Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ludvík PÁLENÍČEK

* 16. 7. 1904, Kroměříž  
† 13. 5. 1991, Kroměříž  
 
Kulturní a regionální historik, teatrolog, kunsthistorik, překladatel a autor knih pro mládež
 Jeho otec byl listonošem. Páleníček po maturitě na reálce v Kroměříži (1922) a doplňovací maturitě na gymnáziu v Chrudimi (1923) studoval češtinu a němčinu na FF UK (učitelský obor, 1923–27, z toho jeden semestr na univerzitě ve Vídni). PhDr. 1935 prací Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem. 1927–45 učil na obchodní akademii v rodišti, kde se také jako organizátor a režisér účastnil místního ochotnického divadelního dění (v divadelním a dramatickém souboru Spolku pokrokového studentstva Milíč). V roce 1945 přešel do Prahy, kde zprvu učil na Dívčí obchodní akademii a od roku 1946 na Čs. obchodní akademii. Od 1953 externě, 1957–70 interně přednášel dějiny české a slovenské kultury na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické. Titul CSc. získal v roce 1966 na základě pedagogické práce o čs. ekonomickém školství, habilitoval se na FF UK pro obor divadelní vědy 1962 prací o Jaroslavu Mošnovi. V roce 1970 odešel do důchodu.
 Literárně a divadelně vědné články a recenze publikoval v časopisech Obzor (Přerov), Čin, Vyšehrad, Kytice, Dar, Divadlo aj., pedagogické studie od roku 1954 v Odborné škole. Kromě katalogů výtvarných výstav (většinou díla Karla Mináře a Maxe Švabinského) redigoval časopisy Divadelní kultura (1930–31, č. 5–6), Nezávislá scéna (Kroměříž, 1931–32) a Odborná škola (1970–84).
 Páleníčkova literární činnost je určena širokým spektrem jeho zájmů, především o českou kulturu 19. století. Předmětem literárněhistorické analýzy, založené na shromažďování bohatého souboru dobových dokumentů, se stalo dílo Karolíny Světlé (Karolína Světlá, bojovnice revoltující), Jindřicha Spáčila (dva jubilejní medailony), recenzentská činnost Jaroslava Vrchlického (Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem) a Jana Nerudy (Neruda a české divadlo). Praktická režisérská a organizační zkušenost v kroměřížském ochotnickém divadle měla vliv na Páleníčkův pozdější zájem o teatrologii, který se vedle časopisecké divadelněkritické práce projevil zejména řadou pokusů o herecké portréty. Z potřeby zachytit pomíjivé herecké umění vycházejí jak studie Hana Kvapilová, první moderní česká herečkaJindřich Mošna, herec realistický, tak i monografie Jaroslav Průcha, sledující podrobně, od role k roli, hercův umělecký vývoj. K postavě Jindřicha Mošny se Páleníček vrátil ještě třikrát: obrazovou publikací, jubilejním medailonem, a především velkou monografií, kde úvodní studii doplňuje Mošnova korespondence a úryvky z jeho pamětí. Časopisecky se Páleníček věnoval také herectví Zdeňky Baldové, Leopoldy Dostalové, Zdeňka Štěpánka, Jiřiny Štěpničkové aj., i teoretickým a metodologickým otázkám divadelní kritiky a historie (specifičnost rozhlasové dramatiky, přínos Zichovy Estetiky dramatického umění, problémy oblastního divadelnictví). Tradici amatérského divadla sleduje práce Kroměřížské ochotnické divadlo 1865–1965.
Výraznou oblastí Páleníčkova zájmu bylo výtvarné umění. Kromě regionálně zaměřených odborných i populárně naučných studií (Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku, A. M. Machourek, Za pochodní krásy, Setkání s Karlem Vikem, Josef Jambor aj.) byl Páleníček zejména životopiscem a vykladačem díla Maxe Švabinského. Životopisná monografie Okouzlený satyr, nejvýznamnější z desítky knižních titulů, věnovaných Páleníčkovu rodákovi, sleduje na pozadí umělcova životního příběhu jeho malířskou, grafickou i pedagogickou práci.
Dětem je určena próza Pampelišky a sbírka příběhů z českých činoher Z pohádky do života.
Jako pedagog je Páleníček autorem učebnic literatury, čítanek i vysokoškolských skript, a především teoretikem středního a vysokého odborného školství. V rámci edice Mimočítanková četba připravil k vydání řadu děl české klasické literatury (Josef Kajetán Tyl, bratří Mrštíkové, Růžena Svobodová, Alois Jirásek, Karel Čapek, Marie Majerová).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, práce o literatuře a divadle: Dva dopisy Svatopluka Čecha učiteli Ignáci Jandovi (studie a faksimile, 1931); Neruda a české divadlo (studie, 1941); Hana Kvapilová. První česká moderní herečka (studie, bibliof., 1941); Z pohádky do života. Příběhy z českých činoher (PP pro ml., 1947); Pampelišky (P pro děti, 1947); Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem (studie, 1949); Karolína Světlá, bojovnice revoltující (studie, 1949); Jindřich Mošna, herec realistický (studie, 1951); Jindřich Mošna (obrazová publikace a studie, 1954); Přehled dějin české a slovenské literatury 1, 2 (skripta, 1957, 1958); Stručné dějiny české a slovenské literatury (skripta, 1958, s B. Balajkou a V. Tichým); Rukověť dějin české a slovenské literatury pro 11. ročník výzkumných jedenáctiletých středních škol (učebnice, 1959, s J. Sedlákem; 2. opr. vyd. 1961; 5. přeprac. vyd. 1966, s J. Gregorcem a V. Petríkem; 6. přeprac. vyd. 1967; 7. řeprac. vyd. 1969); Jindřich Spáčil (medailon k šedesátinám, 1959); Jindřich Mošna (medailon, 1961); Jaroslav Průcha (monografie, 1961); Pozdrav k narozeninám (sokroumý tisk, 1964); Přehled české a slovenské kultury (skripta, 1965; 2. přeprac. vyd. 1966; 3. přeprac. vyd. 1968; 4. přeprac. vyd. 1971); Kroměřížské ochotnické divadlo 1865–1965 (1965); Problémy středního ekonomického školství v ČSSR (studie, 1965); Podnikový písemný styk. Úvod do odborného stylu (skripta, 1966, s dalšími); Jindřich Spáčil (medailon k sedmdesátinám, 1969); Švabinský a Vrchlický (studie, 1973); Česká a slovenská kultura (skripta, 1973); Jindřich Mošna (monografie, 1983).
Práce o výtvarném umění: Soupis grafických prací Karla Mináře (studie a soupis, 1936); Knižní značky Karla Mináře (studie a soupis, 1937); Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku (slovník výtv. umělců, bibliof., 1940); Max Švabinský (medailon, 1943); A. M. Machourek (studie, bibliof.,1944); Za pochodní krásy. Výtvarný místopis Kroměřížska a Zdounecka (1945); Švabinského okna pro katedrálu Svatého Víta (studie, bibliof., 1947); Setkání s Karlem Vikem (studie,1947); Karel Minář (katalog k výstavě, 1948); Max Švabinský. Grafické dílo (katalog k výstavě, 1948); Kroměřížský skicář mladého Maxe Švabinského (studie, 1949); Akademický malíř prof. Karel Minář (katalog k výstavě, 1956); Mladý Švabinský (studie, 1958); Jenda Rajman, knihař umělec (studie, bibliof., 1960); Švabinského prázdniny (studie, 1960); Max Švabinský. Kresby a grafika (katalog k výstavě, 1960); Max Švabinský. Malby, kresby, grafika (katalog výstavy, 1962); Josef Jambor (studie, 1963); Jaroslav Vodrážka (medailon, soukromý tisk, 1967); Chvilka s fotografem Václavem Ševčíkem (studie, 1969); O Švabinském (studie, 1970); Okouzlený satyr. Život a dílo Maxe Švabinského (monografie, 1972; 2. uprav. vyd. 1987); Švabinského český Slavín. Sto portrétů Maxe Švabinského (obrazová publikace, 1973; 2. uprav. vyd. 1985); Vzpomínka na Josefa Cipru (studie, 1974); Jindra Schmidt, rytec Maxe Švabinského (studie, 1976); Max Švabinský. Grafické dílo – soupis (1976, se Z. Švabinskou); Ela Vejrychová, Švabinského první múza (studie, 1978); Švabinský a hudba (studie, 1979); Max Švabinský a Národní divadlo (studie, 1983); Max Švabinský. Život a dílo na přelomu epoch (monografie, 1984); Exlibris Maxe Švabinského (studie, 1988); Švabinský očima jeho žáků (kniha besed s žáky M. Š., 1990).
Překlady: H. Zerkaulen: Hudba na Rýně (1944) + Ohnivý bůh (1944); K. A. J. Widén: Örjan (1945).
Uspořádal a vydal: Kroměřížský divadelní almanach (1941); Naše Kroměříž (sb., 1948); Čítanka pro 3. třídu gymnázií a vyšších odborných škol (1950, s dalšími); Čítanka pro 1. a 2. ročník odborných škol (1953, s dalšími); Čítanka pro 10. postupný ročník škol všeobecně vzdělávacích a pro školy pedagogické 1, 2 (1954, s dalšími); Vložka k Čítance pro 10. postupný ročník (1954); Čítanka pro 2. ročník pedagogických škol pro vzdělání učitelů národních škol (1955); Čítanka pro 4. ročník čtyřletých odborných škol (1956, s O. Hönigem a V. Týmlem); Metodický průvodce k čítankám pro čtyřleté odborné školy (1956, s dalšími); M. Majerová: Siréna (1957); R. Svobodová: Černí myslivci (1957); A. a V. Mrštíkovi: Maryša (1958); České písemnictví v díle Maxe Švabinského (katalog výstavy, 1959, se Z. Švabinskou); A. Jirásek: Proti všem (1960); J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati (1960, s M. Kačerem a B. Štorchem); Čtení o Berouně 1265–1965 (sb., 1965); 2. tematický soupis článků z časopisu Odborná škola (1968); Max Švabinský. Grafické dílo – soupis (1976, se Z. Švabinskou); J. Průcha: Má cesta k divadlu (1977); 4. tematický soupis článků z časopisu Odborná škola (1978); M. Švabinský: J. V. Myslbek (1982); 5. tematický soupis článků z časopisu Odborná škola (1983).

LITERATURA

Studie a články: J. Průcha: Dík zanícenému pracovníku kultury, LitN 1954, č. 29; F. Hampl: Z kořenů rodného města, Věstník muzea v Kroměříži 1964, č. 17; Z. Skoupil: O L. P., Český jazyk a literatura 25, 1974/75, č. 2; F. Černý: P. práce z dějin českého divadla, in Acta Universitatis Carolinae – Theatralia 6 (1984).
Recenze: Jaroslav Průcha: vbk (V. Běhounek), Práce 7. 7. 1961; ej (E. Janský), LitN 1961, č. 34 * Rukověť dějin české a slovenské literatury od roku 1918: rs (J. Bruša), Plamen 1965, č. 7; -vz-, Předvoj 1970, č. 9 * Jindřich Spáčil: E. J. Havlíček, Arch 1969, č. 4 * Okouzlený satyr: Z. Skoupil, Český jazyk a literatura 24, 1973/74, č. 2 *Jindřich Mošna (1983): V. Kudělka, LM 1983, č. 9 * Max Švabinský (1984): P. Kácha, SvSl 20. 7. 1984; L. Hlaváček, Tvorba 1984, č. 43.
K životním jubileím: V. Müller, LD 16. 7. 1974; Z. Skoupil, Český jazyk a literatura 25, 1974/75, č. 2; O. F. Babler, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1979, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (uspořádáno v 1. stupni evidence); Okresní vlastivědné muzeum v Kroměříži: Osobní fond.
Autor hesla: Markéta Trávníčková (1998)
Aktualizace hesla: 15. 2. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu