Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef ŠIMON

* 8. 9. 1948, Cejřov (u Skutče, dnes Vrbatův Kostelec) 
 
 
Básník
 Narodil se v rodině Josefa Šimona (* 1921), ekonoma, ředitele několika českých strojírenských podniků, ministra strojírenství a místopředsedy vlády ČSSR (1968–1981) a velvyslance v Rumunsku (1981–1983). Jeho sestra Naděžda Šimonová (* 1949), provdaná za literárního vědce a prozaika Vladimíra Macuru, je romanistkou; působila i jako šéfredaktorka časopisu Iniciály a redaktorka Tvaru, od roku 1997 je vedoucí Literárního archivu Památníku národního písemnictví.
V souvislosti s otcovým zaměstnáním se rodina několikrát stěhovala (Praha, Příbor u Kopřivnice, Praha, Plzeň), roku 1962 se však trvale usadila v Praze. Zde Šimon vychodil základní školu a gymnázium. Za středoškolských let sportoval a stal se členem juniorského reprezentačního volejbalového družstva. Byl však i vedoucím studentské blues-rockové kapely a skládal pro ni hudbu a texty. V létě 1965 utrpěl těžký dopravní úraz, který si vyžádal dvouletou hospitalizaci a vedl k trvalé invaliditě; za dlouhodobého pobytu v chrudimské nemocnici se začal hlouběji seznamovat s literaturou. Po maturitě (1967) vystudoval ekonomiku průmyslu na Výrobně ekonomické fakultě Vysoké školy ekonomické; absolvoval v roce 1973 prací o operativním řízení výroby výpočetní technikou (Ing.). Od konce roku 1973 byl redaktorem odborné a technické literatury v nakladatelství Práce. Posléze se zde stal vedoucím redaktorem edice pro mládež Kamarád; tu redigoval i v letech 1977–1983, kdy byl zástupcem šéfredaktora pro beletrii a populárně naučnou literaturu. V letech 1977–1979 studoval při zaměstnání postgraduálně nakladatelský směr na Fakultě žurnalistiky UK (závěrečná postgraduální práce Čtenářské kluby). 1984–1989 vykonával funkci šéfredaktora nakladatelství Odeon; 1985–1986 absolvoval dvouleté postgraduální studium kulturní politiky na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V listopadu 1989 byl jedním ze zakládajících členů Masarykova demokratického hnutí. Od ledna do července 1990 byl prvním náměstkem ministra kultury ČR, následujícího půl roku poradcem ministra kultury. Od roku 1993 se opět věnuje nakladatelské činnosti, je majitelem, hlavním lektorem a editorem nakladatelství Český klub.
 Publikuje od roku 1972. Po konec 80. let postupně přispíval verši, příležitostně však i literární a společenskokritickou publicistikou do deníku Práce (1981 zde stálá rubrika sobotní přílohy „Stojí za přečtení“), Rudého práva, Mladého světa, Květů, Vlasty, Tvorby, Kmene, Literárního měsíčníku, Slovenských pohľadů (Bratislava) aj. a do zahraničních periodik Smena (Moskva), Welt (Berlín) a Arte (Stockholm). Po roce 1989 publikuje sporadicky (verše i publicistiku) ve Svobodném slově a Vlastě a nakladatelské anotace v týdeníku Knihy. V rukopisech zůstává sbírka Plačící Prométheus, jednoaktovka Chovatelka upírů a rockové šansony a oratoria Neurvalý snílek, Ostraka. – Z Šimonovy básnické tvorby uvedla Československá televize pořady Asfaltoví holubi (1989) a Pouštní pták ve voliéře Čech (1990, oba režíroval Zeněk Potužil) a poetická vinárna Viola scénický pořad Pouštní pták (1984, režie Jan Kačer). Své hudební skladby s vlastními texty nazpíval na dlouhotrvající desce Pouštní pták na útesech rocků (LP 1987). Několik jeho básní zhudebnil a s kapelou ETC nazpíval Vladimír Mišík.
 Ačkoli je ve svých tvůrčích východiscích částečně spjat s poetikou konce 60. let, opožděnou prvotinou Snídaně v automatu z počátku druhé poloviny 70. let se Šimon připojil k proudu poezie tzv. pětatřicátníků, zaujatých civilními stránkami života. Z generační souvislosti se však vymykal odlišným typem básnického výrazu i celkovou instrumentací postoje k světu. V první fázi své tvorby Šimon vedle beatnické poezie navazoval i na verše Josefa Kainara, při využívání termínů a reálií z oblasti civilizačních procesů se trvaleji inspiroval scientistní obrazností Miroslava Holuba. Jeho tvorba, psaná střídavě ve volných i vázaných verších, je výrazně dostředivá až po utkvělost emblematických slov, motivů, obrazných prvků. Od prvních sbírek se vyznačuje explozivním charakterem přímého i obrazného pojmenování, střetáním konkrét a abstrakt, zahrnováním disharmonických sfér všednosti, civilizačních procesů, mýtů a kosmických dimenzí, jakož i vyhrocováním situací do ostrých protikladů a etických konfliktů (Asfaltoví holubi, Český den). Podobně kontrapunkticky je instrumentován také básnický subjekt Šimonovy poezie. Vystupuje v ní do popředí jako nositel žhavých smyslů a citů i chladné intelektuality, patosu i ironie, zaujetí i zošklivění realitou, vcelku pak se projevuje antiromantickou civilností i romanticky titánským gestem výlučnosti a vzdoru. Takto dramaticky zaměřená tvorba postupně přešla do polohy kritického sporu se soudobou nivelizací života a kultury. Zvlášť patrné je to ve sbírce Pouštní pták, kterou režimní kritika charakteristicky odmítla jako ideově podezřelou. V následujících sbírkách („Ať člověk...“, Vyvolávač, Bít poezií) se básníkův neklid, pocitová divokost a rozmáchlost jeho gest poněkud zklidňují, konstantou však nadále zůstává důvěra v platnost nonkonformně vytvářené literatury, svrchovaná hodnota krvavě prožívané lásky a celkové pojetí života jako riskantního vzepětí i pádu.

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Snídaně v automatu (BB 1976); Houpy houpy opička (leporelo, 1977); Asfaltoví holubi (BB 1978); Český den (BB 1979); Pouštní pták (BB 1981); „Ať člověk...“. Melancholická kytara (BB 1982); Město: Fotografie – Poezie (BB 1984, s P. Cincibuchem a J. Pelcem, fotografie V. Birgus, M. Hucek a P. Jasanský); Vyvolávač (BB 1988, triptych tří rukopisných sbírek: Vyvolávání jménem..., Mezi pranýřem a piedestalem, Transvestující madona); Bít poezií (BB 1990).
Výbor: ...a já tě miluji (1987).
Překlad: V. Reisel: Neskutečné město (1989).
Ostatní práce: Socialistická hospodářská integrace (brožura, 1976).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Básnický almanach 1974, 1977 (1974, 1977); Souhvězdí Aurory (1977); Česká poezie 20. století (1980); Zrychlený tep (1980); Srdce budoucího věku (1982); Kupte si štěstí v bazaru (1983); A hory nemlčely (1984); Nachový plamen (1984); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985); Trvalé bydliště Praha (1986); Malá galerie autorů Čs. spisovatele (1989); Báseň mého srdce (2005).
Uspořádal a vydal: Slovník lásky (výbor BB současných autorů, 1980, též přispěl).

LITERATURA

Studie a články: V. Kolár: Píseň se prodírá betonem, ČL 1979, č. 5; V. Macura: doslov, in Český den (1986); P. A. Bílek: Lovec bezelstných ptáků naděje, LM 1989, č. 4; V. Šibrava: Poezie Josefa Šimona v kontextu básnické tvorby tzv. střední generace, Slovenské pohľady (Bratislava) 1990, č. 8; M. Zelinský in Český Parnas (1993).
Recenze: Snídaně v automatu: (-ra) (V. Macura), ZN 7. 8. 1976 * Asfaltoví holubi: V. Macura: ZN 24. 7. 1978 * Pouštní pták: V. Křivánek, Tvorba 1982, č. 16, příloha Kmen; J. Rumler, NK 1982, č. 17; J. Čejka, Tvorba 1982, č. 20, příloha Kmen; J. Rumler, NK 1982, č. 26; V. Rzounek, RP 21. 5. 1982; J. Adam, LM 1982, č. 9 * "Ať člověk...": (vln) (V. Novotný), ZN 25. 6. 1983; M. Pohorský, Tvorba 1983, č. 42, příloha Kmen * Vyvolávač: J. Trávníček BV 9. 3. 1989; L. Brožek, RP 24. 2. 1989; P. A. Bílek, LM 1989, č. 7; P. Janáček, ZN 11. 3. 1989; E. Lukeš, Kmen 1989, č. 4 * Bít poezií: P. A. Bílek, NK 1991, č. 4; P. Janáček, LidN 16. 1. 1991; Z. Vybíral, Tvar 1991, č. 8.
Rozhovory: M. Kúnová, Tribuna 1977, č. 8; M. Soška, Květy 1984, č. 6; J. Kašpar, Tvorba 1984, č. 38, příl. Kmen; J. Blahota, MF 24. 1. 1987; V. Voznička, Čtenář 1990, č. 8/9; M. Černík, RP 25. 3. 1993; J. Vysočanský, Mosty 1993, č. 47.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Karel Piorecký (2007)
Aktualizace hesla: 27. 1. 2008 (kp)
 
zpět na hlavní stranu