Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel  ZAJÍČEK

* 15. 4. 1951, Praha  
 
 
Básník, prozaik, hudebník, výtvarník, filmový herec
 

Dětství a mládí prožil v Radotíně u Prahy. Po maturitě na průmyslové škole v Praze (1970) studoval na Stavební fakultě ČVUT, v roce 1972 však studia přerušil. Prošel řadou dělnických profesí: umýval okna, byl kulisákem, stavebním dělníkem i dřevorubcem (1975–1976, v Mařenicích u Cvikova). V roce 1976 byl s dalšími členy podzemního společenství kolem skupiny Plastic People of the Universe zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajné výtržnictví na jeden rok. Po propuštění (1977) se živil jako lepič pytlíků. Chartu 77 podepsal hned po svém propuštění z vězení v roce 1977. Roku 1980 emigroval: v letech 1980–1986 žil ve Švédsku (Uppsala, Göteborg) a posléze v USA (New York). V exilu se věnoval převážně výtvarné práci, ale pracoval též např. ve stěhovací firmě. V letech 1990–1995 žil střídavě v New Yorku a v Praze, od roku 1995 trvale v Praze, kde pokračuje v literární, výtvarné a hudební činnosti.
Zajíčkovy první literární pokusy pocházejí z konce šedesátých let, avšak určujícím pro něj bylo setkání s Plastic People of the Universe, Ivanem Martinem Jirousem (1972) a později s Egonem Bondym. V roce 1973 vytvořil s Milanem Hlavsou experimentální hudební skupinu DG 307, která do roku 1979 vystupovala na řadě podzemních (tj. nepovolených) koncertů a pro niž Zajíček psal texty a s Hlavsou i hudbu; v kapele DG 307 byl zpěvákem, recitátorem a vytvářel pro ni také scénické návrhy. V roce 1992 byla skupina obnovena a v různých personálních obsazeních hraje pod Zajíčkovým vedením nadále.

 

Zajíčkovy texty (literární i publicistické) byly publikovány v samizdatových a exilových časopisech Vokno, Spektrum, Jednou nohou, Paternoster (Vídeň); po roce 1989 sporadicky v Tvorbě, Fragmentu K (Bratislava), Iniciálách, Telegrafu, Mašurkovském podzemném, Rolling Stone, Xantypě, Babylonu, Respektu, Lidových novinách, A2, Právu, Prostoru Zlín, Revolver Revue aj.
V samizdatu byly zveřejněny tři soubory Zajíčkových textů pro koncertní vystoupení: DG 307 (1973–1975), Dar stínum (1979), Pták utrženej ze řetězu zdivočel a uletěl... ozvěny jeho falešnejch zpěvů (Kundy rty ústa tváře masky) (1979) a dále soubory próz a deníkových reflexí Tok okamžiků (Dopisy) (1977), Vyslov sám sebe i svuj svět (1977–1978, úryvek in Spektrum 1977, č. 1), Roztrhanej film (1980; jako celek in Paternoster 1984, č. 6), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Samizdatové publikace Mařenickej stařec (1977; též známá jako tzv. Mařenická kniha či Kobercová kniha) a Úlomky skal (Sny – Lži – Obtisky kamenů) (1979) jsou knihami-artefakty, obsahujícími vedle básní i prózy, deníkové záznamy a grafiky. V samizdatu byly dále publikovány úryvky z Knihy moří, kterou Zajíček napsal již v exilu (1981, úryvek in Vokno 1988, č. 14).
V roce 1977 uspořádal Zajíček na počest Jiřího Němce a Ivana Martina Jirouse antologii podzemní poezie Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (též přisp.). Svými texty je zastoupen v samizdatových sbornících Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975, ed. Ivan Martin Jirous), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám (1975, ed. Ivan Martin Jirous), Děti Dvou sluncí (1975, ed. Martin Němec), Pohledy 1 (Petlice 1976, ed. Václav Havel), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (Petlice 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík), Magorův zápisník 1 (1980, ed. Ivan Martin Jirous), „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1980), Cs. Underground I A, B (Mozková mrtvice 1984, ed. Ivan Lamper), Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier), Podzemní sborníček (1989) aj. Některé Zajíčkovy texty přeložené do angličtiny a francouzštiny vyšly v brožuře k desce Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned (LP, Paříž 1978).
Své hudební projekty (vesměs doprovozené otištěnými texty) vydal Zajíček v řadě nahrávek: DG 307: Gift to the Shadows (LP, Toronto/Uppsala 1982), DG 307 /1973–75/ (LP 1990, CD 1991), DG 307: Dar stínům, Pták utrženej ze řetězu, Torzo (soubor tří CD, 1993), DG 307: Uměle ochuceno – Artificially Flavored (LP/CD/MC 1992; doplněné vydání na CD, 2001), DG 307: „Tvář jako Botticelliho Anděl“ (MC 1995), DG 307: Kniha psaná chaosem (CD/MC 1996), DG 307: Siluety (CD 1998, 2001), DG 307: Koncert (CD/MC 1999), Pavel Z.: Autorské čtení, evangelický kostel u Salvátora, Praha 5. 6. 2001 (CD 2001), DG 307: Šepoty a výkřiky (CD 2002), DG 307: Historie hysterie. Archiv dochovaných nahrávek 1973–75 (2 CD 2004), DG 307: Live /Několik verzí jednoho příběhu, několik tváří/ (CD 2005), Pavel Z.: Kakofonie cesty/De-lirická slova. Obyčejný hlas/ (CD 2007), DG 307: Květy podzimu – barvy jara/Live at La Fabrika (CD 2008), DG 307: Magický město vyhořelo! (CD 2008), DG 307: Public rehearsal Praha–New York/Veřejná zkouška 07032009 (CD 2009, 2014), DG 307 – Načeva: Prolínání/Live Fragment (LP 2010), DG 307: V katedrálách ticha (CD 2011), Pavel Z.: Podobenství (CD 2011; úryvek též na CD 10 let bez Mejly /2011/), DG 307: Životy? Nebo bludné kruhy? (CD 2013), DG 307: Svědek spálenýho času. 1979–1980 (soubor pěti CD, 2013; Dar stínům – studio/live – jaro 1979, Pták utrženej ze řetězu – studio/live – podzim 1979, Torzo – léto 1980); dále CD s autorským čtením jako přílohy knih Roztrhanej film (2008) a Kniha moří (2010). Jednotlivé Zajíčkovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou se objevily i v hudebních realizacích Plastic People, např. Pašijové hry velikonoční (vznik 1978) a Co znamená vésti koně (vznik 1981), společně vydáno pod tituly Passion PlayLeading Horses v souboru The Plastic People of the Universe (LP, CD 1992) a dále na CD PPU V. – Pašijové hry velikonoční (1998; 2014) a na CD PPU VII – Co znamená vésti koně (2002; 2014); Zajíčkovo autorské vystoupení (Anti) na koncertu PPU ve Veleni v roce 1973 je zaznamenáno na CD PPU: Do lesíčka na čekanou (2006). Zajíček též složil hudbu k filmu Friedericha Wilhelma Murnaua Nosferatu (CD Nosferatu. Symfonie hrůzy..., 2004). V roce 2014 získal Cenu Revolver Revue. Používal šifry Pavel Z., P, P. Z., P. M. R. Z., DG 307.
Svědectví o životě a díle Pavla Zajíčka přináší několik filmových a televizních dokumentů a seriálů, např. Concert /Premiéra/ (ČST 1990, režie Josef Dlouhý); Alternativní kultura I, 5. díl – Od undergroundu k šedé zóně (ČT 1998, režie Petr Slavík); Bigbít, 24. a 25. díl seriálu (ČT 1998, režie Václav Křístek); The Plastic People of the Universe (ČT 2001, režie Jana Chytilová); Samizdat, 11. díl (ČT 2002, režie Andrej Krob); Alternativní kultura II, 1. díl – Proti proudu; 4. díl – Poezie v podzemí I (ČT 2003, režie Petr Slavík).
Jako herec se podílel na filmech Knoflíkáři (1997, režie Petr Zelenka), Anděl Exit (2000, režie Vladimír Michálek), Cabriolet (2001, režie Marcel Bystroň) a ...a bude hůř (2007, režie Petr Nikolaev).
Na základě Zajíčkových básnických sbírek Roztrhanej film, Šedej senKniha moří vznikla multimediální divadelní inscenace Pustina (2014, režie Miroslav Bambušek).

 

Zajíčkovy texty ze sedmdesátých let vznikaly nejprve pod vlivem písní, které pro skupinu Aktual v předchozím desetiletí psal Milan Knížák, a byly vnímány jako pregnantní vyjádření životního pocitu podzemního společenství kolem Plastic People. Anonymní či kolektivní značka DG 307, za níž se básník často skrýval, mohla znamenat nejen „diagnózu“, ale i „degeneraci“; symbolizovala tak rovněž dobrovolné uzavření undergroundu do ghetta, rezignaci na komunikaci s oficiální i neoficiální kulturní scénou a vědomou sebeidentifikaci se společenským odpadem.
Zajíčkovy texty, psané vesměs hovorovým jazykem a fonetizujícím pravopisem, jsou naléhavými výpověďmi prostoupenými chiliasmem a prorockou autostylizací, místy inspirovanou raným křesťanstvím. Za perziflážemi, primitivismy a vulgarismy, za ostentativním pohrdáním konzumentskou společností se ovšem skrývá silný náboj etický; patrná je také autorova neustálá konfrontace s vědomím pomíjejícnosti a smrti. (V tomto ohledu je zřetelná příbuznost s texty dalších podzemních autorů, např. Egona Bondyho, Ivana Martina Jirouse, Fandy Pánka či Charlieho Soukupa.) Apelativnost těchto raných textů je nejpůsobivější v jejich hudební a scénické realizaci, v níž slovo získává značnou agresivitu.
Prvotní údernost Zajíčkových básnických i prozaických textů se oslabila koncem sedmdesátých let, kdy se postupně proměnily ve výpověď člověka, kterého obava před tlakem odcizeného a zneužitého slova vede ke stále větší oproštěnosti výrazu, k rezignaci nejen na apel ve smyslu politickém, náboženském či mravním, ale i na jakékoli „spory se světem“. Jednotlivé texty se stávají záznamem jakéhosi fragmentu příběhu, stínu existence a snu, jsou plné pochmurných symbolů a podobenství, jež jsou ovšem místy ironizovány důsledným používáním deklasovaného jazyka. Zajíčkova literární tvorba se přitom stále více prolínala s jeho ambicemi hudebními a výtvarnými, byla poznamenána i výtvarnou obrazností surrealismu (Mikuláš Medek, Lucio Fontana).
Na literárně-hudební projekty z konce sedmdesátých let Zajíček navázal v devadesátých letech. V jeho poetice se dále prohloubily symbolické prvky a krajně se vyhrotila její romanticky vzdorovitá, antiracionalistická a antipragmatická poloha. Zajíčkovy lyrizované prózy mají tvar fragmentárních deníkových záznamů a opětovných podobenství o bezvýchodném labyrintu života a světa; zřetelná je zde příbuznost s díly Richarda Weinera, Jakuba Demla či Franze Kafky (Kniha měst a následující publikace).
Těžištěm pozdní Zajíčkovy básnické tvorby se stalo prolínání útržkovitých popisů vnějšího světa, každodennosti s intimními reflexemi vlastního vnitřního, snového světa a vzpomínkami. V autentickém prožívání neustálého zápasu s tíhou života a uplývajícími okamžiky si Zajíčkova poetika nového tisíciletí uchovala příznačnou naléhavost.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: DG 307. Texty z let 1973–1980 (BB, PP 1990, kromě textů DG 307 obsahuje výbor ze samizdatových publikací Šedej sen a Roztrhanej film, ed. L. Marks za autorovy spolupráce); Kniha měst (BB, PP 1993); Čas je výkřik uprostřed noci (BB 1999; vyšlo též v angličtině a švédštině); Zvuky sirén a zvonů /Nénie/ (BB, PP 2001); Jakoby... Svět v zrnku písku... (P 2003); Cesta vlakem z P. do B., Pollockovy fleky, Odposlouchaná slova (BB 2007); Roztrhanej film (poezie v próze, 2008); Kniha psaná chaosem (BB, PP 2009); Všechno je úplně jinak... (BB 2010); Pohádka se špatným koncem (B 2010); Kniha moří (PP, BB 2011); Chvění (BB 2012).
Souborná vydání: Zápisky z podzemí /1973–1980/ (BB, PP 2002, ed. M. Machovec, obsahuje texty samizdatových publikací Mařenická kniha /Mařenickej stařec/, Dopisy /Lepení okamžiků/, Vyslov sám sebe i svuj svět, Listy k čemukoliv, Úlomky skal, Šedej sen, Roztrhanej film).
Příspěvky ve sbornících: Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (německy s titulem Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980); The Plastic People of the Universe. Texty (BB 1997; druhé, rozšířené vydání, 2001); The Plastic People of the Universe (1999, v angličtině); Antologie české poezie II (2007); Háro (2010); Aby radost nezmizela (2011); "Hnědá kniha" o procesech s českým undergroundem (2012).

LITERATURA

Studie a články: J. Kabala (I. M. Jirous): Zpráva z českého hudebního podzemí, Svědectví (Paris) 13, 1975/76, s. 571, též s tit. I. M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975) (smz. 1976), též in I. M. Jirous: Magorův zápisník (1997); I. M. Jirous: Krása bude křečovitá nebo nebude vůbec (smz. 1979) + Kundy rty ústa tváře masky (smz. 1980) + Pravdivý příběh Plastic People (smz. 1980–1987), vše in I. M. Jirous: Magorův zápisník (1997); M. Machovec: Úvod, in DG 307. Texty z let 1973–1980 (1990); M. Machovec: Pohyb v bludnym kruhu, Tvorba 1990, č. 40; M. Machovec: Šestnáct autorů českého literárního podzemí, in Literární archiv PNP 25 (1991); J. Lopatka Mimořádný zájem o poezii..., in Předpoklady tvorby (1991); A. Švamberk: Odkaz DG 307, MFD 16. 8. 1991; M. C. Putna: Mnoho zemí v podzemí. Několik úvah o undergroundu a křesťanství, Souvislosti 1993, č. 1; M. Pilař in Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu (1999); M. Machovec: Pavel Z. (medailon autora), in P. Zajíček: Čas je výkřik uprostřed noci (1999); M. Machovec: Od avantgardy přes podzemí do undergroundu, in J. Alan (ed.): Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); J. Vlček: Hudební alternativní scény sedmdesátých a osmdesátých let, in J. Alan (ed.): Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); M. Machovec: Ediční poznámka a komentáře, in P. Zajíček: Zápisky z podzemí /1973–1980/ (2002); L. Kučerová: Jak se soudí sprosté slovo, Mladý svět 2003, č. 10; P. Blažíček: K textům písniček E. Bondyho, P. Zajíčka, S. Karáska a K. Soukupa, in Kritika a interpretace (2003); J. Riedel, in booklet CD Historie hysterie. Archiv dochovaných nahrávek 1973–75 (2004); J. Vlček: Náš čas přichází průběžně. Tvorba undergroundové skupiny DG 307 na své docenění možná teprve čeká, MFD 18. 2. 2005; Z. R. Nešpor, in Děkuji za bolest: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let (2006); T. Vtípil: Pod povrchem slova underground. Co dnes zbývá z undergroundového protestu?, Host 2010, č. 4; J. Peňás: Básník ticha Pavel Z., LidN 18. 4. 2011; M. Machovec: Roční doby Pavla Z. – fragmenty reality a strnulý i uplývající čas (+ medailon autora), in P. Zajíček: Chvění (2012); P. Ferenc: Svědectví spálenýho času in booklet CD Svědek spálenýho času (2013); Cena Revolver Revue pro Pavla Zajíčka, LidN 28. 5. 2014; E. Onuferová – V. Karlík – M. Vajchr (eds.): Pavel Z. – texty, anketa, fotografie in RR 2014, č. 95.
Recenze: DG 307. Texty z let 1973–1980: M. Veselovský, Moravské noviny, 1991, č. 11; P. Komers, Rock & pop 1991, č. 9; P. A. Bílek, NK 1991, č. 25 * Kniha měst: K. Valentová: Kniha měst ponurých, ČD 16. 7. 1993; P. A. Bílek, Labyrint revue 1993, č. 5; J. Štolba, LitN 1993, č. 29, též in J. Štolba: Nedopadající džbán (2006) * Čas je výkřik uprostřed noci: P. Hořejš, Rolling Stone 2000, č. 4; O. Bezr, Rock & pop 2000, č. 5; H. Lundiaková, Nový Prostor 2001, č. 46; E. Murrer – P. A. Bílek – M. Kovářík – J. Rulf, Iniciály 1993, č. 34 * Zvuky sirén a zvonů /Nénie/: R. Kopáč, NK 2001, č. 24; O. Mainx, Host 2002, č. 3 * Zápisky z podzemí /1973–1980/: O. Bezr, Rock & pop 2003, č. 1; J. Rauvolf, Instinkt 2003, č. 3; P. Hrtánek, Tvar 2003, č. 7; M. Vajchr, KPRR 2003, č. 26, též in M. Vajchr: Vyložené knihy (2007); J. Pašmik, Respekt 2003, č. 3; R. Kopáč, Právo 3. 7. 2003 * Jakoby... Svět v zrnku písku...: O. Bezr, Mladý svět 2004, č. 4; T. Kubíček, Host 2004, č. 5; S. Škoda, Babylon 2003/2004, č. 5 * Cesta vlakem z P. do B., Pollockovy fleky, Odposlouchaná slova: J. Peňás, Týden 2007, č. 36; R. Kopáč, MFD 8. 10. 2007 * Roztrhanej film (s CD): J. Formánek, Respekt 2008, č. 17; J. Šícha, LitN 2008, č. 19; T. Weiss, LidN 17. 5. 2008; P. Šrut, Právo 5. 6. 2008, příloha Salon, č. 571; P. Ferenc, A2 2008, č. 31 * Kniha psaná chaosem: T. Weiss, LidN 14. 10. 2009 * Všechno je úplně jinak...: J. Štolba, Respekt 2010, č. 48; P. Odehnal, Host 2011, č. 7 * Pohádka se špatným koncem: V. Kremlička, Tvar 2012, č. 14 * Kniha moří (s CD): J. Peňás, LidN 9. 3. 2012; H. Lundiaková, Právo 3. 5. 2012, příloha Salon, č. 769 * Chvění: P. Slabý, UNI 2013, č. 1; O. Bezr, MFD 3. 1. 2013; J. Feryna, Tvar 2014, č. 9.
Rozhovory: J. Peňás, Prostor 21. 8. 1992; S. M. Blumfeld (L. Drožď), Vokno 1993, č. 26; O. Štindl, LidN 20. 12. 1990, příloha Orientace, č. 8; Lábus (V. Drápal), Mašurkovské podzemné 1997, č. 20; I. Hartman, LidN 17. 1. 1997; H. Lundiaková, LidN 29. 12. 1999; V. Drápal (Lábus), Rock & pop 2000, č. 3; P. Placák, Babylon 2000/2001, č. 9; R. Kalenská, Respekt 2002, č. 20; O. Bezr, LidN 23. 1. 2003; S. Škoda, Reflex 2004, č. 20; J. Rauvolf, Instinkt 2004, č. 13; Jaroslav Formánek, LidN 26. 4. 2010; J. Fiedor, Živel 2010, č. 31; M. Gregor, Reflex 2011, č. 15; V. Trestrová, Právo 20. 9. 2012, příloha Salon, č. 787; M. Sauer, Respekt 2013, č. 2.
Vzpomínky: M. Hlavsa in Bez ohňů je underground (2001); O. Michl in Trable den co den. Vzpomínky na léta nejen v undergroundu (2012).

Autor hesla: Martin Machovec (1998, 2007)
Aktualizace hesla: 21. 8. 2014 (pet)
Aktualizace bibliografie: 21. 8. 2014 (pet)
 
zpět na hlavní stranu