Eva KANTŮRKOVÁ
Rozená Sílová, poprvé provdaná Šternová. Otec Jiří Síla (1911–1960) byl komunistickým novinářem, matka Bohumila Sílová (1908–1957) spisovatelkou. V letech 1949–1950 pracovala Kantůrková jako redaktorka Mladé fronty. Po maturitě na dělnické přípravce (1951) studovala filozofii a historii na FF UK (absolvovala v roce 1956 prací Slovanská lípa v roce 1848). V letech 1956–1958 byla tajemnicí Československého svazu mládeže na Strojní fakultě ČVUT, poté v domácnosti. V roce 1966 nastoupila do Československého ústředí knižní kultury. Od roku 1967 byla spisovatelkou z povolání. Byla signatářkou a v roce 1985 mluvčí Charty 77. Po zahraničním vydání knihy rozhovorů Sešly jsme se v této knize a po zadržení francouzského kamionu se zakázanou literaturou na českých hranicích byla v květnu 1981 obviněna z podvracení republiky a zatčena; v březnu 1982 byla propuštěna bez soudu, ale trestní stíhání proti ní bylo zastaveno až v prosinci 1989. Patřila k zakladatelům Občanského fóra, v letech 1990–1992 byla poslankyní ČNR a členkou jejího předsednictva. Poté byla opět spisovatelka z povolání, v letech 1994–1996 a 2005–2007 byla předsedkyní Obce spisovatelů. V letech 1998–2000 působila jako ředitelka Odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury České republiky. Od roku 2003 do roku 2009 byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Byla první prezidentkou Akademie literatury české, založené v roce 2006. – První manžel Jan Štern byl básník a publicista, druhý manžel Jiří Kantůrek (1932–1998) byl novinář a televizní publicista (1989–1992 ředitel Československé televize). Z prvního manželství má syny Ivana Šterna (*1949, v letech 2001–2006 ředitel stanice Český rozhlas 6) a Jana Šterna (*1953, novinář, producent, televizní dramaturg a režisér).
Od roku 1964 publikovala v novinách a časopisech:
Směna, Rudé právo,
Literární noviny, Kulturní tvorba, Plamen, Práce a Film a doba. Fejetony a eseji přispívala v sedmdesátých a osmdesátých letech do periodik samizdatových (Kritický sborník, Obsah) a exilových: Listy (Řím), Svědectví
(Paříž), Obrys (Mnichov), Rozmluvy (Londýn). Po listopadu 1989 spolupracovala především s
Tvarem,
Literárními novinami,
Novými knihami, časopisem Dokořán, publikovala též v dvouměsíčníku Listy a fiktivní rozhovory s různými osobnostmi uveřejňovala na portálu literární.cz.
V samizdatových edicích publikovala knihy
Muž v závěsu (D 1977, podle stejnojmenné povídky); Černá hvězda (R 1977); Sen o zlu (filmová povídka, 1977); Po potopě (televizní scénář, 1979); Pán věže (R 1979); Fejetony 1976–1980 (1980); Dvanáct rozhovorů (1980, později pod titulem Sešly jsme se v této knize); Povídky pro Bleka (1981); Dopisy z vězení (1982); Dialog o víře (1982); Eseje (1983); Novely (1983, později pod tituly Člověk v závěsu a Krabička se šperky); Mé přítelkyně v domě smutku (R 1984, později pod titulem Přítelkyně z domu smutku); Které je to slovo? (FF, EE 1984); Jan Hus (R 1988, ke knize se pojí samizdatový sborník recenzí Je Hus ještě aktuální?, 1989); Valivý čas proměn (EE 1988). Uspořádala ineditní sborník recenzí a ohlasů Nad IV. dílem Pamětí Václava Černého
(1984) a sborník k 50. výročí úmrtí
Josefa Pekaře Pekařovské studie (1987). Účastnila se též samizdatových sborníků:
Československý fejeton/fejtón 1976/77, 1977/78; 1978/79; Hodina naděje
(1978); Chvála bláznovství (k 50. narozeninám Jana Trefulky, 1979); K 75. narozeninám Václava Černého (1980); Byl to statečný člověk (k nedožitým 72. narozeninám Františka Kriegla, 1980); Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981); Kešot (1983); Písačky pro Dominika Tatarku (1983); In memoriam B. F. (1984); Setkání. Panu profesorovi
k 80. narozeninám (Václavu Černému, 1985); O odpovědnosti v politice a za politiku (1986); Františkovi k šedesátce kamarádi /ti lepší/ (Františku Kautmanovi, 1987); Jaroslav Durych 2 (1987); O československém vězeňství (1987); Politik a politika (k 60. narozeninám Jaroslava Šabaty, 1987); Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987); Světlá lhůta (Jiřímu Grušovi k 50. narozeninám, 1988); Československo 88 (1989) a sborníků a antologií vydávaných v cizině.
Podle vlastních próz napsala scénáře k filmům Smuteční slavnost (1968, r.
Zdeněk Sirový; neschválen do distribuce, prem. 1990) a Ceremoniář (1996, r. J. Věrčák /též spolupráce na scénáři/), k televiznímu filmu Člověk v závěsu (1992, r.
Viktor Polesný), ke čtyřdílnému seriálu Přítelkyně z domu smutku (1992, r. Hynek Bočan, sc. + Václav Šašek, 1994) a třídílnému televiznímu filmu Jan Hus (2015, r. Jiří Svoboda). Je též autorkou scénáře k televiznímu dokumentárnímu filmu Svědectví o smrti Pavla Wonky (1991, r. Jan F. Mudra) a k filmu Jan Palach (2018, r. Robert Sedláček). Dramatizace jejího románu Přítelkyně z domu smutku byla mj. uvedena v angličtině na experimentální scéně v New Yorku (1994). Divadelní adaptaci Olbrachtovy prózy Bratr Žak (1972) a televizní hru Hospoda U tří nevěst (1972, r. Antonín Kachlík) podepsal
Karel Pokorný. Dramatizace Bratra Žaka se stala východiskem stejnojmenné opery Miloše Vacka (1978). Kantůrkové scénář televizního seriálu Pohádky o Pavím očku (1970) podle knih Bohumily Sílové byl podepsán krycím jménem O. Grygarová.– V roce 2009 s ní Alena Zemančíková natočila pro stanici Český rozhlas – Vltava pětidílný vzpomínkový pořad v rámci cyklu Osudy.
Za prózu Mé přítelkyně v domě smutku získala Cenu Toma Stopparda (1984), za román Jan Hus Cenu Jana Palacha (1989), za román Zahrada dětství jménem Eden Cenu Egona Hostovského (1999) a za celoživotní dílo Cenu Ladislava Fukse (2008). V roce 2017 jí byla udělena Cena Unie českých spisovatelů.
V celém svém díle Eva Kantůrková z různých perspektiv a v rámci různých žánrů zachycuje osud člověka v souvislostech složitých rodinných, resp. mezilidských vztahů na pozadí české historie převážně druhé poloviny 20. století. Debutovala povídkovou sbírkou Jen si tak maličko povyskočit, a ačkoli se ke komornímu prozaickému žánru později příležitostně vrátila (Krabička se šperky), těžištěm její tvorby se staly ambicióznější práce, usilující prostřednictvím příběhu jednotlivce podat výpověď o etických otázkách a stavu společnosti. Složitě autorka hledala publikační uplatnění pro svůj první sociálně-kritický román Nulový bod, situovaný do padesátých let 20. století, který byl po zásadním přepracování do tvaru novely na počátku sedmdesátých let ihned po vytištění zlikvidován a skutečného vydání se nikdy nedočkal. Do téhož období je zasazen (záhy též zfilmovaný) román Smuteční slavnost, zaobírající se deziluzí z důsledků násilné kolektivizace vesnice. Pokusem o modelovou analýzu lidského chování a o pojmenování motivace lidského vzdoru vůči společnosti je do podoby absurdní grotesky laděná Pozůstalost pana Ábela. V prvním plánu klíčového románu Pán věže je zobrazen příběh předního českého spisovatele, propagátora a symbolu umělecké tvorby sloužícího komunistické ideologii, jehož vývoj až po rok 1968 a rozchod s vlastní minulostí Kantůrková konfrontuje s příběhem Ješui z Nazaretu, poukazujícího prostřednictvím nadčasově platných myšlenek k podstatě lidského konání. Souvztažnost soukromého a společenského, alegorické sepětí minulosti a přítomnosti určily i na pomezí mezi románem a literaturou faktu stojící prózu Jan Hus, jehož život je zde analogicky k normalizačnímu období, v němž vznikl, pojat jako konflikt mravnosti, vnitřní pravdy jedince a pokleslé morálky doby.
Exilové vydání souboru rozhovorů se signatářkami Charty 77 (Sešly jsme se v této knize) se stalo důvodem k autorčinu zatčení a umístění do vyšetřovací vazby. Touto zkušeností je bezprostředně inspirována próza Přítelkyně z domu smutku, v níž se Kantůrková vedle své vlastní situace disidentky soustřeďuje především na vykreslení charakterových a povahových rysů svých spoluvězenkyň. Okolnostmi vzniku se s Přítelkyněmi z domu smutku protíná Dialog o víře, jejž autorka v době svého uvěznění vedla s knězem a teologem Josefem Zvěřinou v rámci korespondence se svým mužem.
V podstatě ve všech dalších svých knihách Kantůrková s různou mírou stylizovanosti a fabulace zpracovala své osobní zážitky, vzpomínky a subjektivní komentáře ke společenskému dění. Poprvé učinila svou osobní historii a rodinný původ předmětem psaní v románové trilogii, tematizující osobně i pracovně podnícené psychické zhroucení matky – výtvarnice
(Po potopě),
resp. politického vystřízlivění svého otce – bývalého komunistického novináře (Černá hvězda). Z osobnější perspektivy se k otcovské postavě autorka vrátila v románu Tati!, psaném formou fiktivního dialogu. Narativně přímočařejší třetí díl trilogie (Zahrada dětství jménem Eden)
beletrizuje období vlastního dětství a dospívání v péči babičky a posléze pěstounů na venkově, později znovu pojednané prostřednictvím konfrontace s příběhem romského chlapce (O jinakosti).
Do konfrontační perspektivy postavila Kantůrková své vzpomínky na léta padesátá až osmdesátá rovněž v knize napsané společně s Václavem Duškem (Vy nám taky),
spadající do oblasti esejisticky pojaté autobiografické literatury, stejně jako Valivý čas proměn, nesený snahou reflektovat vzájemný vztah mezi specifickým milieu disentu a českou společností, a volně navazující soubor Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná, vyjadřující se k posunům v kulturní a politické situaci polistopadového období. Sebehodnocení vyjádřené v titulu mají ambici ilustrovat rozhovory s kontroverzními osobnostmi (s Jiřím Svobodou v Tajemství sametu, s Petrem Žantovským v Navzdory času) stejně jako propagačně a idylicky laděný cestopis Most přes Dlouhou řeku, vycházející z autorčiny účasti v české kulturní delegaci na návštěvě komunistické Číny počátku 21. století. Potenciál provokovat má i pseudodialogická kniha Řekni mi, kdo jsi!, v níž Kantůrková zpracovala kazuistiku vlastní osobnosti a charakteru, mj. prostřednictvím afirmativního (Jiří Kolář) či polemického (Karel Čapek) sebevymezení vůči významným osobnostem českých dějin a kultury (mj. Václav Černý, Jiří Gruša, Ladislav Fuks, Karel Pecka, Jaroslav Šabata, Josef Zvěřina), o nichž formou autobiografie, resp. medailónu pojednala v několika dalších knihách (Památník, Záznamy paměti, Podobizny z mojí galerie). Jako autorčinu intelektuálně-duchovní sumu lze číst svazek Nesmiřitelná řeč, v němž se v pokračování rozhovoru sama se sebou znovu vrátila k osobnosti Jana Husa či k tématu konfliktu mezi „mocí“ a havlovskou „mocí bezmocných“, Kantůrkovou považovaného za určující pro Havlovo polistopadové působení.
Motivy a názorové postoje z beletristicky i esejisticky pojednaných autobiografických knih se objevují i v autorčiných prózách fabulovaných. Trojice románů, propojených postavou spisovatele Nečase (Nečas, Nečasův román, Démoni Nečasu), jež se poprvé objevila v deníkově pojaté próze reflektující vyrovnávaní se s úmrtím manžela (Nejsi), využívá antiiluzivní metodu vyprávění a směřuje od témat niterných (ztráta životního partnera, tvůrčí krize) ke kritické reflexi polistopadového dění a stavu společnosti. Epistolární román Doteky se zaobírá tématem platonického sblížení muže a ženy. Stejnou formou je zčásti psán také román Nečekej, až zajde slunce, vracející se ke komplikovaným etickým aspektům existence (intelektuála) v kontextu politické totality. Opakovaně pojednaná „osobní“ témata se autorka ve své pozdní tvorbě pokusila oživit reflexemi aktuálních společenských trendů, jako např. hnutí „MeToo“ (Kruhy života).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a publicistika: Jen si tak maličko povyskočit (PP 1966); Smuteční slavnost (R 1967); Po potopě (R 1969); Nulový bod (P 1970, nedistribuováno, náklad zničen); Pozůstalost pana Ábela (P 1971, nedistribuováno, náklad zničen; Kolín n. R. 1977; 1990); Bratr Žak (D dle I. Olbrachta, rozmnož. i prem. 1972 pod jm. Karla Pokorného, rozmnož. 1991 pod jm. E. Kantůrkové); Vzpoura na Ovocném trhu (D podle F. Němce, rozmnož. 1973, prem. 1972, pod jm. Jaroslav Dvořáček); Sešly jsme se v této knize (rozhovory, Kolín n. R. 1980; 1991); Černá hvězda (R, Kolín n. R. 1982; 1992); Přítelkyně z domu smutku (R, Kolín n. R. 1984; 1990); Člověk v závěsu (PP, Kolín n. R. 1988; s tit. Krabička se šperky, 1992); Sen o zlu (P 1990, in Tři prózy z trezoru, + Ivan Binar, Karel Pecka); Jan Hus (R 1991); Pán věže (R 1992); Památník (vzpomínky, 1994); Valivý čas proměn (EE, FF 1995); Nad Pamětmi Václava Černého (E 1995); Záznamy paměti (vzpomínky, 1997); Zahrada dětství jménem Eden (R 1998); Nejsi (deníkové záznamy, 1999); Nečas (R 2000); Nečasův román (R 2002); Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná (EE, FF 2005); Most přes Dlouhou řeku (cestopis, 2006, s Janem Cimickým a Václavem Duškem), Démoni nečasu (R 2007); Doteky (R 2009); Tati! Láskyplný příběh v dialogu (R 2010); Nečekej, až zajde slunce! (R 2011); Řekni mi, kdo jsi! (vzpomínky, 2012); Nesmiřitelná řeč: rozprava s přidaným mýtem o Janu Husovi (EE 2014); Podobizny z mojí galerie: Jana Černá, Jiří Lederer, Karel Trinkewitz, Václav Černý (EE 2017); O jinakosti, aneb, Hovory v taxíku (P 2019); Kruhy života (R 2021).
Souborná vydání: Spisy E. K. (Hynek, 1997–2000, 5 sv.; nedokončeny; red. Jiří Navrátil): sv. 1: Záznamy paměti (1997); sv. 2: Po potopě (1998); sv. 3: Zahrada dětství jménem Eden (1998); sv. 4: Černá hvězda (1999); sv. 5: Jan Hus: Příspěvek k národní identitě (2000).
Korespondence a korespondenční rozhovory: Dialog o víře (vzájemná korespondence s Josefem Zvěřinou, Mnichov 1984; 1993); Vy nám taky: momentky života (dialog s V. Duškem, 2008); Tajemství sametu: zákulisí převratu 1989 s režisérem Jiřím Svobodou (emailová korespondence, 2013); Navzdory času (korespondenční dialog s P. Žantovským, 2019).
Rozhovor: Pravda a báseň Evy Kantůrkové (rozhovor, otázky kladla M. Nyklová, 2006).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Hodina naděje (Toronto 1980,
něm. s tit. Stunde namens Hoffnung, Luzern 1978); Verfemte Dichter (Kolín n. R. 1983); Sólo pro psací stroj (Kolín n. R. 1984); Prager Frühling – Prager Herbst (Kolín n. R. 1988); The Prague Spring, Freedom House (New York 1988); Aus zwanzig Jahren Finsternis (Vídeň 1991); The Boundaries of Twilight, Czechoslovak Writing from the New World (Mineapolis 1991); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Good-bye, Samizdat (Evanston 1992); Čeští spisovatelé o toleranci (1994); Ešte s vami pobudnúť: spomínanie na Dominika Tatarku (1994); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (1997); Generace 45 (1997); Charta 77 očima současníků: Po dvaceti letech (1997); Literatura, vězení, exil (1997); Pocta F. X. Šaldovi (Literární archiv, sv. 29, 1997); Galerie nesmrtelných, sv. I (1998); Nadace Charty 77 (dvacet let) (1998); Žijeme spolu, nebo vedle sebe? (1998); Nové čtení světa: sv. 1. Feminismus devadesátých let českýma očima (1999); Jaroslav Durych (2000); Maminka, tatínek a já (2000); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); Rozjímání vpřed i vzad: Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám (2001); Kultura v médiích (2004); Tenkrát za totáče (2005); Povídky o ženách (2007); Síla věcnosti: Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů (2008); Kritický sborník 1981–1989: výbor ze samizdatových ročníků (2009); Jasná noci! Temná noci! (2010); Jan Hus 600 let (2015); Osmašedesátý očima tří generací (2018); Božena Němcová a Slovensko: 200 let od narození (2021).
Uspořádala a vydala: Bohumila Sílová: Paví očko ve lví říši (pohádky, 1970); Pekařovské studie (1995; též přisp.).
LITERATURA
Knižně: J. Mlynárik (ed.): Akce Delta: disidenti proti diktature (1981–1982) (2009).
Studie a články: J. Kučera: Panychida za neřáda: Smuteční slavnost, Film a doba 1990, č. 8, též in Poetika českého filmu (2016); V. Novotný: Causa Eva Kantůrková. Reflex 1991, č. 50; M. Mravcová: Přítelkyně z domu smutku, in Český Parnas (1993); A. Haman: Dědička tradice, LitN 1993, č. 27; J. Pechar: Dvojí generační zkušenost v prózách Evy Kantůrkové, in J. P., Nad knihami a rukopisy (1996); J. Urbanec: Eva Kantůrková posledních let, in Česká a slovenská literatura dnes (sb., 1997), též in J. U.: Střídavý čas naděje (2002); F. Kautmann, Eva Kantůrková a její Přítelkyně z domu smutku, in F. K., O literatuře a jejích tvůrcích (1999); V. Novotný: Trilogie ze tří desetiletí, triptych o třech pokoleních, in E. K: Černá hvězda (1999); J. Urbanec: Eva Kantůrková na cestě k postmoderně, in Postmodernismus v české a slovenské próze (sb., 2003); D. Bielec: Žena z disentu – Eva Kantůrková, in Žena v české a slovenské literatuře (sb., 2006); I. Wutsdorff: Post-Structuralism under Communist Conditions? The Construction of Identity in Czech Dissident Literature, Slovo a smysl 2010, č. 14; P. Hrtánek: Les avatars apocryphes du personnage de Judas dans la prose tchèque contemporaine, Revue des études slaves 2011, č. 3, dostupné zde; E. Burget: Zrození šedé z černé a bílé: pokus o historickou rekonstrukci pojmu šedá zóna, ČL 2021, č. 4; P. Kosatík: Psala, bila se, ale pak svou sílu upnula jen k sobě, Deník N 17. 3. 2023.
Recenze: Jen si tak maličko povyskočit: -iz- (= I. Zítková), NK 1966, č. 35; P. Pešta, Impuls 1966, č. 10; Z. Kožmín, LitN 1996, č. 39; Š. Vlašín, RP 14. 9. 1966; J. Sýkorová, Plamen 1966, č. 10 * Smuteční slavnost: M. Jungmann, Práce 7. 2.1968; F. Soldan, KT 1968, č. 13; (fs) (= F. Soldan), MF 13. 4. 1968; Z. Kožmín, HD 1968, č. 9; M. Petříček, Literární listy 1968, č. 3 * Po potopě: J. Navrátil, NK 1969, č. 43; (a) (= V. Šašek), ZN 27. 11. 1969; J. Dvořák, Texty 1970, č. 2; Š. Vlašín, Tvorba 1970, č. 1; M. Jungmann, NK 1998, č. 44; I. Zítková, Tvar 1999, č. 4 * Pozůstalost pana Ábela: H. K. (= H. Kosková), Svědectví (Paříž) 1978, č. 57; V. Sůva, NK 1990, č. 42; Z. Heřman, Tvar 1990, č. 38; V. Novotný, MFD 11. 12. 1990; G. Francl, Práce 18. 12. 1990; V. Píša, Tvorba 1991, č. 12; J. Slomek, Iniciály 1991, č. 19–20 * Sen o zlu: J. Žalich, Spektrum (smz.) 1979, č. 2 * Černá hvězda: J. Brabec, KS (smz.) 1981, č. 1, též in Svědectví (Paříž) 1981, č. 6; -ha-, Obrys (Mnichov) 1982, č. 1; Š. Vlašín, Brněnský večerník 30. 11. 1990, (no) (= V. Novotný) NK 1992, č. 26; V. Píša, Tvar 1992, č. 40; M. Exner, ČD 2. 9. 1993; I. Zítková Tvar 2000, č. 7 * Pán věže: F. Kautman, KS (smz.) 1981, č. 3, též in Svědectví (Paříž) 1983, č. 68; J. Peňás, Prostor 15. 4. 1992; Z. Heřman, SvSl 15. 5. 1992; M. Petříček, Tvar 1992, č. 20; M. Exner, Tvar 1992, č. 34 * Sešly jsme se v této knize: M. Schulz, Obrys (Mnichov) 1981, č. 1; J. K. (= J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1981, č. 64; J. Hermach, Listy (Řím) 1981, č. 3/4 (Čtení na léto); (no) (= V. Novotný), NK 1992, č. 4; (pek) (= M. Petříček), LitN 1992, č. 25; J. Chuchma, MS 1992, č. 7 * Které je to slovo?: M. Šimečka, KS (smz.) 1985, č. 1, též in Svědectví (Paříž) 1985, č. 76 * Přítelkyně z domu smutku: -khv- (= K. Hvížďala), Svědectví (Paříž) 1986, č. 77; F. Kautman, KS (smz.) 1988, č. 1, též in Listy (Řím) 1987, č. 6; K. Trinkewitz, Literární revue 1990, č. 6; P. Nový: MFD 22. 11. 1990; M. Petříček, Tvar 1990, č. 42; V. Karfík, LitN 1991, č. 4; B. Balajka, Tvar 1993, č. 18 * Jan Hus: M. Šimečka, Obsah (smz.) 1988, září, též in E. K.: Jan Hus (2000); M. Rejchrt, KS (smz.) 1988, č. 2 + Svědectví (Paříž) 1988, č. 85; B. Janát, Proměny (New York) 1989, č. 1; sb. Je Hus ještě aktuální? (smz. 1989); L. Hájková, Tvorba 1991, č. 34/35; J. Procházka, Křesťanská revue 1991, č. 8; M. Exner + M. Petříček, Tvar 1991, č. 40; E. Rolečková, LD 23. 10. 1991; P. Kalina, LitN 1991, č. 44 + polemika J. Cejp, tamtéž, č. 49; E. J. Havlíček, Český zápas 1991, č. 44+45; J. Daňhelka, Studia Comeniana et historica 1992, č. 48 * Člověk v závěsu/ Krabička se šperky: M. Kabela, Reportér (Curych) 1989, č. 2; M. Hybler, Paternoster (Vídeň) 1989, č. 26, též in Kolem dokola (2008); V. Píša, NK 1992, č. 28; Z. Heřman, Tvar 1992, č. 35; M. Tesková, LD 7. 10. 1992 * Památník: J. Peňás, MFD 13. 4. 1994; V. Novotný, Práce 20. 4. 1994; P. Janáček, LidN 21. 4. 1994, příl.Národní 9, č. 16; J. Chuchma MS, 1994, č. 19; J. Brož, ČD 13. 5. 1994, příl. Report, + polemika P. Šustrová, tamtéž, 20. 5. 1994 + odpověď J. Brož, tamtéž, 27. 5. 1994; A. Burget, Denní Telegraf 28. 5. 1994, Příloha Denního Telegrafu + J. Beneš, Denní Telegraf 28. 5. 1994, Příloha Denního Telegrafu; E. Lukeš, Tvar 1994, č. 12; M. Nyklová, Tvar 1994, č. 12; J. Slomek, LitN 1994, č. 26 + polemika K. Chvatík, tamtéž, č. 33; (el) (= Š. Vlašín), Haló noviny 25. 7. 1994; V. Števa (= Š. Vlašín) Naše pravda 1994, č. 29, příl. Pecka, č. 29; M. Exner, ČD 9. 8. 1994; J. Svoboda, Alternativa 1994, č. 1; M. Žilina KPRR 1995, č. 1 * Dialog o víře: M. Exner, Tvar 1994, č. 7 * Valivý čas proměn:V. Novotný, Tvar 1996, č. 5 (též in Literární kritiky: bohemika /1997/), k tomu polemika A. Kareninová, Tvar 1996, č. 6; J. Chuchma, MFD 7. 5. 1996; P. Dudek, KPRR 1996, č. 5; J. Mlejnek, LidN 18. 5. 1996; A. Jelínek, NK 1996, č. 36 * Záznamy paměti: A. Haman, NK 1997, č. 45; V. Novotný, Tvar 1997, č. 21; J. Chuchma, MFD 25. 11. 1997; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 1998, č. 2; M. Jungmann, LitN 1998, č. 5 * Zahrada dětství jménem Eden: M. Jungmann, NK 1998, č. 48; A. Jelínek, Právo 4. 1. 1999; A. Haman, LitN 1999, č. 2 (též o románech Po potopě a Černá hvězda); V. Karfík, Týdeník Rozhlas 1999, č. 5; J. Chrobák, Host 1999, č. 2, příl. Recenzní příloha (též ad Po potopě) * Nejsi: J. Chuchma, MFD 4. 12. 1999; M. Jungmann, NK 2000, č. 1; V. Rosí, Tvar 2000, č. 6; A. Haman, LidN 11. 1. 2000; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2000, č. 17 * Nečas: A. Haman, LidN 22. 12. 2000; M. Jugmann, NK 2001, č. 4; J. Chuchma, MFD 27. 3. 2001; V. Píša, Tvar 2001, č. 15 * Nečasův román: A. Haman, LidN 27. 3. 2002; J. Zizler, LitN 2003, č. 16 * Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná: J. Urbanec, LitN 2006, č. 4; J. Chuchma, MFD 31. 3. 2006; V. Kremlička, A2 2006, č. 16 * Most přes Dlouhou řeku: B. Správcová, Tvar 2006, č. 10 * Pravda a báseň Evy Kantůrkové: F. Cinger, Právo 30. 10. 2006, též Novinky.cz [online] 30. 10. 2006; J. Urbanec, LitN 2006, č. 49 * Démoni nečasu: F. Cinger, Právo 5. 12. 2007; Z. Malá, A2 2008, č. 6 * Vy nám taky: F. Cinger, Právo 21. 1. 2009 * Doteky: V. Stanzel, Host 2010, č. 4; H. Badalcová, A2 2010, č. 26 * Tati!: J. Švestka, A2 2011, č. 2; K. Špidla, Host 2011, č. 2; I. Frühaufová, iLiteratura [online] 28. 2. 2011 * Nečekej, až zajde slunce!: J. Peňás, LidN 11. 1. 2012 * Řekni mi, kdo jsi!: J. Chuchma, Respekt 2012, č. 47; M. C. Putna, LidN 28. 11. 2012; J. Opelík, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2013, č. 108; též Echa [online] 30. 4. 2013 * Tajemství sametu: J. Peňás, LidN 4. 5. 2013, příl. Orientace; E. Klíčová, Host 2013, č. 6 * Nesmiřitelná řeč: Kaleb, Kostnické jiskry 2015, č. 13/14; L. Pokorný, Křesťanská revue 2015, č. 4 (tamtéž P. Morée, rec. na tv film Jan Hus) * Podobizny z mojí galerie: F. Cinger, Právo 14. 3. 2018, též [online]; J. Chuchma, web České televize 8. 8. 2018 (zde) * Navzdory času: J. Špaček, Haló noviny 22. 1. 2020, příl. Literatura – Umění – Kultura, též online Literatura – Umění – Kultura [online] 2020, č. 3 * O jinakosti, aneb, Hovory v taxíku: V. Dušek, Literarni.cz [online] 24. 1. 2019; F. Cinger, Právo 21. 2. 2019, též [online] 22. 2. 2019 * Kruhy života: T. Březinová, Haló noviny 22. 9. 2021, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 38, též [online]; P. Janoušek, Host 2021, č. 9.
Rozhovory: (red.), Mona 1969, č. 7; V. Měšťan, Práce 9. 8. 1969; V. Falada, MF 23. 9. 1969; J. Lederer in České rozhovory (Kolín n. R. 1979; 1991); J. Štern ml., Prostor 1989, č. 12; J. Tvrzník, MF 19. 12. 1989; V. Pistorius, LidN 1990, č. 6; J. Blahota, Květy 1990, č. 11; N. Klevisová – Z. Líkařová, Tvorba 1990, č. 52; V. Marková, Mona 1991, č. 4; I. Sanchezová, Tvar 1993, č. 6; M. Černík in 33 životů (1994); M. Vacík, NK 1994, č. 10; M. Nyklová, Práce 23. 4. 1994, č. 95, příl. Péčko, č. 16; K. Hvížďala, LitN 1994, č. 17; P. Janáček, LidN 24. 5. 1994; T. Němeček, MS 1995, č. 8; P. Janáček, Tvar 1996, č. 6; M. Marková, in Olga Havlová a ty druhé (1996); J. Červenková, NK 1998, č. 46; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996 (1998); P. Himmel, LidN 16. 1. 1999; K. Hejková, MS 1999, č. 42; L. Netopilová, Zemské noviny 21. 4. 2000, příl. Náš domov, č. 16; J. Vančura, LitN 2000, č. 19; M. Nyklová in České rozhovory Jiřího Lederera po dvaceti pěti letech (2001); D. Anýž+J. Chuchma, MFD 3. 2. 2001; L. Michalec, Koktejl 2003, č. 3; Z. Vojtíšková, Týdeník Rozhlas 2003, č. 37; F. Cinger, Právo 7. 5. 2005; A. Palán, Host 2008, č. 7; P. Eichler, LitN 2009, č. 16; P. Prouza, LitN 2011, č. 34; J. Peňás, LidN 14. 1. 2012, příl. Orientace; V. Trestrová. Právo 25. 4. 2013, příl. Salon č. 819, též [online]; M. Linková – N. Straková (eds.) in Bytová revolta: jak ženy dělaly disent (2017); J. Plocek, Kulturní noviny [online] 2017, č. 2; V. Dušek, Literarni.cz [online] 6. 4. 2018; F. Cinger, Právo 20. 8. 2018, též [online]; P. Zídek. LidN 22. 9. 2018, příl. Orientace; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2018, č. 40; J. Novotná in Stříbrný vítr 2 (2020); F. Cinger, Právo 11. 5. 2020, též [online]; A. Palán, Aktuálně.cz [online] 19. 3. 2023.
Medailony: (jež) (= V. Ježek), LD 15. 5. 1990; B. Svadbová, Čtenář 1992, č. 11; Galerie nesmrtelných, sv. 3 (1999); F. Cinger, Právo 11. 5. 2000; -red-, Listy 2015, č. 3; J. Sedmidubský, iRozhlas [online] 11. 5. 2020; A. Zemančíková, Listy 2020, č. 3.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis H. Havlíková, 1996).