Jiří TRÁVNÍČEK
Rané příspěvky ve studentských časopisech podepisoval pseudonymy Gabriel Poupě-Nerozvité a Prozan Kliotić, příspěvky v samizdatových periodikách pseudonymem Řehoř Hejhola nebo šifrou -ek a v měsíčníku Proglas šifrou jTk, jinak u svých kratších prací užívá standardně šifer t, trv, travenius.
Odborné pole působnosti Jiřího Trávníčka je velmi široké. Zahrnuje literární kritiku, literární historii a teorii, významná je však i jeho činnost ediční a redakční. Do literatury Trávníček vstoupil na počátku osmdesátých let jako literární kritik; svůj zájem soustředil především na soudobou básnickou produkci, výběrově pak i na prózu a literární teorii. Od devadesátých let se v jeho zorném poli stále čestěji objevovala literární tvorba Ivana Blatného, Ivana Jelínka, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, která také stála na počátku jeho úvah o podobách a proměnách moderní české poezie v druhé polovině 20. století. Ucelený pohled na vývoj české poezie posledních padesáti let (včetně poezie českého undergroundu, písničkářů a produkce nejmladších básníků) podal spolu se Zdeňkem Kožmínem v dějinně a přehledově koncipované práci Česká poezie od 40. let do současnosti, která později vyšla v upravené a rozšířené verzi pod názvem Na tvrdém loži z psího vína. S touto prací tematicky souzní kniha Poezie poslední možnosti, v níž Trávníček svůj výklad moderní české poezie opřel o detailní interpretaci konkrétních sbírek a o průhledy do některých dalších textů vybraných autorů (Jiří Orten, Josef Kainar, Jan Zahradníček, Vladimír Holan aj.). Svou metodou konkrétní, otevřené a synekdochické interpretace, kdy na základě pochopení detailu v textu je možné porozumět významu celku (básni, nebo i celé autorově tvorbě) navazuje na interpretační koncepci Zdeňka Kožmína, kterou dále rozvíjí. Inspiraci nachází zejména v řadě dalších hermeneuticky a recepčně orientovaných teoriích (Hans-Georg Gadamer, Günter Figal). Zaměření na problematiku interpretace literárního díla (šířeji i na otázku čtení) se stalo základním východiskem Trávníčkovy odborné činnosti. Promítá se jednak do jeho literárněkritických soudů (zvl. recenzí, poznámek o románu a článků o moderní české a světové literatuře), jednak do teoretických úvah a studií (např. Kontakt s literárním dílem, která je součástí Kapitol z teorie literárního díla). Nejsoustavněji své pojetí hermeneutiky moderní prózy představil v knize Příběh je mrtev? Schizmata a dilemata moderní prózy, v níž analyzoval proměny a vývoj románu s ohledem na jeho proklamovanou smrt a smrt příběhu. Úvodní teoretická studie, která odhaluje dualitu „vím, a proto vyprávím“ – „vím, a přesto vyprávím“ jako základní hermeneutický klíč k cestám a scestím moderní prózy, je doplněna o 54 konkrétních interpretačních modelací. Pro tuto práci, ale i pro většinu dalších Trávníčkových studií a interpretací je charakteristické propojení teorie a praxe: konkrétní čtenářská zkušenost je uchopena a nahlížena s pomocí (a pod dohledem) literární teorie. Formování této zkušenosti a její první podoby v širším kontextu vzniku a vývoje narativního myšlení u dětí analyzoval v knize Vyprávěj mi něco… Jak si děti osvojují příběhy. Komplexní průzkum čtení a čtenářství pak představuje kniha Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize, která je výsledkem zatím nejrozsáhlejšího výzkumu zaměřeného na čtení a čtenáře v našem prostředí.
Další rovinou Trávníčkových aktivit je ediční a redakční činnost: dílo Jana Zábrany, Ivana Jelínka, Ivana Blatného, antologie polské literární teorie Od poetiky k diskursu (2002). Spolu s Jiřím Holým redigoval české vydání Lexikonu teorie literaturya kultury, podílí se na řízení Strukturalistické a Teoretické knihovny v nakladatelství Host. Mimoto je spoluautorem dvou knižních rozhovorů s dramatikem a hercem Arnoštem Goldflamem a jazykovědcem Dušanem Šlosarem.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Česká poezie od 40. let do současnosti (skripta, 1994, se Z. Kožmínem; knižně přeprac. a rozšíř. s tit. Na tvrdém loži z psího vína, 1998); Poezie poslední možnosti (soubor studií, 1996); Příběh je mrtev? Schizmata a dilemata moderní prózy (soubor studií, 2003); Vyprávěj mi něco... Jak si děti osvojují příběhy (studie 2007); Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (studie 2008).Ostatní práce: Několik historek ze života AG (rozhovor s A. Goldflamem, 2006, s P. Štědroněm); Jaké hlavy, takový jazyk (rozhovor s D. Šlosarem, 2008, s J. Voráčem).
Účast v týmových pracích: Česká literatura 1945–1970. Interpretace vybraných děl (1992); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Proměny subjektu 1, 2 (1993, 1994); Kapitoly z teorie literárního díla (skripta, 1993); Lexikon teorie literatury a kultury (2006); V souřadnicích volnosti (2008).
Příspěvky ve sbornících: Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D) (1987, 1988); František Halas – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1988); Hodnotové súvislosti umeleckej komunikácie (Nitra 1990); K české literatuře 1945–1948 (1992); Jan Zábrana (1996); Bítov '96 (1997); Přednášky a besedy z XXXIII. běhu LŠSS (2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh. Pocta K. Chvatíkovi (2000, příl. Aluze); Stát a církev v roce 1950 (2000); Symposiumsbeiträge: 225 Jahre Bohemistik an der Universität Wien (2000, zvl. číslo Wiener Slavistisches Jahrbuch, č. 46); Přednášky a besedy z XXXVI. běhu LŠSS (2003); Setkání bohemistů Cikháj 2005 (2005); Škvorecký 80 (2005); Osobnosti moravských dějin 1 (2006); Čtenářství, jeho význam a podpora = Lesen, seine Bedeutung und Förderung (2008).
Uspořádal, vydal a redigoval: J. Zábrana: Jistota nejhoršího (výbor z básnické pozůstalosti, 1991, kalendárium s M. Zábranovou) + Zeď vzpomínek (básnická sbírka z pozůstalosti, 1992) + Básně (1993); Pět na jednoho. Interpretační symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem (1995, též přisp.); I. Jelínek: V sobě letohrad (1998) + Básně 1, 2 (1999, 2000); I. Blatný: Texty a dokumenty 1930–1948 (1999); Od poetiky k diskursu. Výbor z polské literární teorie 70.–90. let (2002, též s M. Havránkovou a P. Vidlákem přel.); Lexikon teorie literatury a kultury (2006, s J. Holým).
LITERATURA
Recenze: Česká poezie od 40. let do současnosti: J. Dresler + R. Rovenský (přetisk z Nového života, Řím 1994, s. 155 a 158); J. Trávníček + Z. Kožmín, vše Tvar 1995, č. 3 (polemika); J. Dresler, tamtéž, č. 7; L. Kasal, tamtéž, č. 9 * Poezie poslední možnosti: M. Zelinský, Tvar 1996, č. 15; J. Holý, Respekt 1996, č. 39; M. Vajchr, KP RR 1997, č. 9 * Na tvrdém loži z psího vína: R. Burián, Rovnost 15. 6. 1998; A. Jelínek, NK 1998, č. 26; P. A. Bílek, LitN 1998, č. 29; M. Bauer, Tvar 1998, č. 18; J. Suk, Host 1998, č. 9; I. Kučerová, Souvislosti 1998, č. 2; J. Holý, ČL 2000, č. 1 * Příběh je mrtev?: A. Haman, Tvar 2003, č. 11; D. Hodrová, ČL 2003, č. 5; G. Zand, Wiener Slavistisches Jahrbuch, 2003, č. 49; J. Holý, Host 2004, č. 2; A. Jedličková, Svět literatury 2003, č. 26/27; J. Pácalová, Romboid (Bratislava) 2004, č. 8 * Lexikon teorie literatury a kultury: D. Iwashita, LidN 13. 5. 2006, příl. Orientace; F. Tomáš, MFD 7. 7. 2006; A. Haman + K. Piorecký, Tvar 2006, č. 17; J. Hrabal, Aluze 2006, č. 2; J. Olšovský, A2 2006, č. 23; B. Fořt, Pandora 2007, č. 14; J. Matonoha, ČL 2007, č. 2; M. Řepa, ČČH 2007, č. 2 * Vyprávěj mi něco...: O. Hausenblas, ČL 2007, č. 6; M. Orálek, Aluze 2008, č. 3; P. Šidák, A2 2007, č. 48; V. Trpka, Pandora 2007, č. 15; Z. Volf, Host 2008, č. 7; L. Lederbuchová, Český jazyk a literatura 59, 2008/2009, č. 2.Rozhovory: M. Balaštík, Host 1997, č. 3; P. Bubeníček, Proglas 1999, č. 5/6; B. Správcová, Tvar 1999, č. 6; R. Müller, A2 2007, č. 48; J. Němec, Respekt 2007, č. 47; V. Richter, Grand Biblio 2007, č. 4/5; L. Navara, MFD 23. 12. 2008; R. Červený, Klíček ke knihám 2009, č. 7 (zde).