Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Ivan  DIVIŠ

* 18. 9. 1924, Praha 
† 7. 4. 1999, Praha 
 
Básník
 Pocházel z rodiny bankovního úředníka. Studoval reálné gymnázium v Praze, 1941 byl v septimě zatčen gestapem a vězněn v Pečkárně a na Pankráci. Od roku 1942 zaměstnán v knihkupectví, koncem války redaktorem nakladatelství Václav Petr v Praze. Při zaměstnání složil maturitu (1945) a studoval filozofii a estetiku na FF UK (1945–1949). V roce 1949 byl krátce vedoucím knihkupectví v Liberci, 1949–1953 nejprve propagačním redaktorem nakladatelství Svoboda, později korektorem Rudého práva v Praze. V letech 1953–1960 byl soustružníkem v Liberci a pak v Praze-Kbelích. V letech 1961–1968 byl zaměstnán jako redaktor nakladatelství Mladá fronta. V roce 1964 přijal křest a konvertoval ke katolictví. V roce 1969 byl redaktorem časopisu Sešity pro literaturu a diskusi a téhož roku odešel do emigrace v SRN, kde pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Žil v Mnichově, v roce 1997 se přestěhoval zpět do Prahy.
 

Přispíval do Ohnice, Kytice, Kritického měsíčníku, Literárních novin, Listů, Kulturní tvorby, Hosta do domu, Plamene, Sešitů pro mladou literaturu, Orientace aj., v exilu zvláště do Svědectví (Paříž). Po 1989 publikoval v periodikách: Nové knihy, Svobodný zítřek, Svobodné slovo, Fragment K (Bratislava), Proglas, Akord aj. – Sbírky Noé vypouští krkavce, KřížatkyPřece jen vyšly 1981 v samizdatové Krameriově expedici s titulem Tři sbírky. V samizdatu vyšel také výbor z Divišovy deníkové prózy Teorie spolehlivosti (1980). Divišovy texty byly zařezny do samizdatových sborníků Panu Bohuslavu Reynkovi (1967, ed. Vlastimil Vokolek) a Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi). – Za knihu Teorie spolehlivosti mu byla v roce 1995 udělena Státní cena za literaturu. – Ivanu Divišovi je věnován televizní dokument Moje oči musely vidět (sc. a r. Zdeněk Potužil, 1998).

 První velké Divišovo básnické vzepětí spadá do 60. let, kdy je jeho poezie ovládána snahou nalézt pod drsným povrchem všedního života, často situovaného na velkoměstskou periferii, velikost každodenních lidských gest a činů. Konstantami tu jsou především rodina a domov, v jejichž láskyplné sounáležitosti spatřuje Diviš odlesk věčnosti, avšak přesto je – věren svému romantickému básnickému rodokmenu – neustále problematizuje (Morality, Chrlení krve). Chce být „naplno připuštěn v ústrojnost věcí“, aby mohl proniknout do tajuplného přediva významů a vztahů, v němž se vyjevuje podstata skutečnosti. Aby tuto podstatu dobyl, považuje básník za svou povinnost „být posedlý“, jinak se nelze dobrat pravdy o životě a světě. Čím obsažnější je jeho výpověď o skutečnosti, tím silněji zní v Divišově poezii tóny zoufalství a absurdity. K jejímu překonání nalézá Diviš cestu v přiznání se ke Kristu (Sursum) jako k jediné záštitě všech jistot a hodnot. Svůj bytostný obrat nepojmenovává přímo, spíše jím nově vymezuje vztah ke skutečnosti; veškeré utrpení z absurdity světa i smrt získávají funkci hodnototvornou, jíž se prověřují lidské kvality (Thanathea).
Divišův básnický vývoj byl přerušen odchodem do emigrace; vnímal ji jako „trest smrti“, jímž mu byl odňat domov i jazyk. Pocit vykořeněnosti mu zpočátku ztěžoval tvorbu (sbírku Noé vypouští krkavce a část sbírky Obest tvoří básně vzniklé ještě v Čechách). V roce 1972 vznikl cyklus milostných básní, které Diviš posílal v dopisech své budoucí ženě Lídě Greplové do Paříže a ze kterých později sestavil drobný výbor Přece jen... Tíživou situaci básníka v exilu tematizuje ve sbírce Průvan, jejíž náklad byl ale z větší části zničen při přepravě lodí z Indie. V druhé polovině sedmdesátých let došel Diviš k poznání, že emigrace je „paradigmatický kříž“, na němž se vykupují viny tragicky rozděleného světa a napsal lyrickoepickou skladbu Beránek na sněhu, apokalyptickou vizi soudobého světa. Prožitek emigrace i vztah k domovu a češství Diviše promítl do sbírky Odchod z Čech, jež je sarkasticky nenávistným odsudkem normalizace i vyznáním básníkova sepětí s domovem. Další sbírky (Žalmy, Obrať koně) mají bilanční charakter, jsou výrazem Divišovy životní i umělecké zralosti: shrnuje v nich své celoživotní bloudění mezi láskou a nenávistí, přihlašuje se k holanovské linii české poezie.
V Divišově tvorbě z 90. let (Moje oči musely vidět, Tresty) sílí apelativní agresivita básníkových odsudků skutečnosti přeplněné zlem a absurditou. Mezi odsudkem světa, v němž „nelze dosáhnout štěstí“, a básníkovou křesťanskou vírou vzniká tragické napětí, jímž se vyjevuje střet víry s nevírou, stále přítomný prožitkový horizont této básníkovy tvorby. Obdobný charakter má i jeho epická skladba Jedna loď (Laura Blair), která je básnickým podobenstvím o katastrofickém stavu soudobého světa i člověka. Divišovo zhnusení dějinami, které vnímá jako nekončící hromadění zla a prohlubování mravního úpadku, se stupňuje v jeho básnické tvorbě z druhé poloviny devadesátých let (Češi pod Huascaránem). Nihilistické ladění vede Diviše ve Verších starého muže až k rouhačskému zpochybňování religiózního východiska, které se mu jeví už pouze jako absurdní a přehlušené tragikou moderních dějin. Z Divišovy literární pozůstalosti byl vydán soubor Poslední básně a sbírka veršů pro děti Říkadla a kecadla.
V deníkových záznamech a úvahách (Teorie spolehlivosti, Slovem do prostoru) si Diviš všímá nejen literární problematiky, ale především hodnotí s nesmiřitelnou kritičností společensko-politickou realitu 20. století. Divišova poetika se vyznačuje silnou expresivitou, je založena na extenzitě výrazu, na metaforické neobvyklosti, jíž se aktualizují i banality. Konkrétnost výrazu naopak prozrazuje Divišovo tíhnutí k epičnosti. Základním významotvorným postupem je přitom vzájemné střetávání řady stylových rovin, které jsou přeplněny filozofickými narážkami, neologismy, antinomiemi a paradoxy. Tematická posloupnost básně i rytmická stavba jsou neustále porušovány; vše je „chrleno“ v parataktickém, enumerativním sledu – tak, jak básníkova fantazie trhá pouta logiky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Balada z regálu (1946, s K. Bednářem a V. Bláhou); První hudba bratřím (BB 1947); Uzlové písmo (BB 1960, dopln. vyd. 1969); Rozpleť si vlasy (BB 1961); Deník molekuly (BB 1962); Eliášův oheň (BB 1962); Morality (BB 1963); Chrlení krve (BB 1964); Umbriana (BB 1965); V jazyku Dolor (BB 1966); Povíme si to! (BB 1967); Sursum (BB 1967; 2. úplné vyd. Mnichov 1986; 1991); Thanathea (B 1968); Teorie spolehlivosti (výbor z deníku, Mnichov 1972); Noé vypouští krkavce (BB, Toronto 1975; opraveno 1995); Přece jen (BB, Mnichov 1977, 2006 ve svazku Obelst, Přece jen, Průvan); Křížatky (BB, Mnichov 1978; 2002); Průvan (BB, Pondicherry 1978, 2006 ve svazku Obelst, Přece jen, Průvan); Beránek na sněhu (B, Mnichov 1980; 1994); Odchod z Čech (BB, Mnichov 1981; 1990); Žalmy (BB, Londýn 1986; přeprac. úplné vyd. 1991); Obrať koně (BB, Tessin 1987; 1992); Papouščí město (záznamy snů, Purley 1988; s tit. Noc, nebudeš se báti, 1991); Moje oči musely vidět (B 1991); Slovem do prostoru (rozhlasové úvahy ve Svobodné Evropě z let 1989–1993, Bratislava 1993); Tresty (BB 1994); Jedna loď (Laura Blair) (B 1994); Teorie spolehlivosti (deník, 1994, ed. I. Wernisch; rozšíř. vyd. 2002, ed. J. Horák); Kateřina Rynglová (BB 1996); Češi pod Huascaránem (BB 1998); Verše starého muže (BB 1998, ed. J. Šulc); Poslední básně (BB 2003, ed. J. Šulc); Říkadla a kecadla (BB pro děti, 2004).
Výbory
: Průhledná hlava (BB 1965); Obelst (BB, Curych 1981); Konec štěstí (BB, Toronto 1990); Buď šťasten! (BB 1999, ed. J. Šulc).
Souborná vydání: Tři knihy (BB 1994, obsahuje: Beránek na sněhu, Odchod z Čech a Thanathea); Obelst, Přece jen, Průvan (BB 2006, ed. J. Šulc).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Hommage a Mikuláš Medek 1926-1974 (Paříž 1976); Almanach české zahraniční poezie 1979 (Mnichov 1979); Nejen popel (Řím-Mnichov 1980); Živé pochodně (Curych 1980); Pražské blues aneb Sláva je Volný (Mnichov 1988); Benefice (Toronto 1990); Poslední setkání (1991).

LITERATURA

Studie a články: J. Jedlička: Poezie Ivana Diviše jako osobní riziko, Svědectví (Paříž) 13, 1975/1976, s. 309; nak (N. Klevisová): Tak se vybarvovala má duše, Tvorba 1990, č. 22; J. Med: „Pokleknouti trvám! Žádné rozumět!“. Básnický apel Ivana Diviše, Proglas 1991, č. 7; J. Jedlička: doslov, in Sursum (1991); J. Vohryzek: doslov, in Žalmy (1991); V. Vokolek in Obrana básníka (1992); M. Hybler: Divišovo proroctví (rozbor Teorie spolehlivosti), KPRR 1995, č. 3; J. Cieslar: Možnosti hněvu: Nad strefami Ivana Diviše v jeho deníkové Teorii spolehlivosti, KS 1995, č. 3, též in: Hlas deníku (2002); R. Svoboda: Gnostikovo „hádání duše s tělem“, LitN 1996, č. 48, též in sb.: Česká a slovenská literatura dnes (1997); T. Kubíček: Obrana paměti: Čas a skutečnost v české literatuře 70. let, jejich povaha a důsledky aneb Co způsobuje narativ, ČL 2004, č. 3; J. Vokoun: Básníkovy zápasy s Bohem, Listy 2004, č. 6.
Recenze: Morality: V. Mikeš, Plamen 1964, č. 6 * Teorie spolehlivosti (časopisecká ukázka): J. Jedlička, Sešity pro mladou literaturu 1967, č. 9 * Sursum: J. Jedlička + V. Vokolek + M. Topinka, Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 17 * Thanathea: D. Moldanová, Sešity pro literaturu a diskusi 1969, č. 31 * Odchod z Čech: J. Jedlička, Obrys (Mnichov) 1981, č. 4; J. G. (J. Gruša), Svědectví (Paříž) 19, 1984/1985, s. 227 * Žalmy: P. Král, Svědectví (Paříž) 20, 1986/1987, s. 641 * Obrať koně a Papouščí město: J. Rubeš, Svědectví (Paříž) 1989, s. 943 * Moje oči musely vidět: P. A. Bílek, MFD 31. 10. 1991; J. Rulf, LidN 6. 11. 1991; J. Med, LitN 1991, č. 49; V. Novotný, NK 1991, č. 45; M. Zelinský, Tvar 1992, č. 1 * Obrať koně: M. Kovařík, Tvar 1992, č. 25; M. Langerová, LitN 1992, č. 34; M. Trávníček, LD 7. 1. 1993 * Slovem do prostoru: M. Vacík, NK 1994, č. 11; J. Rulf, LidN 24. 3. 1994, příl. Národní 9; J. Chuchma, Respekt 1994, č. 13; Z. Mitáček, Proglas 1994, č. 9; I. Mojík, Romboid (Bratislava) 1994, č. 8 * Tresty: R. Matys, NK 1994, č. 21; M. Kovářík, Tvar 1994, č. 18 * Jedna loď: J. Peňás, MFD 24. 6: 1994; R. Matys, NK 1994, č. 28; M. Kovářík, Český deník, 9. 9. 1994, příl. Report; P. Šimon, Tvar 1994, č. 16 * Teorie spolehlivosti: V. Novotný, Práce 27. 10. 1994; J. Peňás, MFD 10. 11. 1994; P. Mandys, Český deník 14. 11. 1994; R. Matys, LidN 31. 12. 1994, příl. Národní 9; P. Šrut, LidN 31. 12. 1994, příl. Národní 9; J. Brabec, NK 1994, č. 39; J. Lukeš, Týden 1994, č. 4; J. Rulf, Reflex 1994, č. 46; V. Karfík, LitN 1995, č. 3; I. Šlajchrt, Respekt 1995, č. 4; I. Kotrlá, Akord 20, 1994/1995, č. 6; P. Motýl, Modrý květ 1995, č. 6; P. Fidelius, KS 1995, č. 3, též in: Kritické eseje (2000) + k tomu polemika: R. Krumphanzl, KPRR 1996, č. 5; J. Slomek, LidN 9. 5. 2002; J. Med, Katolický týdeník 2002, č. 42; M. Tomášek, Host 2003, č. 3 * Češi pod Huascaránem: J. Suk, NK 1999, č. 39 * Verše starého muže: M. Kovářík, Tvar 1998, č. 8; R. Matys, NK 1998, č. 15; M. Děžinský, Weles 1998, č. 1; V. Šlajchrt, LitN 1999, č. 10; P. Motýl, Sojky v hlavě 1999, č. 10 * Poslední básně: R. Kopáč, Právo 24. 9. 2003; J. Holub, Reflex 2003, č. 34; M. Pátková, Tvar 2004, č. 4 * Říkadla a kecadla: R. Kopáč, MFD 16. 2. 2005; Š. Švec, Tvar 2005, č. 9; J. Rambousek, Ladění 2005, č. 3.
Rozhovor: K. Hvížďala, in České rozhovory ve světě (Kolín n. R., 1979; 1992).
Nekrology: J. Chuchma – L. Verecký, MFD 9. 4. 1999; P. Kovařík, Týden 1999, č. 16; V. Šlajchrt, Respekt 1999, č. 17; J. Staněk, Tvar 1999, č. 9; J. Kuběna, Tvar 1999, č. 10; J. Štroblová, Dokořán 1999, č. 10; Za Ivanem Divišem (soubor textů), Host 1999, č. 6.
Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 9. 4. 2007 (kb, kp)
 
zpět na hlavní stranu