Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ladislav DVORSKÝ

* 5. 6. 1931, Javornice (u Rychnova nad Kněžnou) 
† 25. 7. 1995, Praha 
 
Básník, prozaik, dramatik, publicista, jazykovědec, překladatel, autor pro děti a mládež
 Po maturitě na reálném gymnáziu v Jaroměři (1950) studoval češtinu a ruštinu na Pedagogické fakultě UK v Praze (absolvoval 1953 diplomovou prací Kapitoly o recitaci, rozbor zvukových prostředků mluvené řeči). Poté vyučoval na odborných školách v Teplicích a Liberci, 1953–59 dálkově studoval bohemistiku na Fakultě společenských věd Vysoké školy pedagogické v Praze. Studia završil v roce 1969 získáním titulu PhDr. obhajobou dizertační práce z fonetiky na Filozofické fakultě UK. V letech 1955–57 učitelem na polygrafickém učilišti, 1959–61 působil jako lektor na katedře jazyků na Vysoké škole strojní v Liberci, 1961–65 pak byl odborným asistentem na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty v Liberci, 1965 se stal ředitelem Severočeského nakladatelství v Liberci. Roku 1970 byl propuštěn a zbaven členství ve Svazu českých spisovatelů. V 70. a 80. letech byl bez stálého zaměstnání – soukromě vyučoval cizí jazyky, hrál na housle v lázeňském orchestru, byl instruktorem dramatického souboru, učil na Lidové škole umění v České Lípě, dva roky byl poradcem hlasatelů Čs. televize v sekci jazykové kultury. 1990 se stal ředitelem nakladatelství Libereckých tiskáren (LIT), 1991 působil jako odborný asistent na Pedagogické fakultě UK. Od 1992 byl šéfredaktorem Redakčního servisu. V době svého působení na vysokých školách spolupracoval na jazykovědných výzkumných úkolech o odborném a recitačním stylu.
 První verše publikoval 1960 v časopise Kultura. Dále přispíval do řady časopisů i novin: Červený květ (Ostrava), Čs. voják, Dialog, Estetika, Host do domu, Kulturní tvorba, Květy, Literární noviny, Mladá fronta (1964–65 zde Kapitoly o recitaci), Naše řeč, Nové knihy, Plamen, Průboj, Práce, Sešity pro mladou literaturu, Tvorba, Zlatý máj (1971 zde Jazykové prostředky humoru v literatuře pro děti), a také dětských časopisů Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček. Podílel se na scénáři filmu Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1974, r. Jan Schmidt, spolupráce na scénáři Jiří Cirkl, podle pohádky Marie Voříškové O krásné Tindir Sibilloně), podle jeho povídky Ostrov stříbrných volavek vznikl stejnojmenný film (1979, r. Jaromil Jireš, scénář Věra Kalábová). Do 1970 psal pro Čs. rozhlas literární pořady a fejetony, případně pohádky (1970 O kupci Šágájánovi); spolupráce byla obnovena 1989 (popularizační pořady o češtině, vysílání pro školy). 1969–70 spolupracoval i s Čs. televizí (seriál Hrdinové z pohádek). V 70. a 80. letech publikoval hlavně pod cizími jmény, knížkám pro nejmenší děti propůjčil jméno ilustrátor Miloš Nesvadba.
 Prozaická prvotina Tajný lodní deník vypovídá o dobové společenské atmosféře z pohledu neidealizovaného dětského vypravěče. Fiktivní námořní plavba se realizuje prostřednictvím hry skupiny dětí ve starém zahradním altánu a nachází své završení v travestijně zpracovaném lodním deníku, stylizovaném literárně i výtvarně jako autentický dětský projev. I v pohádkové tvorbě využíval Dvorský hojně parodizace, mystifikace a jazykového humoru. V Tunelácké pohádce stvořil originální fiktivní svět bytostí tuneláků, které obdařil vlastní historií a jazykem. Příběh o tunelácích, vycházející z běžné zápletky milostného vzplanutí mezi příslušníky dvou znepřátelených rodin, zasadil do reálného prostředí. Na mystifikační konfrontaci pohádkového světa strašidel a reality se zakládají rovněž pohádky o Bubetce (Bubetka a Smítko, Bubetka v Praze). V knize Hrdinové z pohádek se předmětem hry a parodizace stávají postupy odborné slovníkové literatury, jimiž Dvorský zachycuje tradiční pohádkové postavy a jejich posuny v moderní pohádkové tvorbě. Do řady pohádek přitom vkládá kritické narážky na aktuální společenskou situaci. Součástí pohádkové tvorby Dvorského jsou loutkové hry, které v 70. a 80. letech s úspěchem pronikly i na zahraniční scény (Poklad baby Mračenice, Skákavá princezna, O zlém havranovi). Projevem systematického zájmu o lingvistickou problematiku jsou knihy Repetitorium jazykové komikyKapitoly o popisu. Jeho učebnice Český jazyk pro třetí ročník představovala svorník jazykovědné orientace, pedagogické erudice a vlastní literární tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o jazyce: Poklad baby Mračenice (D loutk. pro děti, rozmnož., 1963, prem. 1965); Verše (BB 1964); Tajný lodní deník (R pro ml., 1966); Skákavá princezna (D loutk. pro děti, 1966, prem. 1965); Tunelácká pohádka (pro děti, 1968); Hrdinové z pohádek (pro děti, 1969); Čtyři hry pro loutky (pro děti, rozmnož., 1970); O zlém havranovi (D loutk. pro děti, rozmnož., 1971); Der Schimmel Hippo (něm., PP pro děti, 1971, též angl., franc., maďar. a jap., autor neuveden); Das blaue Vöglein (něm., PP pro děti, 1971, též angl., franc., maďar. a jap., autor neuveden); Jak Kašpárek vysvobodil ptáčka Červenoocasáčka (pohádka, 1972); Kuře Cupity (P pro děti, 1974, pod jm. M. Nesvadby); Bubetka a Smítko (P pro děti, 1976, pod jm. M. Nesvadby; 1991 pod vlastním jm.); Bubetka v Praze (P pro děti, 1978, pod jm. M. Nesvadby; 1991 pod vlastním jm.); Dárek pro Giňola (D loutk. pro děti, rozmnož., 1978); Houslistův svět (P 1980, pod jm. J. Muziky); Pes Pulpuk (P pro děti, 1980, pod jm. M. Nesvadby); Malířské pohádky (P pro děti, 1981, pod jm. M. Nesvadby); Pohádky o princeznách (pro děti, 1981, pod jm. M. Nesvadby); Repetitorium jazykové komiky (studie, 1984); Miloš Nesvadba dětem (P pro děti, 1986, pod jm. M. Nesvadby); Kapitoly o popisu (studie, 1988); Giňolova svatba (D loutk., rozmnož., 1988); Český jazyk pro třetí ročník (učebnice, 1995).
Adaptace: V. Čtvrtek: Loupežník Rumcajs (D loutk., rozmnož., 1971); O. Sekora: Ferda Mravenec (D loutk., rozmnož., 1971).
Překlady: J. Wilkowski – L. Moszcyński: Giňol v Paříži (D loutk. pro děti, rozmnož., 1967, prem. 1968); N. Cassian (= N. Cassianová): Zvědavé slůně (D loutk. pro děti, rozmnož., 1967, prem. 1966, na motivy Kiplingovy bajky, s použitím překladu M. Tatarové); R. Kunze: Věnování (1964, s L. Kunderou a L. Příhodou).
Příspěvek ve sbornících
: Slyšet se navzájem (1966); Ano, slyšet se navzájem (1985).
Uspořádal a vydal: Dětské anekdoty (1971, se Z. K. Slabým); Josef Jíra: malíř a grafik (1992); Náš profesor Josef Muzika: 1894-1994 (1994).

LITERATURA

Studie a články: L. Dvorský: Spojení rozmanitých zájmů (vlastní medailon), ZM 1994, č. 1-2.
Recenze: Verše: P. Veverka, LitN 1964, č. 36; * Tajný lodní deník: O. Chaloupka, ZM 1967, č. 3; O. Rafaj, Impuls 1967, č. 4; * Tunelácká pohádka: Z. K. Slabý, ZM 1970, č. 5; * Hrdinové z pohádek: J. Voráček + Z. Heřman, ZM 1970, č. 2; * Repetitorium jazykové komiky: F. Štícha, ČJL 1984-85, č. 9; K. Kučera, Novinář 1984, č. 11; * Kapitoly o popisu: J. Kraus, Televizní tvorba 1989, č. 4.
Rozhovor: L. Svobodová, NK 1991, č. 12.
Nekrolog: F. Všetička, Alternativa nova 1995, č. 3.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Růžena Hamanová (1994); Milena Šubrtová (2007)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2007 (mš)
Aktualizace bibliografie: 31. 5. 2007 (mš)
 
zpět na hlavní stranu