Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Emanuel  FRYNTA

* 3. 1. 1923, Slapy (u Prahy) 
 
Básník, překladatel, esejista, autor literatury pro děti
 

Syn učitele, překladatele a katolického intelektuála Emanuela Frynty (1888–1949), přítele Jana Zahradníčka, Františka Hrubína a jiných českých básníků. Obecnou školu navštěvoval ve Slapech, poté studoval klasické gymnázium v Praze na Žižkově, kam se ve druhé polovině třicátých let rodina přestěhovala. Po maturitě v roce 1943 byl totálně nasazen a až do konce války pracoval v továrně jako pomocný dělník. Zároveň ve válečných letech rozvíjel své výtvarné nadání: studoval kaligrafii a kresbu. Namísto studia na Státní grafické škole, kam složil přijímací zkoušku, se však v roce 1945 rozhodl pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde si zapsal literární komparatistiku, filologii a filozofii. Patřil k nejnadanějším žákům Bohumila Mathesia, avšak v roce 1948, ještě před absolutoriem, studia na protest zanechal. Reagoval tak na ideologickými důvody vynucený odchod z fakulty, který postihl mj. Jana Patočku Václava Černého. Jako překladatel a editor pak po celý svůj život pracoval na volné noze.

 

Debutoval roku 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Vyšehradu, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři, Obrodě aj. Uplatnil se též jako filmový scenárista (Dvojí proces, Golem, obé r. Zdeněk Kopáč, 1962) i autor rozhlasových cyklů (Zastřená tvář poezie, Jen tak, s Ivanem Vyskočilem). Fryntovy básně nebo překlady Morgensternovy poezie zazněly v řadě divadelních inscenací. Objevily se v text-appealech, které na konci padesátých let uvedli na scénu pražské vinárny Reduta Ivan Vyskočil Jiří Suchý, dále v představení Nehraje se (1970), uváděném v Nedivadle Ivana Vyskočila, ve hře Papírové blues v divadle Semafor (prem. 1961, r. Juraj Herz a Jiří Suchý) a tamtéž v literárním kabaretu ...nikoho nezabije (prem. 2005, sc. a r. Jiří Suchý), v písničkovém představení Kdyby prase mělo křídla Divadla v Dlouhé (prem. 1996, r. Jan Borna) a dalších. Fryntovu poezii zhudebnil Petr Skoumal a zařadil ji na zvukové nahrávky Kdyby prase mělo křídla (LP 1991), Pečivo (CD 1995) a Když jde malý bobr spát (CD 2003). – Pro řadu svých přátel byl Frynta inspirátorem a respektovaným rádcem, sám se však potýkal s omezenými publikačními možnostmi a odmítavým postojem nakladatelství v době normalizace. To bylo zřejmě důvodem, proč krátce před smrtí zničil převážnou část svých nevydaných překladů a rukopisů. – Dvoudílný televizní dokumentární film o Emanuelu Fryntovi a fotografu Janu Lukasovi Dva přátelé, dva osudy (2003) natočil režisér Aleš Kisil.

 Dominantní část díla Emanuela Frynty – překlady z ruštiny (zejména A. S. Puškina a M. J. Lermontova) i dalších jazyků – je svázaná s jeho aktivitou interpretační a komentátorskou, kultivovaně vyzdvihující tradiční hodnoty literatury a úlohu tvůrčí individuality. Součástí Fryntovy literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům, z nichž zvláště monografie o Franzi Kafkovi měla ve své době iniciující význam. – Ve vlastní básnické tvorbě Frynta dospěl od raných reflexivních pokusů k uvolněné a radostné lyrice pracující s možnostmi jazykové imaginace, komikou, absurditou, vtipem, kalambúrem a nonsensem (Písničky bez muziky). Povídky a básně z pozůstalosti (Závratné pomyšlení) osvědčují cit pro překvapivá spojení parodované literárnosti a pro půvab nestylizované promluvy či historky. V souboru esejistických rozhlasových přednášek Zastřená tvář poezie poukázal Frynta na neoddělitelnost literární inspirace a životních obsahů i potřeb vymanit vnímání slovesného umění z vlivu stereotypů a mýtů. Dětem jsou určeny Fryntovy poetické básně a prózy, experimentující s posunem a konfrontací různých jazykových i stylových rovin (Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti), ale také řada úspěšných edic (Zlatý věnec, Moudří blázni). Frynta se zabýval rovněž teorií umělecké fotografie a psal monografie o jednotlivých fotografech.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Jan Lukas (monografie, 1961); Reni und das Reh (něm., P pro děti, 1962, přel. V. Cífková); Vom lügenhaften Hündchen (něm., P pro děti, 1962); Eva Fuková (monografie, 1963); Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti (P pro děti, 1964); Hašek, the Creator of Schweik (studie, 1965, též něm. Hašek, der Schöpfer des Schwejk, 1965); Meč a píseň (PP pro ml., 1970, s V. Hulpachem a V. Cibulou, 1995 výbor z původního vydání pod názvem Hrdinové starých evropských bájí); Písničky bez muziky (BB 1988); Závratné pomyšlení (PP, BB z pozůstalosti, 1993, ed. M. Železná); Zastřená tvář poezie (rozhlasové úvahy z roku 1969, 1993, ed. J. Honzík); Praha – domovské město Franze Kafky (E 2000, text ve fotografické publikaci, s J. Lukasem; poprvé německy pod titulem Franz Kafka lebte in Prag 1960, 2. rozšíř. něm. vyd. 2000); Eseje (2013, eds. J. Honzík, I. Kraitlová a J. Šulc).
Překlady: F. M. Dostojevskij: Zbožná sebevražda (1947, později pod názvy Plachá či Něžná) + Setmělé obrazy (1971, s dalšími, ed. K. Štindl) + Deník spisovatele I (1977, s J. Tafelem a L. Zadražilem) + Něžná (1980, s dalšími, ed. L. Zadražil); S. Jesenin: Modravá Rus (1947, s dalšími, ed. B. Mathesius; 1965 stejnojmenný výbor z předchozího vydání, ed. A. Brousek) + Básně (1955, s dalšími, ed. J. Rumler) + Lyrika (1964, s dalšími, ed. J. Zábrana) + Zvony v trávě (1975, s dalšími, ed. M. Čížková) + Za píseň život jsem vyměnil (1979, s dalšími, ed. J. Žáček); A. S. Puškin: A milovat mne bude lid... (1949, s dalšími, eds. B. Mathesius a N. Slabihoudová) + Listy nevěstě a ženě Natalii Nikolajevně (1949, též ed.; přeprac. a rozšíř. 1968 pod názvem Listy nevěstě a ženě, též ed.) + Lyrika. Pohádky. Poemy (1950, in Výbor z díla, sv. 3; s dalšími, ed. B. Mathesius s pomocí E. Frynty a Z. Vovsové) + Pohádky a poemy (1954, in Spisy A. S. P., sv. 3; s dalšími, ed. J. Táborská) + Povídky (tamtéž, sv. 6, 1955; s B. Mathesiem, ed. J. Táborská) + Lyrika 1, 2 (1956, tamtéž, sv. 1–2; s dalšími, též ed. s J. Táborskou) + Dramata (1957, tamtéž, sv. 5; s O. Fischerem) + Dopisy (1958, tamtéž, sv. 9; s E. Moisejenkovou) + Výbor z díla (1955, s dalšími, ed. J. Štefánková) + Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (1962, s dalšími, též ed.) + Arion. Výbor z lyriky (1965, s dalšími, ed. A. Brousek) + Tři karty (1975, s B. Mathesiem a E. Moisejenkovou, ed. J. Táborská) + V bouři zrál můj hlas (1975, s B. Mathesiem a H. Vrbovou, ed. J. Honzík) + Boris Godunov (1980) + Piková dáma a jiné prózy (1980, s B. Mathesiem a E. Moisejenkovou, ed. M. Jehlička) + Boldinské podzimy (1986, s dalšími, ed. V. Svatoň) + Talismany. Výbor z básnického díla (1987, s dalšími, ed. M. Jehlička) + Ve znamení múz. Výbor z milostné poezie (1989, s dalšími, ed. M. Jehlička); A. P. Čechov: Povídky 1893–1895 (1950, in Spisy A. P. Č., sv. 5, též ed.) + Povídky 1883–1886 (1951, tamtéž, sv. 1; s J. Hulákem, též ed.) + Výbor z díla 1 (1951, s dalšími, ed. N. Slabihoudová) + Vybrané povídky (1956, s dalšími) + Melancholický dekameron (1958, s A. Zahradníčkovou a J. Hulákem, též ed.) + Sachalin. Ze Sibiře (1959, in Spisy A. P. Č., sv. 7; s F. Musilem, též ed.) + Deset ruských novel 19. století (1960, s dalšími, ed. J. Šanda) + Okamžiky (1962, s dalšími, ed. I. Svatoňová) + Srdce nechodí samo (1968, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou, též ed.) + Tiché diagnózy (1973, s K. Duškovou, J. Hulákem a A. Zahradníčkovou, ed. J. Honzík) + Černý mnich (1976) + O lásce (1976, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou, ed. J. Honzík, 2. vyd. 2017 pod názvem Povídky o lásce) + Příběhy mladých lékařů (1977, s A. Morávkovou a V. Pravdou, ed. A. Morávková) + Čtyři osudy (1984, s J. Hulákem) + Případy z praxe (1987, s dalšími, ed. V. Novotný) + Povídky (1988, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou, ed. V. Novotný) + Černý mnich a jiné povídky (1997, s H. Zahradníčkovou, ed. L. Rous) + Anna na krku a jiné povídky (2000, s J. Hulákem a Z. Psůtkovou, ed. J. Hulák) + O lásce a jiné povídky (2002, s J. Hulákem a A. Zahradníčkovou); M. J. Lermontov: Výbor z díla 1, 2 (1951, s dalšími, ed. B. Mathesius) + Maškaráda (1952) + Básně (1956, s dalšími) + Jak volný vítr (1957, s dalšími, ed. F. Zvěřina) + Samota a láska (1964, s J. Horou a M. Marčanovou, též ed.; Fryntovy překlady zařazeny též do výboru Bratr smutek, 2018) + Proměny Démona (1967, s dalšími, též ed.) + Stesk rozumu (1976, s dalšími, eds. J. Honzík, D. Kšicová, V. Sato) + Z plamene a jasu (1978, s dalšími, ed. J. Honzík) + Bratr smutek (2018, s J. Horou; Horovy překlady obsaženy již ve stejnojmenném výboru z r. 1941, in Vybrané spisy M. J. L., sv. 1, ed. B. Mathesius); J. Pokorný a J. Vladislav (eds.): Italská renesanční lyrika (1954, s dalšími; 1964 rozšíř. vyd. pod názvem Navštívení krásy, ed. neuveden); E. L. Masters: Spoonriverská antologie (1957, s J. Kolářem a Z. Urbánkem, 2. revidované vyd. 2000); M. Světlov: Granada a jiné básně (1958, s J. Zábranou; Granada též in J. Honzík /ed./: Ohnivé květy, 1987); L. N. Tolstoj: Smrt Ivana Iljiče (1959, též in Po plese a jiné prózy, 1975, Spisy L. N. T., sv. 5 ); Lope de Vega: Zahradníkův pes (1962); V. Černý (ed.): Vzdálený slavíkův zpěv. Výbor z poezie trobadorů (1963, s dalšími; z tohoto vydání čerpají dva různé výbory z let 1970 a 2004, vydané pod týmž názvem Srdce ve mně sténá); P. O. Hviezdoslav: Lyra (1964, ed. V. Turčány); J. Táborská (ed.): Rozmarné povídky staré Rusi (1966); Modří husaři. Z díla děkabristů (1967, s E. Moisejenkovou a V. Svatoněm, též ed.); V. Daněk a H. Vrbová (eds.): Kolo inspirace. Ruská básnická moderna (1967, s dalšími); V. Černý (ed.): Srdce ve mně sténá.Výbor z milostné poezie trobadorů (1970, s P. Koptou; obs. 17 básní původně zařazených do výboru Vzdálený slavíkův zpěv, 1963); Tyran (1970, s dalšími, ed. neuveden); I. Andronikov: Záhadná N. F. I. (1974, s J. Barbašem, oba též eds.); E. Dolejšová (ed.): Rok v přírodě (1974, s dalšími); J. Fromková (ed.): Starosvětské lásky (1974, s dalšími, 2. uprav. vyd. 1986); S. Janevski: Tanečnice na dlani (1979, s P. Kolevským a J. Kabíčkem, též eds.); J. Brukner a P. Komers (eds.): Morgenstern v Čechách (1996, s dalšími); Z. Hron (ed.): Srdce ve mně sténá (2004, s P. Koptou; výbor z poezie trobadorů, převzato z knihy Vzdálený slavíkův zpěv, 1963).
Korespondence: I. Málková (ed.): Adresát František Hrubín. Dopisy F. Hrubína, J. Seiferta, J. Strnadla, E. Frynty (2010).
Hudebniny: P. Skoumal: Kdyby prase mělo křídla (1999, též na texty P. Šruta a J. Vodňanského); P. Skoumal: Když tygr jede do Paříže (2006, též na texty P. Skoumala, Z. Svěráka, P. Šruta a J. Vodňanského).
Uspořádal, vydal a redigoval: Zlatý věnec (antologie pohádek z 19. st., 1961, s F. Hrubínem, J. Kolářem a E. Petiškou); Setkání s Čechovem (1962, přel. J. Koronovský, K. Dušková, J. B. Dlouhý); B. Hrabal: Automat Svět (1966); Balagán (ruské zajímavosti, bibliof., 1968); Dvanáct věků (antologie české lyriky 12. století, 1971); Moudří blázni (antologie klasické literatury pro ml., 1973); spisy: A. S. Puškin: Výbor z díla (1949–1950, s B. Mathesiem a dalšími, 3 sv.); Spisy A. P. Čechova (1950–1960, 9 sv.); Výbor z díla Ignáta Herrmanna (1958–1962, 4 sv.).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Albertu Vyskočilovi k šedesátinám 28. ledna 1950 (faksimile sborníku, 1998); A. Cosentino (ed.): Čtení o Bohumilu Hrabalovi (2016); P. Šrámek (ed.): Čtení o Jiřím Kolářovi (2018); M. Potužáková – P. Rut (eds.): Téměř vždycky trapným dojmem. Antologie textů o verši básnickém a dramatickém se zřetelem k tzv. přednesu (2018).

LITERATURA

Bibliografie: I. Kraitlová: Bibliografie Emanuela Frynty, in E. Frynta: Eseje (2013).
Studie a články: R. Pytlík: Švejk ve světě, ČL 1969, č. 3; J. Franěk: Překladatelské dílo Emanuela Frynty, in Sborník Kruhu přátel českého jazyka (1982, část přetištěna pod názvem Emanuel Frynta jako překladatel ruské poezie in Z. Fraňková, J. Honzík a V. Dvořáková /eds./: Slavistické reminiscence. Výbor z textů Jiřího Fraňka, 2011); M. Dvořáková: K překladům Emanuela Frynty z německé literatury, in Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Slavica Pragensia, sv. 23 (1980); E. Petiška: doslov, in Písničky bez muziky (1988); E. Doupalová: Emanuel Frynta dětem, in Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas paedagogica. Philologica. Studia philologica, sv.13 (1992); M. Trávníček: Emanuel Frynta, LD 21. 1. 1993; J. Pechar: Skutečnosti se dotýkáme řečí, LitN 1995, č. 10; S. Urbanová: Emanuel Frynta: Básník jazykového humoru a hravosti, in Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Jazykověda, č. 3 (1999); J. Franěk: Emanuel Frynta + J. Naščaková: Frynta překladatel, in Avantgarda: vztah české a ruské avantgardy. K 80. narozeninám Jiřího Fraňka (2002); S. Urbanová in Meandry a metamorfózy dětské literatury (2003); J. Toman: Dětská poezie 80. let XX. století, in Ladění 2006, č. 4; S. Rubáš in Já píši Vám. Evžen Oněgin v českých překladech (2009); P. Kourová: Fryntovi, Xantypa 2010, duben (biografická stať); B. Hoffmann: Pokušitel Christian Morgenstern, ČJL 2015/2016, č. 2.
Recenze: Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti: J. Tafel, ZM 1964, č. 6/7 * Písničky bez muziky: J. Slomek, MF 20. 12. 1988; Z. Vybíral, Tvorba 1988, č. 52; K. Sgallová, Echo 1988/1989, č. 7; V. Nezkusil, ZM 1989, č. 2 * Závratné pomyšlení: J. Hančil, Tvar 1993, č. 25; P. Komers, LitN 1993, č. 39; J. Lukeš, LidN 17. 6 1993, příloha Národní 9, č. 24; V. Novotný, NK 1993, č. 19 * Zastřená tvář poezie: R. Matys, NK 1993, č. 41; V. Novotný, Tvar 1993, č. 47/48; V. Karfík, LitN 1994, č. 2; M. Strakoš, Scriptum 1994, leden-únor * Praha - domovské město Franze Kafky: R. Kopáč, LitN 2000, č. 36; J. Slomek, LidN 8. 7. 2000 * Eseje: H. Kosáková, Svět literatury 2015, č. 51; V. Šlajchrt, RR 2015, č. 98; J. Trávníček, LidN 18. 3. 2015.
Nekrolog: H. Prošková, LD 16. 10. 1975.
Vzpomínky: Z. Urbánek: Nesmělý dobrodruh + I. Vyskočil: Emánek, in E. Frynta: Závratné pomyšlení (1993); I. Vyskočil: Doslov, in E. Frynta: Zastřená tvář poezie (1993); E. Zábranová: Flashky (2014); V. Vokolek, Týdeník Rozhlas 2015, č. 41.
K životním jubileím: V. Probst, LitN 2010, č. 40; V. Štěpánová, LidN 31. 10. 2015, příl. Orientace.
Autor hesla: Jiří Zizler (1995)
Aktualizace hesla: 18. 7. 2019 (av)
 
zpět na hlavní stranu