Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 PETROV 

 1990 - 2005 
 
 Brněnské nakladatelství, zřízené původně Československou stranou lidovou, po změně majitele zaměřené primárně na současnou českou tvorbu
 Vývoj názvu: Lidová demokracie-Petrov (1990–1992), Petrov (1992–2005).
 

Nakladatelství Petrov založila roku 1990 v Brně Československá strana lidová (ČSL) jako jeden ze svých tzv. účelových podniků, označovaných jako Lidová demokracie–Petrov. Jeho prvním šéfredaktorem se stal Milan Badal (*1956), v září 1991 jej ve funkci vystřídal Martin Pluháček (*1964; později se vrátil ke svému rodnému příjmení Reiner, které vždy užíval jako své jméno umělecké). Ačkoli v tirážích bývá uváděna adresa ředitelství podniků Lidové demokracie (Běhounská 22/24), fakticky redakce sídlila nejprve na Slévačské 31, poté krátce v ulici Na Lukách 28 a posléze na Šumavské 31. V roce 1992, kdy bylo politickým stranám zákonem znemožněno podnikat, Pluháček nakladatelství privatizoval a edičně zaměřil především na soudobou českou tvorbu. Petrov propustil všechny zaměstnance a od 1. 1. 1993 působil jako „nakladatelství jednoho muže“, což se na několik let stalo jeho reklamní značkou. V září 1996 se ředitelkou nakladatelství stala Jana Soukupová (*1958) a Pluháček zůstal pouze majitelem, nadále však zásadním způsobem ovlivňoval chod podniku. Soukupová z Petrova odešla koncem roku 1997, vzhledem k narůstající produkci však do nakladatelství přibyli – vedle administrativních pracovníků – jiní zaměstnanci: Miloš Voráč (*1959), který s Petrovem spolupracoval příležitostně už od roku 1995 a intenzívně od roku 1997, se stal v roce 1998 stálým redaktorem a posléze šéfredaktorem (2002–2005), a Milan Ohnisko (*1965; stálým redaktorem byl v letech 2003–2005). Po několikeré změně adres (Vojtova 3, Běhounská 3, Libušino údolí 92, Štefánikova 8) se nakladatelství v roce 2001 usídlilo na Dřevařské ulici 19.
V počátcích existence nakladatelství bylo grafické zpracování publikací řešeno účelově a příležitostně – na návrzích obálek se podílel např. technický redaktor Daniel Klepáček, řada textů byla svěřována ke zpracování přímo tiskárně (autorem četných návrhů byl Jiří Hanák), případně Petrov spolupracoval na jednotlivých titulech s výtvarníky (Milivoj Husák aj.). Po změně majitele začal grafickou podobu titulů určovat grafik Bedřich Vémola (*1970), zpočátku spolu se Zdeňkem Mezihorákem (*1969) pod společnou značkou Typografická úderka. – Celkem vydalo nakladatelství přibližně 340 publikací (nejvyšší uváděné číslo publikace je 343), z toho zhruba 40 titulů v první fázi své činnosti, kdy byla jeho majitelem Čs. strana lidová. – Petrov ukončil činnost z rozhodnutí majitele ke konci roku 2005, poslední publikace vyšla ještě s vročením 2006. Téhož roku také Martin Pluháček založil nové, podobně koncipované nakladatelství Druhé město.

 

Ediční program nakladatelství byl zpočátku dosti pestrý; jednak reagoval na okamžitou poptávku typickou pro začátek devadesátých let (Rudolf Ströbinger: Vražda generálního tajemníka. Poslední Stalinův exemplární proces, soud s Rudolfem Slánským; Jaromír Sopouch: Za památkami Říma a Vatikánu), jednak obsahoval texty vydávané zřizovatelem s praktickým účelem (koncelebrační texty; nová a novelizovaná znění zákonů etc.). Obecně se Petrov zpočátku profiloval jako křesťanské nakladatelství pro rozsáhlé spektrum čtenářů. Vedle prací teologických, filozofických a historických (Dominik Duka: Škola vnitřní modlitby, Josef Ratzinger: Úvod do křesťanství, studie Karla Máchy o Descartesovi a J. J. Rousseauovi) se postupně zájem rozšířil i na beletrii. Vycházely knihy pro širší čtenářské vrstvy a pro děti (Hynek Jurman: Pernštejnský tis. Pověsti ze Zubří země, Vojtěška Mazálková: Paní z Lemberka; Dagmar Lhotová: Cesta k Betlému, Jan Zahradníček: Ježíškova košilka), vedle toho ovšem i Demlova Pouť na svatou horu či reprezentativní ilustrované vydání Ptačí zahrádky Bartoloměje z Chlumce. Ojediněle byla zastoupena i původní básnická tvorba (Marek Buš, Libor Koval). Nakladatelská strategie v počátcích Petrova byla nicméně spíše impulsivní a úsilí o systematičtější členění do edičních řad ztroskotalo zpravidla hned v počátku: jak v Knižnici Lidové demokracie, tak v edicích SperanzaVia Petrov představuje vyšlo v roce 1991 pouze po jednom svazku.
Výraznou změnu profilace nakladatelství znamenal příchod básníka a literáta Martina Pluháčka do funkce šéfredaktora v září 1991. Už v roce 1992 ubývá křesťansky zaměřené literatury (zastoupena zůstává především překlady filozofických děl Nikolaje A. Berďajeva, Jeana Guittona nebo Françoise Mauriaca) a nakladatelství se začíná výrazně orientovat na krásnou literaturu, především na poezii (v roce 1992 vychází Ivan Blatný, Zeno Kaprál, Ludvík Kundera, František Listopad), zastoupena je však i próza (Jiří Janatka, Wernischovy drobné básně v próze Doupě latinářů či překlad povídek Trumana Capoteho Ručně vyřezávané rakvičky) a eseje (Samuel Beckett). Na vydání několika titulů spolupracoval Petrov s dominikánským vydavatelstvím Krystal OP. Od podzimu 1992 se Martin Pluháček jako nový majitel nakladatelství snažil o čtenářsky elitnější ediční politiku; spolu s důsledky ztráty finančního zázemí v rámci podniků ČSL tato změna nutně přinesla jednak snížení počtu vydávaných titulů, jednak menší náklady (u poezie klesly z původně obvyklých 2000 na 800). V prvních dvou letech produkce početně klesla na osm, resp. sedm titulů ročně: vedle poezie (Ivan Diviš, Viola Fischerová, Zbyněk Hejda, Jiří Kuběna, Ivan Slavík, Andrej Stankovič, Jindřich Zogata) se v nakladatelském plánu prosazují drobnější prózy (Alexandra Berková, Daniel P. Munk), často humorného nebo recesního ladění (J. A. Pitínský, Miroslav Skála, Ivan Wernisch); vedle toho však vychází i dvousvazková práce Martina C. Putny o ruské kulturní emigraci Rusko mimo Rusko. Ekonomicky Petrov podporovaly především granty; ve snaze zajistit finanční prostředky i z vlastních zdrojů vydal Pluháček v roce 1994 překlad detektivního románu E. S. Gardnera a o rok později knihu americké sexuoložky Giny Ogden Ženy, které milují sex, nikoli však pod značkou Petrov, nýbrž Špilberk (znovu se tato značka v pozměněné podobě připomněla v roce 2000, kdy v nakladatelství Spielberg vyšlo druhé vydání prózy Simony Monyové Krotitelka snů v totožné grafické úpravě jako první vydání v Petrově z roku 1998). Od roku 1995 již roční produkce nakladatelství postupně stoupala až ke 32 titulům v letech 2003 a 2004.
Roku 1996 se Petrovu podařilo získat do edičního plánu román Michala Viewegha Účastníci zájezdu a čtenářsky úspěšný prozaik, který zde již dříve vydal soubor parodií Nápady laskavého čtenáře, se stal kmenovým autorem nakladatelství. Vysoké náklady jeho knih svou prodejností zabezpečily ekonomickou prosperitu a umožnily Petrovu nejen rozvinout řadu vedlejších aktivit, ale především se zaměřit na tvorbu svébytných literárních solitérů a nezavedených autorů. Svou rostoucí produkci začalo nakladatelství členit do několika volných řad, vymezených ovšem spíše žánrovým členěním (poezie, próza, eseje), případně sjednocující grafickou úpravou svazků („Velká řada poezie“, „Eseje“), nikoli jasně definovanou dramaturgií jednotlivých edic, o čemž svědčí i skutečnost, že v tištěných a internetových sebeprezentačních materiálech bývá týž titul občas zařazen hned v několika řadách (k prolínání dochází zejména mezi prózou a eseji); dále uváděný počet svazků jednotlivých řad je tedy třeba chápat jako orientační.
„Hlavní řada“ (1996–2005, cca 95 sv.) sdružovala pestrou škálu prozaické produkce od vydavatelsky prestižních titulů (mj. tu v prvním vydání vychází Škvoreckého novela Pulchra) a titulů zaměřených na vyhraněnější typy čtenářů (Wernischův výbor z prozaického díla Lva Blatného; na druhé straně např. provokativní parodie Blumfeld 2001 [=Lubomír Drožď]: peep show či punkové texty Misantrop: Plivanec na rozloučenou) přes zavedené autory střední generace (Michal Ajvaz, Alexandra Berková, Tereza Boučková aj.) a ojediněle i debutanty (Radka Denemarková) až po vysokonákladové bestsellery Michala Viewegha. Jádrem „Hlavní řady“ byly knihy kmenových autorů nakladatelství, tedy autorů publikujících výhradně či přednostně v Petrově: vedle Viewegha k nim patřili např. Irena Dousková, Martin Fahrner, Petr Hrbáč, Václav Kahuda, Odillo Stradický ze Strdic, Marian Palla, J. A. Pitínský, Jaroslav Pížl, Michal Šanda, Bohuslav Vaněk-Úvalský a roku 1999 do Petrova z nakladatelství Atlantis přešel také prozaik Jiří Kratochvil. Objevily se tu i druhé knihy autorů, jejichž debuty, publikované v jiných nakladatelstvích, vzbudily odbornou či čtenářskou pozornost (Hana Andronikova, Roman Ludva). O hledání autorských osobností atraktivních pro širší čtenářskou obec svědčí např. zařazení prózy Simony Monyové Krotitelka snů, jejíž vydání doprovázela reklamní kampaní prezentující autorku jako „Viewegha v sukních“, nebo souboru drobných próz Martiny Formanové (manželky režiséra Miloše Formana), případně nového románu prozaika Zdeňka Zapletala Půlnoční pěšci doprovázeného reedicí autorova bestselleru z osmdesátých let Půlnoční běžci. Jen výjimečně byla zařazena překladová literatura (ocenění Magnesia litera Kniha roku Petrov získal za překlad rozsáhlého románu Jana Nováka o anabázi bratří Mašínových Zatím dobrý).
Edice poezie, od roku 1996 označovaná jako „Velká řada poezie“ (1992–2005, 73 sv.), vycházela postupně ve dvou, resp. ve třech grafických podobách. Objevují se zde zavedená autorská jména, v počátcích zejména básníků, kteří nemohli v předchozích letech publikovat (Ivan Diviš, Viola Fischerová, Zbyněk Hejda, Jiří Kuběna, Andrej Stankovič ad.); po celou dobu existence Petrova patřil k nejužšímu autorskému okruhu básník Ivan Wernisch, nových vydání se zde dočkala Blatného sbírka Stará bydliště. Později tuto škálu nakladatelství rozšířilo jednak o básníky blízké naturelu vydavatele (Jiří Dynka, Tomáš Kafka, Zeno Kaprál, Jan Antonín Pitínský, Miroslav Salava, Jiří Veselský), jednak o autory příslušející k Petrovu regionálně (Quirin Jedlička, Milan Ohnisko, Leoš Bacon Slanina, Zdeněk Volf). Z dalších autorů ve „Velké řadě poezie“ publikovali Norbert Holub, Petr Hrbáč, Jiří Janatka, Lubor Kasal, Jaroslav Pížl, Petr Odillo Stradický ze Strdic, Vít Slíva, později Roman Szpuk (též pod pseudonymem Zuna Cordatová) nebo Bogdan Trojak. K rozšiřování autorského okruhu docházelo zejména na počátku 21. století spíše neprogramově: vedle surrealisty Pavla Řezníčka se v knižnici objevil například normalizační básník Jaroslav Čejka. Do podoby edice zasáhl i editor Radim Kopáč, který sbírky některých autorů doprovodil doslovy, popřípadě je i redakčně připravil (mj. Emil Bok nebo Lukáš Marvan).
Řada Eseje (1996–2005; 18 sv.) vycházela ve dvou grafických podobách a sdružovala úvahy nejen o povaze literatury (Michal Ajvaz, Jiří Kratochvil, Jiří Kuběna, Přemysl Rut) či jazyka (Vladimír Fux), ale i filozofující, politické, kulturní či obecně společenské texty (fejetony Pavla Šruta a Jána Štrassera, publicistické úvahy M. C. Putny, několik knih cestovatelských a environmentalistických textů biologa Stanislava Komárka aj.). Až na výjimky jsou základem většiny těchto knih sebrané časopisecky nebo deníkově již publikované texty jednotlivých autorů, zpravidla doplněné jedním, ojediněle i více texty novými. Řada přinesla i zajímavé editorské počiny (Vladimír Borecký připravil svazek textů Jana Lukeše /Car Osten/ Můj život v hudbě, Karel Jadrný soubor rozhlasových úvah Josefa Jedličky).
Roku 1996 začala vycházet edice New Line (1996–2004, 37 číslovaných sv. ve dvou grafických podobách; od poloviny roku 2004 s novou grafickou úpravou a pod názvem Nezavedení, 6 sv., red. Milan Ohnisko), jediná jinak než pouze žánrově vymezená řada, která poskytovala publikační prostor většinou (nikoli však výlučně) debutantům, obecněji „nezavedeným“ básníkům a prozaikům. Básnické sbírky tu publikovali Jiří Dynka,Tomáš Kafka, Radek Malý, Naděžda Plíšková, Miroslav Salava, Jiří Staněk, Jana Soukupová, ale i Norbert Holub či Lubor Kasal a pod pseudonymem Tomáš Fuk tu vydal sbírku Kamera obskura i básník Jiří Žáček); jako jeden svazek edice vypravili Martin Pluháček a Andrej Stankovič knihu básnických textů Jana Lukeše (Car Osten). Povídky, kratší novely či jiné drobné texty otiskli v New Line pozdější kmenoví autoři Martin Fahrner, Petr Hrbáč, Václav Kahuda, Petr Koťátko či Marian Palla; z dalších např. Naďa Bilincová, Václav Böhmsche, Daniel Micka, Ewald Murrer, Petr Ulrych, Anna Zonová aj. V letech 2004–2005 rozšířila edice svou působnost současně též na internetové stránky nakladatelství: v této podobě byly zveřejněny vybrané rukopisy 23 autorů.
Mimo edice vycházely nejen sborníky z bítovských setkání (Bítov ´96, ´97, ´98, ´99), ale také např. reprezentativní monografie Architekt Bohuslav Fuchs Iloše Crhonka, antologie českého surrealismu 90. let XX. století Letenka do noci (eds. František Dryje a Pavel Řezníček), antologie poezie 20. století Ryby katedrál (ed. Petr Odillo Stradický ze Strdic) nebo dva svazky antologií opomíjených a zapomenutých českých básníků Zapadlo slunce za dnem, který nebylPíseň o nosu, které stejně jako almanach básníků blízkých nakladatelství Lepě svihlí tlové sestavil Ivan Wernisch; dále např. knižní zpracování televizního cyklu Radovana Lipuse a Davida Vávry Šumná města, rozhovory hudebního publicisty Ondřeje Bezra, publicistky Jany Klusákové aj.
Náklady knih vydaných v Petrově do konce roku 1992 se pohybovaly často relativně vysoko (Paní z Lemberka Vojtěšky Mazálkové vyšla v nákladu 30 000 výtisků stejně jako Zahradníčkova Ježíškova košilka; Cesty k Betlému Dagmar Lhotové bylo vydáno rovněž 20 000 kusů + 5000 v německé verzi, Keltských pohádek Jana Vladislava 10 000). Vysokých nákladů dosahovala i duchovní a teologická literatura (zhruba 4000) a poezie (první neexilové vydání sbírky Ivana Blatného Stará bydliště vyšlo ve 4000 ks, ostatní náklady se pohybovaly kolem 2000). Během 90. let náklady klesaly: pohybovaly se u poezie kolem 300 ks (u textů Ivana Wernische ovšem prodejný náklad stoupl až k 1000 ks), podobně v edici New Line; u esejů nakladatelství uvádí 500–1500 ks. Náklady prozaických knih byly relativně rozličné – nejvýše dosahují romány Michala Viewegha (s dotisky přes 100 000 ks) a Ireny Douskové (Hrdý Buďžes přesáhl v součtu 30 000 ks); obvyklý náklad se pohyboval průměrně kolem 500 ks.

 V rámci podniků ČSL vycházely ve stejnojmenném vydavatelství tři křesťansky zaměřené časopisy, s redakcí nakladatelství Petrov nicméně nesouvisející: dětský čtrnáctideník Zvonky (1990–1991), revue Akord (v LD-Petrov do č. 10/1991/92) a Dialog – Evropa XXI (čtvrtletník Moravskoslezské křesťanské akademie, v LD-Petrov 1990–1991). – S pozdější činností Petrova byla spojena řada pravidelných i jednorázových literárních a společenských akcí: Setkání básníků na Bítově 1996–2000; Mezinárodní básnický festival Poezie bez hranic 2001–2004, na nějž navázala soutěžní přehlídka Slam Poetry v letech 2003–2005; spoluorganizování soutěže Evropský fejeton a vydávání kulturního časopisu Neon, který sice nevycházel pod hlavičkou Petrova, personálně s ním však souvisel). – Část titulů připravovaných v edičním plánu na rok 2006, resp. 2007 vyšla v jiných nakladatelstvích (především v Hostu – román Peníze od Hitlera a biografie Petra Lébla Smrt, nebudeš se báti od Radky Denemarkové, Tajná kronika Rychlých šípů Štěpána Kučery, vzpomínky Jiřího Kuběny Paměť básníka: z mého orloje, román Stanislava Komárka Mandaríni aj.). – Do Druhého města, identicky zaměřeného, ale počtem vydávaných titulů menšího nakladatelství, s sebou Martin Reiner přivedl i část autorského zázemí Petrova – vedle Michala VieweghaIrenu Douskovou, Jiřího Kratochvila, Mariana Pallu, Ivana Wernische a další.
 
 Ediční řady
Speranza (1991, 1 sv.); Knižnice Lidové demokracie (1991, 1 sv.); „Hlavní řada“ (1996–2005, cca 100 sv., více než 90 titulů); „Velká řada poezie“ (1992–2005; cca 70 sv.); „Eseje“ (od r. 1995; cca 20 sv.); New Line (1996–2004; 37 sv.); Nezavedení (2004–2005; 6 sv.).
 Výběrová bibliografie: I. Blatný: Stará bydliště (1992); I. Wernisch: Doupě latinářů (1992); S. Beckett: Eseje (Joyce a Proust) (1992); K. Mácha: Giordano Bruno (1993); J. A. Pitínský: Praha /intimní deník hrdiny/ (1993); V. Fischerová: Zádušní básně za Pavla Buksu (1993); M. Skála: Moji dvojníci (1994); Jáchym Topol: Výlet k nádražní hale (1995); A. Stankovič: To by tak hrálo, aby nepřestalo (1995); A. Kroupa: Mlžné galaxie (1996); M. Viewegh: Účastníci zájezdu (1996); I. Blatný: Jsem nyní se všemi (1998); M. Viewegh: Zapisovatelé otcovský lásky (1998); J. Kratochvil: Noční tango (1998); J. Kratochvil: Urmedvěd (1998); S. Monyová: Krotitelka snů (1998); J. Lukeš: Dekadentův lós (1999); V. Slíva: Na zdech stíny osik (1999); J. Jedlička: Rozptýleno v prostoru a čase (2000); J. Kratochvil: Vyznání příběhovosti (2000); J. Kratochvil: Truchlivý Bůh (2000); M. Fahrner: Steiner aneb Co jsme dělali (2001); A. Zonová: Červené botičky (2001); R. Malý: Vraní zpěvy (2002); J. Škvorecký: Pulchra (2003); J. Lukeš: Můj život v hudbě (2003); A. Bajaja: Zvlčení (2003); S. Moc: Upadlí vlastenci aneb Český wake (2003); V. Ryčl: Život je hrozný společník (2004); J. Novák: Zatím dobrý (2004); M. Viewegh: Vybíjená (2004); M. Ajvaz: Prázdné ulice (2004); B. Trojak: Strýc Kaich se žení (2004); I. Wernisch (ed.): Píseň o nosu (2005); R. Denemarková: A já pořád kdo to tluče (2005).
 Časopisy a informační bulletiny: Neon (1999–2000, měsíčník; nultý a první ročník, celkem 10 čísel). Vydávala Společnost na podporu realizace multimediálního projektu Neon spolu s Kulturní nadací Martina Pluháčka.
 Pořádané akce, výstavy, soutěže: Setkání básníků Bítov (1996–2000); Mezinárodní básnický festival Poezie bez hranic (2001–2004); spoluorganizátor soutěže Evropský fejeton (v letech 2003 a 2004) a soutěžní přehlídky Slam Poetry (2003–2005, dále jiný organizátor).
 Členové řídících a poradních orgánů: Milan Badal (šéfredaktor 1990–1990); Martin Pluháček-Reiner (šéfredaktor 1991–1992; majitel 1993-2005), Jana Soukupová (ředitelka 1996–1997); Miloš Voráč (šéfredaktor 2002–2005).
 Výtvarní spolupracovníci: Bedřich Vémola, Zdeněk Mezihorák.
 Technické informace: Celkem 343 publikací. – V období, kdy nakladatelství patřilo Československé straně lidové, tisklo publikace převážně v tiskárnách Tisk, resp. Spektrum a Typografie v Brně, jednotlivě také v tiskárně Grafia Zlín. Od roku 1993 téměř výhradně v tiskárně Reprocentrum Blansko, jinde pouze příležitostně (Moravská typografie Brno; Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.; EKON Jihlava, SURSUM Tišnov, Těšínská tiskárna, a. s.; Těšínské papírny, s. r. o.; Tlačiarne BB, s. r. o., Banská Bystrica; Tiskárna Protisk, s. r. o., České Budějovice).

LITERATURA

Almanachy: Pětiletka nakladatelství Petrov /1992–1997/ (1997); Nakladatelství Petrov 1998 (1998).
Články: F. Schildberger: Knihy z Petrova, LidN 12. 4. 1990; J. Rulf: Nemít to za furt, Reflex 1996, č. 50; V. Novotný, medailon nakladatelství in Tvar 1997, č. 13; Minulost i současnost nakladatelství Petrov, Knihy 97, 1997, č. 27; J. Chuchma: Nakladatelství Petrov nabírá druhý dech, MFD 4. 5. 1998; P. Himmel: Nakladatelství Petrov získalo nové kmenové autory, LidN 23. 1. 1999; (nej): Pluh Petrova orá i válčí, NK 1999, č. 5; I. Svobodová: Končí Petrov, který vydává Viewegha, MFD Plus 13. 10. 2005; L. Kasal: Otevřený dopis M. Pluháčkovi, Tvar 2005, č. 17; M. Voráč: Pohřbívání nakladatelství Petrov (proslov), Tvar 2005, č. 19.
Rozhovory: M. Pluháček: S dvojicí věží ve znaku (připr. J. Hauber), LD 29. 1. 1992; M. Pluháček: Petrov bez věží (připr. J. Veselá), LidN 28. 9. 1992; M. Pluháček: Změna stráží v nakladatelství Petrov (připr. J. Mlejnek), LidN 21. 8. 1996; M. Pluháček: Žádný nakladatelský sen nemám (připr. Š. Nevidalová), Tvar 1997, č. 8; J. Soukupová: Nakladatelství pod lupou (připr. Z. Kaprál), Dokořán 1997, č. 2; M. Pluháček (a další): Vzestupy a pády brněnských nakladatelů (10 otázek připr. M. Rychlíková), LitN 2002, č. 2; B.Vémola: Barevná obálka není vždy špatná (připr. D. Kaprálová), MFD 4. 1. 2003, příl. Jižní Morava; M. Pluháček-Reiner: Život nejsou jenom peníze (připr. J. Rauvolf), Instinkt 2003, č. 3; M. Reiner: Milionář s kapkou raubířské krve (připr. T. Poláček), MFD 22. 5. 2008, příl. Magazín DNES.
  Autor hesla: Alena Přibáňová (2010)
  Aktualizace textu hesla: 30. 10. 2010
  Aktualizace bibliografie: 30. 10. 2010
zpět na hlavní stranu