Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef ŠIMON

* 8. 9. 1948, Cejřov (u Skutče, dnes Vrbatův Kostelec) 
† 2. 10. 2018, Praha 
 
Básník, publicista a nakladatel
 

Narodil se v rodině Josefa Šimona (1921–2003), ekonoma, ředitele několika českých strojírenských podniků, ministra strojírenství a místopředsedy vlády ČSSR (1968–1981) a velvyslance v Rumunsku (1981–1984). V souvislosti s otcovým zaměstnáním se rodina několikrát stěhovala (Praha, Příbor u Kopřivnice, Praha, Plzeň), roku 1962 se však trvale usadila v Praze. Zde Šimon vychodil základní školu a gymnázium. Za středoškolských let sportoval a stal se členem juniorského reprezentačního volejbalového družstva. Byl však i vedoucím studentské blues-rockové kapely a skládal pro ni hudbu a texty. V létě 1965 utrpěl těžký dopravní úraz (pád pod autobus), který si vyžádal dvouletou hospitalizaci a vedl k trvalé invaliditě; za dlouhodobého pobytu v nemocnicích v Chrudimi, Kladrubech i v Praze-Vinohradech se začal hlouběji seznamovat s literaturou. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Dejvicích (1967) vystudoval organizaci řízení výroby na Vysoké škole ekonomické; absolvoval (Ing.) v roce 1973 prací Řízení výroby pomocí samočinného počítače. Po krátkém zaměstnání na generálním ředitelství Závodů přístrojů a automatizace pracoval od konce roku 1973 jako redaktor odborné a technické literatury v nakladatelství Práce. Posléze se zde stal vedoucím redaktorem edice pro mládež Kamarád; tu redigoval i v letech 1977–1983, kdy byl zástupcem šéfredaktora pro beletrii a populárně naučnou literaturu. V letech 1977–1979 při zaměstnání postgraduálně studoval nakladatelský směr na Fakultě žurnalistiky UK (závěrečná práce věnovaná čtenářským klubům). V období 1984–1989 vykonával funkci šéfredaktora nakladatelství Odeon; v letech 1985 a 1986 absolvoval dvouleté postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V listopadu 1989 byl jedním ze zakládajících členů Masarykova demokratického hnutí. Od ledna do července 1990 působil jako první náměstek ministra kultury ČR, následujícího půl roku byl poradcem ministra kultury. Od roku 1991 se opět vrátil k nakladatelské činnosti: nejprve s dalšími společníky vytvořil nakladatelské družstvo Český literární klub, které svou činnost ukončilo v roce 1993; poté byl Šimon majitelem, hlavním lektorem a editorem nakladatelství Český klub, které užívalo i názvy Nakladatelství Josefa Šimona či Simon and Simon. – Jeho sestra Naděžda Šimonová (*1949), provdaná za literárního vědce a prozaika Vladimíra Macuru, je romanistkou; působila také jako šéfredaktorka časopisu Iniciály, redaktorka Tvaru a vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví.

 

Debutoval roku 1973 v Tvorbě. Do konce osmdesátých let přispíval verši, příležitostně však i literární a společenskokritickou publicistikou do deníku Práce (1981 zde stálá rubrika sobotní přílohy "Stojí za přečtení"), Rudého práva, Mladého světa, Květů, Vlasty, Tvorby, Kmene, Literárního měsíčníku, Slovenských pohľadů (Bratislava) aj. a do zahraničních periodik Smena (Moskva), Welt (Berlín) a Arte (Stockholm). Po roce 1989 publikoval sporadicky verše i publicistiku v Rudém právu, Svobodném slově, Českém deníku, Playboyi, Prostoru ZlínVlastě. V týdeníku Knihy uveřejňovat také nakladatelské anotace. – Původní vydání společné knihy Město z roku 1983 (s básněmi Petra Cincibucha, Jaromíra Pelce a Josefa Šimona, s fotografiemi Vladimíra Birguse a Pavla Jasanského a s doslovem Jana Lukeše) bylo sešrotováno, uskutečněné vydání z roku 1984 obsahuje navíc fotografie Miroslava Hucka. – V rukopisech zůstala sbírka Plačící Prométheus, jednoaktovka Chovatelka upírů a rockové šansony a oratoria Neurvalý snílekOstraka. – V roce 1982 Šimon získal cenu časopisu Mladý svět Bílá vrána 81 za neobvyklý čin v oblasti umění. – Z Šimonovy básnické tvorby uvedla Československá televize pořady Asfaltoví holubi (1989) a Pouštní pták ve voliéře Čech (1990, oba režíroval Zdeněk Potužil). Poetická vinárna Viola uvedla scénický pořad Pouštní pták (1984, režie Jan Kačer). Své hudební skladby s vlastními texty nazpíval za doprovodu skupiny B-Q na LP Pouštní pták na útesech rocků (LP 1987). Několik jeho básní zhudebnil a s kapelou Etc… nazpíval Vladimír Mišík.

 Ačkoli je ve svých tvůrčích východiscích částečně spjat s poetikou konce šedesátých let, opožděnou prvotinou Snídaně v automatu z počátku druhé poloviny let sedmdesátých se Šimon připojil k proudu poezie tzv. pětatřicátníků, zaujatých civilními stránkami života. Z generační souvislosti se však vymykal odlišným typem básnického výrazu i celkovou instrumentací postoje k světu. V první fázi své tvorby vedle beatnické poezie navazoval i na verše Josefa Kainara, při využívání termínů a reálií z oblasti civilizačních procesů se trvaleji inspiroval scientistní obrazností Miroslava Holuba. Jeho tvorba, psaná střídavě ve volných i vázaných verších, je výrazně dostředivá až po utkvělost emblematických slov, motivů, obrazných prvků. Od prvních sbírek se vyznačuje explozivním charakterem přímého i obrazného pojmenování, střetáním konkrét a abstrakt, zahrnováním disharmonických sfér všednosti, civilizačních procesů, mýtů a kosmických dimenzí, jakož i vyhrocováním situací do ostrých protikladů a etických konfliktů (Asfaltoví holubi, Český den). Podobně kontrapunkticky je instrumentován také básnický subjekt Šimonovy poezie. Vystupuje v ní do popředí jako nositel žhavých smyslů a citů i chladné intelektuality, patosu i ironie, zaujetí i zošklivění realitou, vcelku pak se projevuje antiromantickou civilností i romanticky titánským gestem výlučnosti a vzdoru. Takto dramaticky zaměřená tvorba postupně přešla do polohy kritického sporu se soudobou nivelizací života a kultury. Zvlášť patrné je to ve sbírce Pouštní pták, kterou režimní kritika charakteristicky odmítla jako ideově podezřelou. V následujících sbírkách („Ať člověk...“, Vyvolávač, Bít poezií) se básníkův neklid, pocitová divokost a rozmáchlost jeho gest poněkud zklidňují, konstantou však nadále zůstává důvěra v platnost nonkonformně vytvářené literatury, svrchovaná hodnota krvavě prožívané lásky a celkové pojetí života jako riskantního vzepětí i pádu.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Snídaně v automatu (BB 1976); Houpy houpy opička (leporelo, 1977); Asfaltoví holubi (BB 1978); Český den (BB 1979); Pouštní pták (BB 1981); „Ať člověk...“ Melancholická kytara (BB 1982); Město. Fotografie – Poezie (BB 1984, s P. Cincibuchem a J. Pelcem, fotografie V. Birgus, M. Hucek a P. Jasanský); Píseň (B bibliof. 1987); Vyvolávač (BB 1988, triptych tří rukopisných sbírek: Vyvolávání jménem..., Mezi pranýřem a piedestalem, Transvestující madona); Melancholická kytara (B bibliof. 1988); Bít poezií (BB 1990).
Výbor: ...a já tě miluji (1987); Púštny vták (Bratislava 1987).
Překlad: V. Reisel: Neskutečné město (1989).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Básnický almanach 1974 (1974); Básnický almanach 1977 (1977); Souhvězdí Aurory (1977); Třicet zpěvů k Únoru (1978); Česká poezie 20. století (1980); Zrychlený tep (1980); Srdce budoucího věku (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983); Jednou provždy (1983); Žít v míru (1983); Jasný svet (Bratislava 1983); Gesang der Liebe zum Leben. Tschechische Lyrik der Gegenwart (1983); A hory nemlčely (1984); Čtyřicet let v míru (1984); Nachový plamen (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Trvalé bydliště Praha (1986); Dvanáct básní na jména (1986); Stány světla (bibliof. 1986); Hlas bojů (1987); A zemi vládne lid (1988); Národní 36 (1988); Malá galerie autorů Čs. spisovatele (1989); Československý spisovatel. 40 let práce pro českou knihu (1989); Portrét ženy (1989); Pegasovo poučení (2002); Báseň mého srdce (2005); Divoké víno 1964–2007 (2007).
Uspořádal a vydal: Slovník lásky (výbor BB současných autorů, 1980, též přispěl); Velká česká kuchařka (1992, s dalšími).

LITERATURA

Knižně: V. Kolár: Mladé zápasy. Studie o mladé poezii (1981); M. Blahynka: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků /dissertatio apologetica/ (2017).
Studie a články: K. Sýs: Pokus o čítanku jedné básnické generace, LM 1979, č. 5; V. Kolár: Píseň se prodírá betonem, ČL 1979, č. 5; V. Macura: Neanonymní múza, LM 1981, č. 2; M. Blahynka: Josef Šimon. Postavy mladší české poezie, MF 31. 1. 1981; M. Blahynka: Poezie na život a na smrt, Ostravský kulturní měsíčník 1982, č. 11; J. Medek: Básně ze zrcadla, Magazín Co vás zajímá 1983, č. 4; P. Bílek: Nepoetický portrét, NK 1984, č. 45; Kdo je kdo a co je co, Tvorba 1985, č. 3; V. Macura: Doslov, in J. Š.: Český den (1986); J. Sommer: Umění v boji za pokrok a mír, Pochodeň 29. 3. 1986; K. Kraus: Básník města, Kulturní práce 1988, č. 7; P. A. Bílek: Lovec bezelstných ptáků naděje, LM 1989, č. 4; M. Zelinský: Vyvolávač Josefa Šimona, Slovenské pohľady (Bratislava) 1990, č. 8; V. Šibrava: Poezie Josefa Šimona v kontextu básnické tvorby tzv. střední generace, Slovenské pohľady (Bratislava) 1990, č. 8; M. Zelinský: Josef Šimon: Vyvolávač, in Český Parnas (1993); L. Sedláková a V. Křivánek: Josef Šimon: Pouštní pták, in Česká dekameron (1994).
Recenze: Snídaně v automatu: J. Šimůnek, MF 6. 7. 1976; (-ra) (= V. Macura), ZN 7. 8. 1976; R. Holub, Čtenář 1976, č. 12 * Asfaltoví holubi: M. Zeman, Tvorba 1978, č. 41; F. Moravová, Práce 23. 6. 1978; V. Macura: ZN 24. 7. 1978; V. Kolár, RP 31. 7. 1978 * Český den: jž (= J. Žáček), NK 1979, č. 20; zh (= Z. Heřman), MF 21. 6. 1979; vln (= V. Novotný), ZN 23. 6. 1979; B. Dokoupil, Rovnost 1. 8. 1979; F. Moravová, Práce 24. 10. 1979; V. Kolár, Tvorba 1979, č. 36 * Pouštní pták: V. Křivánek, Tvorba 1982, č. 16, příloha Kmen; J. Rumler, NK 1982, č. 17; J. Čejka, Tvorba 1982, č. 20, příloha Kmen; J. Rumler, NK 1982, č. 26; V. Rzounek, RP 21. 5. 1982; J. Adam, LM 1982, č. 9; Z. Heřman, MF 3. 6. 1982; O. Filip, Obrys (Mnichov) 1982, č. 3; I. Mojík, Slovenské pohľady (Bratislava) 1983, č. 3 * „Ať člověk...“: L. Vacina, Práce 7. 6. 1983; (vln) (= V. Novotný), ZN 25. 6. 1983; M. Pohorský, Tvorba 1983, č. 42, příloha Kmen; L. Vacina, Pochodeň 7. 10. 1983; Z. Heřman, MF 19. 7. 1983; O. Rafaj, LM 1984, č. 3 * Pouštní pták na útesech rocků (LP): L. Nechvátalová, G (Gramorevue) 1987, č. 12; fk (= F. Knopp), LD 7. 3. 1987; LAM, Obrana lidu 16. 1. 1988; J. Kukaň, Práce 16. 2. 1988; P. Kosatík, Kmen 1988, č. 7 * …a já tě miluji: (vn) (= L. Vacina), Pochodeň 20. 7. 1988 * Vyvolávač: E. Lukeš, Kmen 1989, č. 4; L. Brožek, RP 24. 2. 1989; J. Kukaň, Práce 28. 2. 1989; J. Trávníček BV 9. 3. 1989; P. Janáček, ZN 11. 3. 1989; K. Chmel, Dotyky (Bratislava) 1989, č. 7; L. Vacina, Pochodeň 23. 6. 1989; P. A. Bílek, LM 1989, č. 7 * Bít poezií: P. Janáček, LidN 16. 1. 1991; V. Šibrava, MFD 30. 1. 1991; P. A. Bílek, NK 1991, č. 4; V. Píša, RP 14. 5. 1991; Z. Vybíral, Tvar 1991, č. 8.
Rozhovory: M. Kúnová, Tribuna 1977, č. 8; k (= J. Klempera), NK 1978, č. 29; O. Hrivňáková, Listy Klubu přátel poezie, listopad 1978; (dš) (= D. Šafaříková), Práce 13. 1. 1978; R. Křesťan, Mladý svět 1979, č. 2; O. Hrivňáková, O knihách a autorech léto 1981; P. Veselý a J. Janoušek, Mladý svět 1982, č. 10; M. Soška, Květy 1984, č. 7; J. Kašpar, Tvorba 1984, č. 38, příl. Kmen; fr, Tvorba 1985, č. 34, příl. Kmen; fr, Tvorba 1986, č. 14, příl. Kmen; J. Blahota, MF 24. 1. 1987; O. Hrivňáková, Listy Klubu přátel poezie léto/podzim 1987; J. Klempera, RP 5. 12. 1987; šv (= M. Švagrová), SvSl 12. 1. 1988; J. Holoubek, Kmen 1988, č. 42; N. Klevisová, Tvorba 1989, č. 9 a 10; J. Klempera, Učitelské noviny 1989, č. 43; V. Voznička, Čtenář 1990, č. 8/9; J. Reinisch, MF 10. 3. 1990; P. Čermák, Vlasta 1990, č. 4; M. Černík, RP 25. 3. 1993; J. Vysočanský, Mosty 1993, č. 47.
Nekrolog: P. Žantovský, Haló noviny 7. 11. 2018, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 45; E. Frantinová, Haló noviny 7. 11. 2018, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 45.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Karel Piorecký (2007); Michal Jareš (2018)
Aktualizace hesla: 27. 11. 2018 (jar)
Aktualizace bibliografie: 27. 11. 2018 (jar)
 
zpět na hlavní stranu