Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 RUKOPISY VBF 

 1977 - 1995 
 
 Samizdatová edice zaměřená na vydávání sebraných spisů a děl Jakuba Demla, Jana Čepa a Jana Zahradníčka, později též kritického a literárněvědného díla Bedřicha Fučíka
 

Samizdatovou edici Rukopisy VBF (označovanou někdy též jako Rukopisy VBF Praha) založili v roce 1977 Bedřich FučíkVladimír Binar původně za účelem vydávání díla Jakuba Demla. Na ediční přípravě Demlových textů (organizace díla, doslovy, komentáře a rozsah svazků) však oba zakladatelé spolupracovali již od počátku sedmdesátých let. V roce 1975 bylo ve zkušebním opisu ve spolupráci s Janem Vladislavem připraveno k 75. narozeninám Bedřicha Fučíka jeho Sedmero zastavení. Táž kniha byla v roce 1977 rozmnožena v reprezentativním čtvercovém formátu vznikající edice a na konci roku 1978 vyšly první tři svazky Demlova Díla. Vůdčí osobností edice byl literární kritik a esejista Bedřich Fučík, mj. zkušený nakladatelský pracovník působící ve čtyřicátých letech v nakladatelstvích Melantrich, Jos. R. Vilímek, Universum a Vyšehrad. Společně s Bedřichem Fučíkem edici spravoval a řídil Vladimír Binar. Do dalších edičních počinů byli posléze zapojeni editoři Mojmír TrávníčekRadovan Zejda (*1946). Opisy pořizoval Mojmír Trávníček, který již dříve zhotovoval neoficiální cyklostylové či strojopisné knihy např. Ludvíka Kundery, Františka Křeliny či Ivana Slavíka, spisy Vladimíra Vokolka a drobné strojopisné tisky pro Ladislava Šebelu (čepovské novoročenky, sborníky aj.) a Josefa Glivického; ve druhé polovině osmdesátých let souběžně opisoval březinovské samizdaty pro Petra Holmana. Dále se do opisování zapojil vystudovaný knihovník nazývaný Mirsa Ideál (vlastním jménem Karel Marek; *1943), tehdy působící u Vodních zdrojů. V menší míře opisy obstarávaly Dušana Barčová (*1946), Marcela Šerá, Ludmila Voříšková (*1948) a Jitka Wanderová (*1946). Knihvazačskou práci pro edici zajišťoval umělecký knihař Stanislav Vodička. Po jeho smrti v roce 1982 úkol převzal kladenský knihař Jiří Trnka, s nímž jako technický redaktor vybraných svazků edice úzce spolupracoval Zdeněk Stejskal (*1945), knižní grafik mj. z nakladatelství Vyšehrad. Později knižní vazbu obstarávaly restaurátorky Národního muzea Jana Tomšů (*1944) Jana Náprstková (*1950). Zahradníčkovo dílo vázal na doporučení Norberta Milana Badala OP tišnovský knihař Miroslav Klepáček (*1963). Některé zahradníčkovské svazky byly díky Jiřímu Hájkovi (publikoval pod jménem Jiří Hek; 1932–1998) svázány v knihvazačské dílně Literárního oddělení Moravského muzea v Brně (knihař Miroslav Ševela). S vazbou i opisy však v průběhu let pomáhali i další jednotlivci (například knihařka Iveta Kadlíková /*1966/ z Památníku národního písemnictví, jejíž služby zprostředkoval Petr Holman). O distribuci a finanční záležitosti se staral Vladimír Binar (s výjimkou období od srpna 1983 do října 1985, kdy pobýval v zahraničí), u zahradníčkovské edice Radovan Zejda. Za poslední svazek Rukopisů VBF lze považovat Binarův román v dopisech Emigrantský snář, vydaný už jako počítačový opis ve třech výtiscích v roce 1995.
V názvu samizdatového podniku nakladatelé záměrně použili označení „rukopisy“ místo „edice“, což je mělo ochránit proti případným represím ze strany Státní bezpečnosti (pořizování rukopisů pro vlastní potřebu či studijní účely bylo podle platných zákonů povoleno). Vydavatelský kolektiv proto též na rubu patitulu uváděl, že jde o studijní rukopis (příp. studijní vydání), který nesmí být rozšiřován. Zkratka VBF (někdy též variována jako V.B.F.) odkazovala k iniciátorům edice V(ladimíru) B(inarovi) a B(edřichu) F(učíkovi), obdobně byly odvozovány další ediční značky (incipity příjmení). Někdy byla zkratka VBF nepřesně vykládána také jako Vydavatelství Binar – Fučík, Vydavatelství Bedřicha Fučíka nebo šifra jmen Vodička – Binar – Fučík. V některých svazcích je edice označena pouze jako „Rukopisy“, jinde označení zcela chybělo. Zamýšlená grafická značka edice, kterou navrhl Petr Barč (*1941), nakonec nebyla z bezpečnostních důvodů využívána a zařazena byla až do poslední knihy edice Rukopisů VBF Emigrantský snář.
Tzv. „knižní“ vydání v edici se vyznačovala čtvercovým formátem přibližně 210x210 mm. Vladimír Binar ho vybral pro edici Rukopisy VBF při konzultaci s Janem Vladislavem, který týž formát vzápětí uplatnil ve vlastní strojopisné edici Kvart. „Kvartový“ formát (mj. navazující na podobu sebraných spisů Vladimíra Holana vycházejících od poloviny šedesátých let v Odeonu) charakterizoval strojopisné vydání díla Demlova, Čepova, Fučíkova a dalších titulů, zatímco Dílo Jana Zahradníčka odlišoval formát oboustranně popsané přeložené A4, tj. přibližně A5 (200x130 mm), s přehybem nikoli v hřbetu knihy, ale na vnějším okraji (připomínající formát melantrišské Poesie, Bedřichem Fučíkem nazývaný „žaponerie“); útlý svazek Čepových Etud pro paní J. vyšel v neobvyklém úzkém „bibelotovém“ formátu, který jinak v soukromých opisech hojně využíval Mojmír Trávníček.
Oproti zmíněným „knižním“ vydáním byla menší část svazků Rukopisů VBF připravena ve formátu A4 jako pracovní, tzv. velká vydání. Takto vyšly (deníkové) svazky Demlova Díla Domů, Oltář v poli, Tepna, Není dálky, (eseje) Chléb a slovo, soubor povětšině netištěných textů Ledové květy, rozsáhlé demlovské korespondence a větší část Díla Bedřicha Fučíka. Strojopisy na průklepovém papíře byly vázány jednak do desek z polokůže (zejména první vydání Demlova Díla), jednak do plátěných desek (bordó pro další vydání Demlova Díla, červené barvy pro Zahradníčkovo dílo atd.). Jedno vydání Díla Jana Zahradníčka mělo papírovou vazbu z ručně máčených olejových papírů. Desky byly většinou opatřeny zlatotiskem, hřbet byl potažen kůží-vepřovicí a potištěn, popř. se slepotiskem. Některé svazky vyšly nikoli jako strojopisy, ale také v podobě xerokopií (Playback, Dimanche à Paris, Pamětní kniha městečka Tasova aj.). Kromě důrazu na vysokou úroveň edičního zpracování (doslovy, ediční poznámky, bibliografie) dbali editoři na bezchybnost opisů a důkladné grafické provedení (pro typografické oživení Zahradníčkových básnických spisů bylo např. využito perličkové písmo, jenž mj. vyhovovalo zvolenému knižnímu formátu).
V samizdatové edici Rukopisy VBF Praha vyšlo kolem 60 titulů, které byly obvykle v rámci jednotlivých vydání vyhotoveny ve třinácti kopiích. Velká vydání měla vždy kromě originálu pět dalších opisů. Mnohé knihy vycházely opakovaně, zejména v Demlově případě často v přepracovaných opisech, a výjimkou nebylo ani třetí a čtvrté vydání (Zapomenuté světlo, Mohyla, Můj očistec). Některé tituly přejímaly jiné samizdatové edice, případně exilová vydavatelství (např. Arkýř Karla Jadrného). – Jednotlivé svazky se prodávaly za 150–420 korun v závislosti na jejich rozsahu.
Za sídlo edice lze považovat vilu Fučíkových ve Šrobárově ulici 20 v Praze, kde se konaly pravidelné páteční redakční porady Vladimíra BinaraBedřicha Fučíka, případně byt Vladimíra Binara na Vyšehradě. Další ediční záležitosti se vyřizovaly korespondenčně. Mojmír Trávníček žil v Novém Hrozenkově, Radovan Zejda v Pyšelu a Stanislav Vodička ve Velkém Meziříčí.

 

Hlavním záměrem zakladatelů edice bylo postupně souborně představit dílo Jakuba Demla, Jana Čepa Jana Zahradníčka. Po smrti Bedřicha Fučíka došlo v Rukopisech VBF k ucelenému vydání jeho kritického díla, roztroušeného do té doby především po časopisech. Publikace vydané mimo tyto řady spisů na ně vesměs volně navazovaly; součástí edice Rukopisy VBF byly jednak další související „demlovské“ publikace, jednak beletristická a literárněkritická díla samotných vydavatelů a případně dalších soudobých autorů.
Edice zahájila svou činnost vydáváním Díla Jakuba Demla (ed. Bedřich Fučík Vladimír Binar), rozvrženého do čtrnácti svazků. V letech 1978–1983 přinesla třináct svazků, plánovaný čtrnáctý svazek, výbor z korespondence a dedikací Slovo k přátelům, zůstal nevydán. Jako doplňkový pracovní svazek vyšly Demlovy rukopisné, bibliofilské, sborníkové a časopisecké texty (básně, dopisy, rukopisy), uspořádané do souboru Ledové květy (rozšířené původní vydání ze samizdatové edice Texty přátel z roku 1973) a sloužící jako zdroj materiálů pro jednotlivé svazky Díla. Editoři utřídili Demlovo dílo na základě své zcela původní koncepce, opírající se mimo jiné o Demlovu vizi vlastního díla jako „jediné knihy“; postup práce popsali Binar s Fučíkem v samostatné Zprávě o uspořádání díla Jakuba Demla.
Sebrané spisy Jana Čepa (ed. Bedřich Fučík Mojmír Trávníček; se značkou Rukopisy FT /F.T./) obsáhly za léta 1981–1983 šest svazků veškerého knižně vydaného Čepova prozaického, publicistického a esejistického díla včetně rukopisů (též Čepova autobiografie) aj. Do celku nebyly vřazeny juvenilie, korespondence a vzhledem k nedostupnosti ani Čepovy exilové eseje uložené v Paříži. (Některé další nezařazené práce přepsal Mojmír Trávníček jako strojopisné bibliofilie Ladislavu Šebelovi.) Vybrané Čepovy básně v próze, původně přípisy v dopisech určených manželce Bedřicha Fučíka Jitce Fučíkové, pojala knížka Etudy pro paní J., později začleněná do jednoho ze svazků těchto Sebraných spisů.
Dílo Jana Zahradníčka (ed. Bedřich Fučík, Mojmír Trávníček a Radovan Zejda; se značkou Rukopisy /Edice/ FTZ /F.T.Z./) v letech 1984–1985 v šesti svazcích (sedmi knihách) představilo kompletní Zahradníčkovu básnickou tvorbu včetně definitivně uspořádaných vězeňských veršů a včetně veršů z pozůstalosti. Vynechány nebyly ani Zahradníčkovy básnické překlady, esejistické a publicistické práce a deníkové záznamy. Jako zkušební vstupní titul vydal navíc Radovan Zejda v čtvercovém formátu zahradníčkovský svazek Pokušení a návrat.
Po smrti Bedřicha Fučíka (1984) založili jeho spolupracovníci Dílo Bedřicha Fučíka (ed. Vladimír Binar Mojmír Trávníček) a v letech 1985–1989 v šesti svazcích zpřístupnili Fučíkovo celoživotní kritické a literárněvědné dílo (poslední, sedmý svazek Paralipomena zůstal neuspořádán a nesvázán). První svazek signovala Jitka Fučíková, po její smrti navázal syn Jan Fučík. Za svého života Bedřich Fučík samizdatově vydal vzpomínkové Sedmero zastavení a studii o malíři Františku Tichém Oběšený harlekýn (v jiných samizdatových edicích vydáváno společně pod titulem Osmero zastavení); Fučíkem edičně, výtvarně a formátově připravený ucelený soubor Čtrnáctero zastavení byl v edici Rukopisy VBF publikován až po jeho smrti jako „žaponerie“ (se značkou Rukopisy F.T.), posléze jako jeden ze svazků Díla Bedřicha Fučíka. (Po smrti Bedřicha Fučíka jeho dcera Klára Pokorná mj. shrnula do samostatné, mimoediční samizdatové publikace s názvem In memoriam B. F. fučíkovské nekrology Václava Havla, Evy Kantůrkové, Karla Pecky či Josefa Topola.)
Publikace různých autorů, které nespadaly do žádné z řad souborného Díla, Vladimír Binar při pořádání fučíkovské bibliografie zpětně pojmenoval souhrnným názvem Knižnice Rukopisů VBF.
Knižnice zahrnula nejrůznější doplňkové demlovské publikace. Samostatně vyšly Demlovy deníkové zápisky z let 1900–1902 a 1903 s názvem K Březinovi. Demlův knihař Stanislav Vodička přispěl původní vzpomínkovou knihou Básník Jakub Deml v Tasově. Již dříve Stanislav Vodička a Radovan Zejda přichystali ke stému výročí narození Jakuba Demla drobnou publikaci Život je víc než dobrá pověst. Vladimír Binar shromáždil Dedikace Jakuba Demla. Soubor Demlových dedikací přátelům a příbuzným. V jedné xeroxové kopii, pořízené tajně Ladislavem Dvořákem ve Slovanské knihovně v Praze, vyšla ve formátu velkého vydání Demlova Pamětní kniha městečka Tasova (1922–1929). Dále byly opsány všechny dostupné Demlovy dopisy Vítězslavu Nezvalovi, Čeňku Vořechovi a Janu Amosi Vernerovi a demlovskou korespondenci zahrnuly i soubory Trialog s dopisy Vladimíra Holana, Jakuba Demla a Vlastimila Vokolka a Trialog s podtitulem Nezval – Deml – Holan (ten ovšem pouze jako faksimile ve třech kusech). Epistolární linii v edičním rozvrhu dále rozšířily mj. Holanovy Listy přítele – Vladimír Holan Stanislavu Zedníčkovi. Korespondence z let 1940–1964. Odbornou reflexi Demlova díla doplnily Binarovy studie shrnuté do svazku Čin a slovo. Čtyři studie o Jakubu Demlovi.
V knižnici však vycházela i původní díla editorů a organizátorů. Vladimír Binar zveřejnil pod značkou Rukopisů prózy Playback, Číňanova pěna, Dimanche à Paris, Emigrantský snář a výbor z básnické tvorby Hlava žáru, Stanislav Vodička povídky Umírající kolátora. Bedřich Fučík se zasadil o vydání sborníku s nářeční prózou Nokturno svého přítele Rudolfa Černého (1905–1979), ve druhém vydání doplněné ještě Černého povídkou Švunk, a básní Zápisky v noci Jana Kameníka. Vladimír Binar zkomponoval knihu ze vzpomínek, dopisů a článků svého tchána Rudolfa Klimy, nazvanou Monsieur Sakra (její část Vánoce v Zlaté Praze vyšla i samostatně jako xerokopie). K narozeninám Otty Stritzka Bedřich Fučík připravil sborník jeho literárních textů a dopisů Otto Stritzko. Adres k sedmdesátinám. Ze soudobé beletrie pak byly opsány Hrabalovy prózy Příliš hlučná samota Obsluhoval jsem anglického krále a Seifertova sbírka Deštník z Piccadilly, přičemž texty získal Vladimír Binar přímo od autorů v rukopisech. Překladová tvorba se objevovala pouze jako součást spisů některého z autorů.

 

Někteří účastníci aktivit edice Rukopisy VBF rozvíjeli další samizdatovou činnost. Vladimír Binar například společně se Zenobií Vítězovou uspořádal samizdatový výbor z korespondence Jakuba Demla Janu a Zenobii Vítězovým s názvem Přátelství z těžkých let. Památce Jakuba Demla 1878–1978. Vladimír Binar dále edičně spolupracoval se samizdatovým časopisem Obsah. Stanislav Vodička jako knihařsky umělecky zpracované bibeloty příležitostně vydával své rukopisné prózy, např. Štědrovečerní vytrubování. Bedřich Fučík zase autorsky spolupracoval, zejména jako přispěvatel do nejrůznějších sborníků, s řadou dalších samizdatových edic (s Vyšehradskou univerzitou Jaroslava Staňka aj.). Radovan Zejda v autorizovaném ineditním vydání vyhotovil čtyři exempláře knihy Jiřího Muchy Věčná zahrada (1979) a později uspořádal knihu básní a povídek z válečného tisku s názvem Jiří Mucha (1988).

 
 Souborná vydání: 

Dílo Jakuba Demla (1978–1983, 13 sv.); Sebrané spisy Jana Čepa (1981–1983, 6 sv.); Dílo Jana Zahradníčka (1984–1985, 6 sv.); Dílo Bedřicha Fučíka (1985–1989, 6 sv.).

 Technické informace: 

V edici Rukopisy VBF vyšlo kolem 60 titulů, strojopisů, zpravidla čtvercového formátu, vypravených v polokožené či plátěné vazbě. Počet kopií třináct; časté druhé, popř. i třetí a výjimečně čtvrté vydání.

LITERATURA

Bibliografie: Z. Jürgensová: Strojopisná edice Rukopisy VBF in B. Fučík: Paralipomena. Bibliografie Bedřicha Fučíka (2006); M. Špirit: Bibliografie Vladimíra Binara (2012).
Knižně: M. Trávníček: Skryté letokruhy (2001); Listovní příležitosti. Dopisy Bedřicha Fučíka Mojmíru Trávníčkovi (ed. J. Hrabal, 2003); R. Sak: Život na vidrholci. Příběh Bedřicha Fučíka (2004); L. Kundera: Různá řečiště (díl B) (2005); Osobnost Mojmíra Trávníčka v české literatuře (2007, ed. J. Chrobák); V. Binar: Čin a slovo. Kniha o Jakubu Demlovi (2010).
Studie a články: B. Fučík – V. Binar: Zpráva o uspořádání díla Jakuba Demla (smz. 1981, zkráceně Revolver revue 2000, č. 42); K. Pecka: Odkaz šifry VBF, LidN (smz.) 1989, č. 7–8; J. Holý: O českém literárním samizdatu, Literární archiv 1991, sv. 25; M. Trávníček: Rukopisy VBF. K historii samizdatu, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1991, č. 2–3; M. Trávníček: Novoročenky pro přátele Jana Čepa, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1991, č. 2–3; V. Binar: Básník neznámého arcidíla. Jakub Deml, LidN 9. 2. 1991; M. Červenka: Souborná edice Zahradníčkových sbírek, Kritický sborník 1993, č. 3; M. Trávníček: Samizdat a Rukopisy VBF Praha, in Česká a polská samizdatová literatura (2004); M. C. Putna: „Pozdní“ Bedřich Fučík. Editorství nebo interpretace, literární historie nebo kritika? Teologie&Společnost 2004, č. 4; D. Iwashita: Fenomén Fučík, LidN 14. 7. 2007, příl. Orientace; P. Sytař: Binarův čin, ČL 2010, č. 4; P. Sytař: Zpráva o cestě po myslích demlovských znalců, Host 2012, č. 6.
Rozhovory: Rozhovor na hranici s Mojmírem Trávníčkem (připr. P. Petr), Box 1994, č. 1; V. Binar: Udělat ze svého života operu (připr. J. Wiendl), Tvar 1995, č. 20, též in V. Binar: Čin a slovo; Každá kniha má mít své jméno. Rozhovor s Mojmírem Trávníčkem (připr. T. Mazáč), Proglas 1996, č. 9–10; V. Binar: Vražda na díle Jakuba Demla aneb Jak český národ nakládá se svým básníkem (připr. M. Kořená), LidN 22. 8. 1998, příl. Nedělní LN, též in V. Binar: Čin a slovo; V. Binar: Žít na majáku v Nuslích (připr. Z. Dětáková a M. Špirit), RR 1999, č. 41, též in V. Binar: Čin a slovo; Práce v ústraní mi vyhovuje. Rozhovor s Mojmírem Trávníčkem (připr. Š. Nevidalová), Tvar 1999, č. 10; R. Zejda: Rozhovor o knihách (připr. L. Klukanová), Duha 2001, č. 3.
Diplomové práce: L. Hrabalová: Rukopisy VBF (FF UK, 2012, s bibliografií).

  Autor hesla: Petra Čáslavová (2013)
  Aktualizace textu hesla: 17. 11. 2013 (pč)
  Aktualizace bibliografie: 17. 11. 2013 (pč)
zpět na hlavní stranu