Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 PANORAMA 

 1978 - 1994 
 
 Nakladatelství a vydavatelství soustředěné na vydávání pragensií, obrazových publikací, vlastivědné literatury, cestopisů, literatury faktu, populárně-naučné literatury a encyklopedií, knih o přírodě a  umění, leporel a sešitových edic pro děti, časopisů a drobné užité grafiky
 

V souvislosti s prohlášením Charty 77 bylo Československo na poradě ideologických tajemníků komunistických stran v Sofii v únoru 1977 kritizováno za to, že dosud nezřídilo tiskovou agenturu určenou k propagaci státu v zahraničí. Ústřední výbor KSČ proto v březnu 1977 rozhodl o zřízení takové agentury cestou reorganizace dosavadního národního podniku Orbis. Z jeho nakladatelského a vydavatelského úseku vzniklo 1. ledna 1978 nové nakladatelství a vydavatelství Panorama, které převzalo nejen ediční koncepci Orbisu, ale celý jeho ediční plán s konkrétními tituly. Vzhledem k předpokládaným finančním ziskům byla Panorama včleněna do struktury Tiskových podniků KSČ (TP KSČ), kam dále spadalo vydavatelství ÚV KSČ Rudé právo, stejnojmenné tiskařské závody a nakladatelství Svoboda.
Po dlouhá léta řídil Panoramu František Hanzlík (1922–1994), původně kádrový pracovník Československého rozhlasu. Na počátku roku 1989 jej vystřídal Oldřich Rafaj, jenž do té doby působil jako šéfredaktor Literárního měsíčníku. V lednu 1990 byl Rafaj odvolán a řízením podniku byl pověřen dosavadní obchodně-ekonomický náměstek Vladimír Nekola (*1952). Na podzim roku 1990 tzv. rada pracujících zvolila novým ředitelem Vladimíra Vozničku (*1943), který do té doby pracoval v Panoramě jako redaktor a poté šéfredaktor časopisu Čtenář; ve funkci ředitele setrval až do zániku nakladatelství v roce 1994.
Rada pracujících vznikla v Panoramě bezprostředně v listopadu 1989 a bezprostředně iniciovala zásadní změny v podniku. Díky osobním kontaktům některých pracovníků s předlistopadovým disentem začala úzce spolupracovat s Koordinačním centrem Občanského fóra (KC OF), reprezentovaným zejména Petrem Pithartem. Během prvních měsíců roku 1990 (oficiálně až v květnu) pak byla Panorama vyvázána z TP KSČ a převedena pod správu KC OF jako jeho tzv. hospodářské zařízení. Tímto krokem se však zároveň vzdala možných nároků na vlastnictví jakýchkoli nemovitostí, v nichž sídlila a které byly dosud majetkem KSČ, a naopak v nich musela začít platit komerční nájem. Fakt, že Panorama nevlastnila žádný nemovitý majetek, v součtu s náklady na vydávání výpravných obrazových publikací, jež se po zániku Knižního velkoobchodu proměnily ve vysoké nedobytné pohledávky, vedl posléze k zániku podniku. Kromě toho na počátku devadesátých let Panorama přišla o zdroje plynoucí ze ziskových titulů: redakční tým seriálu Čtyřlístek založil vlastní nakladatelství, některé časopisy přešly pod jiné vydavatele (Hádanka a křížovka, Melodie) a komplikace způsobil i odchod celé redakce pohlednic.
V květnu 1992 byla Panorama převedena z majetku OF (resp. jeho právních nástupců ODS a Občanského hnutí) do vlastnictví státu, zastoupeného Ministerstvem hospodářství a průmyslu ČR. To však s Panoramou v souladu s vládním usnesením č. 598 z října 1992 nakládalo jako s bývalým majetkem KSČ. Vzhledem k nereálnosti návrhu na privatizaci podniku vstoupilo nakladatelství v březnu 1994 rozhodnutím svého managementu z ekonomických důvodů do likvidace. Poslední svazky už vyšly v koedici s jinými nakladatelstvími (mj. Academia, Mladá fronta).
Poněkud komplikovaná struktura předlistopadové Panoramy byla důsledkem skutečnosti, že vznikla transformací zavedeného a specificky strukturovaného Orbisu. Podoba nakladatelského úseku byla stabilní, avšak dílčí struktura vydavatelského úseku se v průběhu času proměňovala. Prvním šéfredaktorem knižního nakladatelství byl jmenován Richard Žákovský (1931–2000), jeho zástupcem se stal Jaroslav Jemelka. Od listopadového převratu Žákovský funkci fakticky nevykonával, i když výpověď dostal až v průběhu roku 1990. Krátce pak byla pověřenou šéfredaktorkou nakladatelství dosavadní vedoucí redakce literatury faktu Milena Perglerová (*1935) a v září 1990 do této funkce nastoupil Jan Tuláček (*1948), který dosud působil jako vedoucí redakce právnické literatury. Poté, co si založil vlastní právnické nakladatelství a z Panoramy koncem roku 1991 odešel, převzala funkci šéfredaktorky Petra Pleskotová (*1947), původně knižní redaktorka a poté šéfredaktorka časopiseckého úseku, a setrvala v ní až do zániku podniku.
Nakladatelský úsek byl rozčleněn na dílčí redakce. Byly to redakce pragensií a obrazové literatury (vedoucí redaktoři Jaroslav Fatka, Věra Nosková, Zdeňka Pavlíčková; redaktoři Marianna Černá, Jaroslav Havel, Pavel Keclík, Libuše Koutecká, Ludmila Kubíková, Alena Šourková), redakce právnické literatury (vedoucí redaktor Jan Tuláček; redaktorky Alexandra Muchová, Evelína Součková, Milada Vachtová), redakce literatury faktu (vedoucí redaktoři František Jungwirth, Milena Perglerová, Karla Kvasničková; redaktoři Magda Boučková, Eva Dittertová, Radovan Holub, Eva Vinceová, Jaroslava Zikmundová-Hromadová); redakce cestopisů a knih o přírodě (vedoucí redaktorka Milena Perglerová; redaktorky Ivana Beránková, Pavla Jiráková, Anna Staňková, Marie Vacková), redakce populární vědy a encyklopedií (vedoucí redaktoři Jaroslav Jemelka, Pavel Toufar, Milena Perglerová; redaktorky Jana Pilátová, Petra Pleskotová), v některých obdobích pod tuto redakci spadala jinak samostatná redakce divadelní literatury (vedoucí redaktor Pavel Hubenka; v redakci z počátku pracovala Karla Kvasničková, krátce Tomáš Cach a později Michaela Holznerová).
Vydavatelská část Panoramy zahrnovala především úsek časopisů. V celém předlistopadovém období zastával funkci šéfredaktora vydavatelství Ivo Král (1934–1992). V letech 1990–1991 řídila úsek časopisů Petra Pleskotová a po jejím odchodu do funkce šéfredaktorky nakladatelství jej vedla Zdena Blechová (*1950). Do kompetence šéfredaktora vydavatelství spadaly všechny časopisecké redakce. Periodika, která Panorama většinou převzala z Orbisu, připravovaly různé instituce a sdružení, které však nebyly držiteli vydavatelského oprávnění. Šlo o časopisy Akvárium a terárium, Československá fotografie, Film a doba, Hádanka a křížovka, Kino, Melodie. V druhé polovině osmdesátých let začala Panorama vydávat magazín UM; na počátku devadesátých let nakrátko převzala vydávání Technického magazínu / Téčka a namísto časopisu Hádanka a křížovka založila čtrnáctideník Křížovka (vycházel až do zániku nakladatelství). Jako nástupce Orbisu Panorama redakčně zajišťovala také tzv. osvětové časopisy, jejichž vydavatelem bylo Ministerstvo kultury ČSR. Šlo o časopisy Amatérská scéna, Amatérský film (od roku 1987 pod tit. Amatérský film a video, od roku 1991 jako Video + film), Československý loutkář, Čtenář, Říše hvězdTaneční listy; v polovině osmdesátých let se připojil ještě Kulturní rozvoj. Vedle toho Panorama zprostředkovávala vydávání několika dalších desítek tzv. refundovaných časopisů, jejichž redakce byly na Panoramě nezávislé; vydavateli byly různé státní instituce a svazové orgány, které zajišťovaly redakci a odpovídaly za obsahovou náplň časopisu. Mezi tato periodika patřila např. Architektura ČSR (vydavatelem byl Klub architektů), Hudební rozhledy (Svaz československých skladatelů), Interscena (Divadelní ústav), Paco (Český esperantský svaz), Sborník Národního muzea (řada A, B, C), Výtvarná kultura (Svaz českých výtvarných umělců); Knižní velkoobchod zde vydával časopisy Nové knihy Výběr z nejzajímavějších knih. Do roku 1990 pro Státní knihovnu ČSR (od roku 1990 Národní knihovnu) Panorama vydávala Bibliografický katalog (České časopisy, České disertace, Česká grafika, České hudebniny a gramofonové desky, České knihy, Články v českých časopisech).
Úsek užité grafiky a merkantilu (příležitostných tiskovin, na něž se mj. nevztahovala jinak závazná pravidla přídělu papíru) stál v rámci struktury podniku poněkud na okraji (což mj. poněkud zmírňovalo politický dohled), ovšem právě on přinášel podniku nejvyšší zisky. Úsek zpočátku podléhal šéfredaktoru vydavatelství, postupně si však získával jistou autonomii. V osmdesátých letech byl jeho řízením krátce pověřen osobní tajemník ředitele Hanzlíka Česlav Roubíček (*1923) a od roku 1985 měl z titulu funkce zástupce šéfredaktora vydavatelství tento úsek na starosti Jiří Poborák (*1942). Po jeho odchodu v roce 1990 byl vedením nakrátko pověřen Petr Mestic (*1937), původně redaktor pohlednic, a v polovině roku 1991 funkci šéfredaktora úseku převzal Stanislav Dvorský, jenž do té doby pracoval v Panoramě jako technický redaktor a později jako vedoucí redakce užité grafiky. V době jeho působení se stal tento úsek vedle úseku knižního a časopiseckého zcela autonomní součástí podniku.
Úsek užité grafiky a merkantilu byl rozdělen na redakci pohlednic a redakci užité grafiky a merkantilu, vedle toho existovala ještě redakce technická. V redakci užité grafiky a merkantilu byly vedle klasické komerční produkce (magazíny, omalovánky, vystřihovánky, kalendáře, křížovky, obrazové kuchařky, obrazové soubory, zápisníky, magické kostky atd.) připravovány i publikace pro děti přiřazované k produkci knižní (leporela, sešitové edice). V průběhu let se ve vedení redakce (dětské) užité grafiky, resp. ve vedení redakce literatury pro děti vystřídali Jana Slanská, Marcela Robejšková, Michal Černík, Jiří Poborák, Zuzana Šmerglová, Junek Ševčík Stanislav Dvorský. Jádro literární redakce publikací pro děti po dlouhá léta tvořili Jan EndrýsJiří Čehovský, kteří záhy po revoluci přešli – společně s Jiřím Poborákem a autorem Čtyřlístku Jaroslavem Němečkem (který však nebyl interním zaměstnancem Panoramy) – do nově založeného nakladatelství Čtyřlístek. Jako výtvarná redaktorka dětské užité grafiky a literatury působila nejprve Věra Běťáková, po ní Eva Sýkorová Vendula Typoltová. Externím grafickým redaktorem redakce dětské užité grafiky a literatury byl po dlouhá léta Josef Paukert, po něm Jana Lochovská. V redakci užité grafiky a merkantilu dále pracovali Helena Bradová, Jan Kratochvíl, Josef Kroupa, Marie Nováková, Pavel Polák , Jaroslav Presl, Martina Ryšavá-Komárková ad. Redakci pohlednic dlouhodobě vedla Stanislava Theissigová, jako redaktoři zde pracovali mj. Darina Birgusová, Petr Mestic, René Mucha, Miroslav Roškota, Miroslav Švec a Petr Zemánek. Celá redakce pohlednic po listopadové revoluci z Panoramy odešla, v nově vzniklé redakci pak působili Jaroslava ČandováPetr Holzner. Jádro technické redakce úseku užité grafiky tvořili Stanislav Dvorský, Dimitrij Gaydečka, Milan Krupička, Ivan Prokop František Stach.
Výtvarnou redakci knižního úseku Panoramy vedla nejprve Věra Šalamounová, po ní Věra Běťáková, která původně působila v redakci dětské užité grafiky a literatury. Pracovníky výtvarné a technické redakce nakladatelství byli dále Zdena Dvořáková, Michal Houba, Jitka Hudová, Milan Kovář, Libuše Ladianská, Ivana Ledvinová, Oleg Man, Jarmila Sojková, Jan Staněk, Alena Suchánková ad. Na grafické úpravě a obálkách knih Panoramy se nejčastěji podíleli Jaroslav Fišer, Miloslav Fulín, Milan Hegar, Jan Jiskra, Radmila Kunová, Jiří Rathouský a mnozí další.
Panorama vydala cca 1400–1450 publikací, v jejichž číslování plynule navázala na Orbis; nepravidelně byly do číslování zahrnovány účelové publikace (mimonakladatelské tisky) a publikace merkantilního charakteru, což platí např. i o jednotlivých číslech sešitových edic pro děti. V předlistopadovém období vydávala Panorama ročně cca 40–60 knih, dvě až čtyři desítky leporel (v české i slovenské verzi), 7–9 čísel ČtyřlístkůIlustrovaných sešitů, až dvě desítky účelových publikací, na mnoho desítek se počítal také další merkantil a užitá grafika. Od roku 1992 začal počet vydávaných publikací výrazně klesat. – Nakladatelství nejčastěji tisklo v tiskárnách Polygrafia (Praha, Lipník nad Bečvou), ve Státní tiskárně (Praha), grafických závodech Svoboda (Praha), Tiskařských závodech (Praha) a dále v Jihočeských tiskárnách (České Budějovice), Moravských tiskařských závodech (Olomouc, Gottwaldov, Ostrava, Opava), tiskařských závodech Rudé právo (Praha, Brno), Severografii (Most, Červený Kostelec, Ústí nad Labem), Stráži (Vimperk), knižní výrobě Tisk (Brno) a ve Východoslovenských tlačiarnách (Košice). – Ředitelství, ekonomický a hospodářský úsek a právní oddělení Panoramy sídlily v Praze v Hálkově ul. č. 1; knižní redakce a redakce úseku užité grafiky v ulici V Tůních č. 11, časopisecké redakce v Mrštíkově č. 23 a Slavíčkově č. 5; technické zázemí bylo v Karlíně, v ulici 1. pluku č. 7. V Praze na Štvanici zřídilo nakladatelství výstavní síň. V polistopadovém období provozovala Panorama v ulici V Tůních vlastní knihkupectví.

 

Ediční koncepce Panoramy byla určena přímou návazností na ediční činnost a tradici nakladatelství Orbis, z něhož Panorama převzala většinu zavedených edic a po němž v rámci tzv. gesčního systému zdědila výhradní správu konkrétních edičních oblastí. Gestorskými oblastmi Panoramy byly pragensie, literatura encyklopedická, právnická a divadelní. Vedle toho dokázala Panorama relativně pohotově reagovat na aktuální čtenářskou poptávku například vydáváním titulů zpopularizovaných filmovým či televizním zpracováním. Až do roku 1989 zde prakticky nebyla cíleně vydávána beletrie. Specifickou kapitolu provozu nakladatelství tvořila literatura pro děti.
V edici Pragensia (v Orbisu 1954–1977, 76 sv., 1978–1994, 63 sv.) vycházely publikace obrazové, textové i textově-obrazové. Často šlo o knihy reprezentativně vypravené, adresované nejen zájemcům o pragensie, ale i turistům, proto vycházely také v jinojazyčných mutacích. Edice zahrnovala též fundovaně zpracované průvodce (autory byli např. Emanuel Poche či Josef Janáček). Dlouhou tradici měly publikace fotografické, které vycházely v opakovaných reedicích (zejména knihy Karla Plicky); mezi původními publikacemi Panoramy vynikaly kolektivní Praha objektivem mistrů či autorské publikace Milady a Ericha Einhornových, Oldřicha Karáska nebo Andreje Šťastného. Zásadní místo měly v edici knihy uměnovědné a historické, a to jak díla encyklopedická (Čtvero knih o Praze autorského kolektivu Emanuela Pocheho; Dějiny Prahy v datech, zpracované kolektivem vedeným Zdeňkem Míkou), tak dílčí příspěvky k uměleckým dějinám Prahy (Zdeněk Horský, Lydie Petráňová, Pavel Preiss, kolektivní publikace o Národním divadle a o nejstarším pražském divadle v Kotcích). Metodou výkladu byla průkopnickým počinem práce historika umění Tomáše Vlčka o Praze na přelomu 19. a 20. století. Pražským legendám věnovali své knihy literární historik Karel Krejčí a Jan Wenig. Grafickou tvorbu s tematikou Prahy představila kniha Václava Hlavy a výbor reprodukcí z díla Jiřího Švengsbíra. Beletrii zastupovaly knihy autorsky zpracovaných pověstí Václava Cibuly a knihy Adolfa Branalda (obé s výtvarným doprovodem Cyrila Boudy). Zcela ojediněle se objevila poezie: fotografie Alexandra Paula vyšly v doprovodu výborů veršů o Praze Františka Halase, Josefa Hory a Jaroslava Seiferta. Na konci osmdesátých let vznikl záměr vydávat v rámci knižnice speciální řadu Svědectví o Praze (1989), z níž však vyšel jediný svazek. Mimo edici vydávala Panorama periodické sborníky Staletá Praha (pro Pražské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody) a Pražský sborník historický, (pro Archiv hlavního města Prahy).
Původní edice Orbisu Knihovna fotografie (v Orbisu 1963–1974, 15 sv., v Panoramě 1978 1 sv.) pokračovala v Panoramě sice jediným svazkem, vzniklo však několik nových řad věnovaných fotografii. V edici Fotografie (1983–1991, 6 sv.) vyšel soubor dobových fotografií Prahy, uspořádaný Pavlem Scheuflerem, či na počátku devadesátých let reprezentativní výbor fotografií Jana Saudka (v české a německé mutaci). Profily z prací mistrů československé fotografie (1979–1981, 4 sv.) vycházely v podobě souborů volných listů fotografických reprodukcí se stručným průvodním textem (další podobné obrazové soubory s nejrůznější tematikou spadaly do oblasti merkantilní produkce). Obsáhleji byla pojata knižní edice Fotografie-Osobnosti (1982–1990, 6 sv.); dvou reedic se v ní dočkala kniha věnovaná Josefu Sudkovi (s výkladem Zdeňka Kirschnera), významné byly i publikace Františka Drtikola, Viléma Heckela a Tibora Hontyho.
Edice Naše vlast (v Orbisu 1959–1977, 46 sv., v Panoramě 1978–1990, 24 sv.) přinášela reprezentativní obrazové publikace o historicky i geograficky významných místech Československa. Některé vycházely opakovaně v reedicích (Země má Milady a Ericha Einhornových s textem Miroslava Ivanova). Edice představovala tvorbu významných českých fotografů (Vilém Reichmann, Ladislav Sitenský), nezahrnovala však pouze publikace fotografické. Pod titulem Krásy a bohatství české země zde vyšel výbor z Rozmanitostí z historie Království českého Bohuslava Balbína; Bohumír Mráz připravil soubor Máchových kreseb a akvarelů českých hradů (Hrady spatřené). Národnímu kulturnímu dědictví věnovala Panorama též edici Poklady uměleckých sbírek (1987–1993, 4 sv.).
V knižnici populárně-vědeckých publikací Pyramida (v Orbisu 1970–1978, 44 sv., v Panoramě 1978–1991, 49 sv.) vycházely práce českých i zahraničních (zejména sovětských) vědců z různých oborů. Část produkce byla tématem či přístupem autorů poplatná soudobému politickému režimu, většinou však šlo o seriózní odborné či populárně-naučné publikace. Z oblasti literární historie a teorie se zde objevilo mj. rozšířené vydání knihy Jiřího Levého Umění překladu, pojednání Julije Kagarlického o vědeckofantastické literatuře či kniha Svetozára Pantůčka Literatury severní Afriky, dále byly zařazeny práce z oblasti estetiky, lingvistiky (rozhlasové přednášky Karla Hausenblase a kol., publikace Učíme stroje česky Evy Hajičové, Petra Piťhy a Petra Sgalla), psychologie (mj. Helena Haškovcová, Pavel Říčan), fyziky, astrofyziky (mj. Jiří Grygar), biologie, mikrobiologie, etologie, matematiky (mj. Petr Vopěnka) atd. Na počátku devadesátých let zde vyšly také politologické úvahy Petra Pitharta, ekologicky zaměřené eseje Konrada Lorenze či kniha o problematice AIDS nebo o parapsychologii. Encyklopedickým publikacím byla vyhrazena edice Pyramida – Encyklopedie (v Orbisu 1973–1977, 7 sv., v Panoramě 1978–1990, 13 sv.), která přinesla několik publikací z oblasti literární vědy (mj. reedice Průvodce po dějinách české literatury a Slovníku literárních směrů a skupin, první vydání Průvodce po světové literární teorii) a také publikace z oblasti přírodních věd, vývojové psychologie, dějin práva, výchovy a filozofie atd. V roce 1990 vznikla ještě další řada Pyramida Panorama světových dějin, zůstala však u jediného svazku.
Knihy s divadelní a filmovou tematikou vycházely zprvu mimo edice, posléze v edici Umění (1982–1986, 9 sv.), v níž se objevily memoárové knihy divadelních i filmových režisérů, teoretické studie (Valentin Chalizev; Miloslav Kovář) i publikace zaměřené k dějinám filmu (např. přehledová stať Michaela Hanische o filmové grotesce). Vybočením z převažujícího zaměření edice byl scénář televizní hry Jiřího Hubače Nezralé maliny, přinášející i fotografie z televizního natáčení. V polovině osmdesátých let se původní knižnice Umění rozdělila do dvou edic. Ve vydávání memoárové literatury (mj. vzpomínky Federica Felliniho, ale také Přemysla Kočího) pokračovala edice Dramatická umění (1986–1992, 23 sv.), která upnula soustavnou pozornost k historii a teorii divadla, filmu, rozhlasu. V jejím rámci vycházely práce teoretické (mj. reedice Zichovy Estetiky dramatického umění; knihy Ludvíka Barana a Miroslava Procházky) i historické (Pavel Grym, Zdeněk Hedvábný, Pavel Janoušek, Vladimír Just, Vladimír Vašut). Jako mimořádné počiny byly ve své době vnímány soubor úvah britského režiséra Petera Brooka (Prázdný prostor) a první díl Dějin filmu Jerzyho Toeplitze. Posledním svazkem edice byla publikace Dany Kalvodové o tradičním čínském divadle. Pro původní dramatické texty byla vytvořena edice Drama (1987–1990, 4 sv.), v níž vyšly soubory her Oldřicha Daňka, Jana Jílka Jiřího Šotoly a antologie soudobé rozhlasové dramatiky.
Mezi edicemi právnické literatury měla nejkratší životnost Socialistická státní politika (v Orbisu 1972–1977, 10 sv., v Panoramě 1978–1980, 7 sv.) a výrazného rozvoje se nedočkala ani Populárně právnická knihovna (v Orbisu 1960–1977, zjištěno 18 sv., v Panoramě 1978–1988, 3 sv.), k popularizaci právních norem a předpisů však nadále sloužila edice Praktické příručky (v Orbisu 1960–1978, zjištěno 37 sv. vč. reedic, v Panoramě 1978–1990, 42 sv.). Do oblasti právní praxe mířily edice Zákony – komentáře (v Orbisu 1971–1975, v Panoramě 1980–1989, 8 sv.) a Zákony – poznámková vydání (v Orbisu 1975–1978, zjištěno 5 sv., v Panoramě 1978–1991, 22 sv.). Řadou Učebnice (v Orbisu 1953–1977, v Panoramě 1978–1990, 30 sv.) Panorama zajišťovala výukový materiál pro právnické fakulty. Na počátku devadesátých let seznamovala veřejnost s novým zákonodárstvím edice Nové zákony / parlamentní zpravodaj IUS (1990–1991, 7 sv.), právní redakce Panoramy však brzy poté zanikla a v krátké polistopadové historii nakladatelství již tato literatura zastoupena nebyla.

Panorama se dlouhodobě profilovala také několika dalšími edicemi původního Orbisu. Čtenářsky oblíbená knižnice Stopy – fakta – svědectví (v Orbisu 1970–1977, 66 sv., v Panoramě 1978–1992, 96 sv., brožovaná i vázaná řada) se zaměřovala na literaturu faktu a mapovala české a světové dějiny od starověku takřka po současnost; zvláštní pozornost byla věnována druhé světové válce a tématům s ní spojeným. V předlistopadovém období se do edičního plánu této knižnice sice dostávaly knihy, jejichž tematika a způsob jejího pojednání byly ovlivněny východisky ideologickými (John Reed, Tomáš Řezáč), avšak zároveň zde dostali prostor autoři a témata, které režim příliš nepodporoval (pod vypůjčeným jménem Jana Halady zde publikoval např. Jaroslav Šedivý). Edice se zaměřovala na zprostředkování nejnovějších poznatků z oboru historie (sporadicky se objevovala i „klasická“ díla, jako např. Dějiny dobytí Peru Williama Hicklinga Prescotta), ale v menší míře byly zařazovány i práce z dějin literatury. V přepracované podobě zde vyšla publikace Radko Pytlíka o Jaroslavu Haškovi, oblasti orální i písemné literatury a výtvarného umění v ruské kultuře od nejstarších dob po současnost se týkal soubor statí Jurije Melenťjeva. Mezi kmenové autory knižnice patřili především Miroslav Honzík (mj. spolupráce na knize o habsburské monarchii, jejímž hlavním autorem byl Jan Galandauer; po dlouhé době šlo o první knihu o habsburské monarchii zpracovanou z neideologického hlediska), Miroslav Hubáček (knihy o válce v Pacifiku nebo o potopení Titanicu) či Miroslav Ivanov (mj. knihy o Boženě Němcové a Antonínu Dvořákovi); do programu edice pronikla i mladá generace historiků (Jan Klíma, Josef Žemlička). V edici vycházely nejen čtenářsky atraktivní tituly, ale i publikace významné z badatelského hlediska: novátorský pohled na vybranou problematiku přinesly knihy Otto Urbana (prusko-rakouská válka) a Roberta Kvačka (mnichovská dohoda), v polistopadovém období pak Petra Čorneje (bitva u Lipan) a Karla Kaplana (československá zahraniční a národnostní politika v letech 1945–1948), po roce 1989 zde vyšly též londýnské rozhlasové projevy Jana Masaryka či monografie Jiřího Moravy o Karlu Havlíčku Borovském. Metodou textově-obrazové koláže zpracoval francouzské dějiny v knize Lesk a bída Francie Josef Hotmar; kniha nizozemské autorky Yvonne Keulsové Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 představovala jednu z prvních u nás publikovaných knih o drogové problematice (vyšla v nákladu 90 000 výtisků); na počátku devadesátých let vyšly vzpomínky posledního čínského císaře Pchu-i. Knižnice Stopy – fakta – svědectví měla i zvláštní řadu Velké civilizace (1978–1990, 14 sv.), zachycující dějiny dávných civilizací (Dušan Zbavitel o kulturních dějinách starověké Indie, publikace Zdeňka Váni Svět slovanských bohů a démonů či japonské kultuře věnovaná kniha Vějíř a meč Libuše Boháčkové a Vlasty Winkelhöferové); zastoupeni byli i zahraniční autoři (Walter Böttger: Kultura ve staré Číně).
Mimo řady v Panoramě vyšla např. monografie Milana Jankoviče Radko Pytlíka o satirickém časopise Trn, Pytlíkova monografie o Egonu Ervínu Kischovi, populárně-naučná kniha o Halleyově kometě Návraty první dámy, jejímiž autory byli Vladimír Železný a Jan Vít (který však jako signatář Charty 77 nemohl být pod knihou podepsán); později studie Jana Patočky Co jsou Češi?, výbor ze studií historika Josefa Pekaře, bohatě ilustrovaná publikace publikace kolektivu vedeného Mirjam Bohatcovou Česká kniha v proměnách staletí či výbor z textů Tändzina Gjamccha, XIV. dalajlámy, jehož vydáním Panorama reagovala na ohlas dalajlámovy návštěvy Československa v únoru 1990.
Převážnou část produkce populární knižnice Cesty (v Orbisu 1960–1978, 113 sv., v Panoramě 1978–1991, 106 sv., brožovaná a vázaná řada) tvořily klasické cestopisy a cestopisné reportáže. Zastoupeni v ní byli i renomovaní autoři (Edmud Hillary), populární díky televizním a filmovým zpracováním svých knih (Joy Adamsonová: Volání divočiny, Susanne Hartová: Daktari, v polistopadovém období kniha Heinricha Harrera Návrat do Tibetu /pokračování Sedmi let v Tibetu/). Více než jednou prací do edice přispěli mj. Pavla Jazairiová, Ryszard Kapuściński, Nelly Rasmussenová, Jaromír Štětina (mj. kniha S Matyldou po Indu, napsaná na základě expedice, kterou Panorama financovala), Zdeněk Thoma či Josef Velek. Cestopisným vyprávěním bylo v edici zastoupeno i několik beletristů (Gerald Durrell, Ernest Hemingway, Miroslav Horníček). Příležitostně vycházely též povídkové soubory (Ivan Bunin, Joseph Conrad, Farley Mowat, Jurij Nagibin), v nichž se jako překladatel uplatnil mj. Jan Zábrana. V adaptované podobě a dárkové úpravě zde vyšla Cesta kolem světa Jamese Cooka (přel. Jiřina Hauková) a knihy prvních novodobých českých cestovatelů (Josef Ladislav Erben, Alberto Vojtěch Frič, Enrique Stanko Vráz).
Edice Knihy o přírodě (v Orbisu 1970–1977, 16 sv., v Panoramě 1978–1992, 34 sv.) populárně-naučnou formou přibližovala aktuální poznatky z biologie, etologie (mj. publikace Zdeňka Veselského) a ekologie. K významným počinům patřily mj. knihy Davida Attenborougha Život na ZemiPlaneta žije, jež vznikly na základě stejnojmenných autorových seriálů vysílaných BBC. Ve velmi vysokém nákladu vyšel Příběh levhartice Penny od Joy Adamsonové, edice též přinesla memoáry autorčina manžela George Adamsona. Od poloviny osmdesátých let začal být kladen důraz na problematiku ochrany přírody a životního prostředí (mj. Ohrožená příroda francouzského zoologa Jeana Dorsta či kniha rozhovorů s Konradem Lorenzem).
Beletrie vycházela v Panoramě sporadicky v rámci některých zavedených edic, popř. mimo řady. To je případ knih Adolfa Branalda, dále např. biografického románu o Kryštofu Kolumbovi od Jakoba Wassermanna či adaptace renesančního cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic od Františka Kožíka. V podobě magazínu vyšla v redakci Ondřeje Neffa a Teodora Rotrekla antologie sci-fi literatury SF – Svět, fakta, fantazie; záměr vytvořit z magazínu pravidelně vydávaný časopis nebyl realizován. Po roce 1989 začalo beletristických titulů přibývat, převážně přitom byli zastoupeni dříve proskribovaní autoři. Panorama vydala mj. souborné vydání tří novel Egona Bondyho, román Jana Pelce ...a bude hůř!, novelu Jiřího Stránského Štěstí, Samožerbuch zakladatelů Sixty-Eight PublishersJosefa ŠkvoreckéhoZdeny Salivarové, prózu Můj bratr dým Oty B. Krause, dvousvazkový román Američana Leona Urise Exodus, prózu Modrovous Maxe Frische, biografické romány Stefana Zweiga či vzpomínky herce Jiřího Sehnala (pod pseud. Jethro Spencer McIntosh). Mezi nejvýznamnější tituly polistopadové Panoramy patřil výňatek ze vzpomínek americké novinářky a spisovatelky Marcie Davenportové (Jan Masaryk: poslední portrét); v reedici vyšel též autorčin román Údolí rozhodnutí. Jednou z posledních knih, vydanou v koedici s nakladatelstvím Volvox Globator, byla Oddělená skutečnost Carlose Castanedy, v níž autor popisuje své zkušenosti ze studia indiánského šamanismu.

Významnou součástí produkce Panoramy byla užitá grafika (merkantil); i v této oblasti se objevovaly seriálové publikace (Panorama křížovky) nebo publikace charakteru běžných edic (Obrazová kuchařka Panoramy). Většina publikací určených dětskému čtenáři byla šířena prostřednictvím podniků Drobného zboží a Poštovní novinové služby, neprodávala se tedy v knihkupectvích, nýbrž v novinových stáncích, papírnictvích a prodejnách potravin. Vedle ryze komerčních titulů zde vycházely adaptace klasických pohádek, televizních večerníčků, lidová poezie, tituly s výchovně-naučnou funkcí, hádanky i původní poezie pro děti. Mezi autory se objevovali mj. Michal Černík, Daniela Fischerová, Jiří Havel, Stanislav Havelka, Jaroslav Kořán, Věra Provazníková, Karel Sýs, Ljuba Štíplová, Jan Vodňanský; uplatnili se zde i autoři, kteří se z politických důvodů potýkali s publikačními obtížemi (Vladimír Pistorius, Pavel Šrut /pod vlastním jménem i vypůjčeným jménem Petr Karmín/, Jana Štroblová, Alena Vostrá, Ivan Wernisch). Příležitostně býval v leporelech, ale i v tzv. zvonečcích (knížečky malého formátu rámované výtvarným motivem zvonečků, které přinášely verše adresované nejmenším čtenářům) jako textový doprovod využívány úryvky (popř. adaptace) básní Jana Čarka, Františka Halase, Vítězslava Hálka, Františka Hrubína , Josefa Kainara aj. Raritou byla reedice první české obrázkové knížky pro děti Byl jeden domeček se secesními kresbami Vojtěcha Preissiga; objevila se též reedice knihy Richarda Laudy Radosti malých. Kromě obrazově-textových leporel vydávala Panorama i leporela čistě obrázková, prostorová, v devadesátých letech též leporela s audionahrávkou (řada Kdo ještě nečte, může poslouchat a prohlížet obrázky; 1993, 3 sv.).
Vedle leporel tvořily páteř produkce pro děti dvě sešitové edice, která přešly do Panoramy z Orbisu. Značné popularitě se těšil seriál Knihovnička Čtyřlístek (v Orbisu 1969–1978, č. 1–63, v Panoramě 1978–1990, 115 sv., č. 64–178). V jednotlivých sešitech se kromě titulního komiksového seriálu Jaroslava Němečka a Ljuby Štíplové objevovaly i další seriály a komiksovou formou zpracované pohádky, pověsti apod. Spolupracovníci Čtyřlístku se vedle leporel podíleli i na Ilustrovaných sešitech (v Orbisu 1972–1977, 42 sv., v Panoramě 1978–1991, 107 sv., č. 43–149), edici původní prozaické tvorby pro děti (moderní pohádky, příběhy ze současnosti, dobrodružné příběhy) s ilustrovaným doprovodem. Autory jednotlivých svazků byli kromě již zmíněných např. Rudolf Čechura, Martina Drijverová, Josef Hanzlík, Olga Hejná, Eduard Martin, Vojtěch Steklač aj.; objevili se i debutanti (František Savov, Michal Stránský). Pouze výjimečně vycházely tituly překladové. Od konce osmdesátých let měly Ilustrované sešity komiksovou podobu a redakce do nich vedle původních českých komiksů, tištěných již dříve na pokračování ve Čtyřlístku (Anča a Pepík, Myšák Koumes, Sherlock Holmes), zařazovala i komiksové adaptace děl světové literatury (mj. Pinocchiova dobrodružství Carla Collodiho, Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga, Pouští a pralesem Henryka Sienkiewicze, Podivuhodné dobrodružství výpravy Barsacovy Julese Verna). Na počátku devadesátých let vznikla komiksová edice Stopa (1990, 3 sv.), určená starším dětem. Autorsky se zde uplatnili redaktor Jiří Čehovský, zavedení spolupracovníci ze Čtyřlístku (Rudolf Čechura, Jiří Kovář) i debutanti. Jako výtvarní tvůrci se na leporelech a sešitových edicích podíleli mj. Karel Franta, Lubomír Hlavsa, Alena Janoušková, Jiří Kalousek, Zdeňka Krejčová, Miroslav Rada, Václav Stárek, Eva Šedivá, Ivo Šedivý, František Škoda, Sylvie Vodáková, sporadicky Helena Zmatlíková ad. Do oblasti merkantilu spadaly i další seriálové publikace pro děti: Pohádkové lístečky (svazky vždy osmi sešitků adaptací domácích i cizích pohádek); kreslený sešit Klokánek, ve slovenské verzi Dominik (mj. se seriálem Jiřího Němečka Klokánkovy příhody; dále obsahoval různé hry, vystřihovánky, hádanky, rébusy, vtipy apod., příležitostně též povídky); podobně zaměřený, avšak pro starší děti koncipovaný magazín Robik (též česky i slovensky); Chvilky pro kutílky, Zpívánky a mnohé další. V letech 1989–1990 vyšlo v podobě složeného plakátu šest svazků seriálu Medvídek Panda a jeho příběhy, kresleného Jiřím Němečkem. Sešitovou podobu měly i výbory převyprávěných pohádek Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Knihy pro děti v klasické podobě vydávala Panorama pouze příležitostně. Patřilo k nim mj. polobibliofilské vydání souboru slovenských pohádek Karla Plicky, jenž byl i pořadatelem antologie z lidové přírodní lyriky (Ptáci naši přátelé; s výtvarným doprovodem Oty Janečka). K dalším titulů, patřily výbor z lidových pohádek a poezie sovětských národů Zlaté jablko či soubor šesti pohádkových příběhů Ladislava Dvorského, vydaný pod jménem Miloše Nesvadby. Netradičním počinem byla antologie kresleného humoru pro děti (Otevřte a uvidíte). V devadesátých letech vyšel komiks Rudolfa Heyduka Plinlimon a v pohotovém překladu komiksová verze Jurského parku, napsaná na základě románu Michaela Crichtona a filmu Stevena Spielberga.
Panorama vydávala také účelové publikace (tzv. mimonakladatelské tisky) pro nejrůznější instituce, tvůrčí svazy, společenské organizace a akce, průmyslové podniky atd. Některé z těchto publikací nakladatelství začleňovalo do číslování vydaných svazků, jako např. periodické publikace Panorama české literatury, vydávané pro Svaz českých spisovatelů, Český literární fond a agenturu DILIA, a Panorama českého výtvarného umění, vydávané pro Svaz českých výtvarných umělců. Obě publikace vycházely jednou ročně pouze v cizojazyčných mutacích (angličtině, němčině, francouzštině, ruštině, španělštině) a byly určeny k propagaci české literatury a umění v zahraničí. Pro umělecké svazy Panorama též vydávala dokumenty z jejich sjezdů, pro Památník národního písemnictví vydala dva svazky Edice soupisů Strahovské knihovny. Mimo číslovanou produkci se ocitaly např. seriály Pomůcky pro investiční výstavbu a Sešity pro investiční výstavbu (pro Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj), Komunisté a Praha či Pražští komunisté: Portréty (pro Městský výbor KSČ). Z pověření Ministerstva kultury ČSR či ÚV KSČ Panorama vydávala tituly k významným politickým či kulturněpolitickým výročím (např. při příležitosti 1100. výročí založení Prahy byla pro Národní výbor hlavního města Prahy vytištěna básnická antologie Praha – to jméno samo zpěv).

Velmi vysokých nákladů dosahovaly v Panoramě tisky drobné užité grafiky (určené mj. dětskému adresátovi) a merkantilní produkce. Náklady knih a leporel se obvykle pohybovaly v rozmezí 10 000–50 000 výtisků, zřídka i vyšších. Značných nákladů dosahovaly např. knihy Miroslava Horníčka či fotografické publikace Milady a Ericha Einhornových, v nákladu 100 000 výtisků vyšel mj. Pludkův Český král Karel, souborná vydání Čtyřlístku a reedice Honzíkovy cesty Bohumila Říhy nebo Tajemství proutěného košíku Markéty Zinnerové (s fotografiemi z televizního seriálu). Z klasických knižních publikací dosáhly nejvyššího nákladu – 170 000 výtisků – publikace Miloše Hubáčka o parníku Titanic a memoáry posledního čínského císaře Pchu-i. Nejvyšší náklady měla sešitová edice Knihovnička Čtyřlístek (nejprve 130 000, postupně až 220 000 výtisků), druhá sešitová edice pro děti, Ilustrované sešity, vycházela v cca 50 000 výtiscích. Nákladů pod 10 000 výtisků dosahovaly převážně tituly politicko-právnické literatury, odborné studie o divadle a filmu, některé svazky edice Pyramida a účelové tisky. V devadesátých letech nebyly náklady knih uváděny.
Každoročně udílela Panorama vlastní nakladatelské ceny a čestná uznání. Některé publikace vydávala se slovenským nakladatelstvím Osveta v Martine, s nímž dlouhodobě spolupracovala (mj. na bázi výměnných pobytů redaktorů).

 
 Ediční řady
Knihovna fotografie (1978); Socialistická státní politika (1978–1980); Populárně právnická knihovna (1978–1988); Knihovnička Čtyřlístek (1978–1990); Naše vlast (1978–1990); Praktické příručky (1978–1990); Pyramida – Encyklopedie (1978–1990); Stopy – fakta – svědectví. Řada Velké civilizace (1978–1990); Učebnice (1978–1990); Cesty (1978–1991); Ilustrované sešity (1978–1991); Pyramida (1978–1991); Zákony – poznámkové vydání (1978–1991); Knihy o přírodě (1978–1992); Stopy – fakta – svědectví (1978–1992); Pragensia (1978–1994); Profily z prací mistrů československé fotografie (1979–1981); Zákony – komentáře (1980–1989); Umění (1982–1986); Fotografie – Osobnosti (1982–1990); Fotografie (1983–1991); Dramatická umění (1986–1992); Drama (1987–1990); Poklady uměleckých sbírek (1987–1993); Pragensia. Řada Svědectví o Praze (1989); Panorama dějin světové literatury (1990); Pyramida. Řada Panorama světových dějin (1990); Stopa (1990); Nové zákony / parlamentní zpravodaj IUS (1990–1991); Hobby (1991); Abeceda zvířat (1991–1992); Kdo ještě nečte, může poslouchat a prohlížet obrázky (1993).
 Časopisy a informační bulletiny: Československá fotografie (1978–1990); Film a doba (1978–1990); Hádanka a křížovka (1978–1990); Akvárium a terárium (1978–1991); Kino (1978–1993); Melodie (1978–1993); UM (1987–1990); T / Technický magazín (1991–1993); Křížovka (1991–1994). – Osvětové časopisy MK ČSR: Československý loutkář (1978–1992); Amatérská scéna (1978–1993); Amatérský film (1978–1993, od 1987 s tit. Amatérský film a video, od 1991 s tit. Video + film); Čtenář (1978–1993); Říše hvězd (1978–1993); Taneční listy (1978–1993); Kulturní rozvoj (1985–1990).
 Udílená ocenění: Panorama každoročně udílela vlastní nakladatelské ceny a čestná uznání. – V roce 1982 získala v Lipsku na mezinárodní výstavě Nekrásnější knihy celého světa bronzovou medaili za publikaci Viléma Lorence a Karla Třísky Černínský palác v Praze. Několikrát získala čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha roku; v roce 1993 byla v této soutěži oceněna kniha Jany Kybalové Kamenina v Čechách a na Moravě.
 Členové řídících a poradních orgánů: 
Ředitelé
: František Hanzlík (1978–1988); Oldřich Rafaj (1989); Vladimír Nekola (1990; pověřený ředitel); Vladimír Voznička (1990–1994).
Šéfredaktoři nakladatelství (knižního úseku): Richard Žákovský (1978–1990); Milena Perglerová (1990; pověřená šéfredaktorka); Jan Tuláček (1990–1991); Petra Pleskotová (1992–1994).
Šéfredaktoři vydavatelství (časopiseckého úseku; z počátku i úseku užité grafiky): Ivo Král (1978–1989); Petra Pleskotová (1990–1991); Zdeňka Blechová (1992–1994).
Šéfredaktoři sekce užité grafiky a merkantilní produkce: Jiří Poborák (1985–1990; ve funkci zástupce šéfredaktora vydavatelství, zodpovědného za úsek užité grafiky a merkantilu); Petr Mestic (1990–1991); Stanislav Dvorský (1991–1994).
 Výtvarní spolupracovníci: 

Grafická úprava, vazba a obálky: Jaroslav Fišer; Libor Fára; Josef Ficenec; Miloslav Fulín; Milan Hegar; Milan Jaroš; Jan Jiskra; Václav Konečný; Aleš Krejča; Václav Kučera; Radmila Kunová; Jana Lochovská; Josef Paukert; Jiří Rathouský; Soňa a Jaromír Valouškovi; Zdenka Vydrová ad.
Ilustrace: Adolf Born; Cyril Bouda; Věra Faltová; Karel Franta; Olga Franzová; Lubomír Hlavsa; Alena Janoušková; Jiří Kalousek; Vítězslava Klimtová; Zdeňka Krejčová; Kamil Lhoták; Jaroslav Němeček; Miloš Nesvadba; Václav Stárek; Marcel Stecker; Eva Šedivá; Ivo Šedivý; František Škoda; Sylvie Vodáková; Helena Zmatlíková aj.

 Technické informace: Panorama vydala celkem cca 1400–1450 číslovaných publikací, některé typy publikací však byly do číslování zahrnovány nepravidelně. Klasických knižních publikaci vychzelo ročně cca 40–60 svazků, k tomu několik desítek leporel, svazků sešitových edic, merkantilu a účelových tisků; od roku 1992 počet vydávaných publikací klesal. Náklady většiny publikací se pohybovaly v rozmezí 10 000–50 000 výtisků, mimořádně vysoké náklady (nejprve 130 000, později až 220 000 výtisků) měla sešitová edice Knihovnička Čtyřlístku. V devadesátých letech nebyly náklady knih uváděny. – Nakladatelství nejčastěji tisklo v tiskárnách Polygrafia (Praha, Lipník nad Bečvou); Státní tiskárna (Praha), grafických závodech Svoboda (Praha), Tiskařských závodech (Praha) a dále v Jihočeských tiskárnách (České Budějovice); Moravských tiskařských závodech (Olomouc, Gottwaldov, Ostrava, Opava); tiskařských závodech Rudé právo (Praha, Brno); Severografii (Most, Červený Kostelec, Ústí nad Labem); Stráži (Vimperk), knižní výrobě Tisk (Brno) a ve Východoslovenských tlačiarnách (Košice).

LITERATURA

Prameny: Státní oblastní archiv v Praze: Panorama, nakladatelství a vydavatelství 1977–1996 (nezpracováno); Národní archiv Praha: Tiskové podniky KSČ 1968–1990 (nezpracováno).
Bibliografie: P. Tvaroh: Panorama 1978–1988 (1988; propagační tisk).
Studie a články: R. Holub: Edice Stopy–fakta–svědectví do nového roku, Čtenář 1978, č. 12; F. Hanzlík: Nad prvním pětiletím, Typografia 1983, č. 12; J. Tuláček: O edičních plánech nakladatelství Panorama, Socialistická zákonnost 1984, č. 4; M. Loucká: Úvaha volná o jednom nakladatelství a jedné publikaci, Scéna 1984, č. 25/26; ks (= K. Sýs): Panorama dětem, Tvorba 1986, č. 21; r: Zrodila se nová edice, Výběr z nejzajímavějších knih 1987, č. 1; R. Žákovský, Z. Pavlíčková ad.: Jde nám o společnou věc. Kulatý stůl Scény o literatuře dramatických umění, Scéna 1988, č. 12/13; P. Tvaroh: Panorama, Čtenář 1989, č. 3, příl.; J. Ptáčková: Pozdně podzimní Panorama, Učitelské noviny 1992, č. 40; MCH: Panorama v likvidaci, RP 25. 4. 1994.
Rozhovory: F. Hanzlík: Na návštěvě v Panoramě (tazatel neuveden), Čtenář 1978, č. 6/7; F. Hanzlík: Rozhovor s podnikovým ředitelem Panoramy (připr. J. Klempera), NK 1978, č. 18; F. Hanzlík: Chceme knihy živé četbou (připr. P. T.), Práce 30. 3. 1979; F. Hanzlík: Ptáme se za vás (připr. rek), NK 1980, č. 45; R. Žákovský: Panorama je… (připr. J. Houšková), Čtenář 1981, č. 1; R. Žákovský: Panorama dětem (připr. P. Kettner), Rodina a škola 1981, č. 1; F. Hanzlík – R. Žákovský – V. Nosková: Panorama Panoramy (připr. T. Březinová), Praha 1981, č. 9; F. Hanzlík: Umění nejskromnější (připr. E. Křížová), ZN 8. 1. 1983; M. Černík: Umění nejen pro děti (připr. J. Medek), Tvorba 1983, příl. Kmen č. 42; F. Hanzlík, Praha v knížkách (připr. Z. Pšenicová), VP 16. 12. 1983; F. Hanzlík: Nakladatelské ceny (tazatel neuveden), Výběr z nejzajímavějších knih 1986, č. 2; Z. Šmerglová: Literatura pro děti a mládež (připr. J. Halamková), NK 1986, č. 26; V. Voznička: Panorama znamená výhled (připr. M. Nyklová), SvSl 18.1. 1992, příl. Slovo na sobotu; V. Voznička:….a snad trochu štěstí (připr. P. Tvaroh), LidN 7. 2. 1992; V. Voznička: Nezaměřují se na beletrii (připr. A. Vejvodová), Metropolitní Telegraf 18. 11. 1992; V. Voznička: Panorama stále panoramatická (připr. N. Komendová), NK 1992, č. 46; V. Voznička: Občas mít i trochu štěstí (připr. M. Kozánková), Svoboda (Ostrava) 23. 1. 1993.

  Autor hesla: Veronika Košnarová (2012)
  Aktualizace textu hesla: 28. 1. 2015 (vk)
  Aktualizace bibliografie: 14. 1. 2012 (vk)
zpět na hlavní stranu