Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Milan  BLAHYNKA

* 29. 8. 1933, Ružomberok (Slovensko) 
 
 
Literární kritik a historik
 Druhá žena Kateřina Blahynková (roz. Mikulová, * 1951) je editorka a publicistka.
Blahynka vyrůstal na Slovensku (v Námestovu a od 1935 v Banské Bystrici), kde jeho otec působil jako důstojník četnictva. Po vzniku Slovenského státu se rodina přestěhovala do Starého Města u Uherského Hradiště (1939–1944), později do Osvětiman u Kyjova (1944–1945) a do Ježova u Kyjova; v Kyjově Blahynka také 1951 maturoval na reálném gymnáziu. Téhož roku začal na FF UP v Olomouci studovat češtinu a estetiku, absolvoval 1956 diplomovou prací Nezvalova baladická tvorba. Již od 1955 však pracoval jako metodik Krajské lidové knihovny v Olomouci, poté učil na jedenáctileté střední škole v Litovli (1957–1960) a zároveň působil jako externí redaktor v olomouckém Krajském nakladatelství (1957–1959). Od roku 1960 studoval postgraduálně Institut společenských věd při ÚV KSČ (specializace estetika), po absolutoriu nastoupil 1962–1963 nejprve jako vědecký aspirant, poté jako vědecký pracovník do ÚČL ČSAV v Praze. (PhDr. 1968 za monografii Marie Pujmanová, CSc. prací Vývojová logika avantgardy, kterou obhájil 1969 na FF UJEP v Brně.) 1968–1989 byl zaměstnán v brněnské pobočce ÚČL, resp. ÚČSL (1988–1989 součást tehdy zřízeného brněnského Ústavu slavistiky). 1971–1989 externě přednášel na PedF v Ostravě. 1989 se stal odborným asistentem na katedře české literatury FF UK, v říjnu 1990 opět nastoupil do brněnské pobočky ÚČSL. Od podzimu 1991 v důchodu.
Od 1951 žil v Olomouci, 1982 se usadil v jihomoravské Lomnici u Tišnova. Od 1992 žije v Horce nad Moravou.
 Rozsáhlou literárněhistorickou a literárněkritickou publikační činnost zahájil Blahynka již jako vysokoškolák v gottwaldovských (zlínských) novinách Naše pravda (1950) a v brněnské Nové politice (1951). Posléze své hojné literární kritiky, recenze a stati, a zpočátku i divadelní referáty, otiskoval zejména v periodikách: Host do domu, Nový život, Červený květ, Kultura, Rudé právo, Česká literatura, Kulturní tvorba, Plamen, Literární noviny, Estetika, Nová mysl, Čtenář, Zlatý máj, Knižní kultura, Universum, Impuls, Moravskoslezský večerník (Ostrava), Ostravský večerník, Svět socialismu, Svět práce, Texty, Rovnost, Tvorba, Literární měsíčník, Romboid (Bratislava), Slovenské pohľady (Bratislava), Ostravský kulturní měsíčník, Mladá fronta, Kmen, Naše pravda (Ostrava), příležitostně mj. v Nových knihách, Květech, Štafetě (Prostějov), Nové svobodě (Ostrava), O knihách a autorech, Listech Klubu přátel poezie, Svobodném slově, Čs. rusistice, Výběru z nejzajímavějších knih, Hostu aj. Po roce 1989 publikuje v periodikách Naše pravda, Haló noviny, Obrys-Kmen a Lípa.
1966–1967 byl externím redaktorem časopisu Impuls, 1971–1972 výkonným redaktorem dvouměsíčníku Česká literatura. Hojně přispíval rovněž do sborníků a podílel se na slovníkových příručkách a učebnicích. Používal pseudonymů a šifer: David Lann, Kamil Hannybal, Jakub Just, Jonáš, Milan Spera; B, D. L., dl, J. J., mb, MB, mib, po 1989 Milena Chalupná a Zuzana Nová.
 Myšlenkovým pozadím odborné a publicistické činnosti Milana Blahynky bylo úsilí o kontinuitu s meziválečným směřováním k pozitivní estetice (Anatolij Vasiljevič Lunačarskij), jejím těžištěm pak programové navazování na marxistickou kritiku 30. let, a zejména na pozdní práce Ladislava Štolla. Marxistické postuláty a hodnotové parametry obhajoval v literárněhistorických analýzách tzv. materialistické linie české meziválečné literatury (Vítězslav Nezval, S. K. Neumann, Vladislav Vančura, Marie Pujmanová) a polemicky, účelově je uplatňoval při kritickém posuzování soudobé české prózy, poezie a kritiky. Ve svých článcích a statích Blahynka razil koncepci „pozemšťanství“ v umění, jež chápal jako jeden ze základních pojmů a hodnotových kritérií moderní socialistické literatury, ztělesňující její aktuální tendenčnost a permanentní ideologické zacílení. Věnoval se proto především tvorbě autorů „socialistické orientace“ (vedle zmíněných dále Josefu Rybákovi, Janu Pilařovi, Ivanu Skálovi, Frantičku Nechvátalovi, Miroslavu Florianovi, Josefu Kainarovi), jejichž díla také pořádal, opatřoval apologetickými komentáři a propagoval. Od 70. let, kdy se stal jednou z dominantních postav oficiální větve české literární vědy a kritiky, věnoval zvýšenou pozornost i knihám mladších básníků, prozaiků a kritiků (Jaromíra Pelce, Petra Cincibucha, Karla Sýse, polemicky i Jana Lukeše: viz Doslov jako záloha na polemikuLukešově knize Prozaická skutečnost aj.). Od 1964 byl Blahynka editorem Díla Vítězslava Nezvala, edičně připravil řadu jednotlivých svazků i dalších vydání Nezvalových knih. Inicioval též vydávání próz z pozůstalosti Jaromíra Johna, jež sám edičně připravil. Monograficky se věnoval dílu básníka Vladimíra Brandejse.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Vítězslav Nezval (brožura, 1960, s J. Nečasem); Marie Pujmanová (monografie, 1961); Jak rozumět próze (brožura, 1968); Nezval dramatik (studie, 1972); Rukověť dějin literatury pro 4. ročník středních škol (1972; přeprac. s tit. Literatura pro 4. ročník středních škol, 1978; se Š. Vlašínem a H. Hrzalovou); Česká a slovenská literatura k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou (brožura, 1975, s B. Truhlářem); S Vítězslavem Nezvalem (studie, 1976); Pozemská poezie (výbor z kritik, 1977); Vladislav Vančura (monografie s ukázkami z díla, 1978); Denní chléb (výbor z kritik, 1978); Novinář Zdeněk Nejedlý (monografie, 1979); Miroslav Florian (monografie, 1980); Vladislav Vančura (monografie, 1981); Vítězslav Nezval (monografie, 1981); Člověk Kainar (monografie, 1983); Česká a slovenská literatura – odvěký zpěv míru (brožura, 1983, se S. Šmatlákem); Jan Pilař (monografie, 1984); Čas básnických syntéz (studie, 1985); Letokruhy Vladimíra B. (monografie, 2002).
Ostatní práce: Metodický dopis k Měsíci knihy (1956; regionální tisk); Práce v knihovnách o žních (1956, regionální tisk); Činnost lidových knihoven Olomouckého kraje v roce 1955 (metodický materiál, 1956, s M. Přadkou); Starý volební kolotoč (pásmo, 1957, regionální tisk); Hasičský dům (2005, s dalšími).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964); Slovník literární teorie (1977); Slovník literárních směrů a skupin (1977); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993), 3/1 a 3/2 (2000); Čeští spisovatelé 20. století (slovníková příručka, 1985, i redig.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších
: Almanach 1962 (1963); O marxistické kritice let třicátých (VO 1962; 1964); O socialistickém realismu (VO 1973; 1976); Příběhy pod mikroskopem (1966); Bezručiana (1967); K demokratické literární publicistice 1918–1945 (VO 1966; 1967); Problémy literárnej avant-gardy (Bratislava 1968); Taneční hudba a jazz (1968); K tradicím moderní české kritiky (VO 1967; 1970); KSČ a literatura (1971); Literárněvědné studie (1972); Literatura i vremja (Moskva 1977); Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury (1979); Opava 1978 (1980); Československý literární kontext (1980); Umění a kritika (1980); Literatura Čechoslovakii i sovetskaja literatura 20–30 godov (Moskva 1980); Strana a literatura (1981); Spoluvytvářet pravdu zítřka (1982); Živý odkaz Julia Fučíka (1985); Actes du XII Coloque de l’Association internationale des critique littéraires (Marseille 1986); Na druhém břehu: Sborník členů Unie českých spisovatelů (2002).
Uspořádal a vydal
: Příkladný román Věry Ketlinské Stráž na Amuru (1955); Práce v knihovnách o žních (1956); Výpravy za poznáním do nového Ruska (1956); Nezvalovy Chrpy a města (1956); Bibliografický příspěvek k estetické výchově (1956); Pět klasických postav německé literatury: Lessing – Goethe – Schiller – Heine – T. Mann (1956); Jaromír John (1957); Wolfgang Amadeus Mozart (1957, s J. Čičatkou); Marie Pujmanová (1958); Vítězslav Nezval (1958) – vše metodicko-bibliografické materiály; V. Nezval: Moderní poezie (1958) + Kůň a tanečnice (1962, s F. Dvořákem) + Jiří Wolker (1964, s J. Čutkou) + Ch. Baudelaire: Květy zla (nedokončený překlad, 1964) + Básně noci (1973) + Pražská domovní znamení (1974) + Signály času (1974) + Balady a jiné básně věčného studenta Roberta Davida (1980) + Písmena – pohlednice – nápisy (1980) + Zpívám zpěv míru (1980) + Až se ti zasteskne (1983) + Celé Čechy (1984, příležitostný tisk) + Balady a jiné básně věčného studenta Roberta Davida (1989, s K. Blahynkovou); V. Dyk – S. K. Neumann – bratří Čapkové: Korespondence z let 1905–1918 (1962, se S. Jarošovou a F. Všetičkou); J. Suchý: Semafor (1964) + Trocha poezie (1989); J. Hořejší: Překlady (1965); J. John: Estét (1970) + Honda Cibulků na světlo vydaný; Čte se zpěvavým hlasem (1976) + Rady mladšímu spisovateli (korespondence Karlu Michlovi; 1977); V. Vančura: Řád nové tvorby (výbor statí, 1972, se Š. Vlašínem); Stará láska. Listy z let 1872–1874 (z rodinného archivu J. Johna, 1972); Tisíc let české poezie 3 (výbor, 1974); Dělníci nové krásy. S. K. Neumann – Wolker – Nezval (1975, se Š. Vlašínem); Kam vkročí básník: Nezvalova Třebíč 1975 (1975); M. Pujmanová: Duhový náhrdelník (výbor BB, 1975); I. Skála: Čí je jaro (výbor BB, 1976) + Héfaistova dílna (výbor BB, 1980); Básníci na cestách (výbor BB, 1978); „a přec mou zemí navždy bude Morava“ (metodicko-bibliogr. materiál, 1978); A. Vrbová: Utajené bitvy (1979); Česká poezie dvacátého století (výbor, 1980); Básnická kronika roku 1945 (1980); Z. Bár: Návraty (1980, spolu s K. Blahynkovou); F. Nechvátal: Zpěvy sváteční (výbor, 1980) Proletářská poezie (výbor, 1981); Rok 1921 v zrcadle české poezie (výbor, 1981); Jaromír John a Olomouc (metodicko-bibliogr. materiál, 1982); Poezija ČSSR. XX vek (česká část antologie, Moskva 1983); Žít v míru (výbor ze současné české protiválečné poezie, 1983); Jasmínová noc a jiné básně českých autorek (1983, s O. F. Bablerem); J. Vrchlický: Má nejdražší přítelkyně (korespondence s M. Volfovou, 1983, s K. Blahynkovou); Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (česká část antologie, 1985, s K. Blahynkovou); Po tolika letech. Verše a prózy autorů ostravské pobočky SČSS (1985); Dvanáct básní na jména (1986; příležitostný tisk); Šaldův slovník naučný (1986); Dobrá zvěst, Z cest za poznáním ve dvacátých a třicátých letech (1987, s K. Blahynkovou); Česká literatura v boji proti fašismu (1987); J. Voskovec – J. Werich: Máme za to (výbor písňových textů, 1990); M. Florian: Vroubky (výbor, 1996); spisy: V. Nezval: Dílo (sv. 22: Scénické básně, hry, scénária a libreta 1920–1932, 1964; sv. 23: Hry, rozhlasové hry a libreta, 1965; sv. 24: Manifesty, eseje a kritické projevy z poetismu 1921–1930, 1967; sv. 25: Manifesty, eseje a kritické projevy z let 1931–1941, 1974; sv. 30: Pan Marat, Jak vejce vejci, 1970; sv. 26: Eseje a projevy po osvobození 1945–1948, 1976; sv. 33: Anička Skřítek a Slaměný Hubert, 1979; sv. 32: Karneval, Monako, Řetěz štěstí, Valérie a týden divů, 1980; sv. 35: Překlady 1, 1982, s V. Kubínem; sv. 13: Kniha básní v próze, Básně v próze, Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti, Juvenilie, Náměty k filmům, 1985; sv. 36: Překlady 2, 1988, s V. Kubínem a K. Blahynkovou; sv. 21: Veselá Praha, Překlady libret, Pásma, Písně, 1986; sv. 34: Nezařazené básně, Balady Manoně, Kůň a tanečnice, 1988; sv. 37: Pozůstalé básně, Melancholičtí upíři, Jitro, Říkadla, Štyrský a Toyen, Pražská domovní znamení, 1990); M. Florian: Vybrané spisy 1–3 (1981); J. Pilař: Vybrané spisy 1–4 (1986–1990, s K. Blahynkovou).

LITERATURA

Recenze: Marie Pujmanová: P. Pujman, NK 1961, č. 4 * Nezval dramatik: Š. Vlašín, Tvorba 1973, č. 3; J. Peterka, LM 1977, č. 3 * Pozemská poezie: V. Pekárek, Tvorba 1978, č. 45; M. Zeman, LM 1978, č. 6; Š. Vlašín, ČL 1979, s. 175 * Vladislav Vančura: J. Hrabák, Tvorba 1979, č. 5 * Vladislav Vančura (1981): J. Holý, LM 1982, č. 3 * Člověk Kainar: J. Pavelka, Rovnost 21. 12. 1983; D. Sedlická, MF 9. 8. 1983; L. Soldán, SvSl 26. 1. 1984; J. Nemcová, Slovenské pohľady (Bratislava) 1985, č. 1 * Jan Pilař: fsch (F. Schildberger), Rovnost 13. 11. 1984 * Čas básnických syntéz: V. Novotný, ZN 16. 8. 1986 (k tomu polemicky: K. Sýs, Tvorba 1986, č. 37, příl. Kmen); J. Lukeš, SvSl 5. 7. 1986 (též o dalších knihách z edice Puls) * Letokruhy Vladimíra B.: Š. Vlašín, Obrys-Kmen 2002, č. 46.
Rozhovor: J. Trávníček, Tvar 1997, č. 3.
K životním jubileím: Š. Vlašín, ČL 1983, s. 47; H. Hrzalová, LM 1988, č. 7; Š. Vlašín, Zpravodaj Výboru národní kultury 2003, č. 2.
Poznámky a glosy: M. Jareš: Knihovraždy 2, Tvar 2002, č. 15.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)
Aktualizace hesla: 19. 3. 2007 (kb)
 
zpět na hlavní stranu