Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František VALOUCH

* 28. 4. 1935, Olšany (u Šumperka)  
 
 
Básník, literární historik, teoretik a kritik, publicista, editor
 Otec byl živnostníkem, později dělníkem. Valouch se vyučil soustružníkem kovů (1951–53), zároveň však začal 1952 večerně studovat na Střední všeobecně vzdělávací škole v Šumperku, kterou po vyučení dokončil interně (maturita 1955). Vojenskou službu (1955–57) absolvoval ve výrobě jako vedoucí technické kontroly v Závodech na kuličková ložiska v Hanušovicích. Ve studiu pokračoval 1958–62 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (čeština a dějepis). Zde jej významněji ovlivnili profesoři Oldřich Králík, Julie NovákováJiří Daňhelka. Diplomovou prací Cesta Karla Čapka od relativismu k antifašismu získal 1962 první místo na celostátní soutěži studentských vědeckých prací (vyšla 1964 v trutnovském sborníku Krkonoše–Podkrkonoší). Po kratším mezidobí, kdy pracoval jako ředitel Vlastivědného ústavu v Šumperku, nastoupil (1963) na FF UP do interní aspirantury. S jejím ukončením začal pracovat na katedře českého jazyka a literatury FF UP: od 1968 jako odborný asistent a od 1971 jako vědecký pracovník (PhDr. 1969 prací Dvě čapkovské kapitoly; CSc. 1970 prací Česká poezie v období Mnichova; docent 1991). 1992 přešel na katedru teorie a dějin dramatických umění, od 2000 působí na katedře žurnalistiky. Přednáškové činnosti se věnuje i mimo univerzitu, 1979 byl lektorem české literatury na univerzitě v Novém Sadu (Jugoslávie, Srbsko) a v letech 1994–96 na univerzitě ve Vídni. Od 1973 zastával na FF UP funkci vědeckého tajemníka Kabinetu Bedřicha Václavka (1983 přejmenován na Uměnovědné středisko Bedřicha Václavka a 1990 na Uměnovědné středisko). Podílel se na organizaci literárněvědných konferencí Václavkova Olomouc, od 1970 byl výkonným redaktorem periodických sborníků z těchto konferencí. 1991–2003 byl předsedou olomouckého střediska Obce spisovatelů.
 Debutoval 1960 básní Sloky nepojmenované v Hostu do domu. Dále publikoval v literárních a literárněvědných periodikách: Plamen, Červený květ (Ostrava), Rudé právo, Literární noviny, Tvorba, Kulturní měsíčníkOstravský kulturní zpravodaj (oba Ostrava), Literární měsíčník, Kmen, Tvar, Kulturní tvorba, Impuls, Slovenská literatúra (Bratislava), Česká literatura, Bezručova Opava, Severní Morava (Šumperk) aj. Příležitostně spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí při přípravě odborných relací. V rozhlase bylo rovněž uvedeno Valouchovo literárně vlastivědné pásmo Kraj známý a neznámý (1985). Některé Valouchovy verše byly zhudebněny Josefem Boháčem, Pavlem Čotkem a Pavlem Brklem. Užívá šifer val, fv, vf a vch.
 Přestože své verše Valouch časopisecky uveřejňoval již od počátku 60. let, knižně debutoval poměrně pozdě sbírkou kultivovaných, formálně vyspělých básní, těžících z vnitřní melodiky volného verše a obraznosti genitivních metafor (Přibližování). Většina z nich motivicky čerpá z nálady a proměn rodné krajiny, kterou Valouch chápe jako místo setkávání, dotyků lidí a přírody. V jeho druhé sbírce Honorář za hříchy vystřídala uměřeně střídmou milostnou a přírodní lyriku osobnější, civilnější, racionální výpověď, spojená s výraznou prozaizací verše a častým užíváním cizích slov a termínů. Ve verších převážně bilancujících se básník s nádechem sebeironie pokouší definovat svůj poměr ke světu, s vědomím uplývání a ohraničenosti času pojmenovat vlastní život i poodhalit smysl a dosah básnické tvorby. – Valouchův literárněhistorický zájem je orientován na českou meziválečnou poezii a na osobnost Karla Čapka. Ve studii Česká poezie v období Mnichova, zahrnující analýzu básnických sbírek vydaných od března 1938 do zimních měsíců roku 1939, se zaměřil především na tvorbu Horovu, Seifertovu, HalasovuHolanovu; jednotlivá díla důsledně interpretuje v souřadnicích předchozí autorovy tvorby, společenského klimatu a celkového literárního směřování. Obdobný přístup charakterizuje i Valouchovu rozsáhlou recenzní činnost, zaměřenou zejména na básnickou produkci 70. a 80. let. Vedle samotné kritické reflexe se Valouch zabýval i teoretickými problémy literární kritiky. Soustavně se věnoval zejména vydávání a interpretaci díla Bedřicha Václavka. Jeho ediční a popularizační zájem se soustředil i na znovuoživení díla regionálních autorů Bartoše Vlčka a Emiliana Glocara. Valouchovy starší i nové příspěvky k literární teorii, historii a kritice jsou shrnuty v souboru Čas v poezii, poezie v čase, který kromě recenzí založených na důkladném čtení a analýze básnických textů (Oldřich Mikulášek, Jiří Žáček, Karel Sýs, Jiří Rulf, Alena Nádvorníková aj.) obsahuje stati věnované výrazným osobnostem české poezie a básnické prózy (Jiří Mahen, Jaroslav Seifert, František Halas, Vladimír Holan aj.), recenze literárněvědných prací a teoretické studie, v nichž se autor zabývá mj. fenoménem času v realitě a literární fikci, vymezením pojmu „literární událost“, metodologií Felixe Vodičky či problémy literárně teoretické lexikografie.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Česká poezie v období Mnichova (soubor studií, 1970); Přibližování (BB 1978); Honorář za hříchy (BB 1990); Čas v poezii, poezie v čase (soubor literárně teoretických a historických studií, literární kritiky, 2005).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Krkonoše – Podkrkonoší (1964, 1970); O socialistické kultuře a regionalismu (VO 1970; 1972); Bedřich Václavek a úkoly umělecké kritiky (VO 1972; 1975); Souhvězdí Aurory (1977); Tradice české meziválečné kritiky a budování socialismu v Československu (VO 1975; 1978); Tady je má zem (1980); Pocta dělníku knihy (1980); Wolker dnešku (1981); Stav a úkoly literární vědy v Severomoravském kraji a výchova mladé generace (VO 1980; 1982); Srdce budoucího věku (1982); Česká a slovenská literatura 1930–1980 v boji proti fašismu a válce (VO 1981; 1984); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); Severní Morava (1986); Kapitoly z dějin české literární historiografie (VO 1987; 1989); Karel Čapek 1988 (1989); Karel Čapek (1990); Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Litteraria – Theatralia – Cinematographica, sv. 1 (1993); Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Marie von Ebner-Eschenbach. Život a dílo (1999); Kontext(y). Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philosophica – Aesthetica, sv. 22 (2000); Země žulových křížů (2000); Deutschböhmische Literatur (2001); Z paměti literární Olomouce 1, 2 (2004, 2006).
Uspořádal, vydal a redigoval: Václavkova Olomouc (sborníky, od 1970 průběžně, z toho 1970, 1972, 1981 a 1984 s J. Dvořákem); E. Glocar: Olomoucká elegie (1970); B. Václavek: Listy mládí (1972) + Tradice a modernost (1973, s J. Dvořákem) + Kritické stati z třicátých let (1975, in Spisy B. V., sv. 14, s J. Dvořákem) + Juvenilie (1978, in Spisy B. V., sv. 15); B. Vlček: Touha po životě (1979); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); J. L. Fischer. Osobnost, dílo, myšlenky (1990); L. E. Václavek: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích (1991); Acta Universitas Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Litteraria – Theatralia – Cinematographica, sv. 1 (1993, s J. Stýskalem); Konference o díle Jana Čepa (1999); Marie von Ebner-Eschenbach. Život a dílo (1999, s J. Stárkovou).

LITERATURA

Studie a články: B. Kolář: Literárně mnohostranná a plodná osobnost, in Z paměti literární Olomouce 1 (2004).
Recenze: Přibližování: V. Slíva, LM 1978, č. 9; V. Puhač, Ostravský kulturní měsíčník 1978, č. 9 * Honorář za hříchy: Z. Heřman, Tvar 1990, č. 40; M. Petříček, NK 1990, č. 42; E. Lukeš, Listy Klubu přátel poezie 1990, jaro–léto * Čas v poezii, poezie v čase: J. Fiala, Žurnál Univerzity Palackého 2006, č. 22; M. Blahynka, Haló noviny 2. 6. 2007, Obrys – Kmen 2007, č. 20.
K životním jubileím: -jg- (J. Galík), KultM 1985, č. 4; F. Všetička, Olomoucký den 2. 5. 2005.

Autor hesla: Milena Vojtková (1998, 2008)
Aktualizace hesla: 28. 1. 2008 (mvo)
Aktualizace bibliografie: 28. 1. 2008 (mvo)
 
zpět na hlavní stranu