Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ondřej SEKORA

* 25. 9. 1899, Královo Pole (dnes Brno-Královo Pole) 
† 4. 7. 1967, Praha 
 
Autor knih pro děti, publicista, kreslíř a ilustrátor
 Po smrti otce, odborného učitele (1906), jej spolu s dalšími pěti sourozenci vychovávala ve značně stísněných sociálních poměrech pouze matka. 1905–10 navštěvoval obecnou školu v Králově Poli, poté studoval na gymnáziu, nejprve v Brně, později musel pro neprospěch přejít do Vyškova. V septimě (1918) byl odveden a sloužil do konce války jako vojín ve vojenské kanceláři (Vídeň, Hodonín). Maturitní zkoušku složil 1919 a začal studovat na brněnské Právnické fakultě. Studium však po dvou letech předčasně ukončil a 1921 nastoupil jako sportovní redaktor a kreslíř do redakce Lidových novin v Brně; vedle tohoto zaměstnání 1922 vydával spolu s Janem Hamáčkem brněnský měsíčník Salon (první ročník) a 1926 redigoval časopis Sport. 1927 přešel do redakce pražské. Kromě svých kreseb (kreslené reportáže, seriály, vtipy, karikatury, ilustrace článků, kresby k politickým, společenským nebo sportovním událostem aj.) zde uveřejňoval drobné humorné komentáře denních zpráv (Malá kronika), sportovní reportáže, reportáže o chovatelích, životě v pražské ZOO aj. Pro děti vedl od 1922 nedělní přílohu Dětský koutek. Během svého působení v redakci získal dvě roční stipendia v Paříži (1924 a 1927) a navštěvoval jako hospitant třídu profesora Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1929–31). Po návratu z Francie se stal prvním propagátorem ragby u nás (též trenér a rozhodčí), vydal příručku Ragby, jak se hraje a jeho pravidla. 1941 byl nucen z Lidových novin odejít (pro smíšené manželství, Sekorova druhá manželka Ludmila byla židovského původu) a na zbytek války ztratil stálé zaměstnání. Přečkával hlavně díky nakladateli Josefu Hokrovi, který mu vyplácel zálohy na budoucí reedice knih o Ferdovi Mravencovi. Od října 1944 do dubna 1945 byl internován v pracovních táborech Kleinstein a Osterode. 1945, po krátkém působení v redakci Práce, založil spolu s Jaroslavem Seifertem, Jindřichem Plachtou, Václavem Lacinou, Zbyňkem Vavřínem, Jaroslavem Žákem a dalšími satirický časopis Dikobraz. Zpočátku jej redakčně vedl, poté zde pracoval jako redaktor. 1949–52 řídil ve Státním nakladatelství dětské knihy knižnici pro předškolní věk. Od 1952 se věnoval ve svobodném povolání psaní a výtvarné práci. – Syn Ondřej J. Sekora (1931–2004) byl publicista a překladatel, vedoucí redaktor časopisu Umění a řemesla.
 Sekora přispíval do novin a časopisů, v nichž byl zaměstnán, a dále do Pestrého týdne, Humoristických listů, Mateřídoušky, Ohníčku aj. Pravidelně spolupracoval s Čs. televizí, 1960 byl podle jeho námětu natočen cyklus televizních večerníčků Ferda Mravenec. Čs. rozhlas uvedl řadu Sekorových reportáží, pořadů pro děti a četby z jeho díla: Jak jeli Hromádkovi na lyže (1934), Zoologická zahrada v zimě (1934), Tour de France (1934), Ferda Mravenec (1938, 1942, 1946, 1958), Kašpárek se vyptává pana Sekory, jak přišel Ferda na svět (1939), O knížkách pro nejmenší (1950), O traktoru, který se splašil (1951), Jak v Kocourkově dopravovali klády z kopce (1951), Hračky v naší třídě (1953), Jak se uhlí pohněvalo (1953), Pohádka o jednom mravenci, který si chtěl hrát (1953), Hračky přišly do školy (1954), V Kocourkově (1954), Jak poušť ustoupila člověku (1954), Mravenci se nedají (1954), Na dvoře si děti hrály (1956), Uprchlík na ptačím stromě (1959), O nevychovaném drakovi (1960), Dobrou noc, děti (1961), O panence, která uměla... (1961), Škrábe jako kocour (1961), Jak se blecha proměnila (1961), Proč se Olouškovi zastavil vlak (1961), Pošta v ZOO (5 dílů, 1962), Jak si housenka pletla kabátek (1962), Statečný rytíř (1962), Šnečí autobus (1962), Pohádka o rytíři R. (1964), Povídám, povídám pohádku (1964), Ferda Mravenec (6 dílů, 1987), Brouk Pytlík (6 dílů, 1988), Ferda cvičí mraveniště (7 dílů, 1989), O bleše, která se proměnila v chlapečka (1989). Podle jeho námětu byl natočen první český loutkový film Ferda Mravenec (1944, režie Hermína Týrlová, scénář Hermína Týrlová a Jan Kolaja) a kreslený film Pohádka o stromech a větru (1951, režie Václav Bedřich, scénář Milan Pavlík). Příběhy Ferdy Mravence zaujaly četné divadelníky a postupně je zdramatizovali: Jaroslav Lukeš a Josef Jelínek (premiéra 1937), Jiří Malát (rozmnož. 1957), Petr Slunečko (rozmnož., 1969), Jiří Flíček (premiéra 1969), Antonín Dvořák (premiéra 1969), Ladislav Dvorský (rozmnož., 1970, premiéra 1978), Jiří Teper a Antonín Hlavička (rozmnož., 1979), Zdeněk Říha (premiéra 1990), Ferda Mravenec se stal také hrdinou stejnojmenného baletu Jiřího Pauera (premiéra 1976) a dětské opery Evžena Zámečníka (premiéra 1977), který je rovněž autorem opery Brouk Pytlík (premiéra 1988). Podle Sekorových próz vznikly divadelní dramatizace Libuše Tittelbachové (Jak se uhlí pohněvalo, rozmnož., 1951), Vladimíra Lebedy (Mravenci se nedají, rozmnož., 1956) aj. Na motivy z jeho knížek napsal Kryštof Matouš příběhy Ferda a stonožka Jožka, Ferda a koník Chuchlík (obě 1998), Ferda mezi otrokáři, Ferdova dobrodružství, Ferda a návštěvníci z neznámé planety Ferda a kino brouka Pytlíka (vše 1999). Sekora byl rovněž významným ilustrátorem; ilustroval řadu vlastních knih i knih pro děti našich a cizích autorů (mj. knihy Jindřicha Plachty, Eduarda Štorcha, Františka Langra, Josefa Věromíra Plevy, Jana Karafiáta, Josefa Kožíška, Arthura Ransoma, Gianniho Rodariho). – V publicistice používal pseudonymy André Sekora, Ondržejus Sekora a šifry ra, -ra, ra., sa, O. S. Jako Sekorovo křestní jméno bývá někdy mylně uváděno Oldřich.
 Do širšího povědomí se Sekora výrazně zapsal nejprve jako autor kreslených seriálů, které v průběhu 30. a na počátku 40. let vycházely na pokračování v nedělní příloze Lidových novin. Inspirován kresleným světem Walta Disneye, Wilhelma Busche a Alberta Dubouta přinášel v nich dětským čtenářům příběhy plné napětí, humoru a situační komiky. Jejich základem je živá, dynamická, jasně konturovaná kresba, doplněná sdruženě rýmovaným čtyřverším (četné jsou gramatické rýmy, asonance, nepravidelnosti v rytmu), akcentujícím prvky lidové mluvy. Z jednotlivých hrdinů – chlapečka Cvočka, psa Voříška, oživlého sněhuláka, malého skauta, Jeminánka aj. – dosáhli největší popularity brouk Pytlík (seriál Kousky brouka Pytlíka, 1939), kuře Napipi (Příběhy kuřete Napipi, 1940), a především Ferda Mravenec (Ferda Mravenec, Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách, 1933–39, aj.). Proti původnímu, nikdy neuskutečněnému záměru ztvárnit Ferdu v seriálu pro dospělé jako osudem pronásledovaného chudáka potýkajícího se s úklady života, se zde Ferda mění v postavu nebojácnou, kamarádskou, živou, plnou nápadů, spoléhající se na vlastní sílu, dovednost a rozum. Prozaickým přepisem a doplněním seriálových příhod vznikaly následně ucelené příběhy plné osobitého vtipu a fantazie, ale i lidskosti a základního sociálního cítění (Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách, Trampoty brouka Pytlíka, Kuře Napipi a jeho přátelé). S další Sekorovou tvorbou, vesměs určenou dětem předškolního a mladšího školního věku, je spojuje autorova snaha přiblížit se mentalitě dětského čtenáře a prostřednictvím nenásilné antropomorfizace a humoru je seznamovat s životem v přírodě i v lidském společenství. Pro jeho dílo je příznačné také propojení výtvarné a slovesné složky, kdy s dynamickými, často rozfázovanými ilustracemi naplněnými emocionalitou a vzruchem souzní napínavý příběh plný dramatických zvratů. Rychlý dějový spád je umocněn hromaděním onomatopoí a akčních sloves soustředěných do krátkých vět, zpětně vyvolávajících intenzivní zvukové a obrazové vjemy. V dalším vývoji Sekorovy tvorby se postupně, již během války, posiluje její poznávací a výchovná tendence a jednotlivé příběhy začínají směřovat od nenásilného seznamování s přírodou, například s jednotlivými druhy ptáků (Uprchlík na ptačím stromě) nebo přírodními jevy (Malované počasí), k poučení s neskrývaným ideologickým (Pohádka o stromech a větru, Jak se uhlí pohněvalo) nebo výchovným podtextem (Čmelák Aninka). Původně velmi nosné podněcování herních aktivit dětí je doplňováno povzbuzováním k aktivitám společensky prospěšným, což je spojeno i s přímým výchovným působením (Štědrý večer, Na dvoře si děti hrály, Hurá za Zdendou). Sekorův sklon k aktualizaci, patrný již před válkou například v časopiseckých Ferdových příbězích z období Mnichova – Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy, Ferda klame nepřítele aj., se dále rozvinul k satiře (Kronika města Kocourkova), k přímočaré ideologické osvětě (O traktoru, který se splašil, Mravenci se nedají) a agitce (O zlém brouku Bramborouku, Ferda Mravenec ničí škůdce přírody). K netendenčnímu líčení života zvířat a pohádce se Sekora vrátil až ve svých posledních prózách (Pošta v ZOO, Sedm pohádek).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie pro děti: Ferda Mravenec (P b. d., 1936; přeprac. 1958; poté in Knížka Ferdy Mravence); Ferda Mravenec v cizích službách (P b. d., 1937; přeprac. 1962; poté in Knížka Ferdy Mravence); Ferda v mraveništi (P b. d., 1938; poté in Knížka Ferdy Mravence); Ferdův slabikář (PP, BB 1939); Trampoty brouka Pytlíka (P 1939; poté in Brouk Pytlík); Malířské kousky brouka Pytlíka (P 1940; poté in Brouk Pytlík); Kuře Napipi a jeho přátelé (PP, BB, b. d., 1941); Uprchlík na ptačím stromě (P 1943; přeprac. 1958); Ferda cvičí mraveniště (P 1947); Kronika města Kocourkova (P 1947); Žertíky pro malé čertíky (PP, BB 1948, verše J. Hostáň); Jak se uhlí pohněvalo (P 1949); Pohádka o stromech a větru (P 1949; přeprac. 1952); Jak pejsek nechtěl nic dělat (D, rozmnož., b. d., 1950); O zlém brouku Bramborouku (P 1950); Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (P 1951); Malované počasí (P 1951); O traktoru, který se splašil (P 1951); Štědrý večer (P 1951); Mravenci se nedají (P 1954); Na dvoře si děti hrály (P 1955); Čmelák Aninka (P 1959); Chcete se podívat? (P 1959); Hurá za Zdendou (P 1960); O psu vzduchoplavci (P 1961); Knížka Ferdy Mravence (1962, obsahuje: Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách, Ferda v mraveništi); Pošta v ZOO (P 1963); Sedm pohádek (PP 1964); Brouk Pytlík (1969, obsahuje: Trampoty brouka Pytlíka, Malířské kousky brouka Pytlíka); scénicky: Ferda Mravenec (1945); O tlustém chlapečkovi (1949).
Kreslené seriály: Voříškova dobrodružství (BB 1926, verše E. Valenta); Jak Cvoček honil pytláka (BB 1932, přetištěno z Lidových novin); Slavnost u broučků (BB 1938); Kousky mládence Ferdy Mravence (BB 1950, přetištěno z Mateřídoušky; verše L. Štíplová, 1968); Nápady kuřete Napipi, Všetečka Napipi, Napipi na dvoře, Naše kuře Napipi (1961, bez textu, přetištěno z Lidových novin; poté výbor s tit. Nápady kuřete Napipi, 1969, ed. L. Sekorová); Ferda Mravenec (BB 1969, verše J. Brukner); Byli jednou dva pejsci (1970, bez textu, přetištěno z Lidových novin); Kapitán Animuk loví v Africe (1971); Kapitán Animuk opět loví v Africe (1972, obojí přetištěno z Pestrého týdne).
Výbory: Veselá knížka seriálů (1982, ed. L. Sekorová); Vesele s Ondřejem Sekorou (1999, ed. O. J. Sekora).
Souborné vydání: Knihy pro děti (Státní nakladatelství dětské knihy, od 1969 Albatros, 1968–1980, 14 svazků).
Ostatní práce: Ragby, jak se hraje a jeho pravidla (příručka, 1926); Ptáci krasavci (kresby ptáků a jejich charakteristika, 1960, ilustrace V. Lažanský).
Uspořádal a vydal: Říkej si a hraj (1949, výbor z Prostonárodních českých písní a říkadel K. J. Erbena).

LITERATURA

Knižně: B. Stehlíková, V. Vařejková, O. J. Sekora: Ondřej Sekora – práce všeho druhu. Osobnost a dílo (2003).
Katalogy: Katalog k výstavě Výběr z díla Ondřeje Sekory (1965); Ondřej Sekora 1899–1999 (1999).
Studie a články: J. Langr: Ilustrátor – spisovatel – humorista, ZM 1959, s. 405; O. Chaloupka: Obdarovatel dětské obraznosti, ZM 1961, s. 97; V. Kovářík in Hlasy a tváře (1965); jšr (= J. Šnobr): O. S., ZM 1967, č. 5; O. Bezděková, M. Stecker: Po stopách kresleného seriálu Ferda Mravenec, Svět v obrazech 1990, č. 41 a 42; P. Kosatík: Causa O. S., Reflex 1996, č. 15; L. Vachtová: Pěší výprava za obrazem, O. S. 1899–1999 (katalog výstavy, 1999); Petr Štěpán in Český komiks (katalog výstavy, 2002).
Recenze: Ferda Mravenec: Filip. (D. Filip), Úhor 1936, s. 189 * Ferda Mravenec v cizích službách: chb (V. Cháb): Národní osvobození 8. 12. 1937 * Pohádka o stromech a větru: F. H. (F. Holešovský), Štěpnice 3, 1949/50, s. 286 * O traktoru, který se splašil: F. Holešovský, Štěpnice 5, 1951/52, s. 284 * Mravenci se nedají: V. Stejskal, LitN 1954, č. 50; A. Skoumal, NŽ 1955, s. 424 * Na dvoře si děti hrály: F. Benhart, NŽ 1956, s. 596 * Uprchlík na ptačím stromě: Z. Kožmín, ZM 1958, s. 118 * Čmelák Aninka: Z. K. Slabý, ZM 1960, s. 137 * Hurá za Zdendou: Z. Vavřík, ZM 1960, s. 460; N. Č. (N. Černý), Komenský 85, 1960/61, obálka s. 3–4 * Pošta v ZOO: O. Chaloupka, ZM 1963, s. 516; Kronika města Kocourkova: M. Tmé, Komenský 96, 1971/72, obálka s. 3–4 * Ferdův slabikář: P. Janáček, NK 1990, č. 27.
Nekrology: V. Karfíková, LitN 1967, č. 27; J. M. (J. Malík), Čs. loutkář 1967, s. 164; Z. K. Slabý, Vlasta 1967, č. 30.
Vzpomínky: J. Klempera, VP 21. 10. 1980; O. Šembera, Kulturní práce 1988, č. 13; J. Polešovský, Rovnost 22. 12. 1993, příloha Rt-magazín; O. J. Sekora in O. S. 1899–1999 (katalog výstavy, 1999).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Milena Vojtková (1998)
Aktualizace hesla: 15. 2. 2007 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 15. 2. 2007 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu