Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 



Antonín Sládek: Josef Kroutvor (akvarel, 2002)

 Josef  KROUTVOR

* 30. 3. 1942, Praha  
 
 
Estetik, historik umění, esejista, básník
 Jeho otec vlastnil malý obchod s obuví, po roce 1948 se stal továrenským dělníkem. Kroutvor po maturitě na střední průmyslové škole strojnické (1960) pracoval jako technolog v n. p. Nářadí. Od roku 1961 studoval na FF UK filozofii, historii a dějiny umění; absolvoval v roce 1967 diplomovou prací Jazyk, řeč a existence. Krátce vykonával pomocné práce v Ústavu pro teorii a dějiny hromadných sdělovacích prostředků, v září 1968 pak odešel do Francie, kde posléze získal roční stipendium. Na univerzitě v Besançonu navštěvoval kurz francouzštiny a přednášky z dějin umění. Po návratu vykonával příležitostná zaměstnání. Na podzim 1970 začal pracovat v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jako odborný muzejní pracovník se speciálním zaměřením na dějiny plakátu. Od září 1993 zde byl vedoucím oddělení užité grafiky a fotografie. Na tomto pracovišti působil až do roku 2003.
Kromě dějin plakátu se však též věnuje problematice umělecké fotografie, designu, architektury a sociologii kultury. V roce 1990 absolvoval krátkodobý studijní pobyt ve Vídni na Institutu pro vědy o člověku. V letech 1990–1992 externě přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Fakultě sociálních věd UK o dějinách plakátu a reklamě.
 

Publikuje od roku 1969. Na konci 60. let přispíval do Orientace, Hosta do domu, Sešitů pro mladou literaturu, a zejména do Výtvarné práceVýtvarné kultury, v 70. a 80. letech do časopisů Umělecká řemesla, Typografie, Film a doba, samizdatového časopisu Spektrum, exilových periodik Listy (Řím) a Svědectví (Paříž, 1981 zde esej O životě v ghettu) a jednotlivě i do cizojazyčného tisku. Po roce 1989 píše do Literárních novin, Ateliéru, Architekta, Haňťa pressu, Respektu, revue Prostor, Revolver Revue a Kritického sborníku. Uměnovědnými, kulturologickými a sociologickými pracemi se podílel na řadě domácích i zahraničních sborníků či kolektivních publikací.
V samizdatu vydal následující tituly: Vědomí možnosti a Hra a pojem (1971), Epizody (po částech 1977–1981), Škola české grotesky (1979), Potíže s dějinami (1980), Hlava Medusy (1981), Suterény (soubor kritických statí o výtvarném umění a českých výtvarnících, 1983), Špalíček (1983), Fabule. Zdroje vyprávění (1983), Máchův necenzurovaný deník (1984), Monografie dandysmu (1985), Živly (1985), Legenda KHM (1986), Apendix. Malá diplomová práce z české literatury (1987), Malé prózy (nedatováno), Italská cesta 31. 3. – 7. 4. 1988 (nedatováno), Pražské eseje (nedatováno), Desinterpretace (nedatováno), Dva eseje (nedatováno), Esej o brožované poesii (nedatováno), Esej o Sokratovi. Esej o jedné manii (nedatováno), Esej o české absurditě, grotesce a frašce, Esej o Praze tajemné, prochladlé a vtipné, Esej o vších, české všivárně a všivácích (nedatováno), Esej o problémech evropské emigrace (nedatováno), Petr Pavlík (nedatováno), Malá renesance (nedatováno), Banality (nedatováno), Apendix. pf 1988 (nedatováno), Paměť zrcadla (1991) a také sborník soudobé poezie a výtvarného umění Betlém (Škola české grotesky) (1980), do něhož sám přispěl literárními miniaturami a pojednáním o grotesce. Přispěl rovněž do samizdatového sborníků Co dům dal (1978, ed. Jiří Mrázek), Památce Alberta Kutala (1984), Památce Jiřího Padrty (1985, ed. František Šmejkal), Karlu Srpovi k padesátinám (1986), Hrabaliana (1989), Pocta Jiřímu Johnovi (nedatováno). Připravil a doslovem doprovodil řadu samizdatových edic: Jan Hanč: Události 2 (1979), Zdeněk Hron: Básně (1980), Ladislav Klíma: Zápisník (1980), Ivan Wernisch: Blbecká poezie (1981), Josef Váchal: Očarovaná Šumava (1982), Pocta Blatnému (1983), Bohumil Hrabal: Ztracená ulička (1983) + Barvotisky (1984), Nový Leonardo (nedatováno). Doslovem doprovodil i svazky edice Malá groteska (1983–1987), věnované humoristickým kreslířům a karikaturistům, a knihy Jan Vodňanského (Generální úklid, 1991), Eugena Brikcia (Sebraný spis, 1992) a dvojice Eugen BrikciusPavel Šrut (Sud kulatý, 1993) ad.
Jako pracovník Uměleckoprůmyslového muzea připravil několik výstav a vypracoval k nim katalogy: Český moderní plakát (1984), Pražská nároží 18901940 (1988), Česká fotografická moderna 19081926 (1989, Záhřeb 1990, Vídeň a Linec 1991, Frankfurt nad Mohanem 1992, Berlín 1992, Paříž 1992), Sláva kabaretů v dějinách plakátů (1990), Cesty k postmoderně (1990), Zelenka: Plakáty, architektura, divadlo (1991), Josef Anton Trčka (1993). Podílel se i na katalozích řady dalších pražských, mimopražských i zahraničních výstav českého výtvarného a architektonického umění (České umění 20. a 30. let, Darmstadt 1988; Český kubismus, Praha 1991, Düsseldorf 1991, Madrid 1992, Paříž 1992, Montreal 1992; Pražská secese, Dortmund 1992; Josef Váchal, Praha 1994).
Společně s Davidem Radokem napsal pro švédskou operu v Göteborgu libreto Popis jednoho zápasu na motivy textů Franze Kafky (2005, hudba Jan Sandström). Na základě tohoto libreta vznikla činohra, kterou v roce 2005 uvedlo Divadlo Na zábradlí (režie David Radok, dramaturgie Radka Denemarková).
U prací publikovaných v samizdatu či exilových periodikách používal kafkovského pseudonymu Josef K.

 Vzdělán ve filozofii, obecné historii i v dějinách výtvarného umění, ale též v architektuře, fotografii, filmu, literatuře a sociologii kultury reprezentuje Kroutvor mnohostranný tvůrčí typ, schopný pojednat o problematice různých uměleckých oborů. Východiskem a trvalou složkou jeho tvůrčí aktivity je ovšem činnost výtvarněkritická (výbor Suterény) a uměnovědná, orientovaná k problematice novodobého světového (Hlava Medusy), a především českého výtvarného umění. V řadě portrétních studií věnovaných výtvarníkům mladší generace i v knižních monografiích o rakouském moderním malíři Egonu Schielovi a o představiteli české groteskní malby Jiřím Sopkovi prokázal vnímavost jak pro svébytnou řeč barev a tvarů, tak i pro obecnější smysl výtvarného díla. Zároveň se mu vždy dařilo úzce svázat interpretovaná díla s životem umělců a dobou, v níž se zrodila. Toto v podstatě sociologické pojetí umění je charakteristické i pro Kroutvorovo pojednání o plakátu jako o výtvarném projevu, který vyvěrá z dobové atmosféry a zároveň tuto atmosféru dotváří (Pražský chodec, Poselství ulice). Sociologické cítění pak Kroutvora vede nejen např. k spojování architektonického stylu s životním způsobem, ale stává se mu též odrazištěm pro zkoumání vlastní problematiky životního stylu: ať již k analýzám dandysmu (Monografie dandysmu), společenského života za první republiky a života v prostředí kaváren a hospod (Café fatal), nebo k úvahám o živoření v totalitní společnosti 70. let (esej O životě v ghettu). Od svého uměnovědného východiska se Kroutvor nejvíce vzdálil pracemi s problematikou obecně historickou a občanskou, soustředěnými zejména k otázce Střední Evropy či emigrace (Potíže s dějinami).
Jestliže zpočátku Kroutvor uplatňoval ve svých pracích odborně věcnou slovesnou dikci, od konce 70. let se – z odporu k pozitivistickým tradicím české uměnovědy i kabinetní povaze poznání – stále více přikláněl k esejistickému podání. Mnohostrannost vzdělání a tvůrčích dispozic mu umožnily pochopit a realizovat esej jako „dobrodružství ducha“, jako tvar na pomezí několika oborů a několika způsobů vyjádření, s akcentem na osobní zaujetí tématem. V tomto úsilí o renesanci zanedbávaného žánru dosáhl zvlášť přesvědčivých výsledků v esejistické sbírce Praha, město ostrých hran a v jednolitě pojatém eseji Benátky. Cestovatelská inspirace spojuje také eseje zařazené do souboru Města a ostrovy. Pro soubor Živly je naopak určující filozofický způsob uvažování. Také Kroutvorovy práce věnované literatuře a spisovatelským osobnostem mají výrazně esejistický charakter (máchovské eseje shrnuté do souboru Můj Mácha, doslovy k dílům starších i soudobých autorů).
Literární dispozice Kroutvor prokázal i v beletristických pracích, které jsou – ve shodě s jeho uměnovědným zájmem a s přesvědčením, že groteska je filozofický názor moderního člověka – laděny do groteskního tónu. Kroutvora beletristu představil ovšem až obsáhlý autorský výbor básní, próz a esejů nazvaný Fernety, vydaný na sklonku devadesátých let, obsahující však práce, které většinou kolovaly už v samizdatu let sedmdesátých a osmdesátých. Soustředěný pohled na Kroutvorovu básnickou tvorbu, která inklinuje k prozaizaci, věcnosti, deskriptivnosti a také k racionální, esejistické dikci, poskytuje autorský výbor Pouštění papírových draků. Z žánrových útvarů je Kroutvorovi nejbližší báseň v próze, což ukazuje i sbírka Rozsypaný čaj. Texty této knihy oscilují mezi deníkovým záznamem, ekfrazí výtvarného díla a mikroesejem. Autor zde zbavuje báseň tradičních znaků literárnosti, chápe ji jako věcný a mnohdy i značně strohý záznam setkání s přáteli, hovorů o umění či atmosféry kaváren. Kroutvorova básnická tvorba se tak stává přirozeným pokračováním jeho tvorby esejistické.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o umění: Hlava Medusy (soubor studií, 1985); Pražský chodec (E o dějinách českého plakátu 1890–1945, 1985); Jiří Sopko (monografie, 1990); Potíže s dějinami (EE 1990); Egon Schiele (monografie, 1991); Poselství ulice (studie z dějin českého plakátu, 1991); Praha, město ostrých hran (EE 1992); Benátky. Město kanálů, paláců, umění, kurtizán, karnevalů a koček (E 1992); Šumava a Josef Váchal (E 1994, i něm.); Náchodský okruh art deco (regionální tisk 1994); Živly (EE 1997); Nový bestiář a jiné historky (PP bibliofilie, 1998); Café fatal. Mezi Prahou, Vídní a Paříží (výtvarné črty, 1998); Města a ostrovy (EE 2002); Můj Mácha (EE 2003); Rozsypaný čaj (BB 2005).
Výbory: Fernety (výbor básní, próz, esejů, 1998); Suterény. Vybrané kritické texty 1963–2000 (2001); Pouštění papírových draků (BB 2002).
Příspěvky ve sbornících: Strahovská knihovna (1974); Acta Uměleckoprůmyslového muzea (1980, sv. 15); Le Messager Européen (Paříž 1987); Hommage a Hrabal (Frankfurt nad Mohanem1989); Co je fotografie (1989); Kavárny & spol. Pražské literární kavárny a hospody (1990); Hrabaliana (1990); Prague (Secrets et Métamorphoses) (Paříž 1990); Revista de Occidente (Madrid 1991); Srednaja Evropa (Lublaň 1991); La Mittel Europea negli anni venti (Gorizia 1992); Praga (Mito e Letteratura) (Janov 1993); Kafka und Prag (Berlín – New York 1994); Nová Kniha o Praze 3 (1998); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Češi a Němci. Dějiny – kultura – politika (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Bohumil Hrabal. Palabres et existence (Paříž 2002).
Texty v katalozích a fotografických publikacích: Současný japonský plakát (1985); Česká fotografická moderna (1989); Sláva kabaretů v dějinách plakátu (1990); Jiří Sopko (1990); František Zelenka: Plakáty, architektura, divadlo (1991); Josef Anton Trčka: Fotograf vídeňské moderny (1993); I. Pinkava: Dynastie (1993); Dům U černé Matky Boží = The House at the Black Madonna (1994); Pocta Gustavu Klimtovi (1996); Mosty a brány Jana Hendrycha (1997); Olaf Hanel 1968–1998 (1999); Cesta na jih (1999 též angl.); P. Štecha. Praha: Fotografie = Prague: Photography (2004); Antonín Sládek: Obrazy, kresby, grafika (2007); Květoslav Přibyl: Fotografie v nesourodém světě (2007) aj.
Uspořádal a vydal: B. Hrabal: Ztracená ulička (1991); Škola české grotesky (antologie, 2002); Putování a listování. Poutnická knížka – od Šumavy k Novohradským horám. Malá kapesní antologie (2004, s M. Schneider); Poezie režná i glazovaná v řemesle hrnčířů (2006).

LITERATURA

Recenze: Jiří Sopko: M. Třeštík, Tvar 1990, č. 16 * Potíže s dějinami: N. Savický ml., Svobodný zítřek 25. 6. 1990; J. Rak, LidN 20. 7. 1990 * Poselství ulice: P. Wolf, MFD 23. 9. 1991 * Egon Schiele: P. Wolf, FD 20. 11. 1991 * Praha, město ostrých hran + Benátky: (pal) (P. Janáček), LidN 19. 2. 1993; A. Halada, Tvar 1993, č. 18 * Živly: V. Šlajchrt, LitN 1998, č. 20 * Fernety: J. Slomek, LidN 9. 7. 1999; T. Mazal, Právo 7. 10. 1999, příl. Salon; J. Suk, NK 1999, č. 39 + Host 1999, č. 10; V. Šlajchrt, Respekt 1999, č. 33; M. Vajchr, KPRR 1999, č. 15 (přetištěno in Vyložené knihy, 2007) * Café fatal: J. Suk, NK 1999, č. 10; P. Zavadil, Týdeník Rozhlas 1999, č. 8 * Suterény: A. Haman, NK 2001, č. 29 * Města a ostrovy: I. Matějka, Hospodářské noviny 2. 7. 2002; R. Kopáč, MFD 20. 8. 2002; J. Moník, LitN 2002, č. 44 * Můj Mácha: R. Kopáč, MFD 27. 6. 2003; P. Voňka, Dobrá adresa 2004, č. 5 * Rozsypaný čaj: R. Kopáč, LidN 15. 10. 2005, příl. Orientace; M. Exner, Tvar 2006, č. 16.
Rozhovory: J. Švandelík, NK 1990, č. 26; P. Wolf, MFD 29. 2. 1992; J. Rulf, Reflex 1997, č. 17; P. Mandys – M. Pokorný, Týden 1999, č. 36; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2007, č. 25.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Karel Piorecký (2008)
Aktualizace hesla: 27. 9. 2008 (kp)
Aktualizace bibliografie: 22. 10. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu