Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk































 Radko  PYTLÍK

* 8. 10. 1928, Praha 
† 31. 1. 2022, Praha 
 
Literární historik a editor
 Narodil se v rodině vědeckého pracovníka v oboru hydrobiologie. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1947) studoval na FF UK češtinu, literární vědu a filozofii; absolvoval roku 1952 doktorskou disertační prací Počátky tvorby Jaroslava Haška (titul CSc. získal roku 1963 na základě monografie Jaroslav Hašek). Ke konci studií byl tajemníkem sekce umění Socialistické akademie. Po vojenské službě (1952–1954) působil od roku 1955 v Ústavu pro českou literaturu (resp. Ústavu pro českou a světovou literaturu) ČSAV, zprvu jako odborný, posléze jako vědecký pracovník. V roce 1991 odešel do důchodu. – Jeho druhá manželka Věra Dyková (*1952) byla archivářkou PNP, od roku 1994 vede nakladatelství Emporius. Syn Vojtěch Dyk (*1985) je hudebník, zpěvák a herec.
 Publikoval od roku 1951. Po konec šedesátých let postupně přispíval do periodik Lidové noviny, Rudé právo, Nový život, Kultura, Květen, Kultúrny život (Bratislava), Host do domu, Kulturní tvorba, Věda a život, Divadlo, Květy, Slavia, Dikobraz, Literární noviny, Tvorba, Orientace, Česká literatura aj. V sedmdesátých a osmdesátých letech publikoval v Nových knihách, O knihách a autorech, Rudém právu, Tvorbě (Kmeni), Literárním měsíčníku, České literatuře a v zahraničních periodikách Inostrannaja literatura (Moskva), Literatura (Varšava), Sinn und Form (Berlín) a Panonia (Vídeň). Po roce 1989 psal do Svobodného slova (1992 redigoval jeho přílohu Kvítko), Vlasty, Signálu a Prager Zeitung. V roce 1993 redigoval Haškovy noviny, list Společnosti Jaroslava Haška (2 čísla). U kratších příspěvků standardně užíval šifry rp, ve Svobodném slovu publikoval pod pseudonymem Alois Vršťala.
 Předmětem Pytlíkova odborného zájmu je česká literatura od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu 20. století. Zprvu se dlouhá léta zabýval téměř výhradně Jaroslavem Haškem, přičemž se ztotožňoval s dobovou snahou haškovského bádání (Zdena Ančík, Milan Jankovič) po vymanění osobnosti a tvorby tohoto humoristy ze sféry anekdot a legend a po jejich výkladu na faktograficky spolehlivých základech. Vedle péče bibliografické (Bibliografie Jaroslava Haška) a materiálově heuristické i ediční (zejména v rámci Spisů Jaroslava Haška) mu postupně věnoval řadu literárněhistorických prací, počínaje dílčími studiemi a převážně ideografickou monografií z počátku šedesátých let, přes esejisticky výpravnou práci Náš přítel Hašek a populárně propagační monografii Jaroslav Hašek a dobrý voják Švejk až po biografické kompendium Jaroslav Hašek. Data – Fakta – Dokumenty. Nejvýraznější jsou dvě rozsáhlé publikace z počátku sedmdesátých a osmdesátých let. V Toulavém houseti podal Pytlík Haškův široce rozvětvený, mozaikovitě vytvářený životopisný portrét na pozadí doby a ve spjatosti s jeho tvorbou, v Knize o Švejkovi pak zasadil náčrt rozboru Haškova vrcholného díla do souvislostí s jeho genezí, s historií zápasů o jeho výklad a také s problematikou jeho adaptací (tomuto tématu se věnoval i v pozdějším období v řadě studií, doslovů a v knize Švejk hádankou). Ačkoli po překonání ideografického přístupu k literatuře přijal strukturalistické pojetí uměleckého díla, zároveň byl Pytlík stále silněji přesvědčen o plodnosti sémanticko-životopisného výkladu tvorby. Tento názor (rozvinutý i teoreticky ve studii Osobnost a dílo, Orientace 1970) ovlivnil rovněž jeho práce věnované dalším spisovatelům minulosti (soubor Sedmkrát o próze, monografie Vilém MrštíkJaroslav Kratochvíl) i přítomnosti (monografie o Josefu Kadlecovi a knihy věnované Bohumilu Hrabalovi). K problematice stylu a typologie moderní české literatury a k jejím hlediskům komparatistickým jsou naproti tomu zaměřeny knihy Na přelomu stoletíČeská literatura v evropském kontextu. Svůj odborný rejstřík Pytlík postupně rozšířil i literárněhistorickými a teoretickými exkurzy do problematiky humoru a komiky (Fenomenologie humoru, Český kreslený humor 20. století) a věcné literatury (O literatuře faktu). V pozdějším období se stal autorem pojednání o Janu Amosu Komenském (Comenius redivivus) a časopiseckých či knižních prací o Karlu Krausovi, Franzi Kafkovi (Pražská mozaika Franze Kafky), Egonu Ervínu Kischovi (Pražská dobrodružství E. E. Kische) a F. M. Dostojevském (F. M. Dostojevskij. Život a dílo). Napsal řadu doslovů či předmluv k dílům autorů meziválečných (mj. Jaroslav Hašek, Karel Čapek, Jaroslav Kratochvíl) i novějších, ponejvíce prozaiků (Václav Lacina, Bohumil Hrabal, Josef Kadlec, Jiří Křenek aj.). Od poloviny devadesátých let se zabýval regionální historií a psal kulturněhistorické eseje, věnované zejména Praze (Pražské kuriozity, Ve stínu pípy, Toulky Prahou sedm, O Bubenči a okolí, Stručné dějiny Prahy sedm, Neznámé o známých), méně jiným místům (Zvíkovské elegie, Karlovarské rapsodie).
Pro Pytlíka byla typická šíře a rozmanitost odborných zájmů, mnohotvárnost i proměnlivost přístupů k literatuře, jakož i často projevovaný sklon k výpravnému a esejistickému způsobu podání, nejednou na úkor koncepčnosti práce.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře, kultuře a dějinách: Bibliografie Jaroslava Haška (soupis díla a literatury o něm, 1960, s M. Laiskem); Jaroslav Hašek – život a dílo (přednáška, rozmnož., 1961); Jaroslav Hašek (monografie, 1962, též rus.); Toulavé house. Zpráva o Jaroslavu Haškovi (monografie, 1971; rozšíř. a přeprac. s tit. Zpráva o Jaroslavu Haškovi. Toulavé house, 1982; přeprac. a dopl. pod tit. Toulavé house. Život Jaroslava Haška, autora Osudů dobrého vojáka Švejka, 1998; též pol., rus., slov., slovin. a maďar.); Sedmkrát o próze (soubor studií, 1978); Náš přítel Hašek (anekdotické příběhy ze vzpomínek Haškových přátel, 1979, též pol.); Malá encyklopedie českého humoru (komentované pásmo ukázek z děl, 1982; rozšíř. pod tit. Pomocná škola humoru, 2005); Jaroslav Kratochvíl. Literární osobnost a dějiny (monografie, 1980); Česká literatura v evropském kontextu (studie, 1982); Jaroslav Hašek a dobrý voják Švejk (propagační monografie, 1982, též angl., franc., něm. a rus.); Kniha o Švejkovi (monografie o románu a jeho adaptacích, 1983); Švejk dobývá svět (komentované pásmo ukázek ohlasů, 1983); Trn v zrcadle doby (studie o časopisu s ukázkami tvorby, 1984, ed. spolupráce M. Jankovič); Pražská dobrodružství E. E. Kische (monografie, 1985); O literatuře faktu (studie, 1987); Český kreslený humor 20. století (přehledová studie s ukázkami tvorby, 1988); Na přelomu století (soubor studií, 1988); Vilém Mrštík. Osud talentu v Čechách (monografie, 1989); Josef Kadlec (monografie, 1989); Vyprávění o Bohumilu Hrabalovi (E 1989); Bohumil Hrabal (monografie, 1990); Comenius redivivus. Dílo J. A. Komenského z hlediska sémiotiky (studie, 1992); Pražská mozaika Franze Kafky (studie, 1993, též něm.); Pražské kuriozity. Víte – nevíte o Zlaté Praze? (EE kulturněhistorické, 1993, rozšíř. 1999, též něm.); Ve stínu pípy. Putování po pražských hospůdkách, vinárnách a kavárnách (1996, též něm. a angl.); ... a neuvěřitelné se stalo skutkem (monografické vyprávění o B. Hrabalovi, 1997, též angl. a maďar.); Koridor smrti Bohumila Hrabala a jiné záhady literárního světa (EE 1998); Fenomenologie humoru (studie, 2000); Toulky Prahou sedm (EE, 2001); Vláda žen. Milenky králů, císařů a prezidentů (EE, 2002); Zvíkovské elegie (EE, 2002); Osudy a cesty Josefa Švejka. Pojednání se sedmi záhadami (studie, 2003); O Bubenči a okolí (EE, 2004); Stručné dějiny Prahy sedm (EE, 2004); Karlovarské rapsodie (EE, 2005); F. M. Dostojevskij. Život a dílo (monografie, 2008); Neznámé o známých (EE, 2008); Záhady literárního světa. Psychologické a detektivní příběhy (soubor studií, 2009); Jaroslav Hašek. Data – Fakta – Dokumenty (2013); Hrabalova Sorbonna (EE, 2013); Švejk hádankou? – Pražská bohéma (soubor studií a esejů, 2020).
Rozhovor: Český osud (vedl F. Cinger, 2011).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993); Dějiny české literatury 4 (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945. 1. díl (1995).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Velká říjnová revoluce v dějinách a kultuře Československa (1958); O české satiře (1959); Václavkova Olomouc 1960 (1961); Začalo to Redutou (1964); Struktura a smysl literárního díla (1966); K interpretaci uměleckého literárního díla (1970); Archiv PNP (1978–1980); Texty Společnosti Jaroslava Haška 1, 2 (1976, 1981); 27 popravených českých pánů (2000).
Uspořádal, vydal a redigoval: Jaroslav Hašek mezi svými (1959, též přisp.); J. Hašek: Z doby Strany mírného pokroku v mezích zákona (1956, s M. Jankovičem) + Haškův boj za socialistickou republiku (1960) + Abeceda humoru 1, 2 (1960, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem) + Eine peinliche Staatsaffäre und andere Erzählungen (něm., Praha 1961, s M. Jankovičem) + Dekameron humoru a satiry (výbor, 1968, se Z. Ančíkem, M. Jankovičem a M. Chlíbcovou) + Praha ve dne i v noci aneb Týden mezi Dacany (1973, s M. Jankovičem) + Větrný mlynář a jeho dcera (1976, s M. Laiskem) + Procházka přes hranice. První dekameron povídek (1976, s M. Jankovičem) + Reelní podnik. Třetí dekameron povídek (1977, s M. Jankovičem) + Maloměstský pitaval (1978) + Lidožroutská historie. Druhý dekameron povídek (1979) + Lidský profil Jaroslava Haška (komentovaný výbor z korespondence a dokumentárních materiálů, 1979, též něm.) + Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona (1982) + Povídky 1, 2 (1988) + Život mezi dacany aneb Strana mírného pokroku jde do voleb (1996) + Hašek v kostce. 60 nejlepších humoresek Jaroslava Haška s ilustracemi Josefa Lady (výbor, 2000) + Má drahá přítelkyně Julča (výbor povídek, 2003) + Velitelem města Bugulmy a jiné povídky (2011) + Turista Aratáš a jiné humoresky. Neznámé Haškovy povídky (2012) + Historie moudrého vola (2015) + Křížem krážem Evropou (2019); J. Hašková: Drobné příhody (1960); Příběhy pod mikroskopem (1966, též přisp.); Vztahy a cíle socialistických literatur (1979, s H. Hrzalovou, též přisp.); Josef Kadlec (nakladatelský tisk Čs. spisovatel, k šedesátinám, 1979, též přisp.); I. Herrmann: Zmizelá Praha (1980); Haškův kalendář 1883–1983 (kalendář časopisu Dikobraz, 1983); Protokol z konference o Jaroslavu Haškovi (1983, též přisp.); B. Hrabal: Hovory lidí (1984); Grog bez cukru (výbor ze soudobé humoristické povídky, 1986); K. Vaněk: Švejk v ruském zajetí a revoluci (1991); Tak pravil Josef Švejk... V šest večer po válce (montáž citátů, 1994, též něm., angl. a it.); Konec dějin, či zánik kultury? (sb. studií o česko-německých vztazích, 1994, též přisp.); Moji rozesmátí rodáci (antologie českého humoru, neprodejná prémie, 1997); Náš nejmilejší kamarád (antologie o psech v literatuře, 1998); spisy: Spisy Jaroslava Haška (sv. 3, Dědictví po panu Šafránkovi, 1961, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 4, Zrádce národa v Chotěboři, 1962, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 9, Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, 1963, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem /rozšíř. vyd. samostatně uspoř. R. Pytlík 1982/ + sv. 8, Galerie karikatur, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 15, Velitelem města Bugulmy, 1966, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 16, Moje zpověď, 1968, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 13–14, Dobrý voják Švejk v zajetí, 1973, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem + sv. 12, Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška, 1973, se Z. Ančíkem a M. Jankovičem).

LITERATURA

Recenze: Jaroslav Hašek: B. Balajka, Plamen 1963, č. 8; M. Červenka, ČL 1963, č. 6 * Toulavé house: M. Jankovič, NK 1971, č. 30 * Sedmkrát o próze: J. Mourková, Tvorba 1978, č. 32; A. Hájková, LM 1978, č. 9 * Lidský profil Jaroslava Haška: J. Mourková, ČL 1980, č. 1; B. Svozil, LM 1980, č. 3 (též o knize Náš přítel Hašek) * Česká literatura v evropském kontextu: M. Pohorský, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 48 * Kniha o Švejkovi: J. Skalička, ČL 1984, č. 2 (též o přeprac. vyd. Toulavého housete a edici Švejk dobývá svět); B. Svozil, LM 1984, č. 10 (též o přeprac. vyd. Toulavého housete) * Trn v zrcadle doby: J. Lukeš, SvSl 28. 3. 1985 * Na přelomu století: Š. Vlašín, ČL 1989, č. 6; J. Urbanec, LM 1989, č. 8 * Vilém Mrštík: A. Haman, LitN 1990, č. 15 * Bohumil Hrabal: M. Špirit, LitN 1991, č. 11 * Ve stínu pípy: P. Vašák, Právo 13. 6. 1996; jh, NK 1996, č. 41 * ...a neuvěřitelné se stalo skutkem: P. Vašák, Právo 27. 3. 1997; J. Levý, Práce 7. 6. 1997 * Koridor smrti Bohumila Hrabala a jiné záhady literárního světa: - řeh-, Nymburský Pábitel 1999, č. 1 * Fenomenologie humoru: (cg) (= F. Cinger), Právo 8. 1. 2001 * Karlovarské rapsodie: (cg) (= F. Cinger), Právo 28. 11. 2005 * F. M. Dostojevskij. Život a dílo: M. Zahrádka, Právo 8. 10. 2008; F. Kautman: Opera Slavica 2011, č. 1 * Záhady literárního světa: J. Gettin, Vaše Literatura 28. 9. 2009 (zde) * Jaroslav Hašek. Data – Fakta – Dokumenty: J. Štolba, LitN 2013, č. 17; L. Merhaut, Echa 5. 6. 2013 (zde); Z. Hrabica, Haló noviny 15. 5. 2013 * Hrabalova Sorbonna: F. Cinger, Právo 19. 12. 2013, též Novinky.cz 19. 12. 2013 (zde); K. Sýs, Haló noviny 19. 3. 2014.
K životním jubileím: M. Uhlířová, LM 1988, č. 8; (jkk), Slovo 8. 10. 1998; (cg) (= F. Cinger), Právo 9. 10. 1998; (jz) (= J. Zlomek), Naše pravda 1998, č. 40.
Rozhovory: M. Imrich, VP 28. 1. 1974; Z Vejvodová, VP 18. 12. 1981; J. Pelc, Tvorba 1982, č. 22; Z. Pavelka, RP 14. 4. 1983; H. Jelínková, Tvorba 1987, č. 38; V. Sůva, NK 1988, č. 41; D. Sedlická, Kmen 1989, č. 45; V. Dušek, RP 2. 10. 1992; B. Riegler, Haškovy noviny 1995, č. 1/2; J. Semerák, SvSl 26. 9. 1996; J. K. Kučera, Slovo 16. 10. 1998, příl. Slovo na víkend; J. Novák, Večerník Praha 11. 4. 2000; F. Cinger, Právo 8. 10. 2003; F. Cinger, Právo 2. 5. 2008; L. Berger, LidN 8. 10. 2008; M. Pecháčková, Instinkt 2011, č. 14; P. Prouza, LitN 2012, č. 7; J. Slomek, Naše rodina 2013, č. 9; F. Cinger, Právo 2. 4. 2013; K. Ryšavá, Biblio2013, č. 8; T. Koloc, Kulturní noviny 2021, č. 9 (zde).
Nekrology: F. Cinger, Právo 2. 2. 2022; jhv (= J. Vitvar), Respekt 2022, č. 6; P. Janoušek, ČL 2022, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998)
Aktualizace hesla: 23. 3. 2022 (pš)
Aktualizace bibliografie: 23. 3. 2022 (pš)
 
zpět na hlavní stranu