Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Adolf BRANALD

* 4. 10. 1910, Praha  
† 28. 9. 2008, Praha 
 
Prozaik, dramatik, autor vzpomínkových knih a próz pro mládež
 Jeho otec Richard Branald (1876–1950) byl divadelní režisér, herec a spisovatel, matka Marie Branaldová (roz. Růžková) herečka. Rané dětství prožil Branald v Praze a Plzni. Za první světové války a začátkem 20. let rodina putovala s divadelními společnostmi, jinak žila v Praze. Malý Adolf Branald hrál drobnější role v divadle i filmu, 1922 hlavní roli ve filmu Svatopluka Innemanna Venoušek a Stázička. Po neshodách s ředitelstvím obchodní akademie (maturita 1929), vyvolaných jeho divadelním vystupováním, přešel od dosud výhradně užívaného jména Karel ke svému druhému křestnímu jménu Adolf. 1930–31 vykonával vojenskou službu. Od 1931 vystřídal řadu zaměstnání – od úředníka v bance a obchodního zástupce až po prodavače a klavíristu v kině. Od 1936 pracoval jako telegrafista, výpravčí apod. na různých železničních stanicích středočeského kraje, 1939–45 na Masarykově nádraží v Praze (naposledy jako ekonomický náměstek), 1946–50 byl tiskovým referentem ředitelství drah, 1952–59 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, poté spisovatelem z povolání.
 Publikoval v Novém životě, Svobodném slovu, Literárních novinách, Světu práce, Plameni, Divadle, Zlatém máji aj. Román Severní nádraží zdramatizoval pro Čs. rozhlas Ladislav Kristen (1950), autorem rozhlasové úpravy románu Lazaretní vlak (1970) je Dalibor Chalupa. Román Chléb a písně upravil pro Čs. televizi Ondřej Vogeltanz (1961, režie Antonín Moskalyk), který je také autorem pětidílné televizní adaptace Branaldova románu Stříbrná paruka (2001, režie Jan Schmidt). Scénář k filmu Dědeček automobil (1957) Branald napsal s režisérem Alfrédem Radokem; podle románu Vizita natočil Karel Kachyňa filmy Pozor, vizita!Sestřičky (1981 a 1983, scénář Vladimír Bor a Karel Kachyňa). V roce 2006 uvedla Česká televize medailon Adolf Branald pohledem Věry Chytilové (režie Věra Chytilová). Branald je autorem úvodních textů v katalozích k výstavám mj. Cyrila Boudy (1959, 1978, 1982) a Vojtěcha Kubašty (2006). – Užíval šifer A. B., ab.
 Po řadě předválečných divadelních her pro ochotníky, které převážně napsal společně se svým otcem a k nimž také často skládal i hudbu, zahájil Branald svou uměleckou dráhu románem Stříbrná paruka, kronikou hereckého rodu z prostředí kočovných společností. Už zde se projevily dva příznačné rysy jeho tvorby: láska hrdinů k povolání, které chápou jako životní poslání, a snaha vystihnout specifickou atmosféru konkrétního pracovního prostředí či dobové situace. Osobní zkušenost zpracoval Branald rovněž v dvojdílném cyklu z války (Severní nádraží) a jejího konce (Lazaretní vlak). Skryté kouzlo každodenní práce železničářů a jejich čapkovsky nepatetické hrdinství je zde konfrontováno s postoji okupantů. Posun k tématům historickým znamenaly romány situované do druhé poloviny 19. století Chléb a písněKrál železnic, které byly opět vybudovány na kontrastu, tentokrát dělnického prostředí a světa kapitálu. Rozvíjení umělecké fikce na základě autentických dokumentů Branald uplatnil i v knihách pro děti, nejdůsledněji v pásmu oživujícím dobu prvních motoristických nadšenců (Dědeček automobil). Také jeho prózy ze současnosti (Ztráty a nálezy, Důvod k zabití) těží ze studia „terénu“ a místy přecházejí až do reportážní formy. Umělecky nejnáročněji zvládl současnou tematiku v románě Vizita, který paralelně rozvíjí osudy lékařů, ošetřovatelek a nemocničních pacientů. Dalšími svými pracemi se Branald vrací do důvěrně mu známé minulosti. Ve Valčíku z Lohengrina odhaluje faktické východisko řady svých starších próz, biograficky zaměřené jsou i knihy věnované divadlu (např. Zlaté stíny o herečce Marii Zieglerové) a začátkům českého filmu. Ve Zrození velkoměsta si zvolil za téma Prahu, dějiště většiny svých prací; v širokém záběru se tu prolíná minulost s přítomností a spolu s tím všechny Branaldovy příznačné stylové polohy. Ryze vzpomínkový charakter mají i poslední, obsahově mnohovrstevné Branaldovy knihy, ať už věnované historii autorova bydliště – pražského Spořilova – od konce 30. let po počátek nového tisíciletí (Převleky mého města) a dalším pražským lokalitám, spojeným s jeho životními osudy (Pražské promenády), či jeho nejbližším přátelům –Jaroslavu Seifertovi, kamenorytci Ladislavu Havlasovi, Alfrédu Radokovi, Cyrilu Boudovi, Františku Hrubínovi, Bohumilu Hrabalovi aj. (Tichý společník). Poctou malíři Kamilu Lhotákovi je biograficky založená vzpomínková kniha Můj přítel Kamil.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Rézinka od pěchoty (D, b. d., 1932, s R. Branaldem); Neptej se, proč tě líbám (D, b. d., 1932, s R. Branaldem); Vstup do srdce zakázán (D, b. d., 1932, s R. Branaldem); Dcerušky tatíka Berušky (D, b. d., 1933, s R. Branaldem); Naše tchyně odzbrojuje (D, b. d., 1933, s R. Branaldem); Zamilovaná babička (D, b. d., 1933, s R. Branaldem); Veselá vojna (D, b. d., 1934, s R. Branaldem); Márinka ze staré myslivny (D, b. d., 1934, s R. Branaldem); Láska na konci vesnice (D, b. d., 1934, s R. Branaldem); Nestyď se, tatínku... (D 1934); Svatební manévry (D, b. d., 1934, s R. Branaldem); Dva vojáci od muziky (D, b. d., 1935, s R. Branaldem); Anča komediantka (D 1937); A v tom zámku byla panna (D 1937); Král muzikantů (D 1938); Stříbrná paruka (R 1947); V hlavní roli Matyáš (R 1947; od 2. vyd. 1947 oba romány přeprac. v jeden celek s tit. Stříbrná paruka); Severní nádraží (R 1949; rozšíř. 1958); Lazaretní vlak (R 1950; rozšíř. 1959); Chléb a písně (R 1952; rozšíř. 1953); Hrdinové všedních dnů (dokumenty, 1. díl 1953, 2. díl 1954); Tisíc a jedno dobrodružství (PP pro ml., 1955); Dědeček automobil (P pro ml., 1955); Vandrovali vandrovníci (P pro ml., 1956, upr. vyd. 2006); Strážci majáku (PP 1956); Král železnic (R 1959); Skříňka s líčidly (vzpomínky, 1960); Kouzelné zrcadlo (vyprávění o C. Boudovi, 1961); Ztráty a nálezy (PP 1961); Voják revoluce (Rp o J. Harusovi, 1962); Promenáda s jelenem (RpRp 1963); Vizita (R 1967); Důvod k zabití (PP, LF 1969); Sentimentální průvodce po pražském nábřeží (vzpomínky, 1970, 1. kapitola následující knihy); Valčík z Lohengrina (vzpomínky, 1972); Dva muži v jedné válce (P 1979); Zlaté stíny (P 1980); My od divadla (PP 1983); Den v okřídleném domě. Čtvrtstoletí Ústředního kulturního domu železničářů (Rp 1984); Zrození velkoměsta (Rp 1985); My od filmu (P 1988); Andělské schody (EE 1990); Kdo uchová město (P 1991, bibliofilie); Živé obrazy (vzpomínky, 1992); Báječní muži na okřídlených ořích (EE 1992); Děkovačka bez pugétu (vzpomínky, 1994); Můj přítel Kamil (biografie a vzpomínky na malíře K. Lhotáka, 1998); Pražské promenády (vzpomínky, 2000); Slečna Cililink (vzpomínka, 2001, bibliofilie); Převleky mého města (vzpomínky, 2002); Tichý společník (vzpomínky, 2005); scénicky: Mařenka z Arény (1985).
Ostatní práce: O jednom chlapci z Kladna (proslov o malíři V. Junkovi, 1963, soukromý tisk J. Cipry); Kniha potřebuje reklamu (1988 jako neprodejný tisk; 1994); Lutobor Hlavsa (1998); Věnec z rákosu (pojednání o malíři V. Plockovi, 2000).
Uspořádal, vydal a redigoval: Živé prameny (1951); Život a dílo (1953); J. Havlíček: Vzdoropohádky (1954); E. Bass: Letáky (1955) + Povídky (1956) + Rozhlásky (1957) + To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil... (1958); spisy: Dílo E. Basse (8 sv., 1955-63).

LITERATURA

Knižně: A. Haman: Adolf Branald (1963); Adolf Branald (sb. k 60. výročí narození, 1970, text M. Jungmann).
Studie a články: J. Šnobr: Adolf Branald. Galerie autorů literatury pro děti a mládež, ZM 1967, č. 3, příloha; S. Sýkorová: Dokument v umělecké próze Adolfa Branalda, Impuls 1968, s. 514; J. Janů: Doslov, in A. B., Severní nádraží, Lazaretní vlak (1970); M. Suchomel: Doslov, in A. B., Severní nádraží, Lazaretní vlak (1989); F. Černý: Třicet listopadových večerů Adolfa Branalda, DivN 2001, č. 22; R. B. Pynsent: Conclusory Essay: Activists, Jews, The Little Czech Man, and German, Central Europe 2007, č. 2.
Recenze: Stříbrná paruka: jj (J. Janů), Svobodné noviny 7. 1. 1948 * Severní nádraží: J. Trefulka, LidN 6. 11. 1949 * Lazaretní vlak: I. Skála, RP 1. 10. 1950 * Chléb a písně: Z. N. (Z. Nejedlý), Var 4, 1951/53, č. 7–8 * Král železnic: V. Stejskal, Kultura 1959, č. 30 * Ztráty a nálezy: A. Haman, ČL 1963, s. 117; B. M. (B. Macák), HD 1962, s. 135; S. Machonin, LitN 1962, č. 5 * Voják revoluce: M. Jungmann, LitN 1962, č. 29 * Promenáda s jelenem: I. Štuka, Plamen 1963, č. 12 * Vizita: H. Bělohradská, NK 1967, č. 43; H. Hrzalová, KT 1967, č. 47 ; O. Rafaj, LitN 1967, č. 50; A. Jelínek, Plamen 1968, č. 5 * Důvod k zabití: J. Kratochvil, HD 1969, č. 15 * Dva muži v jedné válce: B. Dokoupil, Rovnost 29. 8. 1980, J. Hájek, RP 10. 11. 1980; J. Lukeš, Tvorba 1980, č. 40 * Zlaté stíny: B. Dokoupil, Tvorba 1982, č. 6, příloha Kmen * Zrození velkoměsta: J. Marek, Tvorba 1986, č. 31, příloha Kmen * My od filmu: B. Dokoupil, Tvorba 1989, č. 29 * Andělské schody: J. Zizler, Tvar 1991, č. 4 * Báječní muži na okřídlených ořích: B. Dokoupil, NK 1992, č. 14 * Živé obrazy: J. Lukeš, LidN 25. 3. 1993 * Děkovačka bez pugétu: J. Lukeš, Týden 1995, č. 6 * Můj přítel Kamil: -pk- (P. Kovařík), Týden 1998, č. 50; J. Slomek, LitN 1999, č. 1; A. Halada, MS 1999, č. 6; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1999, č. 15 * Pražské promenády: P. Kovařík, České slovo 4. 10. 2000; I. Zítková, Tvar 2001, č. 12 * Převleky mého města: M. Jungmann, Mosty 2003, č. 11 * Tichý společník: M. Jungmann, Mosty 2005, č. 24.
Rozhovory: L. Kapek, KT 1967, č. 16; V. Měšťan, Práce 18. 10. 1969, příloha; V. Vrabec, SvSl 4. 10. 1980; B. Ditrych, LR 1990, č. 4; A. Přidal, LitN 1992, č. 32; M. Nyklová, SvSl 25. 3. 1995, příloha Slovo na neděli; P. Cincibuch, Dotyk 1995, září, s. 25; L. Verecký, MFD 16. 1. 1997, příloha Magazín MFD; P. Kovařík, České slovo 3. 10. 2000; V. Storchová, Hospodářské noviny 22. 12. 2000, příloha HN na vánoce; T. Čechtický, Týden 2002, č. 41; L. Verecký, MFD 1. 4. 2004, příloha Magazín Dnes; A. Plavcová, LidN 5. 11. 2004, příloha Pátek LN, R. Blanda, Tučňák 2007, září, s. 12.
K životním jubileím: A. Linke, Plamen 1960, č. 10; M. Jungmann, Čtenář 1970, s. 295; J. Štefanides, Ostravský večerník 19. 11. 1985; M. Jungmann, Dokořán 2005, č. 35.
Vzpomínky: V. Maršíček in Nezval, Seifert a ti druzí (1999).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, zpracováno v 1. stupni evidence.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1994); Milena Vojtková (2008)
Aktualizace hesla: 5. 6. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu