Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef KNAP

* 28. 7. 1900, Podůlší (u Jičína)  
† 13. 12. 1973, Praha  
 
Prozaik a básník, ruralista, literární kritik a historik, esejista, divadelní referent a teatrolog
 Pocházel z rolnické rodiny. Po studiích na gymnáziu v Jičíně (maturita 1919) studoval na FF UK pražské univerzity a na FF Komenského univerzity v Bratislavě (zde 1924 PhDr. prací o Jaroslavu Hilbertovi). 1925–51 byl vědeckým pracovníkem divadelního oddělení Národního muzea v Praze, od roku 1929 zároveň působil jako literární poradce a redaktor knižnic v nakladatelství F. Topič. V této době hojně cestoval do zahraničí, největší význam měly pro něho návštěvy Švédska a Norska. Za německé okupace byl 1944–45 pracovně nasazen. V letech 1951–55 z politických důvodů uvězněn (v 1967 byl v plném rozsahu rehabilitován). Od roku 1956 byl externím pracovníkem PNP, pro který vytvořil soupisy pozůstalostí Josefa Bartoše (1959) a Otokara Fischera (1959) a uspořádal Archiv Družstevní práce (1971), 1959 pracoval jako stavební dělník. V roce 1960 odešel do důchodu a věnoval se pouze literární a odborné práci.
 Přispíval zejména do periodik: Brázda, Cesta, Host, Lidové noviny, Literární noviny, Lidová demokracie, Venkov Zemědělské noviny. Redigoval časopisy: Most (1923, s Rudolfem Medkem a Bohumilem Kočím), Sever a východ (1925–27, s Janem Knobem, Františkem Křelinou, Václavem Prokůpkem, 1928–30 s Janem Knobem) a knižnice: Fórum (1925–26), Sever a východ (1925–30), Bílé knihy (1929–48), Knihy českých osudů (1939–48), Malá edice (1935–48), Menší knihy (1940–41). – V roce 1988 vyšla v samizdatové edici Česká expedice zkrácená verze Knapových pamětí s titulem Vítr ve starých stromech. – Šifry: K., Kp., (Kp).
 

V prvních prózách byl Knap ovlivňován vypravěčským lyrismem Fráni Šrámka i tajuplnou iracionalitou lidských pudů a přírodních dějů, jak ji pěstovali někteří skandinávští spisovatelé (zejména Knut Hamsun). Velmi záhy se však tematicky i ideově soustředil na mytizaci selství a venkova a stal se jedním z hlavních iniciátorů a mluvčích českého literárního ruralismu. V duchu ruralistického programu viděl jádro národního společenství a nevyčerpatelný zdroj mravních jistot v sepětí člověka s přírodou a půdou a v rodové sounáležitosti živých a mrtvých (Réva na zdi, Muži a hory, Věno). Do blízkosti románové tvorby tzv. francouzských regionalistů (Charles Ferdinand Ramuz, Jeana Giono apod.) staví Knapovy prózy křesťanská víra a baladické ladění, jakož i téma věčného koloběhu rolníkova života, mýtus absolutní spjatosti člověka s půdou, v jehož osudovém rámci je každý odpadlík od rodné hroudy přísně potrestán (Cizinec, Puszta). Poetické vidění venkova a lyrické přírodní imprese jsou v Knapových povídkách a románech vyvažovány smyslem pro konkrétní detail, jímž autor navazoval na tradice české venkovské realistické prózy. Se snahou o postižení individuálních osudů tak do Knapových prací pronikají i dobově podmíněné sociálně psychologické rozpory, narušující patriarchální jednotu vesnice. Na psychologické prokreslení milostné krize (Vysoké jarní nebe) nebo i životní deziluze (Dívčí hlas) se soustřeďují rovněž jeho nečetné práce s městskou tematikou.
Rozsáhlá byla Knapova činnost literárněkritická a divadelněhistorická. Jako programový teoretik a kritický obhájce ruralismu hledal v meziválečném období východiska tohoto směru zejména v severských literaturách (Literatura české půdy, Cesty a vůdcové). Kromě doslovů a předmluv, jimiž doprovázel díla jemu blízkých autorů (Jan Čarek, A. C. Nor aj.), napsal i několik popularizujících monografií (Hilbert, Fráňa Šrámek, Selma Lagerlöfová). Po druhé světové válce se Knap soustředil (s výjimkou psychologického románu Vzdálená země) na odbornou teatrologickou tematiku a ve svých materiálově bohatých pracích vytvořil plastický obraz českého kočovného divadla 19. století a jeho významných hereckých rodů (Umělcové na pouti, llnerové, Čtyři herečky).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře a divadle: Alej srdcí (E 1920); Ztracené jaro (R, b. d., 1923); Píseň na samotě (PP 1924); Úvod do krásné literatury (1924); Cesty a vůdcové (E 1926); Hilbert. Případ české dramatiky (studie, 1926); Réva na zdi (R 1926; přeprac. 1935); Venkovu o četbě (úvaha, 1926); Muži a hory (R 1928); Neznámému bohu (BB 1929); Zaváté šlépěje (PP 1929; přeprac. 1940); Žloutnou stráně (P 1929; poté in Polní kytice); Vysoké jarní nebe (R 1932; přeprac. 1970); Cizinec (R 1934; přeprac. 1965); Polní kytice (PP 1935); Puszta (R 1937); Fráňa Šrámek (monografická studie, 1937); Literatura české půdy (studie, 1939); Dívčí hlas (R 1940); Trojlístek (PP pro ml., 1943); Věno (R 1944; přeprac. 1968); Selma Lagerlöfová (monografická studie, 1949); Zöllnerové. Dějiny divadelního rodu (1958); Umělcové na pouti. O českých divadelních společnostech v 19. století (1961); Čtyři herečky (studie o M. Spurné, H. Vojtové, T. Brzkové, O. Beníškové, 1967); Dokud vane vítr (P pro ml., 1968); Vzdálená země (R 1969); Čas kopřiv (PP 1970); Bez poslední kapitoly (vzpomínky, Řím 1983, 1. úplné vyd. 1997); O básnících našeho kraje (E 1997); Zaslechnutý hlas (BB 1997, ed. M. Trávníček).
Uspořádal a vydal: Život (výtvarný almanach Umělecké besedy, 1927); Knížka o Šrámkovi (sb., 1927); B. Němcová: Tři citrony (1929); V. Vyleťal: Pták Noh (básnická pozůstalost, 1929); Mladá česká próza (výbor, 1931); Básníci selství (sb., 1932); Hlasy tří generací (výbor z moderní české lyriky, 1934); Topičův almanach 1833–1933 (lit. část, 1933); J. Hilbert: Spisovatelé a vlast (výbor lit. statí, 1941).
Inventáře LA PNP: Jan Bartoš. Literární pozůstalost (1959); Otokar Fischer. Literární pozůstalost (1959); Archív Družstevní práce (1971).

LITERATURA

Knižně: Soupis knižního díla, in J. K. (propagační tisk nakl. Čs. spisovatel, 1970); Josef Knap (sb. k 70. výročí narození, 1970, ed. J. Smetana).
Studie a články: A. Veselý in Listy autorům (1924); A. Grund: Epilog nad Severem a východem, Literární rozhledy 14, 1929/30, s. 297; J. B. Čapek in sb. Básníci selství (1932); R. Habřina in sb. Tváří k vesnici (1936); K. Sezima in Mlází (1936); A. Kratochvil: doslov, in Bez poslední kapitoly (Řím 1983); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); Z. Koňák in J. K.: Vítr ve starých stromech (1988); V. Mertl in Tiché zahrady (1998) + in Časy a nečasy (2005); M. Trávníček: Verše z vězení, in J. K.: Zaslechnutý hlas (1998); E. Bílková in Pod Vadlickou branou (2004).
Recenze: Cesty a vůdcové: A. N. (A. Novák), LidN 16. 9. 1926; AMP (A. M. Píša), PL 26. 9. 1926 * Muži a hory: G. (F. Götz), Národní osvobození 21. 7. 1928; A. N. (A. Novák), LidN 2. 3. 1929 * Vysoké jarní nebe: F. X. Šalda, ŠZáp 5, 1932/33, s. 11; AMP (A. M. Píša), PL 22. 5. 1932 * Cizinec: G. (F. Götz), Národní osvobození 1. 3. 1934; A. N. (A. Novák), LidN 11. 3. 1934; F. X. Šalda, ŠZáp 7, 1934/35, s. 207 * Puszta: G. (F. Götz), Národní osvobození 21. 11. 1937; A. N. (A. Novák), LidN 28. 11. 1937; J. B. Čapek, Naše doba 45, 1937/38, s. 499 * Literatura české půdy: B. Slavík, LidN 12. 2. 1940; M. Hýsek, Venkov 24. 3. 1940 * Věno: K. P. (K. Polák), Národní práce 9. 11. 1944 * Zöllnerové: D. Jeřábek, Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), 1959 * Čas kopřiv: (sp) (S. Perkner), Texty 1970, s. 42; H. Hrzalová, Tvorba 1971, č. 11 * Bez poslední kapitoly: P. Kosatík, MFD 30. 10. 1997; J. Červenková, NK 1997, č. 40; O. Mališ, LitN 1997, č. 48; V. Novotný, Tvar 1997, č. 17; M. C. Putna, Respekt 1997, č. 43; J. Richter, Souvislosti 1998, č. 1.
Rozhovory: V. Falada, MF 18.11.1969; (vb) (V. Benšová), ZN 9. 12. 1969; -ger (J. Träger), SvSl 18. 3. 1970; J. Heyduk, Naše rodina 1970, č. 24.
K životním jubileím: J. Heyduk, LD 27. 7. 1965; J. Knob, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1970, s. 28; (kr), LD 13.12.1983; Ab, SvSl 13.12.1983; I. Slavík, LD 27. 7. 1990; P. Studnička, Proglas 1993, č. 7; F. Knopp, LidN 12. 12. 1998.
Nekrology: an., Tvorba 1973, č. 51–52; an., Zpravodaj Šrámkovy Sobotky 1974, č. 1/2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis K. Bílek, 1997).
Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 14. 2. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu