Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef ŠKVORECKÝ

* 27. 9. 1924, Náchod 
† 3. 1. 2012, Toronto (Kanada) 
 
Prozaik, scenárista, esejista, nakladatel
 Manžel spisovatelky Zdeny Salivarové. – Škvoreckého otec byl bankovním úředníkem v Náchodě, kde působil též jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. Škvorecký v rodišti vychodil obecnou školu (1930–1935) a absolvoval zde i reálné gymnázium. Po maturitě (1943) byl nasazen jako pomocný dělník v továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schilling v Náchodě a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak v přádelně firmy Bartoň v Náchodě. Od gymnazijních studií se věnoval jazzu a krátce hrál v místní kapele Red Music. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru však přestoupil na FF UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946–1949). V této době se spřátelil s hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou (1924–2013), v roce 1954 pak s Janem Zábranou. Po absolutoriu obdržel umístěnku do pohraničí, učil na školách v Broumově a v Polici nad Metují, posléze češtinu a sociální vědy na Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší (1950–1951). Titul PhDr. získal 1951 prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku. Po vojenské službě (1951–1953 u tankosamohybného praporu v Mladé) Škvorecký nastoupil do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU) v Praze, od dubna 1956 zde byl redaktorem a od ledna 1957 zástupcem šéfredaktora nového dvouměsíčníku Světová literatura. Po skandálu, který vyvolalo vydání románu Zbabělci, musel v lednu 1959 z redakce časopisu odejít, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V lednu 1969 odjel do USA, kde nejprve přednášel na Cornell University v Ithace (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt v Berkeley (Kalifornie). Téhož roku byla v Čs. spisovateli zastavena výroba knihy Tankový prapor. Škvorecký se rozhodl v zahraničí zůstat a od podzimu 1969 vedl na Toronto University kurs současného českého divadla a filmu a na anglistice kursy anglické a americké literatury; od roku 1970 i kursy tvůrčího psaní. Roku 1971 byl jmenován mimořádným, 1975 řádným profesorem. Od roku 1972 až po odchod do důchodu v roce 1990 Škvorecký vyučoval též dějiny a teorii filmu na Graduate Centre for Study of Drama Torontské univerzity. Počínaje polovinou sedmdesátých let pohostinsky přednášel na řadě severoamerických univerzit. – V roce 1971 ŠkvoreckýSalivarová v Torontu založili nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém vydávali především české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do roku 1994 celkem 227 titulů). Škvorecký zde také publikoval vlastní tvorbu. V roce 1978 byl zbaven čs. státního občanství. Při prvním návratu do Československa (1990) byl vyznamenán Řádem Bílého lva. Škvoreckého dílo je překládáno do mnoha jazyků, od konce 70. let zaznamenává značný ohlas zejména v Severní Americe (Bassaxofon, Příběh inženýra lidských duší, Scherzo capriccioso).
 

První články, básně a básnické překlady Škvorecký uveřejnil v roce 1945 v kulturním oběžníku SČM Slovo má mladý severovýchod, od roku 1955 pak publikoval v časopisech Host do domu, Krásná literatura, Literární noviny, Klub čtenářů, Květen (1957 zde první oficiálně publikovaná próza, úryvek ze Zbabělců), Plamen (1965 zde na pokrač. eseje Nápady čtenáře detektivek, 1963; 1967 a 1968 kapitoly z Tankového praporu), Červený květ (Ostrava, 1967 zde na pokračování novela Bassaxofon), Kultura, Slovenské pohľady (Bratislava), Kulturní tvorba, Repertoár malé scény, Taneční hudba a jazz, Universita Karlova, Divadelní noviny, Knižní kultura, Květy, My, Sešity pro mladou literaturu, Trn, Orientace, Literární listy, Listy (1969 zde na pokračování Dopisy z KanadyDopisy z Ameriky, vydané později jako Velká povídka o Americe), Svět práce (1969–70 zde pokračování Dopisů z USADopisů z Kanady) aj. Ve Světové literatuře Škvorecký publikoval překlady, medailony a recenze s ukázkami z angloamerické literatury, od 1961 pak rozsáhlejší eseje. Po 1970 psal prózy, kritiky a eseje do exilových periodik Listy (Řím, 1983 zde rozhlasová hra Noví lidé), Nový domov (Scarborough, Kanada), Proměny (New York), Svědectví (Paříž), Telegram (Edmonton), Zpravodaj (Curych), Hlas domova (Melbourne), Obrys (Mnichov), Reportér (Curych) aj. Jako člen redakční rady podstatným způsobem ovlivňoval podobu dvouměsíčníku Západ (Ottawa). Ze zahraničních, převážně severoamerických periodik přispíval Škvorecký do Toronto Star, World Literature Today (Oklahoma), Canadian Forum (Toronto), Index on Censorship (Londýn), Canadian Fiction Magazine (Ottawa), The New Republic (New York), Granta (Londýn), Canadian Literature (Toronto), New York Times Book Review, The Idler (Toronto), New York Review of Books, Globe and Mail (Toronto) aj. Od roku 1990 publikuje v Lidových novinách, Literárních novinách, Respektu, Divadelních novinách, Kritickém sborníku, Iluminaci, Revolver Revui, Hostu, Dannym, Listech aj. – V 50. a 60. letech byl jedním z nejvýznamnějších znalců angloamerické literatury u nás a v předmluvách či doslovech komentoval díla řady spisovatelů. Jeho texty byly zařazeny též do strojopisného sborníku Život je všude (1956, pod pseud. Josef Pepýt, ed. Jiří Kolář a Josef Hiršal, knižně 2005) a do samizdatových sborníků Jakémusi Alexandru K. (1979) a Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1981). Zejména zásluhou Krameriovy expedice, ale i mimo edice kolovaly také četné opisy Škvoreckého exilových próz, objevil se též soubor jeho příspěvků z Divadelních novin (1967–68) s titulem Nápady jednoho z publika (1989). – V exilu psal předmluvy, poznámky či doslovy ke knihám Sixty-Eight PublishersPoezie mimo domov, svými texty doprovodil také anglické překlady knih Václava ČernéhoBohumila Hrabala. – Roku 1955 napsal Škvorecký s Lubomírem Dorůžkou a Ludvíkem Švábem pro soubor Pražský dixieland zájezdovou revui Opravdu blues. Od roku 1962 účinkoval v text-appealech v pražské Redutě a v divadle Paravan s texty Ze života lepší společnostiZe života socialistické společnosti. Podle těchto próz vznikla také inscenace divadla Večerní Brno Střídání stráží v K. (1966, r. Evžen Sokolovský). V pražské Viole byla uvedena báseň Nezoufejte! (1967, r. Evald Schorm) a novela Legenda Emöke (2009). Prózy Eine kleine Jazzmusik, Bebop Richarda Kambaly, Dobře prověřená LizetkaPíseň zapomenutých let inspirovaly pořad Hořkej jazz v Divadle S. K. Neumanna (1965, 1990, sc. a r. Karel Urbánek). Pro divadlo byly dále zpracovány prózy Mirákl (Disk 1991, dramatizace Jan Hančil a Petr Hruška; Ostrava 1991, sc. a r. P. Palouš; Liberec 2001, r. Petr Palouš); Ze života lepší společnosti (Uherské Hradiště 1990, sc. a r. Jiří Miškovský); Příběh inženýra lidských duší (Husa na Provázku, Brno 2000, sc. Petr Oslzlý a Ivo Krobot, r. Ivo Krobot); Vražda se zárukou (Boskovice 2004, sc. a r. Tomáš Trumpeš) a Lvíče (Divadlo Komedie 2009, sc. a r. Viktorie Čermáková). – V roce 1959 napsal s Lubomírem Dorůžkou pro Čs. rozhlas libreto k operetě Zmatek kolem Lydie (pod společným pseud. Josef Benda, podle Sheridanových Soupeřů, 1961 incenováno též Čs. televizí). V letech 1968–70 moderoval Škvorecký s L. Dorůžkou rozhlasovou swingovou hitparádu Šest na lenošce (později Sedm na lenošce). V letech 1973–90 pravidelně recenzoval v českém vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky novinky beletristické a politické literatury vydané v angličtině. Je autorem anglicky psané rozhlasové hry The New Men and Women (kanadská stanice CBC 1977, SRN 1978, pod českým názvem Noví lidé knižně in Pekařův kluk). Pro Český rozhlas byly zdramatizovány a vysílány prózy Zbabělci (1991, sc. Jaroslav Pour, r. Petr Adler); Scherzo capriccioso (1991, sc. a r. Vladimír Tomeš); Sedmiramenný svícen (1992, sc. Karel Texel, r. Jiří Horčička); Příběh inženýra lidských duší (1992, sc. Zbyněk Fišer, r. Jaromír Ostrý); Konec nylonového věku (2004, sc. Vladimír Zajíc, r. Pavel Krejčí). – Podle Škvoreckého próz či námětů (za spolupráce s režiséry) vznikly scénáře filmů: Zločin v dívčí škole (povídky Smrt na Jehle, Jak se žena koupe, Zločin v dívčí škole, 1965, r. Ivo Novák, Ladislav Rychman a Jiří Menzel), Zločin v šantánu (1968, r. Jiří Menzel, sc. + Jiří Suchý, Jiří Menzel), Farářův konec (1968, r. Evald Schorm, sc. + E. Schorm), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969, r. Václav Gajer, sc. + Zdeněk Mahler, podle románu Lvíče), Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc (1969, r. Ladislav Rychman, sc. + Ladislav Rychman, podle povídky Zločin v knihovně rukopisů). Bez Škvoreckého spoluúčasti byl natočen středometrážní film Nápady čtenáře detektivek (1966, r. Václav Táborský) a celovečerní Táňa a dva pistolníci (1967, r. Radim Cvrček, sc. R. Cvrček, Milan Šimek a Ivan Osvald, J. Š. neuveden) a Tankový prapor (1991, r. Vít Olmer, sc. Radek John), v kresleném filmu Půlnoční dezertéři (1972, r. Zdeněk Smetana) nebyl Škvorecký jako autor původního námětu uveden. Je autorem komentáře k části dokumentárního filmu Jana Němce Oratorium za Prahu (1968). Pro Čs. (Českou) televizi napsal středometrážní Revui pro banjo (1963, r. Zdeněk Podskalský), seriál Vědecké metody poručíka Borůvky (1967–68, r. Pavel Blumenfeld, sc. + Karel Urbánek) a inscenaci Poe a vražda krásné dívky (1996, r. Viktor Polesný). Některé jeho předlohy byly pro televizi upraveny jinými scenáristy: inscenace Vražda v zastoupení (1987, r. Vladimír Kelbl, sc. Josef Souchop, J. Š. neuveden), živě vysílaný cyklus Hříchy pro pátera Knoxe (1992, r. Dušan Klein, sc. Václav Šašek), seriály Prima sezona (1994, r. Karel Kachyňa, sc. Karel Kachyňa a Karel Čabrádek) a Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000, r. Karel Smyczek, sc. Ivana Nováková, podle cyklu detektivek Vražda se zárukou ad.) a filmy Eine kleine Jazzmusik (1995, r. Zuzana Zemanová, sc. Jana Knitlová), Legenda Emöke (1997, r. + sc. Vojtěch Štursa), Setkání v Praze, s vraždou (2009, r. Jitka Němcová, sc. Josef Eismann) a Rytmus v patách (2009, r. + sc. podle scénáře Malá pražská matahára Andrea Sedláčková). – O životě a díle J. Š. byly natočeny televizní a VHS dokumenty Škvorečtí v Brně (ČST 1990, r. Jiří Vanýsek), Po jednadvaceti letech doma (Společnost J. Š. 1990, r. Václav Krištof), Ochránce ohně (CBC Toronto a ČST 1990), Příběh ságospisovatele Josefa Š. (NTV 1992, r. Irena Gerová), Josef tiché ořezávátko a otec Brown (ČST 1992, r. Jiří Verčák); Josef Škvorecký (ČT 1993, cyklus GEN, r. Jaromil Jireš), J. Š. a Zdena Salivarová (Televizní skupina Okno, Kanada 1995, r. Milo Kubík) a Gentleman J. Š. (2009, r. Petr Kaňka). – Užíval pseudonymů J. Mnata (in Slovo má mladý severovýchod), Errol, Fred Errol, J. Kuráž, Josef Pepýt (ve strojopisech 40. a 50. let), Josef Vala (in Kultura), v exilu Vladimíra (též ojediněle Vladislava) Burke, Mary Novak, Daniel S. Miritz, některé publicistické texty podepisoval šiframi J. Š., jš, š-ý, ojediněle E. či E. S.

 Chronologie uveřejňování Škvoreckého děl není úplně totožná s chronologií jejich vzniku, a většina autorových próz se také proto dostávala do rozporu s aktuální dobovou normou české literatury. V autorově tematicky, stylově a žánrově různorodé tvorbě dominuje snaha o zachycení přítomného okamžiku spolu s evokací nedosažitelné minulosti a s iluzivní touhou po šťastném životě. Svět 20. století se tak Škvoreckému ukazuje jako místo, kde člověk ohrožený totalitními režimy může svou existenci uhájit snad ve vzpomínkách a v živé řeči, nikoli však skutky. Rané povídky (Divák v únorové noci, Cesta k ateliérům, Zákony džungle, Konec Bulla Máchy) a knižní debut, román Zbabělci (v první verzi dokončen již 1949), ukazují svým oproštěným, strohým stylem s citlivě zaznamenanými dialogy a hovorovou češtinou, která zasahuje i autorskou řeč, nejen na vliv Ernesta Hemingwaye, ale také na soudobou evropskou existenciální literaturu a tvorbu Skupiny 42. Ideu integrity, kterou je možné zachovat jen otevřeností k sobě samému, prezentovalo již zde Škvoreckého literární alter ego Danny Smiřický, protagonista a obvykle přímý vypravěč řady následných próz. Tato autobiograficky pojatá postava je ve Škvoreckého tvorbě spojena s několika návratnými motivy: s fyzickým a posléze nostalgicky vzpomínkovým bytováním v maloměstském Kostelci (tj. Náchodě), s láskou k jazzu jako k hudbě i metafoře svobody a s milostným dobýváním dívek a žen. Danny přitom stárne s autorem a v jednotlivých prózách spolu s ním prožívá historii země, od gymnazijních let za okupace (Prima sezona) přes květnové povstání a příjezd Rudé armády (Zbabělci), období bezprostředně po únoru 1948 (Konec nylonového věku, Povídky tenorsaxofonisty), vojenskou službu v 50. letech (Tankový prapor) až po období polistopadové (Dvě vraždy v mém dvojím životě, Obyčejné životy). V románech MiráklPříběh inženýra lidských duší autor rozvíjí několik paralelních vyprávěcích a chronologických linií. Osou prvního z nich, motivicky vystavěného kolem tzv. čihošťského zázraku, je ironický obraz roku 1968, konfrontovaný s retrospektivními návraty především na počátek 50. let; druhý pak zachycuje Dannyho osudy od 40. let až po kanadský exil. Dannyho rysy naopak postrádá postava vypravěče, oportunního básníka a redaktora Ledna, v příběhu vykreslujícím nakladatelskou praxi a atmosféru umělecké společnosti šedesátých let (Lvíče). Ve většině Škvoreckého próz přitom společenské režimy (německý fašismus a poúnorový socialismus), historické události a příznačné dobové reálie sice limitují každodennost hrdinů, avšak tyto postavy, zaujaté hlavně sebepozorováním a komunikací s bezprostředním okolím, je akceptují s neúčastnou či ironickou distancí. Své téměř dokumentární, ale přitom zaujaté svědectví, založené na spontánním vypravěčském talentu, Škvorecký rozvinul rovněž do komplikovanějšího výpravného podání v rámcových novelách s válečnou a židovskou tematikou (Nové canterburské povídky, Sedmiramenný svícen) a v lyrizovaných novelistických reflexích (Legenda Emöke, Bassaxofon, Neuilly). Škvoreckého texty jsou často prostoupeny motivy záhady a tajemství, které se uplatňují jak v tematickém plánu, tak ve spletité vyprávěcí konstrukci. Tyto postupy jsou – kromě teoretického (Nápady čtenáře detektivek) a autorského zájmu o detektivní žánr (Smutek poručíka Borůvky, Hříchy pro pátera Knoxe) – projevem autorových pochyb o poznatelnosti jevů; obvykle bývají spojeny s politickým podtextem, ostře zasahujícím lidské životy (Lvíče, Mirákl, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky, Dvě vraždy v mém dvojím životě). Zdánlivě profánní ideály Škvorecký staví do protikladu k pokryteckému, ideologickému vyznávání tradičních hodnot i v neautobiografických, historických prózách založených na studiu pramenů: ve stylizované biografii o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso a v románu o českých přistěhovalcích během americké občanské války Nevěsta z Texasu. – Škvoreckého amalgám hovorového a spisovného jazyka byl postupně obohacen zapojením slangu (Tankový prapor), neologismů a nářečí (Lvíče, Mirákl) a později především originální směsí češtiny a americké angličtiny (Příběh inženýra lidských duší, Bůh do domu, Ze života exilové společnosti). – Živým, ironickým stylem, osobními, historickými i epickými motivy se ke Škvoreckého beletristické tvorbě přimyká jeho rozsáhlá esejistika. V 50. a 60. letech uváděl do českého kontextu angloamerické písemnictví (O nich – o nás) a tyto výklady mu byly, zvláště v následujících desetiletích, východiskem k úvahám o obecné situaci kultury ve svobodném a nesvobodném světě. Analyzoval mj. českou a slovenskou oficiální literaturu (Na brigádě, s Antonínem Brouskem) a polemizoval s tou částí emigrace, která byla loajální k husákovskému režimu v ČSSR. S osobní zkušeností ze života ve dvou ideologických režimech kritizovala Škvoreckého exilová, anglicky a česky psaná publicistika rovněž postoje západních levicových intelektuálů. „Osobní historií českého filmu“ je kniha Všichni ti bystří mladí muži a ženy; se Zdenou Salivarovou napsal knihu o historii torontského nakladatelství Sixty-Eight Publishers, vlastních knihách a jejich ohlasu (Samožerbuch).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zbabělci (R 1958; přeprac. 1964, v pův. rkp. podobě 2009); Vražda pro štěstí (R 1962, pod jm. spoluaut. J. Zábrany); Legenda Emöke (P 1963); Píseň zapomenutých let (P bibliof., 1963); Sedmiramenný svícen (PP 1964); Vražda se zárukou (R 1964, pod jm. spoluaut. J. Zábrany); Táňa a dva pistolníci (P pro ml. 1965, pod jm. spoluaut. J. Zábrany); Ze života lepší společnosti (PP 1965; poté in Ze života české společnosti); Smutek poručíka Borůvky (PP detekt., 1966); Vražda v zastoupení (R 1967, pod jm. spoluaut. J. Zábrany); Babylonský příběh a jiné povídky (PP 1967); Konec nylonového věku (P 1967); Lvíče (R 1969; přeprac. 1996); Farářův konec (P 1969); Hořkej svět (PP 1969, obsahuje též soubor Sedmiramenný svícen v jiném uspořádání); Tankový prapor (R, Toronto 1971; 1990; přeprac. 1998); Mirákl (R, Toronto 1972; 1991); Hříchy pro pátera Knoxe (PP detekt., Toronto 1973; 1991); Prima sezona (R, Toronto 1975; 1990); Konec poručíka Borůvky (R detekt., Toronto 1975; 1992); Příběh inženýra lidských duší (R, Toronto 1977; 1992); Velká povídka o Americe (cestopis, Toronto 1980; 1991, rozšíř. s tit. Velká povídka o Americe a malá o Kanadě, 2001); Bůh do domu (D, Toronto 1980, i prem.; rozmnož., 1992); Nezoufejte! (B, Mnichov 1980; 1990); Dívka z Chicaga a jiné hříchy mládí. Básně z let 1940–45 (Mnichov 1980; 1990); Návrat poručíka Borůvky (R detekt., Toronto 1981; 1993); Dvě legendy (PP Toronto 1982; 1990; angl. s tit. The Bass Saxophone, Toronto 1977, překl. K. Polackova-Henley; obsahuje Bassaxofon, původně in Babylonský příběh a jiné povídky, Legendu Emöke a esej Red Music); Scherzo capriccioso (R, Toronto, b. d., 1984; 1991); Ze života české společnosti (PP, Toronto 1985; 1994, obsahuje: Ze života lepší společnosti, Ze života socialistické společnosti a Ze života exilové společnosti); Divák v únorové noci (P, rozmnož., 1991); Nevěsta z Texasu (R, Toronto 1992; 1993); Věci (B, rozmnož., 1992); Blues libeňského plynojemu (B 1992, bibliofilie); Dvě neznámé povídky (PP rozmnož. 1992); Věk nylonu (fragment R z roku 1947, rozmnož. 1992); Povídky tenorsaxofonisty (PP z let 1954–55, Toronto 1993); Náchod, to krásné město Kostelec (text k fotografiím B. Hofmana, 1994, ed. Jaroslav Suchý); Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky (PP 1994, obsahuje kromě Povídek tenorsaxofonisty a Bassaxofonu nepublikované prózy ze 40. a 50. let); Povídky z Rajského údolí (PP 1995); Dvě vraždy v mém dvojím životě (R 1996); Nové canterburské povídky a jiné příběhy (PP 1996, obsahuje Sedmiramenný svícen a Legendu Emöke a dosud nepublikovaný tit. soubor z 1947); Neuilly a jiné příběhy (PP 1996, obsahuje nepublikovanou tit. novelu z 1974 a další knižně netištěné povídky); Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula (R 1998); ... na tuhle bolest nejsou prášky (BB 1999, obsahuje upravené verze Dívky z Chicaga a Nezoufejte a další poprvé publikované básně a básnické překlady); Krátké setkání, s vraždou (R detekt. 1999, se Z. Salivarovou); Setkání po letech, s vraždou (R detekt. 2001, se Z. Salivarovou); Setkání na konci éry, s vraždou (R detekt. 2001, se Z. Salivarovou); Malá pražská matahára (film. scénář 2003); Pulchra (P 2003); Setkání v Bílé dámě, s vraždou (R detekt. 2003, se Z. Salivarovou); Setkání v Praze, s vraždou (R detekt. 2004, se Z. Salivarovou); Obyčejné životy (R 2004); Setkání v Torontu, s vraždou (R detekt. 2006, se Z. Salivarovou); Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře (obsahuje scénáře Zločin v dívčí škole; Irenka v mnohonásobném zrychlení /se Z. Salivarovou/; Zločin v šantánu /s Jiřím Suchým a J. Menzelem/; Farářův konec a filmovou povídku Zbabělci /s M. Formanem/, 2007); Pekařův kluk a jiné hry a scénáře z exilu (obsahuje scénáře Láska a zrádné geny, Pekařův kluk a Zamilovaný Dvořák, rozhl. hru Noví lidé a divadelní hru Bůh do domu, 2008).
Eseje a práce o literatuře: Nápady čtenáře detektivek (EE 1965, rozšíř. s tit. Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje, 1998); O nich – o nás (EE 1968); Samožerbuch (EE, Toronto 1977, se Z. Salivarovou; 1991; přeprac. 1997, in Spisy J. Š, sv. 7); Na brigádě (EE, Toronto 1979, s A. Brouskem); Jiří Menzel and the History of the Closely Watched Trains (E, Boulder, Colorado 1982); Talkin’ Moscow Blues. Essays about Literature, Politics, Movies and Jazz (Toronto 1988, ed. S. Solecki); Franz Kafka, jazz a jiné marginálie (EE, Toronto 1988, částečně shodné s Talkin’ Moscow Blues); Hlas z Ameriky (EE, recenze, Toronto 1990); Čítanka J. Š. (EE, rozmnož., 1990); Slovo má mladý severovýchod (EE z 1939–45, rozmnož., 1991); O anglické literatuře (EE z 1956–90, rozmnož., 1991); Ožehavé téma (EE, rozmnož., 1991); Všichni ti bystří mladí muži a ženy. Osobní historie českého filmu (E 1991, angl. s tit. All the Bright Young Men and Women. A Personal History of the Czech Cinema, Toronto 1971, překl. M. Schonberg); Vladimíra v Teritorio libre (publicistika z časopisu Západ, uveřejňovaná pod pseud Vladimíra / Vladislava Burke, v jednom případě i Mary Novak, rozmnož., 1992); Jaká vlastně byla Marilyn (E rozmnož. 1992); Slovo má mladý severovýchod 2 (EE a články z 1945, rozmnož., 1994); Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty (životopis, 1994, pův. angl. s tit. I Was Born in Náchod..., Detroit 1984); Podivný pán z Providence a jiné eseje (EE 1999, obsahuje kromě O nich – o nás a Na brigádě též knižně netištěné eseje o angloamerické literatuře); Mezi dvěma světy a jiné eseje (EE 2004); Ráda zpívám z not a jiné eseje (EE 2004); Nataša, pícníci a jiné eseje (EE 2006); Timeo danaos a jiné eseje (EE 2007); Nejdražší umění a jiné eseje o filmu (EE 2010).
Korespondence: Psaní, jazz a bláto v pásech (s L. Dorůžkou z let 1950–1960, 2007); Jak je ve větě člověk (s J. Zábranou, 2010); Na shledanou v lepších časech (s L. Dorůžkou z let 1968–1989, 2011).
Rozhovory: Josef Škvorecký vypráví (odpovědi na besedách, rozmnož. 1992); Opustíš-li mne, nezahyneš (rozhovor K. Hvížďaly s J. Š. a Z. Salivarovou, 1993).
Souborná vydání: Spisy J. Š. (sv. 1 /1991/ Odeon, sv. 2–25 /1994–2004/ nakl. Ivo Železný, sv. 26–31 /2006–2007/ Literární akademie, od sv. 33 /2008/ Books and Cards, zatím 39 sv., ed. V. Justl, od 2006 red. rada V. Justl, M. Špirit, M. Přibáň, V. Krištof): sv. 1: Prima sezona, Zbabělci, Konec nylonového věku (1991); 2. Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky (1994); 3. Nové canterburské povídky a jiné příběhy (1996); 4: Neuilly a jiné příběhy (1996); 5. Lvíče (přeprac., 1996); 6. Dvě vraždy v mém dvojím životě (1996); 7. Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty a jiné eseje (1997, obsahuje kromě tit. textu též přeprac. Samožerbuch); 8. Mirákl (1997); 9. Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje (1998, obsahuje kromě tit. souboru další stati o detektivní literatuře); 10. Tankový prapor (přeprac., 1998); 11. Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula (1998); 12. ... na tuhle bolest nejsou prášky (1999); 13. Krátké setkání s vraždou (1999); 14. Podivný pán z Providence a jiné eseje (1999); 15/16. Příběh inženýra lidských duší I., II. (2000); 17. Setkání po letech, s vraždou (2001); 18. Velká povídka o Americe a malá o Kanadě (2001); 19. Setkání na konci éry, s vraždou (2001); 20. Setkání v Bílé dámě, s vraždou (2003); 21. Mezi dvěma světy a jiné eseje (2004); 22. Ráda zpívám z not a jiné eseje (2004); 23. Ze života české společnosti (2004); 24. Setkání v Praze, s vraždou (2004); 25. Obyčejné životy (2004); 26. Setkání v Torontu, s vraždou (2006); 27. Nataša, pícníci a jiné eseje (2006); 28. Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře (2007); 29. Smutek poručíka Borůvky (2007); 30. Timeo danaos a jiné eseje (2007); 31. Psaní, jazz a bláto v pásech (2007); 32. Na shledanou v lepších časech (2011); 33. Hříchy pro pátera Knoxe (2008); 34. Pekařův kluk a jiné hry a scénáře z exilu (2008); 35. Zbabělci. Rukopis (2009); 36. Konec poručíka Borůvky (2010); 37. Nejdražší umění a jiné eseje o filmu (2010); 38. Návrat poručíka Borůvky (2010); 39. Jak je ve větě člověk (2010); 40. Nevěsta z Texasu (2013).
Překlady: Černošská poezie (1958, s dalšími); R. Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita (1957, s J. Emmerovou); W. Collins: Měsíční kámen (1957, s J. Emmerovou pod spol. pseud. H. Karezová); H. James: Listiny Aspernovy (1958, s L. Dorůžkou); E. Hemingway: Sbohem, armádo! (1958, spolupřekladatel L. Dorůžka uveden až ve vyd. z r. 1999); W. Faulkner: Báj (1961, s L. Dorůžkou); Americká lidová poezie (1961, s L. Dorůžkou); S. Lewis: Babbitt (1962); D. Hammett: Skleněný klíč (1963); W. Miller: Prezydent Krokadýlů (1963, publikováno pod jm. J. Zábrany, J. Š. se k autorství přihlásil 1990); A. Sillitoe: Osamělost přespolního běžce (1965, pouze tit. text); R. Chandler: Dáma v jezeře (1965); W. Styron: Dlouhý pochod (1965); M. Navrátilová – G. Vescey: Já jsem já (Toronto 1985); S. C. Foster: Old Folks at Home (Toronto 1991, s J. Emmerovou, též ed.).
Příspěvky ve sbornících a antologiích
: Povídka ‘62 (1963); Souvislosti a perspektivy prózy (1963); Pro a proti. Kritická ročenka ‘63 (1964); Začalo to Redutou (1964); Pražská ZOO (1964); Nová setkání (1966); Odeon, dříve SNKLU (1967); 15 oken do písničky (1967); Karel Poláček (1967); Česká povídka 1918–1968 (1968); Chyťte se nebe (1968); Magazín Hudby pro radost (1968); IV. sjezd SČS 1967 (1968); Deset podob lásky (1969); Mámivá noc (1970); Kalendář československého exilu 1973 a 1974 (Mnichov 1973 a 1974); Egon Hostovský (Toronto 1974); Studies in Ethnicity: The East European Experience in America (Boulder, Colorado 1980); Autoren im Exil (Frankfurt n. M. 1981); Almanach české zahraniční poezie 1979 (Mnichov 1979); Svědectví Pavla Tigrida (Mnichov 1982); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Toronto Remembered (Toronto 1984); Die Zerbrochene Feder (Stuttgart 1984); ...a co si o tom myslíte vy? (Mnichov 1986); Tyršův odkaz (Toronto 1986); Václav Havel, or, Living in Truth (Amsterdam 1986); Literature as Pleasure (New York 1987); The Prague Spring: A Mixed Legacy (New York 1988); Jaro 1968 (Kolín n. R. 1988); Benefice (Toronto 1990); Je sedm hodin středověkého času (Mnichov 1990; 1991); Without Force of Lives (San Francisco 1990); Prague, secret et métamorphoses (Paris 1990); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Jiřímu Suchému (1991); Der Komet – Almanach der Anderen Bibliothek auf das Jahr 1992 (Frankfurt n. M. 1991); Exil a domov (1993); Náchodsko, krajina magické krásy (1994); Václav Černý v rodném kraji (1994); Mučednice filmové lásky (1996); Jan Zábrana 4. 6. 1931 – 3. 9. 1984 (1996). V. Svoboda Plumlovský: Co složím, to mám (1996); Sto let Jiráskova gymnázia v Náchodě (1997); Molavcová, to přece víte... (1997); Milý Václave... Tvůj (1997); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (1997); Lásky a nelásky (1998); Vratislav Blažek – I v cizině jsem s tebou (1998); Češi a svět (2000); Hovory o knihách (2000); Swing na malém městě (2002); Krok k autorské existenci (2002); Karel Vlach – 50 let života s hudbou (2003); Ročenka Československého dokumentačního střediska 2003 (2004, zde nakl. koresp. ze 70. a 80. let); Jaro desáté (2004); Škvorecký 80 (2005); Život je všude (2005, pův. smz. 1956); Mlčenlivý host Evald Schorm (2008).
Uspořádal, vydal a redigoval
: A. Christie: Třikrát Hercule Poirot (1963, s M. Stuchlíkem); E. S. Gardner: Třikrát Perry Mason (1964, s M. Stuchlíkem a F. Jungwirthem); Tvář jazzu (1964, s L. Dorůžkou, oba též překl.); Jazz festival 1964 (1965, s L. Dorůžkou a V. Dolanskou); Jazz festival ‘65 (1966, s L. Dorůžkou a V. Dolanskou); Jazzová inspirace (1966, s L. Dorůžkou, též překl.); A. G. Bierce: Moxonův pán a jiné povídky (1966); Nachrichten aus der ČSSR (dokumenty z Literárních listů, únor – srpen 1968, něm. Frankfurt am Main 1968); Tvář moderního jazzu (1970, s L. Dorůžkou, J. Š. neuveden); D. L. Sayersová: Třikrát Lord Petr (1971, J. Š. neuveden); A. Mandlová: Dneska už se tomu směju (Toronto 1976; 1990); L. Baarová: Útěky (Toronto 1983); Miss Rosie (Toronto 1986); Swing na malém městě (2002, s B. Mědílkem); L. Volný: Domov na dosah (2004, se Z. Salivarovou); spisy: Spisy S. Lewise (1. Hlavní třída, 1960; 2. Babbitt, 1962; 3. Arrowsmith, 1963; 4. Elmer Gantry, 1963; 5. Krev královská, 1967); Spisy E. Hemingwaye (1. Povídky, 1965; 3. Zelené pahorky africké, Mít a nemít, Pátá kolona, 1968; 4. Komu zvoní hrana, 1970, J. Š. neuveden).

LITERATURA

Bibliografie: I. Matouš: Bibliografie J. Š. (rozmnož., 4 sv., 1990–94); M. Přibáň a kol.: Bibliografie J. Š. sv. 1 (česky publikované dílo, 2004), sv. 2 (česky publikované ohlasy + divadlo, film, televize, rozhlas, 2005) – zde.
Knižně: Homage to J. Š., Our Neustadt Laureate (World Literature Today 1980, Autumn; vzpomínky a studie k udělení Neustadt International Prize for Literature, University of Oklahoma); Danny je náš! (sb. k 60. narozeninám, smz. 1984, ed. A. Kliment); S. Solecki: Prague Blues (Toronto 1990); P. Trensky: The Fiction of J. Š. (New York – London 1991; česky s tit. Josef Škvorecký, 1995); P. Blažíček: Škvoreckého „Zbabělci“ (1992); M. Jungmann: O Josefu Škvoreckém (výběr z recenzí 1963–93, rozmnož., 1993); The Achievement of J. Š. (sb. EE, Toronto 1994, ed. S. Solecki); Mario Vargas Llosa – J.Š., The Review of Contemporary Fiction 1997, Spring (stati v monotematickém čísle, ed. S. Horowitz); J. Š. – Život a dílo (CD-ROM, 1999); Helena Kosková: Škvorecký (2004); Škvorecký 80 (sb. z konference, 2005, ed. H. Kupcová a M. Přibáň).
Studie a články: M. Suchomel in sb. Cesty k dnešku (1964), též in Literatura z času krize (1992); R. Pytlík in sb. Příběhy pod mikroskopem (1966); J. Lopatka: Starý a nový Š., Slovenské pohľady (Bratislava) 1968, č. 7, též in Předpoklady tvorby (1991); V. Justl: doslov, in O nich – o nás (1969); B. Balajka: Bořitel a tvořitel mýtů, Plamen 1969, č. 2; J. Voskovec: předmluva, in Tankový prapor (Toronto 1971); A. J. Liehm: Magie Š. a Ripellinova, Listy (Řím) 1979, č. 1; J. Pechar in Nad knihami a rukopisy (smz. 1980; 1996); V. Mrázová (= M. Honzíková): Česká společnost v „trilogii“ J. Š., Kritický sborník (smz.) 1981, č. 2, též in Svědectví (Paříž) 1983, č. 68; J. Serke in Die Verbannten Dichter (Hamburg 1982); K. Chvatík: Josef Švejk a Danny Smiřický, Listy (Řím) 1983, č. 5, též in Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy (1991); K. Chvatík: Velký vypravěč J. Š., Proměny (New York) 1984, č. 4, též in Melancholie a vzdor (1992); J. R. Krzyżanowski: Wielki pisarz J. Š., Kultura (Roma) 1985, č. 4; H. Kosková in Hledání ztracené generace (Toronto 1987; 1996); L. Dorůžka, Věčný swingař J. Š., Melodie 1990, č. 9; J. Trávníček: Inteligentní čtení Š., ČL 1992, č. 5; E. L. Galligan: Telling the Truth, The Sewanee Review (Tennessee) 1993, č. 1; J. Lopatka in Šifra lidské existence (1995); P. Poslední: Ironická mimese v prózách J. Š., Tvar 1996, č. 1, příloha Tvary; P. Ouředník: Prezydent, nebo Krokadýl?, KPRR 1997, č. 7; Ad Prezydent Krokadýlů (J. Pelán, J. Emmerová, L. Dorůžka, V. Justl, M. Přibáň, Z. Salivarová, M. Žilina, J. Š.), KPRR 1997, č. 8; M. Schonberg: Průzkum o přátelství, odvaze a intelektuálním disentu..., KPRR 1998, č. 11; M. Bauer: Zbabělci v lednu 1959, Tvar 2000, č. 13-14, příloha Tvary; J. Jandourek: Kostelec, Praha, Toronto, in Kultura a místo (sb., 2001); A. Fetters: Jména osob (antroponyma) ve Škvoreckého Zbabělcích, in Acta onomastica 2005, též in Danny 2006.
Recenze: Zbabělci: J. Hájek, LitN 1958, č. 51–52 (zde); V. Běhounek, Práce 11. 1. 1959; J. Rybák, RP 14. 1. 1959; J. Nový, Tvorba 1959, č. 3; A. Haman, Tvář 1964, č. 5–6, též in Tvář. Výbor z časopisu (1995); J. Vohryzek, HD 1964, č. 10, též in Literární kritiky (1995); F. Peroutka in Budeme pokračovat (Toronto 1984); V. Černý in Eseje o české a slovenské próze (1994) * Nápady čtenáře detektivek: O. Sus, LitN 1966, č. 6 * Lvíče: V. Dostál, Tvorba 25. 6. 1969; J. Kratochvil, HD 1969, č. 7 * Mirákl: S. Sojka-Ořešník (pseud.), Svědectví (Paříž) 1976, č. 52; P. Janoušek, Tvar 1990, č. 11; P. Švanda, LD 18. 7. 1991; M. Špirit, LitN 1991, č. 34; M. Přibáň, ROK 1991, č. 4 * Prima sezona: J. Slomek, MF 14. 6. 1990; M. Jungmann, LitN 1990, č. 23 * Scherzo capriccioso: M. Petříček, Tvar 1991, č. 39; J. Klusák, LitN 1992, č. 3 * Příběh inženýra lidských duší: J. Vohryzek, LitN 1992, č. 38, též in Literární kritiky (1995); J. Lukeš, LidN 22. 10. 1992; A. Jedličková, Tvar 1992, č. 47; Z. Kožmín, Rovnost 24. 11. 1992 * Samožerbuch: L. Merhaut, LitN 1992, č. 21 * Všichni ti bystří mladí muži a ženy: J. Cieslar, LitN 1992, č. 1 * Nevěsta z Texasu: M. Špirit, LidN 27. 8. 1992; H. Kosková, Tvar 1993, č. 9; B. Dokoupil, Tvar 1993, č. 43–44 * Příběhy o Líze a mladém Wertherovi: A. Haman, LitN 1994, č. 50; M. Nyklová, Tvar 1995, č. 2 * Dvě vraždy v mém dvojím životě: J. Chuchma, MFD 30. 11. 1996; J. Peňás, Respekt 1996, č. 48 * Nevysvětlitelný příběh: J. Jandourek, Souvislosti 1998, č. 3/4; J. Peňás, Respekt 1999, č. 5; P. Janáček, MFD 8. 2. 1999 * Podivný pán z Providence a jiné eseje: V. Papoušek, Tvar 2000, č. 19 * Obyčejné životy: J. Peňás, Týden 2005, č. 7.
Rozhovory: A. J. Liehm, Orientace 1967, č. 6, též in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); K. Hvížďala in České rozhovory ve světě (Kolín n. R. 1981; 1992); J. Čulík, Obrys (Mnichov) 1990, č. 3; O. Ulč, Západ (Toronto) 1990, č. 4; O. Konrád, Rock & pop 1999, č. 12; J. Slomek, LidN 16. 9. 2004.
Nekrology: A. Slezáková, J. Jandourek, P. Kohout, J. Menzel, L. Navara, V. Olmer, J. Stránský, MFD 4. 1. 2012; J. Peňás ad., LidN 4. 1. 2012; L. Dorůžka, Respekt 2012, č. 2; T. Halík, LidN 14. 1. 2012; A. Přibáňová, Host 2012, č. 3; B. Mědílek, Čtenář 2012, č. 4.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis K. Bílek, 2002); Hoover Institution, California (soupis zde); Thomas Fisher Rare Book Library, Toronto.

Autor hesla: Michael Špirit (1998)
Aktualizace hesla: 5. 1. 2013 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu