Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří GRUŠA

* 10. 11. 1938, Pardubice 
† 28. 10. 2011, Bad Oeynhausen (Německo) 
 
Básník, prozaik, překladatel, esejista a diplomat
 Vyrůstal v rodině technického úředníka. Dětství prožil ve Dvoře Králové; v Pardubicích ukončil jedenáctiletou střední školu (maturita 1957). Věnoval se veslování (byl dorosteneckým přeborníkem). Od roku 1957 žil v Praze, kde na Filozofické fakultě UK studoval filozofii a historii (absolvoval 1962 diplomovou prací Filozofické názory v pracích Václava Černého, 19251948). Po dvouleté vojenské službě (1962–64) působil nejprve několik měsíců v redakci časopisu Tvář, jehož byl spoluzakladatelem, později se podílel na založení měsíčníku Sešity pro mladou literaturu, s nímž spolupracoval až do jeho zákazu v roce 1969. Od prosince 1966 byl redaktorem týdeníku Nové knihy a čtvrtletníku Výběr z nejzajímavějších knih. V lednu 1969 přešel do redakce Zítřka, v dubnu však byl tento týdeník zastaven. V letech 1969–1970 byl Gruša soudně stíhán za uveřejnění osmi kapitol z románu Mimner (pod pseud. Samuel Lewis v Sešitech pro literaturu a diskusi 1968–1969, s tit. První... Osmý list z Kalpadocie, zpočátku nazýváno souhrnným tit. Listy z Kalpadocie), vyšetřování však bylo zastaveno. V letech 1970–1971 pracoval jako propagační referent v Inženýrských službách Liberec a 1971–1972 v Institutu marketingových služeb v Praze, zároveň byl externím spolupracovníkem v Divadle Za branou (až do jeho uzavření). Po roce 1972 byl postupně zaměstnán jako administrativní úředník, podnikový psycholog, knihovník, stavební polír a referent v různých stavebních družstvech v Praze. Byl signatářem Charty 77; v roce 1978 strávil dva měsíce ve vyšetřovací vazbě pro údajné pobuřování. V roce 1980 si opět zvolil svobodné povolání. Roku 1981 odcestoval na literární stipendium Mac Dowell Colony do Spojených států, ale před návratem mu bylo odňato čs. občanství. V letech 1982–1990 žil v SRN (převážně poblíž Bonnu) jako spisovatel a překladatel z povolání, spolupracoval s literární agenturou Tomáše Kosty, roku 1989 obdržel stipendiální funkci městského písaře v Rendsburgu (Kiel). V roce 1990 znovu získal československé občanství, v říjnu 1990 se stal zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí, od ledna 1991 byl mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČSFR a od 1. ledna 1993 ČR v SRN. Poté zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR (1997), v letech 1998–2004 působil jako velvyslanec ČR v Rakousku, v letech 2005–2009 byl ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni. Roku 2004 byl zvolen prezidentem Mezinárodního PEN klubu a v této funkci setrval do roku 2009.
 Gruša debutoval jako básník v Literárních novinách (1960), básně, prózu a literární kritiky publikoval v časopisech, v nichž pracoval, a dále v Plameni, Kulturní tvorbě, Hostu do domu, Universu, Sešitech pro mladou literaturu, Nových knihách, Literárních listech, Listech, Magazínu Slovo (1970) aj. Jeho příspěvky se objevují v samizdatovém Obsahu, v exilových časopisech Listy (Řím), Svědectví (Paříž), Právo lidu (Wuppertal), dále ve Frankfurter Hefte aj.; od 1989 v Mostu, Tvaru, Svobodném zítřku, Tvorbě, Mladé frontě Dnes, Kulturním rozvoji, Lidových novinách, Literárních novinách, Lettre Internationale, Lidové demokracii, Fragmentu K (Bratislava), Ahoj na sobotu, Iniciálách, Necenzurovaných novinách, Česko-bavorských výhledech, Prostoru, Soudobých dějinách aj. – S Ludvíkem Vaculíkem založil samizdatovou edici Petlice, v níž vydal prózy Dámský gambit (1972), Mimner aneb Hra o smrďocha (1974, pod pseud. Samuel Lewis), Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975), Dr. Kokeš Mistr Panny (1980) a básnickou sbírku Modlitba k Janince (1975). Překlad Rilkeových Elegií z Duina vyšel v edici Kvart (1979). Gruša je spolutvůrcem Slovníku českých spisovatelů (smz. 1978; přeprac. v edici Petlice 1979; v exilu Toronto 1982, doma knižně 1991 s tit. Slovník zakázaných autorů), zachycujícího komunistickým režimem potlačovanou literaturu v období od února 1948 do konce 70. let. Dále redigoval sborník Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (1978, s dalšími), samizdatový výbor z básnické pozůstalosti Jiřího Pištory nazvaný Mezery v paměti (1980), básnickou sbírku Marie Valachové Nebe peklo ráj (1980), edičně připravil samizdatové vydání knihy Boženy Komárkové Původ a význam lidských práv (1979). Přispěl do ineditních sborníků O čem bych psal, kdybych měl kam (k šedesátinám Bohumila Hrabala, 1974), Československý fejeton/fejtón (1975/76–1978/79), Chvála bláznovství (k padesátinám Jana Trefulky), Jakémusi Alexandru K. (k padesátinám Alexandra Klimenta, 1979), K 75. narozeninám prof. dr. Václava Černého (1980), Nad procesem (1980), Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981). K padesátinám Jiřího Gruši sestavil Petr Kabeš sborník Světlá lhůta (1989). Roku 1964 odevzdal do nakladatelství Mladá fronta rukopis sbírky Právo útrpné, ještě téhož roku si ho však vyžádal zpátky; sbírka vyšla až roku 2003 v rámci souborného vydání autorova raného básnického díla. – Pro Čs. rozhlas Gruša napsal pohádky O rybě Líbě se zlatým penízkem (1963), Spletitá dobrodružství vojáka Blátošlapa a jeho stínu jménem Jsemsen (1963) a Ztracená pohádka (1966). Z němčiny překládal prózu i poezii (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Paul Celan). V roce 1997 inicioval vznik projektu Tschechische Bibliothek (Česká knihovna), prezentujícího významná díla české literatury v němčině (ve stuttgartském nakladatelství Die Deutsche Verlags-Anstalt vyšlo celkem 33 svazků). – Za své dílo získal řadu ocenění: Cenu Egona Hostovského (1978 za román Dotazník, 1984 za prózu Dr. Kokeš Mistr Panny), v roce 1996 prestižní německou Cenu Andrease Gryphia za básnické sbírky Der BabylonwaldWandersteine, v roce 2002 Cenu Jaroslava Seiferta a Cenu Magnesia Litera za poezii (Grušas Wacht am Rhein); byl také oceněn cenou Inter-Nationes (1998), Goethovou medailí (1999) a německým vyznamenáním Velký kříž za zásluhy s hvězdou řádu (2006) a je rytířem francouzské Čestné legie. – Vedle pseudonymu Samuel Lewis užíval též jména Georg Birne (překlady po dobu exilu). Grušovy překlady ze 70. let podepsali Eva Dlabačová, Jaroslav Konečný a Jaromír Povejšil.
 

Gruša začínal jako básník. Jeho prvotina (Torna) programově usilovala o zachycení krystalického, imaginativního „života v nás“, charakterizuje ji však i smysl pro dětské poetično. Později v Grušově poezii převážila reflexivní lyrická bilance generačního údělu, která posléze vyústila až v sarkastickou filozofii umění, v odmítání konvenčního myšlení a ve fundamentální příklon k existenciální problematice moderního člověka (Světlá lhůta). Sílilo rovněž intelektuální zaměření Grušovy poetiky, které se mimo jiné projevilo četnými aluzemi na antickou kulturu a mytologii, zároveň byl však přítomen krtický tón zaměřený proti společenské realitě soudobých Čech (Právo útrpné). Po knížce Cvičení mučení uveřejnil Gruša v samizdatu Modlitbu k Janince, deziluzivní básnickou skladbu o traumatické atmosféře 70. let.
Od druhé poloviny 60. let se těžištěm Grušovy tvorby stala próza. Orwellovská antiutopie Mimner aneb Hra o smrďocha je situována do smyšlené země Kalpadocie a prostřednictvím „zaumného erárního jazyka“ tlumočí absurditu a manipulovatelnost lidského údělu v čase totalitního násilí a odcizených společenských a psychických rituálů. V románu Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele autor konfrontuje novodobou historii střední Evropy se soukromými osudy jedinců a prolíná snové a magické vize s naturalistickými výjevy ze skutečnosti, symbolizujícími permanentní stav ohrožení křehkých citů a myšlenek lidského individua ze strany společenského a nadosobního zla. Fantasmagorické scenerie absurdní člověčí existence představují experimentální prózy Dámský gambit (dokončený 1972) a Dr. Kokeš Mistr Panny (dokončený 1980). Německy Gruša napsal novou variantu Mimnera a sbírky reflexivní lyriky Der BabylonwaldWandersteine (Les BabylonBludné kameny, česky vyšly v roce 1998 v překladu Tomáše Kafky), jimž dominuje strohý, prozaizovaný verš uzpůsobený ke zkoumání řeči v její nesamozřejmosti, která je příležitostně umocňována archaizací či užíváním neologismů. Česky psané verše z let 1973–1989, reflektující normalizační i emigrantskou zkušenost, vyšly posléze ve svazku Grušas Wacht am Rhein.
Hledačský a polemický charakter měla rovněž Grušova literárněkritická činnost, která od poloviny 60. let směřovala především k obnovení estetické škály moderní české literatury bez tendenčních politických redukcí. Významnou dobovou diskusi vyvolal mj. jeho kritický článek polemizující se schematismem v poezii (Verš pro kočku, Literární noviny 1964). – V 90. letech se Grušův tvůrčí zájem zaměřil především k esejistice. Své kulturně historické a politické úvahy, v nichž se často zabývá tématem české národní povahy, postavení Čechů ve středoevropském prostoru a jejich vztahu k sousedům (a jež jsou do značné míry ovlivněny i autorovou diplomatickou zkušeností), shrnul do svazků Česko – návod k použit튝astný bezdomovec. Osobností druhého československého prezidenta, který stál v čele státu v nejkritičtějších fázích jeho dějin, se kriticky zabývá v eseji Beneš jako Rakušan. – Gruša je také autorem knížek pro děti; vedle několika rozhlasových pohádek a knihy Kudláskovy příběhy také slabikáře s čítankou Máma, táta, já a Eda, určeného dětem českých exulantů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Torna (BB 1962); Světlá lhůta (BB 1964); Cvičení mučení (BB 1969); Kudláskovy příhody (PP pro děti, 1969); Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (P, Toronto 1978; 1990, 2004, ed. J. Papcunová a J. Trávníček); Dámský gambit. Il Ritorno d’Ulisse in Patria (P, Toronto 1979; 2010); Dr. Kokeš Mistr Panny (P, Toronto 1984; s tit. Mistr Panny aneb Ackermann aus Behaim, 1992; něm. upr. s tit. Janinka, 1984); Máma, táta, já a Eda (slabikář a čítanka pro děti, Vídeň 1988; 1990); Mimner aneb Hra o smrďocha (P 1991, něm. přeprac. s tit. Mimner oder Das Tier der Trauer, Kolín nad Rýnem 1986); Modlitba k Janince (BB 1994); Les Babylon, Bludné kameny (BB 1998, přel. T. Kafka; něm. Der Babylonwald, Stuttgart 1991; Wandersteine, Stuttgart 1994); Grušas Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto (BB 1973–1989, 2001); Právo útrpné (BB 2003; vedle tit. sbírky vydané z rkp. obs. sbírky Torna, Světlá lhůta, Cvičení mučení a Modlitba k Janince); scénicky: Mozart a tři Češi (div. výstup v rámci komponovaného hudebního večera s názvem Mozart a jeho současníci, uvedeno ve Stavovském divadle 23. 9. 2006).
Ostatní práce: Franz Kafka aus Prag (E, něm., Frankfurt a. M. 1983, angl. s tit. Franz Kafka of Prague, Londýn 1983); Cenzura a literární život mimo masmédia (brožura, 1992); Prag. Einst die Stadt der Tschechen, Deutschen und Juden (něm., soubor textů a fotografií, München 1993, + E. Kriseová + P. Pithart); Česko – návod k použití (EE, FF 2001; podle něm. originálu Gebrauchsanweisung für Tschechien, München 1999, přel. autor a M. Jeřábek, 2. rozšíř. vyd. 2009); Das Gesicht – der Schriftsteller – der Fall. Vorlesungen über die Prätention der Dichter, die Kompetenz und das Präsens als die Zeitform der Lyrik (Dresden 2000); Šťastný bezdomovec (EE 2003; něm. s tit. Glücklich heimatlos, Stuttgart 2002); Als ich ein Feuilleton versprach (EE, rozhovory z let 1964–2004; něm., Wien 2004, ed. M. Stavarič); Realismus als Sittlichkeit (projevy a stati, něm., Drážďany 2005); Die Macht der Mächtigen oder Die Macht der Machtlosen? (dialog s V. Havlem, Klagenfurt 2006); Beneš jako Rakušan (E 2011, přel. autor a M. Jeřábek).
Rozhovor: Umění stárnout (rozhovor vedl D. Dobiáš, 2004).
Účast v kolektivních pracích: Slovník českých spisovatelů 1948–1979 (Toronto 1982; s tit. Slovník zakázaných autorů 1948–1980, 1991, s J. Brabcem, J. Lopatkou, P. Kabešem a I. Hájkem).
Překlady
: E. Fried: Varovná znamení (1969; s V. Janovicem); Sofokles: Antigona (in Sofokles: Oidipus, Antigona, 1971, s K. Krausem); J. N. Nestroy: Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých žen (1975, s K. Krausem, oba pod jménem Jaromíra Povejšila); P. Corneille: Magická komedie (1976, s K. Krausem, oba jako Jaroslav Konečný); P. Hacks: Jarmark ve Voloprtech (1977, s J. Balvínem, oba pod jménem Evy Dlabačové); P. Kohout: Ende der grossen Ferien (něm., Mnichov 1990); R. M. Rilke: Elegie z Duina (1999) + Elegie a sonety (+ V. Renč, 2002) + Elegie z Duina/Duinese Elegien (bibliofilie, dvojjazyčné vydání, s dalšími autory; 2002); F. Schiller: Valdštejnova smrt (1999); P. Kabeš: Das Brocken-Gespenst (do němčiny, Frankfurt a. M. 1993); scénicky: E. Schikaneder: Kouzelná flétna (operní libreto, s K. Krausem, prem. Brno 1977, České Budějovice 1981, J. G. neuveden).
Příspěvky ve sbornících: Mladé víno: Almanach nových jmen v české poezii (1961); Slyšet se navzájem (1966); Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Sólo pro psací stroj (Kolín n. R. 1984); Mír, mírové hnutí, křesťanská etika (Mnichov 1984); A besieged culture. Czechoslovakia ten years after Helsinki (Stockholm 1985); Generace 35–45 (Mnichov 1986); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); F. Tomáš: Kde je člověk (1992); Charta 77 očima současníků (1997); Ve službách společné věci (2001); 250 Jahre Fremdsprachenausbildung im österreichischen Militär am Beispiel des Tschechischen (Vídeň 2003).
Uspořádal a vydal: Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980, s M. Uhdem, L. Vaculíkem a J. Lopatkou, který nebyl uveden); Verfemte Dichter (něm., antologie české lyriky, Kolín nad Rýnem 1983); J. Pištora: Mezery v paměti (Londýn 1984; 1993); Prager Frühling – Prager Herbst (něm., Köln a. R. 1988); Mit vereinten Kräften? (něm., sborník ze sympozia, ed. + W. Lederhaas, Wien 2006).

LITERATURA

Knižně: A. Kliems: Im Stummland – Zum Exilwerk von Libuše Moníková, Jiří Gruša und Ota Filip (Frankfurt n. M. 2002); U. M. Hanus: Deutsch-tschechische Migrationsliteratur – Jiří Gruša und Libuše Moníková (Mnichov 2008); Antworten (sb. k 70. narozeninám, ed. W. Greisenegger a W. Lederhaas, Klagenfurt 2008).
Studie a články: E. Goldstücker: Případ J. G., Listy (Řím) 1978, č. 5; Z. D.: Pobuřování a znalci..., Listy (Řím) 1981, č. 3/4; O. Špilarová: Fabulátor z Čech, Obrys (Mnichov) 1989, č. 3; L. Vaculík: doslov, in Mimner aneb Hra o smrďocha (1991); V. Novotný: J. G. (medailon), Čtenář 1992, č. 7; V. Černý in Eseje o české a slovenské próze (1994); J. Trávníček: Vypravěč – vyprávění – text (interpretace G. prózy Dotazník). In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada literárněvědná (V), 1998, č. 1; D. Dobiáš: Zlo v Dotazníku. Svět literatury 2000, č. 19; V. Karfík: doslov in Právo útrpné (2003); J. Trávníček: komentář, in Dotazník aneb Modlitba za jedno město (2004); Portrét Jiřího Gruši (soubor medailonů), Proglas 2008, č. 5; D. Dobiáš: Diskuse o „Verši pro kočku“, in Ročenka Československého dokumentačního střediska 2004–2007 (2008, s. 53–273); D. Dobiáš: Gruša překládá Grušu, Tvar 2011, č. 20.
Recenze: Světlá lhůta: R. Matys: Práce 10. 7. 1964; M. Červenka, HD 1964, č. 7; D. Karpatský, Plamen 1964, č. 8; B. Doležal, Tvář 1965, č. 2 * Cvičení mučení: J. Brukner, Listy KPP, srpen 1968; J. Kratochvil, HD 1970, č. 1 * Kudláskovy příběhy: O. Chaloupka, ZM 1970, č. 1 * Dotazník: J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1979, č. 58; M. Součková, Proměny (New York) 1979, č. 2; M. Petříček, Tvar 1991, č. 4; Z. Fišer, ROK 1991, č. 3 * Máma, táta, já a Eda: J. Loewy, Národní politika (Mnichov) 1989, č. 1; J. Červenková, Listy (Řím) 1989, č. 4; J. Ptáčková, Tvar 1990, č. 19; L. Kasal, Tvar 1990, č. 19 * Mimner aneb Hra o smrďocha: V. Novotný, MFD 19. 11. 1991; P. Šrut, LidN 19. 3. 1992; M. Langerová, LitN 1992, č. 8 * Mistr Panny: P. Šrut, LidN 3. 9. 1992; M. Kovářík, Tvar 1992, č. 32 * Modlitba k Janince: R. Matys, LidN 25. 6. 1994, příloha Národní 9, č. 26; M. Exner, Tvar 1994, č. 21 * Bludné kameny: T. Kafka, LitN 1994, č. 45 * Grušas Wachts am Rhein: J. Janatka, LidN 6. 3. 2001; M. Langerová, LitN 2001, č. 11; J. Trávníček, Tvar 2001, č. 10 * Česko – návod k použití: J. Zrzavý, Host 2001, č. 10; Z. Mitáček, Kontexty 2010, č. 4 * Právo útrpné (soubor básnických sbírek): M. Langerová, LitN 2004, č. 8 * Šťastný bezdomovec: (aho) (A. Horáčková), MFD 7. 4. 2004 * Umění stárnout: J. Peňás, Týden 2004, č. 26 * Dámský gambit: P. Janoušek, Tvar 2011, č. 5; E. Klíčová, Host 2011, č. 8 * Beneš jako Rakušan: J. Peňás, LidN 7. 5. 2011; B. Hruška, LitN 2011, č. 22 (k tomu polemika M. Jeřábek, tamtéž č. 27); F. Vrábel, Listy 2011, č. 4.
Rozhovory: J. Lederer in České rozhovory 1975–1976 (Kolín nad Rýnem 1979; 1991); J. Škvorecký, Západ (Ottawa) 1981, č. 6; K. Hvížďala, Rozmluvy (Londýn) 1985, č. 5; M. Fikar, Svobodný zítřek 1990, č. 7; P. Prouza, Tvorba 1990, č. 12; B. Utitz, LidN 22. 1. 1991; J. Peňás, Prostor 1992, č. 87; T. Kafka, LitN 1996, č. 27; K. Hvížďala in Dialogy (1997); K. Hvížďala in Rozhovory na přelomu tisíciletí (2002); T. Marjanovič, Respekt 2002, č. 48; K. Hvížďala, Respekt 2004, č. 19; L. Bělunková, K. Hvížďala, A2 2006, č. 4; K. Hvížďala, Respekt 2007, č. 18; Z. Pavelka, Právo 27. 3. 2008, příl. Salon; O. Horák, LidN 14. 2. 2009; K. Hvížďala, Host 2010, č. 3; P. Honzejk, HN 27. 5. 2011, příl. Víkend č. 21.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1994); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 3. 11. 2011 (ap, kp)
 
zpět na hlavní stranu