Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vratislav  BRABENEC

* 28. 4. 1943, Praha  
 
 
Básník, textař a hudebník
 Syn poštovního úředníka. Jeho manželka Marie Benetková (* 1945) je básnířka a výtvarnice. V letech 1957–1961 studoval zahradnictví na Střední zemědělské technické škole v Mělníce a souběžně se učil hře na klarinet a saxofon na tamější Lidové škole umění. V letech 1961–1964 pracoval jako technik a projektant v různých zahradnických podnicích. 1964–1969 studoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, o studium však ztratil zájem a neukončil je. Již v roce 1960 založil v Mělníce se Svatoplukem Karáskem "divadlo malých forem". V letech 1963–1968 hrál v profesionálním swingovém souboru Cats. V této době experimentoval s tzv. zvukovou poezií a s lettrismem. V roce 1969 pracoval půl roku ve Velké Británii, po návratu byl opět zaměstnán u různých zahradnických podniků, pro něž realizoval vlastní projekty rekonstrukcí parků (např. Bílina, Měšice u Prahy). Členem rockové skupiny Plastic People of the Universe se stal 1973 a hrál v ní do roku 1981. Tato skupina zhudebnila řadu Brabencových textů (Co znamená vésti koně, 1981; LP s titulem Leading Horses, Toronto 1983; pod týmž názvem vydáno v souboru osmi LP a CD s titulem The Plastic People of the Universe, 1992; pod původním názvem pak na CD PPU VII., 2002), ale také jeho úpravu textů biblických (Pašijové hry velikonoční, 1978; LP s titulem Passion Play, Toronto 1980; pod týmž názvem vydáno v souboru osmi LP a CD s titulem The Plastic People of the Universe, Praha 1992; pod původním názvem pak na CD PPU V., 1998)) a textu Ladislava Klímy Jak bude po smrti (1979). V dubnu 1976 byl s celou skupinou zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen na osm měsíců nepodmíněně. Po návratu z vězení podepsal Chartu 77. V roce 1982 byl v důsledku teroristické akce StB „Asanace“ donucen emigrovat. V letech 1983–1989 žil v Kanadě, kde byl vesměs zaměstnán jako zahradní architekt, v letech 1990–1997 žil střídavě v Kanadě a v Československu (České republice), natrvalo přesídlil zpět do vlasti v roce 1997. Nyní působí především jako profesionální hudebník.
 

První básnické texty uveřejnil 1968 v Kostnických jiskrách. V témže roce napsal libreto jazzové pašijové hry a o velikonocích ji realizoval se skupinou Pavla Smetáčka a Spirituál kvintetem v kostele sv. Martina Ve zdi na pražském Starém Městě. Brabencovy texty (původní i aranžmá textů jiných autorů) jsou obsaženy v samizdatových a exilových sbornících: Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (smz. 1975, ed. Ivan Martin Jirous), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám (smz. 1975, ed. Ivan Martin Jirous); Pohledy 1 (Petlice 1976, ed. Václav Havel); Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (smz. 1977, ed. Pavel Zajíček), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (smz. 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík), Fandovi (smz. 1979, ed. Olga a Andrej Stankovičovi), „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1980), Magorův zápisník 1 (smz. 1980, ed. Ivan Martin Jirous), I. D. [Ivanu Dubskému k pětapadesátinám] (smz. b.d. [1981]); Čs underground I A, B (Mozková mrtvice 1984); Básníci pražského undergroundu (smz. Bratislava 1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier), Sebráno v New Yorku 1987 (New York 1987, ed. Bob Krčil), Podzemní sborníček (smz. 1989); též v samizdatových a exilových časopisech: Svědectví (Paříž 1980), Vokno (smz.1981), Revolver Revue (smz. 1988), Paternoster (Vídeň 1983, 1987), Kalendář (č. 5, tzv. Nový Petřín, č. 1, b. d., smz.) aj.
Brabenec na počátku 80. let připravil soubor svých textů Sebedudy pro samizdatové vydání, avšak k jeho realizaci nedošlo; v rozšířené podobě vyšel tiskem až roku 1992. V samostatném samizdatovém vydání vyšly jen hry Svědkové (1978) a Věž (babylónská) (1989). Mj. jemu je dedikován tzv. Petruščin sborník (smz. 1983). Po roce1989 Brabenec publikoval své literární texty, publicistiku a rozhovory např. v Babylonu, Greenpeace Magazínu, Hostu, Lidových novin, Mladé fronty dnes, Nového prostoru, Paternosteru, Revolver Revue, Rolling Stone, Rock & Pop, Respektu, Televizi, Tvorbě, Týdnu, Uni, Vokně, Xantypě.
Další Brabencovy hudebně-literární projekty, resp. projekty, na nichž měl významný podíl (vesměs doprovozené otištěnými texty) vyšly v řadě nahrávek: Konec léta / Summer’s End (CD, MC, 1995); The Plastic People of the Universe: Líně s tebou spím / Lazy Love (CD, MC, 2001); The Plastic People of the Universe & Agon Orchestra: Pašijové hry / Passion Play (CD, 2004); Začni u stromu (CD, 2006); Kanadské vytí / Canadian Howling (CD, 2007). Brabenec se autorsky účastnil na společných hudebně divadelních projektech Plastic People of the Universe a Agon Orchestra Obešel já polí pět (2002), Pašijové hry velikonoční (2004) a Vlaková opera (2007).
Používal šifry V.B. Různá svědectví o životě a díle Vratislava Brabence přináší několik filmových a televizních dokumentů a seriálů, např. Alternativní kultura I, 5. díl – Od undergroundu k šedé zóně (ČT 1998, režie Petr Slavík); Bigbít, 24. a 25. díl seriálu (ČT 1998, režie Václav Křístek); Alternativní kultura II, 1. díl – Proti proudu; The Plastic People of the Universe (ČT 2001, režie Jana Chytilová); Samizdat, 11. pokračování seriálu věnované undergroundovému samizdatu (ČT 2002, režie Andrej Krob).

 

Brabencova literární tvorba nabývá na významu až v 70. a 80. letech, kdy v různých samizdatových a exilových časopisech a sbornících uveřejnil zhruba čtyři desítky básnických textů. Pro Brabencovy básně ve volných verších či básně v próze jsou příznačné četné literární citace, neologismy, ignorováním gramatických i grafických pravidel jazyka a časté užívání nespisovných až slangových výrazů. Pro jeho poetiku je rovněž typická technika prudkého asociativního střídání zdánlivě spolu nesouvisejících obrazů, která však nemá charakter automatických textů surrealistických, ale je podřízena předem stanovenému a většinou ironicky pojatému tématu. Odtud snad i Brabencův sklon k epičnosti, jenž se projevuje ve vytváření rozsáhlejších cyklů. Nejvýznamnější z nich jsou rukopisné sbírky Sluneční hodiny I – X (1975), Sebedudy I – XII (1976–79), Jedna dvě (1980) a Co znamená vésti koně (1981). Zřetelná je souvislost s některými texty autorů americké beat-generation a inspirace jazzovou či rockovou hudbou. Náboženská symbolika ve spojení s ekologickým, neantropocentrickým viděním světa a přírody, v němž jsou lidé, zvířata a rostliny stavěni na stejnou úroveň, přitom utváří osobitou básníkovu teologii.
Odlišné literární ambice se projevují v Brabencových aranžmá textů jiných autorů (Jak bude po smrti na základě textů Ladislava Klímy, Pašijové hry velikonoční na základě evangelijních textů; obojí tiskem ve sborníku The Plastic People of the Universe: Texty): jde o jejich aktualizaci prostřednictvím zhudebnění a scénické realizace. Touto ambicí jsou neseny i ojedinělé Brabencovy pokusy o dramatické texty, hra Svědkové (smz. 1978) a hra Věž (babylónská) (smz. 1989). Texty vzniknuvší před rokem 1989 jsou obsaženy ve výboru Sebedudy; na tuto poetiku plynule navazuje Brabenec v knihách textů vydaných po roce 1989: Karlín-Přístav (1995), Vůl Hvězda Ranní (1998), Vážený pane K. (2001). Ojedinělým Brabencovým pokusem je kniha vyprávění pro děti Všude je střed světa (2005).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Karlín-Přístav (BB, PP 1995); Vůl Hvězda ranní (BB 1998); Vážený pane K. (BB 2001); Všude je střed světa (PP pro děti, 2005).
Výbor: Sebedudy (BB, PP 1992).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980); Sebráno v New Yorku (New York 1987); The Plastic People of the Universe: Texty (BB 1997; 2., rozšířené vydání 2001); The Plastic People of the Universe (anglické vydání, 1999); S tebou sám. Antologie současné české milostné poezie (2005); Z věku na věk (Moskva 2005).

LITERATURA

Studie a články: J. Kabala (I. M. Jirous): Zpráva z českého hudebního podzemí, Svědectví (Paříž) 13, 1975/76, s. 571, též s tit. I. M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975) (smz. 1976); B. Testa: Passion Play, Shades, May–June 1980, No 11, Toronto (překlad: Vokno, smz., 1981, č. 4); V. Jirousová: Koncert Plastic People na počest Ladislava Klímy, Svědectví (Paříž) 16, 1980/81, s. 230; V. Hokův: Pašijové hry českého hudebního podzemí, Paternoster (Vídeň) 1983, č. 3; M. Machovec: Brabencovi havrani, koně, kuřata a lidi, Tvorba, 26. 6. 1991, č. 26; týž: ediční poznámka, in V.B.: Sebedudy (1992); týž: Od avantgardy přes podzemí do undergroundu, in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945-1989, (ed. J. Alan 2001); F. Bures: Sociokomunistický blábol, Respekt 1993, č. 46; A. Stankovič: Ulysses z Oberpočernic, doslov in V.B.: Karlín-Přístav (1995); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); I. M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození + A hudebníky ve větvích nebylo vidět + Pravdivý příběh Plastic People, vše in I. M. J.: Magorův zápisník (1997); M. Pilař in Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu (1999); L. Kučerová: Jak se rodí sprosté slovo, Mladý svět, 2003, č. 10; J. Scanlon: The Passions of a Reluctant Dissident. The Plastic People’s Vratislav Brabenec Fires up a Classic, The Prague Post 2004, č. 16; J. Leschtina: Když se pivo rozpouštělo v prach, Hospodářské noviny, 23. 6. 2006; Z. R. Nešpor in Děkuji za bolest. Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let (2006); J. Štolba in Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (2006).
Recenze: Sebedudy: M. Šálek, MFD 29. 6. 1995, příloha Dnes, č. 26; J. Štolba, LitN 1993, č. 25; P. A. Bílek, NK 21. 4. 1993, č. 15; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 22 * Karlín-přístav: J. Riedel, SvSl 26. 9. 1995 * Vůl Hvězda ranní: J. Peňás, Neon 1999, č. 3 * Vážený pane K.: V. Jirousová, LitN 2001, č. 29; R. Kopáč, MFD 10. 8. 2001 * Všude je střed světa: /kv/ (K. Vávrová), Ladění 2005, č. 4; K. Dejmalová, A2 2005, č. 10; R. Myslivečková, LidN 14. 1. 2006; G. Pleska, 2006, č. 1 * Začni u stromu (CD): J. Štolba, Host 2006, č. 5.
Rozhovory: I. Jirous, Vokno, 1990, č. 21; S. M. Blumfeld (L. Drožď), Vokno, 1993, č. 28; O. Šíma, Rock & Pop 1995, č. 26; P. Šustrová, RR 1995, č. 30; P. Placák, Babylon 1997, č. 3; L. Maťa, Host 1998, č. 4; V. Čapek, Greenpeace Magazín, 2000, č. 3; P. Placák, Babylon, 2000/2001, č. 4, též in Kádrový dotazník (2001); Z. Zacpal, MFD 26. 5. 2001; P. Skočdopole, Týden 2002, č. 2; /autor neuveden/, Nový prostor, 2003, č. 131; R. Kalenská: LidN 30. 8. 2003; R. Kalenská, LidN 18. 11. 2006.

Autor hesla: Martin Machovec (1995, 2007)
Aktualizace hesla: 26. 11. 2007 (kp)
Aktualizace bibliografie: 26. 11. 2007 (kp)
 
zpět na hlavní stranu