 1959, č. 1 * Děvčata a řeka: Z. K. Slabý, ZM 1960, č. 1 * Než uzrají muži: A. M. Píša, O knihách a autorech 1960, č. 1; J. Opelík, Kultura 1960, č. 49, též in Nenáviděné řemeslo (1969); M. Uhde, HD 1960, č. 11 * Čekám na tebe: P. Blažíček, Kultura 1962, č. 20; M. Petříček, HD 1962, č. 10 * Pomerančové šaty: M. Jungmann, LitN 1962, č. 49; J. Opelík, Kulturní tvorba 1963, č. 3 * Na prázdná místa: gs (= O. Sus), HD 1965, č. 8; Z. Kožmín, HD1965, č. 11 * Uprostřed: F. X. Halas, HD 1967, č. 9; M. Petříček, LitN 1967, č. 29 * Příběhy, na které svítilo slunce: V. Vařejková, Komenský 1967/1968, č. 9; J. Nejedlá, Impuls 1968, č. 5 * Soudce Knorr: O. Rafaj, LitN 1968, č. 5 * Hrdinův pátek: M. Petříček, HD 1969, č. 13 * Staré řecké báje a pověsti: A. Jelínek, ZM 1970, č. 5 * Čtení o hradech: V. Nezkusil, ZM 1972, č. 9 * Sedmikráska: H. Polák, ZM 1972, č. 8 * Svatební noci: V. Pk (= V. Pekárek), LM 1973, č. 3 * Nejlepší život: P. Bílek, Tvorba 1974, č. 13; P. Pešta, Romboid 1974, č. 8 * Stříbrné dobrodružství: M. N. (= M. Nyklová), ZM 1974, č. 7 * Zlatý věnec: M. N. (= M. Nyklová), ZM 1974, č. 1 * Štěstí, noc a hvězdy: J. Hrabák, LM 1976, č. 6; V. Macura, ZN 20. 3. 1976 * Helenka a princezna: O. Chaloupka, ZM 1978, č. 9 * Svět plný lásky: pb (= P. Bílek), NK 1979, č. 15 * Bylo jednou jedno loutkové divadlo: M. Tmé, Komenský 1980/1981, č. 7 * Průvodce mladého muže manželstvím: A. Hájková, LM 1982, č. 5 * Pohyb květin a jiné radosti a potíže: A. Hájková, LM 1982, č. 9 * Velká cesta k malým dětem: Z. Heřman, ZM 1985, č. 1 * O motýlu, který zpíval: M. Vyskočilová, Slovenské pohľady 1985, č. 1 * Anička malířka: N. Sieglová, Komenský 1985/1986, č. 6 * Olin a lišky: O. Chaloupka, ZM 1987, č. 6 * Třicet manželek: H. I., NK 1987, č. 44 * Srdce, ve kterém bydlím: M. Petříček, Tvar 1990, č. 28 * Neviditelná Zuzanka: R. Ditmar, ZM 1993, č. 6 * Příběhy starého Izraele: V. Vařejková, Zpravodaj Ústavu literatury pro mládež PdF MU v Brně 1995, č. 3 * Z pokladnice příběhů království českého: V. Vařejková, Ladění 1997, č. 1.
Rozhovory: J. Opelík, Kultura 1961, č. 31; F. Buriánek, Impuls 1967, č. 6; -lm- (= L. Malý), NK 1968, č. 40; K. Hvížďala, ZM 1977, č. 8; O. Hrivňáková, O knihách a autorech 1979, jaro; Z. Frýbová, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 21; O. Neff, ZM 1985, č. 5; R. Tognerová, O knihách a autorech 1987, jaro.
K životním jubileím: J. Voráček, LM 1979, č. 5; O. Chaloupka, LM 1984, č. 5; Z. Heřman, Tvar 1994, č. 9; V. Gebhartová, Ladění 2004, č. 2; lid, LidN 13. 6. 2012; L. Lederbuchová, ČJL 2014–15, č. 2.
Vzpomínky: V. Kovářík in Besedy (1983, neprodejný tisk pro Klub mladých čtenářů Albatros).
Nekrology: O. Chaloupka, ZM 1987, č. 7; V. Píša, LM 1987, č. 9.
Absolventské práce: J. Blahová: Funkce jazykových prostředků v literatuře pro děti Eduarda Petišky (Mgr.; Brno, PedF MU 2007); Z. Vavrušková: Biblické příběhy ve zpracování Eduarda Petišky (Ph.D.; Brno, FF MU 2015).

Autor hesla: Václav Štěpán (1998); Věra Brožová (2006)
Aktualizace hesla: 13. 4. 2018 (av)
 
zpět na hlavní stranu