Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Helena KOSKOVÁ

* 5. 2. 1935, Praha 
 
 
Literární kritička a historička, vysokoškolská pedagožka
 Rozená Fischlová. Dcera právníka, po únoru 1948 náměstka ministra financí a pozdějšího československého velvyslance v NDR Otto Fischla, odsouzeného k trestu smrti a popraveného v procesu s Rudolfem Slánským (1952). V souvislosti s procesem byla vyloučena z gymnázia a v roce 1953 vystěhována spolu s matkou do Stachovic na Fulnecku. Externě maturovala roku 1954 na jedenáctileté střední škole v Novém Jičíně. Pracovala v dělnických profesích v papírenském průmyslu, strojírenství a v obchodě. Dálkově studovala v Bratislavě, záhy však přestoupila na pražskou Vysokou školu pedagogickou, kde roku 1959 ukončila studia češtiny a ruštiny diplomovou prací Vývoj a současný stav poznání života a díla K. Čapka. V letech 1962–1963 pracovala jako literární lektorka Pražské informační služby, 1963–1965 jako odborná asistentka v Památníku národního písemnictví. V této době se autorsky podílela na libretech k výstavám o životě a díle Karla Čapka a Franze Kafky. Roku 1965 ilegálně odešla do zahraničí, žije ve švédském Norrköpingu, kde od roku 1968 učila češtinu, ruštinu a francouzštinu na středních školách a také v Kurzech Stockholmské univerzity (Kursverksamheten vid Stockholms universitet). Od roku 1996 je v důchodu, příležitostně působí jako hostující profesorka české literatury na univerzitách ve Stockholmu a v Göteborgu.
 Studie a recenze o současné české literatuře a literární vědě pravidelně publikovala ve Svědectví (Paříž, od 1966, kromě recenzí a studií i vzpomínky Z deníku dcery státního zločince, pod jménem H. Fischlová-Kosková, 1968–1969; 1980 vyšly také v samizdatu) a Reportéru-Polygonu (Curych, od 1984). Spolupracovala i s Proměnami (New York), World Literature Today (Norman, Oklahoma), Horisont, Radix, Fenix (vše Stockholm), Allt om böcker (Lund), Norrköpings Tidnigar, Lavanguardia (Madrid), The Review of Contemporary Fiction (Normal, Illinois). V ČR po roce 1990 tiskne zejména ve Tvaru (1995 zde na pokračování část z přepracované verze Hledání ztracené generace). Švédsky, anglicky a španělsky publikuje pod jménem Helena Kosek.
 Těžiště souboru studií Hledání ztracené generace leží ve výkladu díla českých prozaiků, kteří se v české literatuře prosadili během 60. let. Za vůdčí osobnosti volně vymezené generace Kosková považuje Bohumila Hrabala, Josefa ŠkvoreckéhoMilana Kunderu. Analyzuje rovněž dílo autorů experimentální prózy (Ivan Vyskočil, Věra Linhartová) a vypravěčské typy próz Alexandra Klimenta, Ivana KlímyKarla Pecky. Společné rysy generačního snažení hledá v pokusech vyrovnat se s dehumanizací lidského světa, ve zklamání z jazyka jako komunikačního prostředku a ve vědomí krize tradičního románu. Převážně interpretační a literárněhistorický přístup k dílům je rozšířen o metody literárněkritické v kapitolách věnovaných „pokračovatelům“ generace 60. let (Zdena Salivarová, Jaroslav Vejvoda, Eda Kriseová, Jiří GrušaKarol Sidon), a zejména „promarněným talentům“, které se v 70. letech pokusily smířit svá východiska s kulturní politikou komunistického státu (Ladislav Fuks, Vladimír Páral).
Samostatnou knižní studii Kosková věnovala Milanu Kunderovi (švédská kniha o Milanu Kunderovi není s českou monografií totožná; oproti české knize je v ní značná část věnována prezentaci českého literárního kontextu). Východiska Kunderovy prozaické tvorby autorka hledá v návaznosti na středoevropskou románovou tradici (Robert Musil, Hermann Broch, Franz Kafka, Jaroslav Hašek) a jeho prózy interpretuje na pozadí čtyř hlavních momentů jeho poetiky románu: román jako hra, jako sloučení snu (fantazie, fantastična) a skutečnosti, jako syntéza racionální reflexe a umělecké imaginace, jako průmětna osobní historie a „velkých dějin“ (kulturních, společenských, politických). Důraz klade na autorův ironický odstup, sloužící k rozbití myšlenkových stereotypů, zjednodušeného, povrchového vnímání skutečnosti. V interpretaci kompozice upozorňuje též na samotným autorem přiznávanou inspiraci hudebními díly.
Také svou druhou monografickou studii Kosková věnovala osobnosti, jež podle jejího názoru spolu s Milanem Kunderou nejvýrazněji formovala poválečnou českou literaturu a její obraz ve světě. V knize s jednoduchým názvem Škvorecký vyděluje několik různých tvůrčích etap Škvoreckého díla, a to s důrazem na reálnou dobu vzniku textu, nikoli na jeho (často velmi opožděnou) publikaci. Autorovu tvorbu interpretuje vždy s přihlédnutím k dobovému kontextu a k nejsilnějším vlivům v daném období: zájmu o dobový existencialismus, zkušenosti nacistické a komunistické totalitní diktatury, autorovým překladům z angloamerické literatury a úvahám o ní (čtyřicátá a padesátá léta), spolupráci s divadlem a filmem (a z toho se odvíjející žánrové míšení) v letech šedesátých, zkušenost bytování ve dvou jazycích a dvou kulturách, jež v letech osmdesátých a devadesátých Škvoreckého přivedla k zájmu o historická témata. Jako konstatní rysy Škvoreckého psaní vnímá Kosková inspiraci jazzovou hudbou (která podle ní získává u Škvoreckého funkci symbolu nevyslovitelného), schopnost záznamu civilní, mluvené řeči (jež slouží zároveň jako obrana proti jazyku abstrakcí a frází) a konfrontaci individuálních, relativních pohledů na skutečnost, všedního, každodenního života jedince s chodem dějin 20. století. Inovativně Kosková hovoří o autorově křesťanském humanismu, jejž vnímá jako implicitní konstantu jeho děl.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Hledání ztracené generace (Toronto 1987; přeprac. a rozšířené vydání 1996); Žádný člověk není symbol (kapitoly o J. Škvoreckém a Z. Salivarové z předchozí knihy, 1990); Den samtida tjeckista prosan Milan Kundera (švéd., studie, Stockholm 1992); Milan Kundera (1998); Škvorecký (2004).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: ... a když se řekne Voskovec (Mnichov 1983; též in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Slovo (Uppsala 1986); Aspects of Modern Russian and Czech Literature (Ohio 1989); Benefice (Toronto 1990); Humanismen som salt & styrka (Stockholm 1991); The Achievement of Josef Škvorecký (Toronto 1994); Světová literárněvědná bohemistika. Svazek 1: Historie a současný stav (1995); GUSLI 6 (Göteborg 1997); Rok 1947 (1998); Jinakost, cizost v jazyce a v literatuře (1999); Zlatá šedesátá (1999); Slovo –struktura(lismus) – příběh: Pocta Květoslavu Chvatíkovi (2000); Česká literatura na konci tisíciletí (2001); Život je jinde...? (2002); Okraj a střed v jazyce a literatuře (2003); Literární archiv: Ztěžklá křídla snů. Ženy v české literatuře (2004); Škvorecký 80 (2005); Čas v jazyce a v literatuře (2005); Hledání expresionistických poetik (2006); Studia Moravica IV (2006); Otázky českého kánonu: Sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky Hodnoty a hranice. Svět v české literatuře, česká literatura ve světě (2006); Prostor v jazyce a v literatuře (2007); Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007); Studia Moravica V (2007); Pražské jaro 1968: Literatura – film – média (2009); Ty, já a oni v jazyce a v literatuře (2009).

LITERATURA

Recenze: Hledání ztracené generace: J. Holý, Kritický sborník (smz.) 1989, č. 3, též in LidN 26. 4. 1990, příloha LitN, č. 4; M. Jungmann, ČL 1990, č. 4, též in Průhledy do české prózy (1990); K. Chvatík in Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy (1991) * Milan Kundera: P. A. Bílek, Tvar 1998, č. 8; M. Pohorský, NK 1998, č. 11; M. Pokorný, LitN 1998, č. 16; F. Všetička, Alternativa Plus 1999, č. 1–2 * Škvorecký: P. Poslední, ČL 2005, č. 1; V. Chochola, Svět literatury 2005, č. 32; V. Novotný, ČJL 2005, č. 3.
Autor hesla: Miroslav Zelinský (1995); Veronika Košnarová (2009)
Aktualizace hesla: 17. 6. 2009 (vk)
 
zpět na hlavní stranu