Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Svatopluk KARÁSEK

* 18. 10. 1942, Praha 
 
Kazatel a písničkář
 Karásek navštěvoval Střední zahradnickou školu v Děčíně (od roku 1956, 1958 vyloučen, 1959 znovu přijat a 1960 znovu vyloučen), posléze přestoupil na Střední zemědělskou technickou školu v Mělníce (obor zahradnicko-vinařský, maturita 1961). Roku 1960 s Vratislavem Brabencem založil v Mělníku divadlo malých forem. Po neúspěšném pokusu o přijetí na bohosloveckou fakultu rok pracoval v dolech na Kladně (1963), poté byl přijat a v letech 1964–1968 studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze (po dobu vojenské služby 1966–1967 studium přerušil). Od roku 1968 působil jako farář ve Hvozdnici u Prahy, po intervenci státních orgánů byl v roce 1970 přeložen do Nového Města pod Smrkem, následně však v roce 1971 ztratil státní souhlas k výkonu duchovní služby a v letech 1972–1976 pracoval jako kastelán na hradě Houska. V březnu 1976 byl zatčen a v procesu s undergroundovou skupinou Plastic People of the Universe odsouzen k osmi měsícům odnětí svobody (rozsudek byl v roce 2003 zrušen Nejvyšším soudem ČR). Od roku 1977 bydlel v Praze, podepsal Chartu 77 a živil se převážně jako umývač oken. V roce 1980 spolu s rodinou odešel na nátlak policejních orgánů z republiky, po krátkém pobytu v Rakousku se usídlil ve Švýcarsku, kde od roku 1981 působil jako farář (nejprve v Bonstettenu u Curychu, v letech 1985–1997 pak v Curychu na předměstí Höngg). Po listopadu 1989 se na čas vrátil do Čech a působil jako evangelický kazatel (v Betlémské kapli, v Novém Městě pod Smrkem), jako studentský duchovní (ČVUT) a jako písničkář a hudebník (turné po věznicích se skupinou Oboroh). V letech 1991–1992 kombinoval své povinnosti ve Švýcarsku s aktivitami v Čechách, kam pravidelně dojížděl; v roce 1993 se však musel naplno vrátit k zaměstnání v Curychu. V roce 1997 se natrvalo odstěhoval do Čech a stal se duchovním v pražském evangelickém kostele u Salvátora (do roku 2002; poté znovu v letech 2007–2011). V roce 2001 byl zvolen členem Rady České televize, na podzim téhož roku na svou funkci rezignoval. Aktivně se angažoval v politice: v letech 2002–2006 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (zvolen jako nezávislý na kandidátce Unie svobody–Demokratické unie, v roce 2004 se stal jejím členem, v roce 2008 vystoupil). V letech 2004–2006 vykonával funkci zmocněnce vlády ČR pro lidská práva. Dvakrát neúspěšně kandidoval do Senátu ČR (2006 za US–DEU, 2008 jako nezávislý za Stranu zelených), v letech 2014–2018 byl zastupitelem městské části Praha 1 za Liberálně ekologickou stranu. – Bratr Oldřich Karásek (1939–2006) byl fotograf (mj. autor publikací Praha v proměnách světla USA českýma očima).
 

První texty uveřejnil v roce 1968 v Kostnických jiskrách (pod šifrou SK). V osmdesátých letech publikoval básně a články německy ve švýcarském tisku; v německých překladech posléze vyšel také knižní rozhovor Víno tvé výborné (Der durchnässte Pfarrer: ein fröhlich-erster Lebenslauf Prag–Zurich retour; Zollikon 2000) a soubor kázání Boží trouba (Verlachtdiese Hoffnungslosigkeit! Zürich 2007; obé přel. Rudolf Bohren). – Jako písničkář začal vystupovat na počátku sedmdesátých let, zpočátku též se skupinou Berani. Vystoupil na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích u Benešova (1974), poté i na Druhém festivalu československé druhé kultury v Bojanovicích (1976) a Třetím hudebním festivalu československé druhé kultury na Hrádečku u Trutnova (1977). V samizdatu vyšla jeho básnická sbírka Staré věci. Radostná poesie z let 1963-1965 (1972; se změnami oproti autorovu původnímu uspořádání z roku 1967), soubor písňových textů a kázání Boží mlýn (b. d., po 1978) a svazek Poezie (1989). Jeho písňové texty kolovaly v nedatovaném samizdatovém souboru Texty písní a byly publikovány v samizdatových sbornících Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (Praha 1975, ed. Ivan M. Jirous), Pohledy 1 (Praha, Edice Petlice, 1976, ed. Václav Havel; 2. vyd. Praha, Edice Expedice, 1980), Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem (Praha 1976; 2. vyd. Praha 1980), Nějakej vodnatelnej papírovej člověk. Jiřímu Němcovi k jeho pětačtyřicátým narozeninám a Martinu Jirousovi k jeho návratu z Mírova (Praha 1977, ed. Pavel Zajíček), Hodina naděje (Praha, Edice Petlice 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík; 2. vyd. Edice Expedice 1980; tiskem Toronto 1980 a německy ve dvou vydáních Stunde namens Hoffnung, Fischer Taschenbuch Verlag 1978 a Luzern, Reich Verlag 1978), Sborníky undergroundu 1975 (Praha, Edice Expedice 1981), CS. Underground. Volume 1, Part B (Praha, Mozková mrtvice 1984, ed. Horna Pigment = Ivan Lamper), Nebezpečné písničky. 1. část (Praha 1984, ed. Roman Laube), Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986, ed. Egon Bondy), Nálezy (Praha 1988, ed. Michaela Freiová a Květoslava Neradová), Přátelům (1989, ed. Pavla Piňosová). Jeho texty byly otištěny v exilových publikacích Zabíjačka (Champigny 1983, ed. Jan Pelc), Výběr na léto 87 (Vídeň 1987, ed. František Vaněček) a Info o OF č. 0, 1 (Curych, 1990).– K jeho padesátým narozeninám vyšel sborník Modrá kniha Jiřího Němce a Svatopluka Karáska (ed. Daneila Benešová, 1992). – Šifra SK (Kostnické jiskry).

 Karásek vstoupil do povědomí posluchačů alternativní hudební scény jako undergroundový písničkář a hudebník. Jeho texty, psané vesměs na hudbu amerických spirituálů a gospelů, expresivní formou postihovaly paralely mezi biblickým poselstvím a situací i mentalitou dnešního člověka, usilovaly o apelativní zpřítomnění evangelické zvěsti a bezprostřední oslovení často provokativním, brutálně názorným pojmenováním. Většinu písňových textů shrnul Karásek do svazku Protestor znamená vyznávám, která obsahuje i revidovanou podobu ineditní sbírky Staré věci; souborně pak vyšly ve svazku Vrata dokořán. Karáskova civilnější lyrika vyjadřuje s melancholickou ironií stesk nad odcizeným světem, odmítajícím víru a naději i vůli k znovuobjevení a prožití ústředních a nezcizitelných příležitostí, hodnot a archetypů lidského života. – Přímočarým jazykovým vyjádřením stejně jako otevřeným přístupem k posluchačům jsou autorovým písním blízká i jeho kázání, z nichž některá byla publikována knižně ve svazcích Boží trouba, Tři kázání o Jonášovi a Kázání pro neznabohy.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: No to je hukot (ed. J. Gruber a P. Pokorný, 1992; obs. texty písní, kázání a úvahy); Protestor znamená vyznávám (BB, písňové texty, 1993); Víno tvé výborné (rozhovor s Š. Hájkem a M. Plzákem, 1998); V nebi je trůn (ed. J. Riedl, písňové texty, 1999); Boží trouba (ed. Š. Grauová, soubor kázání, 2000); Tři kázání o Jonášovi (kázání, 2007); Kázání pro neznabohy (kázání, 2009).
Souborná vydání: Vrata dokořán (ed. J. Riedl, básně a písňové texty, 2010).

LITERATURA

Studie a články: J. Lopatka: Mimořádný zájem o poezii... , Pohledy 1 (smz. 1976), též in Předpoklady tvorby (1991); H. Klímová: S. K., Čs. fejeton 1976/77 (smz. 1977); J. Šulc: O autorovi in Boží trouba (2000; též in Vrata dokořán, 2010); N. Kvítková: K jazykové stránce kázání Sváti Karáska, Naše řeč 2004, č. 3; P. Klusák: Z éry tajných hesel, Týden 2004, č. 47; M.Šanda – O. Bezr in ...a to je blues (2010); P. Žaloudek in Síla lásky (2010); M. C. Putna: Underground jakožto duchovní postoj, Souvislosti 2017, č. 2.
Recenze: Protestor znamená vyznávám: (no) (= V. Novotný), NK 1994, č. 3; J. Zizler, LitN 1994, č. 27; P. Panoch, Iniciály 1994, č. 38 * Víno tvé výborné: J. Chuchma, MFD 23. 12. 1998; M. Müller, Slovo 19. 12. 1998; J. M. Lochman, Protestant 1999, č. 1; J. Pazderka, Katolický týdeník 1999, č. 16; G. Lemke, Prager Zeitung 2001, č. 51/52, příl. Literatur (recenze něm. vydání) * Boží trouba: V. Šlajchrt, Respekt 2000, č. 51; M. Trávníček, Tvar 2001, č. 5; J. Černý, Host 2001, č. 3; A. Palán, Host 2008, č. 2; V. Strebel, Bohemia 2009, č. 2 (rec. německého vydání) * Kázání pro neznabohy: J. Peňás, LidN 23. 12. 2009 * Vrata dokořán: M. Balabán, Křesťanská revue 2012, č. 4 (srpen).
Rozhovor
: J. Hoblík, LD 13. 1. 1990; -ber-, A Report 25. 8. 1990; -pf- (= P. Frait), Sklepník 1991, č. 3; V. Kučerová, MFD 1. 10. 1992; P. Novotný, LidN 21. 11. 1998; J. Greš, Anno Domini 1998, č. 4; J. Chytilová, Xantypa 1999, červen; V. Vlasák, MFD 15. 12. 1999; M. Platzová, Xantypa 2000, červenec/srpen (letní příloha); K. Klausová, Týden 2000, č. 52/53; J. Leschtina, HN 1. 3. 2002, příl. Víkend; J. Stern, Právo 29. 6. 2002, příl. Salon, č. 275; M. Titzlová, MS 2002, č. 28; O. Bezr, Instinkt 2003, č. 15; I. Benešová, Český bratr 2004, č. 2; J. Šídlo – P. Šimůnek, MFD 18. 12. 2004; J. Kašper, Evangelický týdeník – Kostnické listy 2006, č. 29; Z. Lebl, Naše rodina 2007, č. 1; R. Kalenská, Reflex 2014, č. 29; A. Palán, Katolický týdeník 2017, č. 51/52.
K životním jubileím: J. Rejžek, LidN 18. 10. 2012; M. Oplatková, Naše rodina 2012, č. 42.
Nekrology: kir, Christnet 20. 12. 2020 (zde); O. Bezr, LidN 21. 12. 2020; P. Šustrová, LidN 22. 12. 2020; E. Brikcius, LidN 30. 12. 2020; M. Plzák, aktualne.cz 23. 1. 2021 (zde).
Autor hesla: Jiří Zizler (1994)
Aktualizace hesla: 6. 2. 2021 (ap)
 
zpět na hlavní stranu