Logo Klubu socialistické kultury (1947)
Provolání ke Dni snášenlivosti (1947)
Klubový oběžník
Obálka Josefa Lady (1948)
KLUB SOCIALISTICKÉ KULTURY
Posláním Klubu socialistické kultury (KSK), založeného v listopadu 1946, bylo „sloužit socialismu a kultuře“. Pod pojmem socialismus si zakladatelé klubu představovali nový způsob života s důrazem na tradiční hodnoty masarykovské republiky včetně hodnot křesťanských, a předpokládali tedy, že ideály socialismu bude možné sladit se standardními demokratickými principy (viz připojený leták Provolání ke Dni snášenlivosti 8. 11. 1947). Předsedou KSK byl zvolen František Kovárna, funkci organizačního a propagačního tajemníka zastával František Havelka a funkci jednatele Josef Vitásek. K zakládajícím členům patřili dále mj. Bedřich Karen a B. O. Zubina, později v klubu působil též Bohuslav Brouk. Již v roce 1947 měl KSK přibližně 14 000 členů, zakládal svá „jednatelská místa“ v různých městech republiky, pořádal přednáškové cykly a koncerty, podporoval různorodou tvůrčí aktivitu svých členů (např. Loutkářský odbor KSK), ve spolupráci s Čedokem jim zajišťoval výhodné podmínky pro cestování po republice i po Evropě a organizoval též zahraniční studijní cesty (např. v roce 1947 jako jednoho ze svých stipendistů vyslal do Anglie Zdeňka Urbánka). Vydavatelskou koncesi „s omezením na členy spolku“ získal KSK 29. 8. 1947 na Magistrátu hlavního města Prahy a využil ji k vydávání členských publikací a časopisu Český život (1947–1948). Členem Svazu českých knihkupců a nakladatelů se stal v roce 1948, kdy ovšem část jeho aktivních členů (Brouk, Havelka, Kovárna) odešla do exilu. KSK přesto ještě na klubové bázi několik let působil a zanikl až v roce 1951 na základě zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních, který rušil činnost všech samosprávných spolků. – Klub sídlil v Jindřišské ulici č. 5 v Praze a celkem vydal přibližně 20 svazků.
Stať Františka Kovárny
Socialismus a národní kultura vyšla pod hlavičkou KSK sice již v roce 1946, avšak klubová ediční činnost se rozvinula až v roce následujícím, kdy pod společným názvem Výběr KSK začaly ve dvou řadách vycházet publikace, určené ovšem pouze pro členy klubu. První z nich, volná edice Vědecká literatura (1947–1948, nečíslována, názvem označena pouze v propagační rubrice v měsíčníku Český život), přinášela historické i teoretické texty, týkající se sociálně-ekonomických témat a dějin socialismu. Vedle překladů (mj. knihy Josepha E. Daviese Poslání do Moskvy a Juliena Bendy Velká zkouška demokracií) zde vyšla kniha Františka Matouše Klácela Listy přítele k přítelkyni. O původu socialismu a komunismu. Druhá řada Krásná literatura (1947–1948, nečíslována, stejně jako předchozí edice označena pouze v klubovém časopisu) zahrnovala české i přeložené knihy různých žánrů (mj. prózy Jiřího Muchy
Spálená setba a Josefa Tomana Slovanské nebe, v překladech romány Heleny Boguszewské, Grahama Greena ad.).
Několik publikací čtenářům zprostředkoval časopis Český život, který v každém čísle přinášel dva vložené archy s povídkami či novelami, k nimž byly později nabízeny i desky. V této volné edici vyšly vedle klasiků české literatury (mj. Karel Matěj Čapek-Chod, později též výběr z próz českého obrození) i původní novely a debuty (mj. povídky Jaroslava Drábka).
Vedle těchto publikací vydal KSK např. výroční tisky Krásná léta Jaroslava Vrchlického od Vladimíra Frídy či fotopublikace 48 (1348, 1648, 1848, 1948) s texty Václava Vojtíška, F. M. Bartoše, Františka Roubíka a Miroslava Klingera. Po roce 1948 byla vydavatelská činnost klubu výrazně utlumena (převládaly v ní překlady z ruštiny, např. A. S. Puškin: Listy nevěstě a ženě Natalii Nikolajevně či L. N. Tolstoj: O bratru Palečkovi) a roku 1950 reedicí knihy Emila Svobody Duch socialismu ukončena.
Výtvarní spolupracovníci nebyli až na výjimky uváděni (J. Lamač), obálky navrhli mj. Josef Lada či Vojtěch Tittelbach. Z nedůsledně uváděných informací v tiráži vyplývá, že náklad jednotlivých titulů se před rokem 1948 pohyboval mezi 10 000–20 000 výtisky, později klesl na 2000–5000 výtisků.
Vedle vlastní produkce KSK spolupracoval s tiskovým koncernem Melantrich a s Dělnickým nakladatelstvím, jejichž knihy klub propagoval a doporučoval svým členům. Tato spolupráce poskytovala lepší možnost distribuce knih i mimo primární klubovou bázi. V Melantrichu tak například pod hlavičkou Výběr Klubu socialistické kultury vyšly do roku 1950 překlady knihy Normana Collinse, Stefana Heyma, Thomase Manna či B. Travena a z původní české prózy romány K. J. Beneše, Egona Hostovského nebo Karoliny Světlé.