Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří KRATOCHVIL

* 4. 1. 1940, Brno 
 
 
Prozaik, dramatik a esejista
 

Otec Josef Kratochvil (1915–2001) byl učitel, významný účastník skautského hnutí a autor knížek pro děti a skautských románů (např. román Stateční hoši) a přírodovědných spisů; roku 1952 emigroval do USA, později přesídlil do SRN, kde přednášel na univerzitě ve Stuttgartu etologii a psychologii zvířat. Strýcem Jiřího Kratochvila byl spisovatel Antonín Kratochvil, který žil po odchodu do emigrace v roce 1952 v Mnichově. – Po maturitě (1957) studoval Jiří Kratochvil češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UJEP v Brně (absolvoval 1965 u Olega Suse diplomovou prací Teoretické a kritické názory Vítězslava Nezvala). Poté byl učitelem na odborném učilišti v Dobrušce a ve zvláštní škole v Budkově u Třebíče a knihovníkem v brněnském rozhlase (1967). Od roku 1970 byl nucen pracovat pouze v dělnických a pomocných profesích (vazač pod jeřábem, noční hlídač v drůbežárně, telefonista, podnikový archivář ve Štěrkovnách a pískovnách). Od roku 1983 působil jako historik umění a dokumentátor v Krajském památkovém středisku. V letech 1991–1995 působil v literárně-dramatické redakci Českého rozhlasu v Brně (připravil např. cyklus Obrazy z dějin poválečné české literatury, 1995). Od roku 1996 je spisovatelem na volné noze.

 

Povídky, recenze a eseje otiskoval od roku 1964 v Plameni, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, spolupracoval rovněž s brněnským studiem Čs. rozhlasu (fejetony a literární pásma). V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových a exilových periodik a příležitostných sborníků: Obsah, Vokno, Host, O divadle, Listy – Čtení na léto (Řím) aj. Po roce 1989 publikuje v Literárních novinách (zde v č. 19/2003 ukázka ze hry Černá skříňka pod titulem Play Camus), Kritickém sborníku, Tvaru (zde jako 17. svazek edice TVARy v č. 18/1996 rozhlasové hry Učitelé jazyků a Babička slaví devětadevadesáté narozeniny), Moravských novinách, Hostu, Dokořán, České literatuře, Světové literatuře, Neonu, Novém prostoru, v časopise pro střední Evropu Kafka, Lidových novinách, Mladé frontě Dnes aj. – Vydání Kratochvilova povídkového díla Případ s Chatnoirem v nakladatelství Blok bylo roku 1971 zakázáno, výbor z povídek Případ nevhodně umístěné šance vyšel 1978 v samizdatové edici Petlice, ve strojopisných opisech se obejvily i prózy Medvědí román (1985) a Uprostřed nocí zpěv (1989). Kratochvil přispěl do samizdatových sborníků Československý fejeton/fejtón 1977/78 (1978); Chvála bláznovství (k padesátinám Jana Trefulky, 1979); Moravská čítanka 1981; S Jaroslavem Šabatou o politice. Tři rozhovory a tři chvály (1987); Světlá lhůta (k padesátinám Jiřího Gruši, 1989) a do výběrů ze samizdatového měsíčníku Z Obsahu. Hry pro odposlouchávací magnetofonyUbu sapiens byly 1978 realizovány brněnským bytovým divadlem. – Český rozhlas uvedl Kratochvilovy hry Slepecké cvičení (ČRo Brno, 1992, r. Hana Kofránková), Balada o reklamním agentovi (ČRo Praha 1993, r. Hana Kofránková), Nahoru a dolů (ČRo Brno, 1993, r. Petr Dufek), Učitelé jazyků (ČRo Brno, 1997, r. Petr Dufek), Babička slaví devětadevadesáté narozeniny aneb Rozhlasová hra o Smrti a o Jankovi (ČRo Praha 1997, r. Hana Kofránková; 1999 uvedlo tuto hru v němčině Radio Bremen/SFB/ORB v režii Burkharda Schmida, dále rozhlas v Berlíně, Kolíně n. R., Záhřebu, Lublani). Pro rozhlasovou literární revue Zelný rynk vytvořil Kratochvil dvanáctidílný cyklus miniher s názvem Divadélko Silver uvádí... (ČRo Brno, 2007, r. Eva Řehořová; Konkurs na SuperZmar, Bachratá barokní skříň, Vejce čili vejce, Telecí porážka, Ruská ruleta, Hemi a Marlén, Čekárna aneb Dámská jízda, Noci vlkodlaků, Deset minut s vynálezcem, Dálnice aneb Pánská jízda, Zelný rynkVánoční sirota). V brněnské tvůrčí skupině Českého rozhlasu byly dále natočeny Kratochvilovy minutové hry Švanda (2013, r. Lukáš Kopecký) a Židle (2014, r. Lukáš Kopecký). – Česká televize věnovala Kratochvilovi pořad z cyklu medailonů Zblízka (1997, r. Břetislav Rychlík). – Autor získal za své dílo řadu ocenění: Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Křepelek (1993), Cenu českých knihkupců a Literárních novin (1993) Cenu Egona Hostovského (1995), Cenu Karla Čapka (1998), Cenu Jaroslava Seiferta (1999), Cenu města Brna (2000) a Cenu Společnosti pro vědu a umění (2004). – Užíval šifry: krá.

 

Ačkoli první povídky publikoval časopisecky už v 60. letech, knižního debutu se Kratochvil dočkal až po roce 1989; záhy si však vydobyl postavení předního reprezentanta artistního a fantaskního proudu české polistopadové prózy, který v první polovině 90. let vytvářel protipól silné vlně literatury dokumentární a tzv. autentické (vzpomínky, deníky, nestylizované prózy). Kratochvilovým dějově bohatým příběhům dominují groteskní, fantastické a bizarní prvky, motivy záhady, labyrintu, tajemných spiknutí a iluzívnosti času; postavy jsou nezřídka obdařeny nadpřirozenými schopnostmi či alespoň hypertrofovanými vlastnostmi. Výrazným rysem Kratochvilových sebereflexivních textů se stává svébytný typ vypravěče-autora, ironického a manipulativního, který čtenáře průběžně informuje o své strategii i motivaci, a především mu neustále explicite i implicite připomíná neomezenou moc, s níž textu vládne. Variabilita, otevřenost a hravost vyprávění autora spojuje s literaturou šedesátých let, především s absurdními texty Ivana Vyskočila; spolu s pluralitou příběhů lze však tyto rysy považovat za atributy literárního postmodernismu, k němuž byl autor později přiřazován a k němuž se i sám programově hlásil.
Přes veškerou ornamentální artistnost vyprávění však jádrem příběhů zůstávají autobiografické zkušenosti syna poúnorového emigranta, které se promítají jak do konkrétních románových situací (absence otce, persekuce rodiny v padesátých letech, posléze podřadná zaměstnání v období tzv. normalizace), tak obecněji do postav outsiderů, vydělených z většinové společnosti a přežívajících na hranici existenčních možností. Nepominutelným atributem Kratochvilových textů je prostředí Brna, prezentovaného jako provinční a ošklivé místo s komplexem „druhého města“, obdařené však specifickým kouzlem omšelosti, do níž jsou zasazeny architektonické perly. Konkrétní až detailní využití reálií spolu s typickou brněnskou mluvou a koloritem představovaným brněnskými mýty, postavami „plotňáků“ či zástupců brněnské řecké komunity vytváří výrazný a silně působivý chronotop autorových románů.
Složitou stavbu románové prvotiny Medvědí román tvoří několik stylově kontrastních, současně však motivicky provázaných příběhových linií, jejichž vývoj je průběžně zpochybňován, pozměňován a narušován. Autor tematizuje průběh vyprávění a vytváří „román jako otevřený systém“, jako fabulační hru, vyvolávající dojem neukončeného, teprve vznikajícího textu. Původní verze románu se ve své době zdála recepčně natolik komplikovaná, že se autor nechal přesvědčit k jeho částečnému přepracování (prvotní text byl vydán o několik let později pod názvem Urmedvěd). V následujících prózách se pečlivě promyšlená konstrukce textu dostává více do područí příběhu. Román Uprostřed nocí zpěv rozvíjí ve dvou v sobě se zrcadlících liniích dvojí vypravování o dětství, ztrátě a hledání otce, a především o pátrání po lidské totožnosti v chaotickém světě, přičemž obě linie se posléze spojí v překvapivém a víceznačném závěru. Obdobnou strukturu několika příběhových linií, zavíjejících se do sebe, využívá autor i ve svém třetím románu Avion. Příběh spisovatele, který musel během normalizace čelit politické nepřízni a existenčním obtížím, který však v nových poměrech vinou svých nepraktických morálních zásad zůstává stejným outsiderem jako v předchozím režimu, se tu nejprve střídá a později prorůstá s příběhem, jenž tento spisovatel tvoří – fantastickým hororovým vyprávěním o tajných plánech mocenských špiček zasahujících do osudů nic netušících lidí. Román vrcholí významově mnohoznačnou scénou setkání protagonistů obou příběhů, tedy propojením reality a fikce, resp. znejistěním hranice mezi nimi. Výrazná obraznost, fantazijní nespoutanost a „karnevalizace“ skutečnosti kulminuje v románové dilogii Siamský příběhNesmrtelný příběh. Ústřední téma Kratochvilovy tvorby se zde posouvá od dějin individuálních, jejichž východiskem byla autobiografická zkušenost, k „velkým dějinám“ a jejich dopadu na individuální osud.
Určitý předěl v Kratochvilově tvorbě představuje román Noční tango, experimentující s vyprávěcími kategoriemi času, prostoru a postavy – zatímco první dvě zůstávají v několika volně provázaných příbězích prakticky fixní, stejně pojmenované postavy nabývají v jednotlivých částech textu odlišných, často kontrastních rysů a přijímají adekvátně odlišné role.
Další romány se tematicky nevzdalují problémům, které jsou pro Kratochvilovu tvorbu od počátku klíčové, stále nesou rysy autorova výrazného stylu a uchovávají si i jistou míru komunikativnosti. Ustupuje však prvek provokace, narušování vyprávění, ubývá divergencí, nepřehlednosti, chaosu. Vypravěčským postojem (nikoli však poetikou textů) se nyní Kratochvil hlásí k Milanu Kunderovi. V románu Truchlivý Bůh rozvíjí motiv individuální vzpoury vůči sevřenému rodinnému klanu, ovládanému přísnou hierarchií a poslušností, díky níž rodina úspěšně přežívá i v nepříznivých poměrech. Romány Herec a v méně důrazné podobě i Lady Carneval řeší otázku hranice lidské identity; podobně je setkání „herců“, pouze představujících nepřítomné členy rodiny, východiskem Kratochvilovy divadelní hry Herci (název tištěné verze; hra byla původně uvedena pod titulem A babička slaví devětadevadesáté narozeniny), resp. rozhlasové hry Babička slaví devětadevadesáté narozeniny. Román Lehni, bestie demonstruje prostřednictvím kontaminace myšlenky dětských křížových výprav s politickými procesy padesátých let obecnější povahu zrůdnosti jakékoli rigidní ideologie, prahnoucí po dokonalém uspořádání světa, především se však zamýšlí otázkou dobrovolné oběti ve jménu vyšší ideje. Do 50. let se vrací také zatím poslední autorův román Slib, který vypráví o plánu individuální pomsty za politickou zvůli, jemuž hrdina – stejně jako hrdina Dürenmattovy novely, k níž román titulem odkazuje – podřídí a posléze obětuje celý život.
Kratochvilovu tvorbu románovou doplňuje několik svazků povídek, fejetonů, divadelní a především rozhlasové hry (shrnuté v souborech Slepecká cvičení Hry a sny) a v neposlední řadě eseje o literatuře. Povídkovou tvorbu z let 1967–1990 shrnuje soubor Orfeus z Kénigu. V knize krátkých povídek Má lásko, Postmoderno autor parodisticky využívá žánrů populární literatury, pracuje s četnými citacemi a narážkami a nezatajuje svou inspiraci (zejména Jorge Luis Borges). Civilnější a méně fabulovanou polohu historek mnohdy známých z románového zpracování přináší kniha fejetonů Brno nostalgické i ironické.
Svými eseji o smyslu literatury a o specifické povaze literatury české, ovlivněné podle autorova soudu dlouhodobou zátěží vedlejších, mimouměleckých cílů, jež si vynutila společenská situace, vyvolal Kratochvil v 90. letech živou polemiku (Obnovení chaosu v české literatuře, Nový čas příběhů aj.). Spolu s dalšími úvahami o vlastním tvůrčím východisku a reflexemi tvorby jiných autorů (Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka, Ivana Vyskočila či Michala Viewegha) tyto práce vydal ve svazcích Příběhy příběhůVyznání příběhovosti.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Medvědí román (R 1990); Uprostřed nocí zpěv (R 1992); Orfeus z Kénigu (PP 1994); Má lásko, Postmoderno (PP 1994); Avion (R 1995); Příběhy příběhů (EE 1995); Siamský příběh (R 1996); Nesmrtelný příběh aneb Život Soni Trocké-Sammlerové čili Román karneval (R 1997); Slepecká cvičení (DD rozhl., 1997); Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století (R 1999); Urmedvěd (R 1999); A babička slaví devětadevadesáté narozeniny (D 1999 v programu Městského divadla Brno, prem. 1999; později s titulem Herci in Hry a sny); Truchlivý Bůh (R 2000); Vyznání příběhovosti (EE 2000); Brno nostalgické i ironické (PP 2001); Lehni, bestie! (R 2002); Černá skříňka aneb hry a sny (D 2002, prem. 2008; později in Hry a sny); Lady Carneval (R 2004); Sklípkan (P, bibliofilie, 2005; později in Brněnské povídky); Herec (R 2006); Brněnské povídky (PP 2007); Hry a sny (DD 2008); Slib (R 2009); Femme fatale (R 2010).
Ostatní práce: Soupis rozhlasové literatury v knihovně Čs. rozhlasu, krajské studio Brno (b. d., patrně 1967).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Nedivadlo Ivana Vyskočila (1996); Lásky a nelásky (1998); Miluj mě víc (2002); Schůzky s tajemstvím (2003); Panna nebo netvor (2004); Usměj se, Lízo (2004); Ber, po čem toužíš (2006); Leonardův kabinet (2006); Neviditelné příběhy (2007); Divadelní minutky II (2008); Hemy a Marlen v Paříži (2008).

LITERATURA

Knižně: K. Chvatík: Pán příběhů – prozaik Jiří Kratochvil (2008); B. Kostřicová: Románový cyklus Jiřího Kratochvila (2008).
Studie a články: M. Jungmann: Hazardér české prózy, LitN 1993, č. 17 (též in V obklíčení příběhů, 1997); J. Peňás: Mysterium příběhů Jiřího Kratochvila, Respekt 1996, č. 13 (též in Deset procent naděje, 2002); J. Malura: Jiří Kratochvil aneb k poetice českého literárního postmodernismu, in: Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity - Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Ostraviensis. Literární věda - Litterarum studia. - Sv.155, č.2. - 1995; M. Žilina: Kudy ke katarzi, Kritická Příloha Revolver Revue 1996, č. 5; M. Jungmann in Česká próza v pohybu, Tvar 1996, č. 17; J. Hoffmannová: Malý kurz postmoderní poetiky - s pomocí románu J. Kratochvila Avion, Čeština doma a ve světě, 1996, č. 4; M. Jungmann: Tragédie jako karneval (Laudatio u příležitosti udělení Ceny Karla Čapka), Dokořán 1998, č. 5; M. Hybler: Příběhy do kapsy, Kritická příloha Revolver Revue 1999, č. 13; B. Hoffmann: Má lásko, Postmoderno (prozaik Jiří Kratochvil), in Přednášky z 44. běhu Letní školy slovanských studií (2001); J. Vrbová: Koncepty prostoru v románových trilogiích Daniely Hodrové a Jiřího Kratochvila, ed. TVARy řada A, sv. 2, 3 (vyšlo jako příloha Tvaru 2001, č. 2, 3); K. Lukavská: Navrať se do domu svého aneb Jiří Kratochvil - 'postmoderní' literatura, ed. TVARy, řada A, sv. 3 (vyšlo jako příloha Tvaru 2002, č. 3); S. Richterová: Téma otce jako významová a literární kategorie (mj. o Kratochvilově románu Uprostřed nocí zpěv), in Místo domova (2004); D. Šlosar: Jazyk v Avionu, Host 2007, č. 7; B. Fořt: Jiří Kratochvil's Postloved Postmodern, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Bohemica litteraria. Řada literárněvědná bohemistická (V): Zdeňku Kožmínovi. - Roč. 55 (2006), č. 9, s. 79-85. - 2007; J. Vedral: Medvědí zápasy v postdramatickém chaosu, in Hry a sny (2008).
Recenze: Medvědí román: M. Nekula, Tvar 1991, č. 13; V. Píša, Tvorba 1991, č. 26; A. Brousek, LidN 29. 8. 1991, příloha LitN, č. 35 (též in Podřezávání větve, 1999); K. Chvatík, Tvar 1992, č. 6 (též in Od avantgardy k druhé moderně, 2004) * Uprostřed nocí zpěv: B. Dokoupil, NK 10. 6. 1992; Š. Halaštová, LitN 1992, č. 51–52; J. Malura, Tvar 1993, č. 26; J. Peňás, Prostor 1992, č. 99 (29.7.); Z. Kožmín, Rovnost 18. 7. 1992; P. Švanda, Lidová demokracie - Brno 18. 8. 1992 * Orfeus z Kénigu: K. Chvatík, Tvar 1994, č. 13 (též in Od avantgardy k druhé moderně, 2004); J. Holý, LitN 1994, č. 26 * Má lásko, Postmoderno: J. Malura, Tvar 1995, č. 7; J. Peňás, MFD 18. 3. 1995 * Avion: M. Jungmann, LitN 1995, č. 20 (též in V obklíčení příběhů, 1997); A. Haman, LitN 1995, č. 20; J. Trávníček, Tvar 1995, č. 12; Z. Kožmín, Rovnost 29. 3. 1995; P. Švanda, Rovnost 29. 3. 1995 * Příběhy příběhů: J. Chuchma, MFD 2. 5. 1996; P. Švanda, Rovnost 24. 11. 1995 * Siamský příběh: P. Švanda, Rovnost 2. 4. 1996; A. Blažejovská, Tvar 1996, č. 12; M. Jungmann, LitN 1996, č. 22; K. Chvatík, Tvar 1996, č. 15 (též in Od avantgardy k druhé moderně, 2004) * Slepecká cvičení: A. Haman, NK 1997, č. 28; M. Jungmann, LitN 1997, č. 34; J. Chuchma, MFD 20. 9. 1997 * Nesmrtelný příběh: V. Karfík, LitN 1998, č. 7; Z. Fišer, Host 1998, č. 1; J. Peňás, Respekt 1997, č. 44; J. Chuchma, MFD 1. 11. 1997; B. Kostřicová, LidN 25. 10. 1997 * Noční tango: A. Haman in Prozaické surfování (Olomouc 2001); B. Kostřicová, LitN 1999, č. 25; J. Holý, Respekt 1999, č. 28; K. Činátl, LidN 5. 6. 1999; T. Vyhnánek, LidN 2. 9. 1999, příl. Umění a kritika; polemika -JP- (J. Peňás), Respekt 1999, č. 38 * Urmedvěd: B. Kostřicová, LitN 2000, č. 6; K. Činátl, Tvar 2000, č. 12; K. Chvatík, Tvar 2006, č. 3 * Truchlivý Bůh: J. Peňás, Respekt 2000, č. 49; P. Zapletal, Host 2000, č. 10, příl. Recenzní příloha; K. Chvatík, M. Schindler, A. Haman, Tvar 2001, č. 2 (K. Chvatík též in Od avantgardy k druhé moderně, 2004) * Vyznání příběhovosti: O. Bezr, Rock & pop 2001, č. 4; A. Haman, Tvar 2001, č. 9; J. Trávníček, Host 2001, č. 6 * Brno nostalgické i ironické: B. Kostřicová, LitN 2001, č. 45; J. Rambousek, Tvar 2002, č. 5 (též in Doba, knihy, autoři, 2007); Z. Fišer, Host 2002, č. 4, příl. Recenzní příloha * Lehni, bestie!: A. Vinterová, LitN 2003, č. 8; J. Peňás, Týden 2003, č. 4; Z. Fišer, Host 2003, č. 2, příl. Recenzní příloha * Lady Carneval: J. Pechar, LitN 2004, č. 21; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2004, č. 11; Z. Fišer, Host 2004, č. 6; M. Jungmann, Mosty 2004, č. 15 * Herec: V. Čech, LitN 2006, č. 33; V. Trpka, A2 2006, č. 33; A. Haman, Tvar 2006, č. 14 * Brněnské povídky: P. Šrut, Právo 13. 12. 2007; A. Haman, LidN 31. 12. 2007; K. Chvatík, Tvar 2008, č. 10; Z. Fišer, Host 2008, č. 6 * Slib: E. Klíčová, LitN 2009, č. 18; J. Peňás, Týden 2009, č. 16 * Femme fatale: J. Peňás, LidN 15. 5. 2010.
Polemiky: Obnovení chaosu v české literatuře (LitN 1992, č. 47): J. Rulf, LidN 3. 12. 1992, příl. Národní 9, č.49; V. Mertl, LitN 1993, č. 1; M. Jungmann, LitN 1993, č. 4 * Nový čas příběhů (LitN 1997, č. 33): J. Štolba, LitN 1997, č. 37; A. Haman, tamtéž – Květoslav Chvatík, LitN 1997, č. 45 – J. Štolba: LitN 1997, č. 49; A. Haman, tamtéž * Zahubí svoboda literaturu? (LidN 14. 1. 2006, příloha Kulturní revue): J. Trávníček, Host 2006, č. 2 – K. Chvatík, Host 2006, č. 5.
Rozhovory: K. Chalupa, LidN 12. 3. 1991; P. Švanda, LD 4. 10. 1993; L. Plch, Týden 1998, č. 9; L. Falteisek, LidN 7. 3. 1998, příl. Orientace; F. Trčka (= M. Pluháček-Reiner), LitN 1998, č. 51/52; O. Horák, Tvar 2002, č. 21.
Autor hesla: Jan Malura (1995); Alena Přibáňová (2009)
Aktualizace hesla: 1. 3. 2009 (ap)
 
zpět na hlavní stranu