Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jan VODŇANSKÝ

* 19. 6. 1941, Praha 
 
 
Básník, kabaretiér, filosof
 

Vyrůstal v rodině úředníka. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze (1958) vystudoval ekonomiku a organizaci strojní výroby na Fakultě strojního inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze (titul Ing. 1965). Od roku 1962 souběžně externě studoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (studium filozofie zakončil 1972 diplomovou prací Skutečnost hry, na jejímž základě získal také roku 1973 titul PhDr.). V roce 1966 nastoupil jako projektant do Státního projektového ústavu Kovoprojekta, po absolvování vojenské služby (1967) příležitostně pracoval při archeologickém průzkumu Střediska památkové péče v Praze. V roce 1971 byl několik měsíců v angažmá Činoherního klubu, od roku 1974 byl ve svobodném povolání. V roce 1991 přednášel v kurzech tvůrčího psaní na Univerzitě Iowa City, od roku 1992 přednáší filozofii v Institutu základů vzdělanosti Univerzity Karlovy; roku 2001 rovněž začal působit na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde přednáší filozofii hry a vede seminář literární tvorby.
Na konci 50. let začal Jan Vodňanský s kroužkem přátel (Pavel Šrut, Antonín Brousek aj.) komponovat vlastní recesně laděné text-appealy a skeče. Od roku 1961 začal vystupovat ve studentských menzách a klubech, od roku 1964 ve dvojici s hudebníkem Petrem Skoumalem v divadelní kavárně Luxor a od roku 1965 v text-appealech Ivana Vyskočila v Redutě (1966 zde též pořad Secese-Recese aneb Dvakrát dva). Později začali Jan Vodňanský a Petr Skoumal externě spolupracovat se Státním divadelním studiem: v letech 1969–74 vystupovali v Činoherním klubu (1969 první celovečerní autorský pořad S úsměvem idiota), 1974–77 v Ateliéru. 1976 navštívil Vodňanský v USA Jiřího Voskovce, jednoho z inspiračních zdrojů své tvorby. Na konci 70. let pořádala dvojice Vodňanský + Skoumal bytová představení, posléze vystupovala mj. v Junior klubu Na Chmelnici. Po podpisu Charty 77 nebyly jejich pořady v Praze povolovány a dvojice se po několika letech dohodla na ukončení spolupráce. Vodňanský posléze v letech 1981–85 působil v autorské dvojici s Přemyslem Rutem v řadě klubů po celé republice, v roce 1985 začal spolupracovat též s herečkou a zpěvačkou Světlanou Nálepkovou a pianisty Martinem Zákravským, Jiřím Toufarem a Danielem Dobiášem. Od roku 1990 vystupoval mj. v Činoherním klubu, Redutě, Rokoku a Semaforu. Po roce 1989 podnikl rovněž řadu uměleckých zájezdů: 1990 vystupoval v Moskvě, 1993 a 1995 v USA a Kanadě, 1994 v Bonnu, Stockholmu, Kodani, Oslu, Vídni, Sofii a na Guadeloupe, 2001 v Paříži, 2003 v Pekingu, 2008 v Austrálii.
V roce 2003 byla Vodňanskému Masarykovou akademií umění v Praze udělena Cena Rudolfa II. za uměleckou a kulturní činnost.

 

Básničkami pro děti přispíval Jan Vodňanský od konce 60. let do časopisů Mateřídouška, Sluníčko, Ohníček, Pionýr, ukázky z další jeho tvorby otiskly časopisy Sešity pro mladou literaturu, Repertoár malé scény, Mladý svět, Student, MY, Host do domu, Melodie, Jonáš; v 80. letech Kosmické rozhledy, Věda a technika mládeži, Supraphon revue. Výběry z Vodňanského tvorby byly též rozšiřovány samizdatově (Králíci pokusný, 1980; Ej moja paranoia, 1981; Chodící papiňák, 1982; Konečně rozumné slovo, 1983/?/; Důvěrná sdělení, 1984; Torza z Ivoše, 1984, a řada dalších neautorizovaných svazků). Přispěl do rukopisných a samizdatových sborníků Oslovení. Laudatio Z. N. (1982, věnováno Zdeňku Neubauerovi); Písačky pro Dominika Tatarku (1983) a Karlu Srpovi k padesátinám (1986).
Jeho texty se staly základem dětských divadelních představení Létající koberec, Šla barvička na procházku (oba prem. 1978), Potkal klauna potkal klaun (prem. 1981, vše úprava a režie Pavel Polák), Skovajsa a Špuntadela (prem. 1989), Když jde kůzle otevřít (prem. 1996); do muzikálové podoby adaptoval pohádku B. Němcové Pyšná princezna (prem. 1999).
Od roku 1963 se datuje rozsáhlá Vodňanského spolupráce s Československým (poté Českým) rozhlasem: napsal texty písní k muzikálům Pavla Šruta, uvedeným v Čs. rozhlasu pod tituly Na Silvestra v Helemichli aneb Generál Ivanka (1964, rozmnož., 1966) a Motýlek aneb To vaše alibi (1970). Pro rozhlas vznikla i pohádka Král v kukani (1991). Je autorem námětů k animovaným filmům Peripetie zpěvu (1985, s Pavlem Šrutem, r. Jiří Tyller) a Kolik je na světě moří (1987, r. Nina Čampulková). Pro Českou televizi napsal scénáře k dětským muzikálům, hudebním komediím a zábavným pořadům Poloviční kouzelníci (1971, r. Jiří Vanýsek, s Pavlem Šrutem, hudba Petr Skoumal); Co je to ta koule žlutá (1972, r. Jiří Vanýsek, sc. s Pavlem Šrutem, hudba Petr Skoumal); Psychoshow (1990, r. Ladislav Smoljak, sc. + L. Smoljak), Pražský Montmartre. Stále s úsměvem idiota (1991, r. Zdeněk Podskalský) aj. Je autorem televizní pohádky Velký dračí propadák (1996, r. Adam Rezek) a spoluautorem scénáře dvoudílného filmu Kosmická čarodějnice v Čeboni (1991, s Miloslavem Doubravou, r. Miloš Bobek). V letech 1995–97 vystupoval v rámci nedělního dopoledního televizního vysílání pro děti (Studio Rosa, Jůhele neděle). Vodňanského texty pro děti zhudebnili pro zvukové nosiče Petr Skoumal, Jan Vaculík, Daniel Dobiáš, Jiří Bulis, Hana Navarová aj. Na Vodňanského verše napsal Ivan Kurz cyklus dětských sborů s doprovodem zobcové flétny, houslí, violy a violoncella (Létající koberec, prem. 1979, LP 1981). Písňovými texty Vodňanský přispěl do řady divadelních her a muzikálů (Mary Chase: Harvey a já, rozmnož., 1965; Oldřich Nový: Tři a jedna, prem. 1969; V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů, prem. 1973; Jevan Thomas-Brandon: Charleyova teta, prem. 1979; Egon Ervín Kisch: Tonka šibenice (prem. 1991); Marie Křepelková: Báječná teta Klotylda, rozmnož., 1994), Jan Vodňanský: Hurvajz, něfetuj...! (prem. 1996), Alois Jirásek: Lucerna (prem. 1999), jakož i do filmů (Jsem nebe, 1970, sc. Iva Hercíková, Jan Kačer, r. Jan Kačer; Přijela k nám pouť, 1973, sc. a r. Věra Plívová-Šimková, knižně 1977, Jen ho nechte, ať se bojí, 1979, sc. František Vlček, V. P. Borovička, r. Ladislav Rychman; Trhák, 1980, r. Zdeněk Podskalský).

 Literární aktivity Jana Vodňanského nelze plně oddělit od jejich scénického provedení, v němž hraje nezastupitelnou úlohu i autorovo osobité „neherectví“, zpěv, a zvláště jevištní kontakt s druhým členem umělecké dvojice a publikem. Poetika jeho tvorby vychází ze studentské recese, nonsensu, hravosti a rozvernosti. Intelektuální rozměr humoru se zde však prostupuje se záměrným naivismem a autorův sklon k poetičnosti, rozvíjené prostřednictvím řetězení motivů a nečekaných posunů významů, je potlačován plynulými přechody mezi vysokým a nízkým, intelektem a stupiditou. Vodňanského demonstrativní „idiocie“ dává jeho výpovědi podobu kaleidoskopu zdánlivě samovolně utvářených jazykových a myšlenkových nesmyslů a paradoxů, infantilních výroků, reklamních sloganů, řečnických frází a jiných „neústrojných“ prvků, mířících zpravidla k překvapivým pointám. Výrazné místo v této poetice má i parodie a perzifláž, zvláště v autorových absurdních jevištních promluvách často inspirovaná jazykem vědy a techniky, stylem odborných statí, filozofického diskurzu, popularizačních přednášek, psychoanalýzy, psychodramatu či sportovního komentáře (S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, Důvěrná sdělení, Velká alternativní encyklopedie ptákovin). Po roce 2000 rozšiřuje svou techniku „situačních mikrokoláží“ o komentované koláže z výroků konkrétních současných politiků (Bum...Bum...Bumerangy aneb Politická manéž). Vodňanského uchopení světa v poloze prolínání hry a filozofických konceptů (dokladované citacemi filozofických textů a rozvíjené v konkrétních herních návodech) završuje Radost u inteligence aneb příručka pro dočasné majitele IQ s názornými ukázkami. Specifickou poetiku básní Jana Vodňanského podtrhuje a umocňuje v knize koláží Delikatesy výtvarný projev Miroslava Huptycha. – V poloze hravého nonsensu se často pohybují také Vodňanského básně a pohádky pro děti, humorně a poeticky nahlížející a zdůvěrňující předměty okolního světa (Šlo povidlo na vandr, Hádala se paraplata, Pojď se dívat, pojď si hrát na to, co je protiklad, Kampak chodí labutě, Moje tužka ušatá). – Genezi tvorby a uměleckého působení i politických restrikcí tvorby Jana Vodňanského přibližují knihy vzpomínek Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká Odtajnění.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a hry: S úsměvem idiota (písně, texty, 1969, i prem.; il. L. Fára); Hledejte obdélníčky (omalovánky, 1973, il. J. Běhounek); Šlo povidlo na vandr (BB pro děti, 1975, il. A. Mikulka); Co kam patří (omalovánky, 1975, il. A. Born, námět a odb. spolupráce E. Opravilová); Omalovánky a počítanky (1975); Na výletě v Popletově (vystřihovánky a omalovánky, 1975, il. V. Kabát); Maňáskové scénky pro mateřské školky (DD pro děti, 1977); Kuk a Vykuk (leporelo, 1979, il. Z. Kondelík); Králíci a liška Kyška (leporelo, 1980, il. Z. Kondelík); Když má ráno vyhráno (leporelo, 1982, il. G. Filcík); Hádala se paraplata (BB pro děti, 1985, il. A. Mikulka); Pojď se dívat, pojď si hrát na to, co je protiklad (leporelo, 1986, il. A. Mikulka); Kdybych já měl slona (leporelo, 1986, il. J. Lysková); O slonovi, který utekl z každého obrázku (pohádky, 1988, il. A. Born); Jak mi dupou králíci (BB, písňové texty z let 1965–1981, 1990); Důvěrná sdělení (BB, PP 1991); Konečně rozumné slovo (PP, BB 1991): Generální úklid (BB, PP 1991); Zpívající memoáry aneb Když archiv zakuká (1992); Duha dětem. Poslední generace (omalovánky, 1994); Když jde malý bobr spát (leporelo, 1994, il. L. Pechová); Cirkus (leporelo, 1995, il. O. Čechová); Slůně stůně (leporelo, 1995, il. L. Pechová); Písnička v ZOO (leporelo, 1996, il. L. Pechová); Pavlík si hraje (leporelo, 1996, il. M. Starý); Ej, moja paranoia (BB 1997); Chodící papiňák aneb Řeči u tabule. Scénické přednášky a komentáře s autorovými původními ilustracemi (z let 1969–1994, 1997); Velký dračí propadák aneb Král v kukani (pohádka, 1997, il. L. Pechová); Když má bobr dobrý den (leporelo, 1998, il. L. Pechová); Odtajnění (memoáry a glosy z let 1986–1992, 1998); Dejte mi pastelku, nakreslím pejska (zpěvník, 1998, hudbu složili P. Skoumal, D. Dobiáš, H. Navarová); Kampak chodí labutě (BB pro děti, 1999, il. A. Mikulka); Přísně tajné: obscenity, úlety, pikanterie (BB 2001); Bum...bum...bumerangy aneb Politická manéž (komentované výroky politiků aj, BB, 2002); Dáma na lovu s ručením neomezeným (BB, PP 2003); Radost z inteligence aneb Příručka pro dočasné majitele IQ s názornými ukázkami (BB, PP, hry, 2003); Velká alternativní encyklopedie ptákovin (BB, PP 2004, il. V. Jiránek); Čerstvá zvěrstva (BB 2005, výběr a red. V. P. Fiala); Prorůstový stimul (BB, Trenčín 2005); Moje tužka ušatá (BB pro děti, 2007, il. M. Nesvadba); Delikatesy (BB koláže, 2009, s M. Huptychem); scénicky: Pojďte dále, svatý otče (scénické oratorium, 1963); Secese-Recese aneb Dvakrát dva (1966); S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu (1970); S úsměvem donkichota (1970); Rande s piánem (1971); Večer s nimi (1971); Delikátní deštník (1972); Králíci pokusný (1974); V + S u tabule (1979); Na počkání (1980, vše s P. Skoumalem); Život a dílo (1981, s P. Skoumalem a P. Rutem); Sám sobě diskjockeyem (1981); Vodňanský u tabule (1981; od 1985 jako pořad s hosty); Sněhurka na trampolíně (recitál S. Nálepkové, 1985); Čarala, čarala, bonga, máro (pro děti, 1986, s M. Zákravským a L. Fuxovou); Federálny text-appeal (Bratislava 1987, s I. Mizerou); Výchovný koncert (1987, s P. Rutem); Konečně rozumné slovo (1988, s P. Rutem); Dvě hodinky s vodotryskem (1988, s P. Rutem); Zpívej, klaune (pro děti, 1988, s J. Bornou a P. Matáskem); Stále s úsměvem idiota (1990, s P. Skoumalem); Vodňanského písničky pro kluky a holčičky (1992, s J. Toufarem a S. Nálepkovou); S úsměvem špiona (1992, se S. Nálepkovou a J. Toufarem); Destrukce reality hrou (1992, s A. Březinou a J. Hřebejkem); Jak mi dupou králíci (1992); Malá tvůrčí bublanina (1993, s P. Frischmannem); Něfetuj a piš (pořad s protidrogovou tematikou, 1994, s D. Dobiášem a odborníky); Prodaná Velvetka (1995, s D. Dobiášem); Boule z koule (pro děti, 1995, s D. Dobiášem); Hurvajs něfetuj (1997); Záhady Vestpocketky (1997, s B. Hýbnerem a D. Dobiášem); Pyšná princezna (muzikál pro děti, 1999); S úsměvem bytového jádra (2004, s H. Navarovou); Jak mi dupou králíci (oneman show 2006); Dejte mi pastelku, nakreslím pejska (oneman show pro děti, 2006).
Výbory: Věčnej mumraj (bibliofilie, písňové texty, 1996); Sviňte to svinstvo (písňové texty, 2001).
Překlady: B. Lansky, K. L. Jones: Otcové říkají největší voloviny: sbírka otcovských moudrostí (Bratislava 1991, foto K. Kállay).
Záznamy na zvukových nosičích: Tělo na leasing (profilové CD J. Vodňanského, 2001, hudba P. Skoumal, H. Navarová); představení dvojice J. V. - Petr Skoumal: S úsměvem idiota (LP 1972, CD 1997), S úsměvem donkichota (2 LP, 1974), Hurá na Bastilu (LP 1974, 2 CD + S úsměvem idiota, 2001), Večer rozpadlých dvojic (2 LP se zastoupením dvojice V+S, 1992); České tajfuny (4 CD, 2001), Písničky malých divadel IV (CD 2004), V+S Život a dílo (4 CD, 2008); zhudebněné dětské texty J. V. zařazené na zvukových nosičích: Kdyby prase mělo křídla (LP 1991, hudba P. Skoumal); Pro děti od pěti (CD 2000, hudba P. Skoumal), Když jde malý bobr spát (CD 2003, hudba P. Skoumal, ed. Naďa Dvorská); Nebo cibule (CD 2006, hudba P. Skoumal); Bublanina (CD 1994, hudba Jan Vaculík); Splašil se kůň našíř (CD 1995, hudba Hana Navarová); Hurvínkova lokotka (CD1996, hudba Daniel Dobiáš), To je nápad!; Zpívej klaune...(CD 1997, hudba Jiří Bulis); Popletený svět (CD 1998, hudba Hana Navarová); Dejte mi pastelku, nakreslím pejska (CD 1999, interpret. Dětský pěvecký sbor Zdeňka Sarky Dvořáka); Písničky z Kouzelné školky (CD 2002, hudba Hana Navarová), Písničky z Kouzelné školky 2 (CD 2006, hudba Hana Navarová); Majda a kamarádi nejen ze školky (CD 2008, hudba Hana Navarová); hudebniny: Petr Skoumal: Kdyby prase mělo křídla (1999, il. Markéta Prachatická); Když tygr jede do Paříže. Zpěvník Petra Skoumala (2006).
Příspěvky v publikacích sborníkového charakteru: Recitujeme (1981); Dětské loutkové divadlo 2 (1983); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Jiřímu Suchému (1991); R. Ditmar, J. Provazník: Nápady čtenářů básniček aneb 15 zastavení s českými básníky (náměty na hry pro děti, Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 1992); B. Hoffmann: České drama a divadlo ve druhé polovině 20.století.(ukázky s komentáři, 1992); Studia pedagogica (1995); Pro radost. Vladimíru Mertovi k padesátinám přátelé a Jonáš (1996, ed. L. Koláčná); Kabinet smíchu. Almanach literárního humoru (1997, ed. V. Just, Z. Blažek); Kostkovaný ideály aneb Breviář pro teenagery (1999, ed. M. Vodičková); J. Kroutvor: Škola české grotesky (2002; smz. 1980); Pošli to dál II (2004, ed. V. Ludvíková, Z. Wagner); Pošli to dál III (2005, ed. V. Ludvíková, Z. Wagner) Iz veka v vek (ruská antologie zrcadlových překladů české poezie 2/2 20. století a začátku 21. století, 2005, ed. S. N. Govljuk, D. Dobiáš); Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka (2008).

LITERATURA

Bibliografie: I. Hutařová, M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003).
Studie a články: J. P. Gawlik: Wieczory nad Weltava, Zicie literackie 23, 1973, č. 2; P. Rut: Dvojice osamělých, O divadle 3 (smz., 1987, též in O divadle 1, 1990; jako doslov Někdy v roce 1970... in J. V., Konečně rozumné slovo /1991/, též in P. R., Ptáček /n/eseje zpívá vesele, /1995/); Zh (=Z. Heřman): Jan Vodňanský (medailon), Albatros 1988, č. 10; V. Just in Z dílny malých scén (1989); J. Kroutvor: Idiocie jako krásné umění, in J. V., Generální úklid (1991); J. Hoffmannová: Postmoderní text a jeho kontrastní výstavba, Český jazyk a literatura 44, 1993/94, s. 104; S. Machonin: Katastrofy k popukání (K písničkám Jana Vodňanského), in J. V., Ej, moja paranoia (1997); S. Richterová in Ticho a smích (1997); Z. Kožmín, J. Trávníček in Na tvrdém loži z psího vína. Česká poezie od 40. let do současnosti (1998); J. Toman: Dětská poezie devadesátých let, Ladění 1998, č. 2; S. Štefl: Jak jsem potkal Jana Vodňanského, předmluva in J. V., Obscenity, úlety, pikanterie (2001); B. Hoffmann: Humor v současné české poezii, Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií (2003); I. Hutařová, M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003); J. Toman: Současná česká poezie pro děti, Ladění 2004, č. 4; J. Toman: Světla a stíny dětské poezie 70. let, Ladění 2006, č. 2; Zdeněk R. Nešpor in Děkuji za bolest. Náboženské prvky v české folkové hudbě 60. - 80. let (2006); B. Hoffmann: Blbecká poezie usmívajících se idiotů a jiných magorů jako příznačný (ne přízračný) básnický projev generace Skupiny 42-II, in Jezyk i literatura czeska w interakcji = Český jazyk a literatura v interakci (Racibórz/Ratiboř 2006); J. Toman: Dětská poezie 80. let XX. století, Ladění 2006, č. 4.
Recenze: S úsměvem idiota: -gs- (= O. Sus), HD 1969, č. 11; P. Baker, Proměny (New York) 1970, č. 2 * S úsměvem idiota (LP): J. M. Navrátil, Melodie 1972, č. 5 * Králíci pokusní (div. pásmo): J. Kolář, Melodie 1974, č. 7 * Šlo povidlo na vandr: J. Žáček, Tvorba 1976, č. 36 * Hádala se paraplata: V. Nezkusil, ZM 1986, č. 5; M. Horáková, Komenský 1986/87, č. 2; J. Slomek, Tvorba 1986, č. 19, příl. Kmen; J. Chuchma, MS 1986, č. 18 * O slonovi, který utekl z každého obrázku: J. Slomek, MF 21. 9. 1988; Z. Vybíral, Tvorba 1988, č. 31 * Pojď se dívat, pojď si hrát na to, co je protiklad: B. Stehlíková, Kmen 1988, č. 13 * Konečně rozumné slovo: Z. Kožmín, List pro literaturu 1990, č. 1; P. A. Bílek, Tvar 1992, č. 1; (rš) (= R. Škvařil) , NK 1992, č. 4 (+ Generální úklid + Důvěrná sdělení) * Důvěrná sdělení: J. Zahradnický, Tvar 1992, č. 25 * Zpívající memoáry: J. Lukeš, Divadelní noviny 1992, č. 3; P. Kosatík, Melodie 1992, č. 11 * Ej, moja paranoia: J. Mlejnek, LidN 24. 5. 1997, příl. Národní 9; J. Slomek, LitN 1997, č. 27 * Hurvajz, něfetuj!: P. Pavlovský, Loutkář 1997, č. 4 * Velký dračí propadák: M. Šubrtová, Ladění 1998, č. 2 * Dejte mi pastelku, nakreslím pejska: J. Slomek, LitN 1998, č. 44 * Odtajnění: nej, NK 1999, č. 3; J. Kolář, DivN 1999, č. 2 * Sviňte to svinstvo: J. Slomek, LidN 23. 11. 2001 * Přísně tajné: J. Slomek, LidN 5. 2. 2002; J. Mlejnek, MFD 20. 2. 2002 * Čerstvá zvěrstva: Z. Bubnová, Tvar 2005, č. 16.
Rozhovory: t (= T. Pěkný), Student 1967, č. 39; J. Řehořová, G 1974, č. 12; M. Fikejz, Melodie 1988, č. 9; M. Nyklová, ZM 1988, č. 10; B. Holubová, Československá televize 1990, č. 11/12; J. Gogola, Tvar 1991, č. 25; M. Mlíkovský, Reportér 1992, č. 17; P. Šrut, LidN 29. 2. 1992, příl. Nedělní LN; P. Dostál, Právo 8. 11. 1995; O. Nytrová, Křesťanská revue 1996, č. 3; I. Wasserberger, Penthouse 1997, č. 2; K. Navrátil, MFD 24. 9. 1998, příl. Magazín Dnes č. 38; J. Kroutvor in Fernety (1998); H. Bartíková in Důvěrné rozhovory (1999); P. Hořec, O. Nytrová in Jak slavívali a slaví slavní (1999); M. Štípková, Týdeník Rozhlas 1999, č. 41; J. K. Kučera, Slovo 22. 1. 1999, příl Slovo na víkend; D. Pacek, MFD 18. 6. 2005.
Vzpomínky: J. Kroutvor in Fernety (1998); M. Hucek in Takoví jsme byli? (2007).
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
Autor hesla: Věra Brožová (1998, 2009)
Aktualizace hesla: 16. 6. 2009 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 16. 6. 2009 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu