Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Emanuel  FRYNTA

* 3. 1. 1923, Slapy (u Prahy) 
 
Básník, překladatel, autor literatury pro děti
 Syn učitele, překladatele a katolického intelektuála Emanuela Frynty (1888–1949), přítele Jana Zahradníčka, Františka Hrubína a jiných českých básníků. 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze, do konce války byl zaměstnán jako pomocný dělník. 1945–1948 studoval rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil až do konce života jako překladatel z povolání.
 Debutoval 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Vyšehradu, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři, Obrodě aj. Uplatnil se též jako filmový scenárista (Dvojí proces, Golem, obé r. Zdeněk Kopáč, 1962) i autor rozhlasových cyklů (Zastřená tvář poezie, Jen tak, s Ivanem Vyskočilem). V pozůstalosti zůstává řada esejistických studií o české i světové literatuře. – Fryntovy texty zhudebnil mj. Petr Skoumal (na LP Kdyby prase mělo křídla, 1991; CD Pečivo, 1995; Když jde malý bobr spát, 2003). – Dvoudílný televizní dokumentární film o E. Fryntovi a fotografu Janu Lukasovi Dva přátelé, dva osudy (2002) natočil režisér Aleš Kisil.
 Dominantní část díla Emanuela Frynty – překlady z ruštiny (zejména A. S. Puškina a M. J. Lermontova) i dalších jazyků – je svázaná s jeho aktivitou interpretační a komentátorskou, kultivovaně vyzdvihující tradiční hodnoty literatury a úlohu tvůrčí individuality. Součástí Fryntovy literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům, z nichž zvláště monografie o Franzi Kafkovi měla ve své době iniciující význam. – Ve vlastní básnické tvorbě Frynta dospěl od raných reflexivních pokusů k uvolněné a radostné lyrice pracující s možnostmi jazykové imaginace, komikou, absurditou, vtipem, kalambúrem a nonsensem (Písničky bez muziky). Povídky a básně z pozůstalosti (Závratné pomyšlení) osvědčují cit pro překvapivá spojení parodované literárnosti a pro půvab nestylizované promluvy či historky. V souboru esejistických rozhlasových přednášek Zastřená tvář poezie poukázal Frynta na neoddělitelnost literární inspirace a životních obsahů i potřeb vymanit vnímání slovesného umění z vlivu stereotypů a mýtů. Dětem jsou určeny Fryntovy poetické básně a prózy, experimentující s posunem a konfrontací různých jazykových i stylových rovin (Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti), ale také řada úspěšných edic (Zlatý věnec, Moudří blázni). Frynta se zabýval rovněž teorií umělecké fotografie a psal monografie o jednotlivých fotografech.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Jan Lukas (monografie, 1961); Reni und das Reh (něm., P pro děti, 1962, přel. V. Cífková); Vom lügenhaften Hündchen (něm., P pro děti, 1962); Eva Fuková (monografie, 1963); Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti (P pro děti, 1964); Hašek, the Creator of Schweik (studie, 1965, též něm.); Meč a píseň (PP pro ml., 1970, s V. Hulpachem a V. Cibulou); Písničky bez muziky (BB 1988); Závratné pomyšlení (PP, BB z pozůstalosti, 1993); Zastřená tvář poezie (rozhlasové úvahy z 1969, 1993); Praha, domovské město Franze Kafky (E 2000, text ve fotografické publikaci, s J. Lukasem; poprvé německy po titulem Franz Kafka lebte in Prag 1960).
Překlady: A. P. Čechov: Povídky 5 (1950, in Spisy A. P. Č., sv. 5; s A. Zahradníčkovou) + Výbor z díla 1–4 (1951, s dalšími) + Vybrané povídky (1956, s dalšími) + Melancholický dekameron (1958, s A. Zahradníčkovou a J. Hulákem) + Sachalin (1959, s F. Musilem) + Okamžiky (1962, s dalšími) + Setkání s Čechovem (1962, i ed.) + Srdce nechodí samo (1968, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou, i ed.) + Černý mnich (1976) + Souboj (1972, s K. Duškovou) + Tiché diagnózy (1973, s K. Duškovou, J. Hulákem a A. Zahradníčkovou) + O lásce (1976, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou) + Čtyři osudy (1984, s J. Hulákem) + Případy z praxe (1987, s dalšími) + Povídky (1988, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou) + Černý mnich a jiné povídky (1997); F. M. Dostojevskij: Zbožná sebevražda (1947) + Deník spisovatele I (1977, s J. Tafelem a L. Zadražilem) + Něžná (1980, ed. L. Zadražil); A. S. Puškin: Listy nevěstě a ženě Natalii Nikolajevně (1949; přeprac. 1968, i ed.) + A milovat mne bude lid... (1949, s dalšími) + Pohádky a poemy (1954, in Spisy A. S. P., sv. 3, s dalšími) + Povídky (tamtéž, sv. 6, 1955, s B. Mathesiem) + Lyrika 1, 2 (1956, tamtéž, sv. 1–2, s dalšími, i ed. s J. Táborskou) + Dramata (1957, tamtéž, sv. 5, s O. Fischerem) + Dopisy (1958, tamtéž, sv. 9, s E. Moisejenkovou) + Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (1962, s dalšími) + Tři karty (1975, s dalšími) + V bouři zrál můj hlas (1975, s dalšími) + Boris Godunov (1980) + Boldinské podzimy (1986, s dalšími); M. J. Lermontov: Výbor z díla 1, 2 (1951, s dalšími) + Maškaráda (1952) + Samota a láska (1964, s J. Horou a M. Marčanovou) + Proměny démona (1967, s dalšími, i ed.) + Stesk rozumu (1976, s dalšími) + Z plamene a jasu (1978, s dalšími); S. Jesenin: Básně (1955, s dalšími) + Lyrika (1964, s dalšími) + Modravá Rus (1965, s dalšími) + Zvony v trávě (1975, s dalšími); E. L. Masters: Spoonriverská antologie (1957, s J. Kolářem a Z. Urbánkem); M. Světlov: Granada a jiné básně (1958, s J. Zábranou); L. N. Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče (1959); Lope de Vega: Zahradníkův pes (1962); P. O. Hviezdoslav: Lyra (1964); Italská renesanční lyrika (1954, s dalšími); Rozmarné povídky staré Rusi (1966, ed. J. Táborská); Modří husaři (antologie z tvorby děkabristů, 1967, s E. Moisejenkovou a V. Svatoněm, i ed.); Kolo inspirace (ruská básnická moderna, 1967, s dalšími); Srdce ve mně sténá (antologie trubadúrské lyriky, 1970, s P. Koptou, za jazykové spolupráce V. Černého); I. Andronikov: Záhadná N. F. I. (1974, s J. Barbašem); S. Janevski: Tanečnice na dlani (1979, s P. Kolevským a J. Kabíčkem).
Hudebniny: P. Skoumal: Kdyby prase mělo křídla (1999, též na texty P. Šruta a J. Vodňanského).
Uspořádal, vydal a redigoval: Vánoce starého Kristiána (antologie povídek, 1940); Český Bibliofil 1941 (sborník Spolku českých bibliofilů věnovaný Juliu Zeyerovi, s B. Lifkou); Náš rok 1948 (kalendář,1947, s. N, Svobodovou a J. O. Martinovským); Náš rok. Rodinný kalendář na rok 1949 (1948, s J. O. Martinovským); Zlatý věnec (antologie pohádek z 19. st., 1961, s F. Hrubínem, J. Kolářem a E. Petiškou); B. Hrabal: Automat Svět (1966); Balagán (ruské zajímavosti, bibliof., 1968); Dvanáct věků (antologie české lyriky 12. století, 1971); Moudří blázni (antologie klasické literatury pro ml., 1973); spisy: A. S. Puškin: Výbor z díla (1949 - 1950, s B. Mathesiem a dalšími, 3 sv.); Spisy A. P. Čechova (1951–60, 9 sv.); Výbor z díla Ignáta Herrmanna (1958–60, 4 sv.).

LITERATURA

Studie a články: J. Franěk: Překladatelské dílo Emanuela Frynty, in Sborník Kruhu přátel českého jazyka (1982); E. Petiška: doslov, in Písničky bez muziky (1988); E. Doupalová: Emanuel Frynta dětem, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas paedagogica. Philologica. Studia philologica, sv.13 (1992); M. Trávníček: Emanuel Frynta, LD 21. 1. 1993; J. Pechar: Skutečnosti se dotýkáme řečí, LitN 1995, č. 10; S. Urbanová: Emanuel Frynta: Básník jazykového humoru a hravosti, in Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Jazykověda, č. 3 (1999).
Recenze: Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti: J. Tafel, ZM 1964, s. 309 * Písničky bez muziky: V. Nezkusil, ZM 1989, s. 111; J. Slomek, MF 20. 12. 1988 * Závratné pomyšlení: J. Hančil, Tvar 1993, č. 25; P. Komers, LitN 1993, č. 39; J. Lukeš, LidN 17. 6 1993, příloha Národní 9, č. 24; V. Novotný, NK 1993, č. 19 * Zastřená tvář poezie: R. Matys, NK 1993, č. 41; V. Karfík, LitN 1994, č. 2.
Nekrolog: H. Prošková, LD 16. 10. 1975.
Autor hesla: Jiří Zizler (1995)
Aktualizace hesla: 14. 7. 2006 (kp)
 
zpět na hlavní stranu